Nevím, kde to vlákno je, ale uvedu dnešní malou událost, tak 5 minut dozadu. Manželka potřebovala odeslat mail, a jelikož měla před časem problém s heslem, prošel jsem celou tortůru obnovy hesla u gmajlu, a nové heslo získal. Ale nějak se nezapamatovalo Mozille, tak hláška "nepodařilo se odeslat poštu" jí vyděsila. Mohl jsem situaci řešit v zásadě dvěma způsoby:
1. reagovat jako "chlap": vynadat ji, že si tak pracně mnou získané heslo neuložila, poštu ji odeslat a stát se tím hrdinou, co vše umí, a vše ví.
2. vyskočit, říct, miláčku, hned to udělám, odeslat poštu, políbit ji, říct, bylo to jen tím blbým heslem. Už je to v pořádku, pošta odešla.
Co myslíte, že jsem udělal? :-D

Piopio napsal(a):

Nevím, kde to vlákno je, ale uvedu dnešní malou událost, tak 5 minut dozadu. Manželka potřebovala odeslat mail, a jelikož měla před časem problém s heslem, prošel jsem celou tortůru obnovy hesla u gmajlu, a nové heslo získal. Ale nějak se nezapamatovalo Mozille, tak hláška "nepodařilo se odeslat poštu" jí vyděsila. Mohl jsem situaci řešit v zásadě dvěma způsoby:
1. reagovat jako "chlap": vynadat ji, že si tak pracně mnou získané heslo neuložila, poštu ji odeslat a stát se tím hrdinou, co vše umí, a vše ví.
2. vyskočit, říct, miláčku, hned to udělám, odeslat poštu, políbit ji, říct, bylo to jen tím blbým heslem. Už je to v pořádku, pošta odešla.
Co myslíte, že jsem udělal? :-D

myslím, že otřískanej manžel už nebude ani nadávat, jen to prostě udělá.... zvyklej na mnohem horší zmatky (např. moje excelové tabulky mu způsobovaly kyslíkovou insuficienci ).
2. variantu bych ani nečekala, ani nevyžadovala - a dost  by mě vykolejila a taky bych zůstala  ve střehu, copak asi bude následovat??!
Já bych každopádně dostala kartáč, proběhlo by pár vzdechů a udělal by to. Je už zvyklý. A navíc, nevzpouzela bych se, jen říkala:   "....maš pravdu Horymíre..." , uznavši provinění.

Upřímně si myslím, žes udělal 1.
a nebo jsi rozhodně chtěl !?

Tady někdo čte harlekýnky a aplikuje je sem.

rudolf napsal(a):

Tady někdo čte harlekýnky a aplikuje je sem.

Jestli tomu nevěříš, nečti to. Nikdo tě nenutí. Je to pravda, dělám to tak, dělal jsem to jak ty, nebo jiný páry a měl jsem z toho velký kulový. Za to, že ty to nedokážeš, tady nemusíš ještě osočovat. Jdi prudit někam jinam.

Piopio napsal(a):

dusička napsal(a):

Tak kdyby manžel za mnou vyskočil a pádil, tak bych ho brzy něčím klepla. Nic se nemá přehánět.
U nás by byla jasná jednička. Sklidil by za to pochvalu - a stačí ne.
Piopio - chceš pochválit?

Nepotřebuju pochválit, dělám to pro sebe a pro můj život a považuju to za důležité.

Každej chlap chce pochválit (teda nejenom chlap) takže kecáš.
A víš jak, dělej si to jak chceš, hlavně že to u vás funguje. Ale že ti někdo napíše něco jiného, nemusíš se hned čertit. Prudíš ty.
No, na oko nevinátko, který skáče za manželkou, za rohem chlap,kterýmu nemůže ženská říct svůj názor. Hm, dost blbá kombinace.

U nás by byla jasná jednička, protože manžel naoko hudruje, ale i přesto mě má rád. A nemusí to dokazovat a poskakovat za mnou. Ale jak píšu, každý to může mít jinak.
Je zvláštní, nezažila jsem chlapa, který by takhle mluvil, psal, jako Ty.Zajímáš mě
Koho máš na mysli,aby se poučil? Nejspíš pány. Ale Ty sem moc nechodí. tohle je babinec. (a samo,že chlap to tu oživí, a to je dobře).
Vím, co funguje, neboj. Alespon v mém manželství a dost dobře vím, jak na mého manžela, víš.
Klepla neklepla - potřebuju cítit i trochu - jak bych to řekla - že je manžel tak trochu nedostupný. Kdyby za mnou furt lezl a poskakoval, lezl by mi na nervy.

Upravil(a) dusička (10. 2. 2014 15:40)

Piopio napsal(a):

No vidíte, a tady je ten problém. Spousta lidí by udělala 1. a to je špatně. Byť ze zvyku, nevědomosti, nebo jiného dôvodu si myslí, že ta situace se takhle má řešit. Není to pravda, z takovéto situace si variantou 1. môžete udělat jen zvyk, nebo kratičkou minihádku, nebo ji jen tak projdete. Ale jde to i jinak. Já v tom vidím příležitost. Příležitost, jak udělat dobře manželce, sobě a tím utužit vztah a přidat další kamínek do stavby a tak jsem udělal 2.

A to není vše, udělal jsem ještě víc, ve spěchu při letu mezi koupelnou a skříní manželka pískla, kolik energie jí to vzalo. Zase jsem vyskočil, pádil za ní a řekl, počkej, hned ti nějakou dodám. Div se světe, /já ne/ zastavila, otočila se ke mě s ůsměvem, objal jsem ji znovu, silně stiskl, na několik ůderů srdce, políbil, a řekl, tak, teď můšeš jít.

A není to vymyšlené. Řekněte mi někdo, proč bych neměl využít příležitost a z takové "prkotiny" neudělat drobnost, za kterou dostanu bod?

Horymír je možná dobrý manžel, skvělý člověk, jen bohužel, neví. Já vím. Manželky si na 1. nakonec zvyknou, neřeší, jede se dál, tak to přece má být. Ale Grey mě naučil něco jiného a já to využívám, jak jen můžu. A i když dělám chyby a pitominy, nejsem pan dokonalý. Snažím se leč můžu, vždyť dáma v nesnázích, to je impulz. Jen je třeba kapku změny. Není to sice o sexu a kapku mimo téma, ale funguje to.

Edit: nakonec to i o sexu je, však víte.

Předně tě chválím, že vůbec o nějakých změná ch uvažuješ, a to U SEBE !
Většinou jsou to ženy, které se snaží (různě dobře/blbě) pomáhat jejich vztahu. U mužů jsem si všimla (mnohem) více takových, kteří jsou si jisti, že dělají dobře. Všechno. A neví - jak přesně píšeš.

Přesto v 1. nevidím "špatně".
Občas bych 2. zvládla, ale pokud by ten chlap nebyl celkově takový (pozorný, vstřícný, chápající, usnadňující mi), tak bych i myslela, že má průser. (jako když přinese kytku  - v tv dávali takový seriál s Medřickou, Kolářovou atd) .Pokud by se "horymír" 15let choval přirozeně - tedy jsme praktikovali 1., tak by mě jednou 2. zaskočila natolik, že bych zvažovala profesionální pomoc u psychiatra. Jemu.
Přestože nadlehčeno, vážně si nedovedu představit, že by chlap byl stále tak úžasně pozorný a pochybuju, že je to možné v reálu.
Ještě chci dodat, že mě třeba partnerovy "nedostatky" baví. Neodpuzují mě, dokonce se mi líbí jeho typická "beranitost".  (ne vždy 100%).  Mám ho ale dobře prokouknutého, a ty reakce už očekávám a rovnou mu navrhuji co mi má říct ... Asi  je to nesrozumitelné - uvedu příklad jednoho zúsobu:
otvírám konzervu nebo nějakou zabalenou věc vlastním "rozsápajícím" zůsobem, a něž stačí zasáhnout (ví že to nějak znehodnotím), tak mi dojde marnost mého počínájí, a než spustí, tak začnu hlasitě - dřív než on: " Aleno!! dej to sem! To je neskutečný, jak můžeš TAKTO otevírat balíček !!! " přičemž odcházím.  A on - nezbývá mu, než se smát a odříkat prakticky všechno, co jsem si nařvala na sebe já před pár vteřinama.

Piopio napsal(a):

No tak to se neboj, nehopsám za manželkou celý den, mám taky svou práci a někdy jsem děsně nedostupný, i když pracuju doma. Ale pokud můžu, převrátím situaci přesně tak, jak se to stalo dneska. Ale jedno máš pravdu, já jsem také nezažil chlapa, co by takhle mluvil, nebo psal. Ale píšu hodně a mám hodně načteno. Bohužel na Fifty trilogii si netroufám, to už je hodně mimo můj rozsah. A nepíšu beletrii. A tady píšu jen o tom, že jsem se naučil rozumět, co žena říká, když na mě mluví. A musím říct, že je to neskutečně zajímavé, protože chlap málokdy ví, co mu žena říká, i když ji slyší. No a nejhorší ze všeho bylo, zdržet se rad. jako chlap, jsem okamžitě chtěl řešit problémy, o kterých mi žena říkala, ale to ona nepotřebuje. Potřebuje jen naslouchat. Víš jak je tohle těžký? Nevíš, nejsi chlap.

Jop, skoro jsem zapoměl, manželka se taky učila, učila se přijímat pozornost, i když po ní ženy touží, nečekají ji po 20 letech manželství a zdá se jim divné, přesně jako tobě. Nekteré se proto dívají na bezduché telenovely, zatímco jim utíká něco mimo prsty. Učila se také rozumět, proč jsem někdy vzdálený,  a proč na mě nemůže promluvit, když něco řeším. Prostě nejsem schopen jí věnovat dostatečnou pozornost. Pár minut později už je to jinak. A mnoho dalších věcí.

Já nechci nikoho poučovat proti jeho vůli, ale moje zkušenosti jsou takovéto, tady je máte, možná si něco z toho vemete, nebo ne, to už je na vás. Já jsem si sem šel něco přečíst původně o zkušenostech s vibrátorem a třeba najít, jak se muži vyrovnávají s "konkurencí", ale muži sem nepíšou, jediná možnost byla, že sem napíšou nějaké ženy, co se s tím setkali. Ale tady jak vidím to zase asi bude jen o hádání. Aby jsme si navzájem poradili, nebo se alespoň vypovídali, to se asi moc dneska na forech nenosí.

Tak pokud je tam taková míra "hopsání", jak píšeš, tak to beru!
I s nedostupným pracovním , sportovním, či jiným, mezičasem.
To pak ANO!

Wikino, to je právě to, tys ten hřebík trefila. Většina žen si nejenom nedovede představit pozornost, ale dokonce je jim podezřelá. Ano, moje manželka mi řekla, že když jí koupím kytku, budu podezřelý, ale já jí skutečně někdy tu kytku koupím. Hodně spolu mluvíme a rozumíme tomu, proč ten druhý dělá to co dělá. A taky jsem tvrdá hlava, nemysli si, že jsem vyměklej, a to co jsem tady psal jako příklad je jen ta změna, ke které jsem dospěl, jak řešit běžné situace. Vždy jsou dvě možnosti, že ano.
Jinak supr, našla si vtipný způsob, jak si vyžádat pomoc od manžela, aniž by ses cítila poníženě, nebo závislá, a když si to zanalyzuješ, je to v zásadě dost podobné, jako v mém případu.  Moje manželka není tak kreativní, proto musím já vyskočit, v tom je celý rozdíl. Ona si pomoc ode mě vyžádá jinak, ale je to stejné.
Ještě se vrátím kté pozornosti, to ani není možné, aby člověk byl pozorný celý den a slídil za tím partnerem, to už je dotěrnost, proto si to nesmíš zaměňovat. Prosté je to jen příklad, kdy manželka ve spěchu propadla zoufalství a já se ji snažil pomoct, pro mé tím lepším způsobem. Pospíchala do práce a už měla zpoždění.

řekla bych,že to není ani tak o tom načtení, ale o tom,že jeden druhého po xletém manželství zná a už ví, jak naněho.
I můj manžel se mění. (i já)
Minule mě překvapil - já hudrovala, byla jsem něčím vnitřně nespokojená, tak jsem to ventilovala ven a on přišel a zničeho nic mi dal pusu.Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a vturánu ze mě nervozita spadla.
Když jsme se pak o tom bavili, říkal, si říkala něco o pevném objetí, že by u tebe fungovalo (nebavila jsem se s ním i Prekopové).

Upravil(a) dusička (10. 2. 2014 17:29)

No vidíte, já sice docela dobře rozumím, ale tady jsem asi vedle, protože když píšu, je to marťansky, a vypadá to trochu jinak. Ale nevadí, nakonec se domluvíme. Právě přišla manželka, samozřejmě objetí nesmělo chybět, ze začátku jsem se bál, aby to nezešedivělo, ale ne, dostal jsem jazýčkovou. Řekněte, no nevyplatí se to? Ať si jiní chlapi melou co chtějí, mě je to jedno, já si říkám, mě za to stojí na sobě pracovat. Ale hezké je i to, že manželka naslouchá mě, že nejenom dělá věci beze slova tak, aby to manželovi "vyhovovalo", snaží se porozumět, je to vzájemné.
Já třeba neperu, nežehlím, neukládám ponožky do komody, ale nezapomenu jí raz za čas připomět, že když si je beru, tak na ni myslím, vždyť o tom to je, ona to dělá pro mě, proč bych to neměl vidět a dát najevo? Ale proboha, zas si nemyslete, že každý týden o tom s ní mluvím, ono to je opravdu jen raz za nějakou dobu a pokaždé o něčem jiném. Aby nezapoměla, že vím, co ona pro mě dělá. Aby neměla pocit, že to beru automaticky. Jsou to drobnosti, ale jsou potřeba.

Já ti rozumím, nejsi zvyklá mluvit otevřeně s chlapem, ani takového neznáš ve svém okolí, ale proč by takový chlap nemohl existovat? Když mluvím s manželkou, už si ani neuvědomuju, že běžne takhle nikdo doma nemluví. Mluvit o vztazích, řešit je, řešit duševní rozpoložení lidí, proč udělali to, co udělali, nebo co řekli, nebo co tím mysleli, to je doména žen. Chlapi tohle neřeší, ale pokaždé, když se v rodině něco řeší, poslouchám co říká manželka a snažím se tomu porozumět.

Daří se to, není to tak těžké, a někdy se i bavím, když mi vyloží jak něco ona osoba - žena - vidí, protože přeci jen se v tom lépe vyzná a může mě moc věcí vysvětlit. U mnoha rodin to běží tak, že ženy řeší věci, takříkajíc, za dveřma. Aby o tom muži nevěděli, protože by se rozčílili, nebo udělali nějakou kravinu. Ženy ppak řídí své muže jako krk hlavu a oni ani nevědí, že jsou manipulováni. Drtivé většině mužů to vyhovuje, mě ne. Kolikrát se i sám divím, jak se můžou věci domotat, když ženy nerozumí, proč ten či onen muž udělal, co udělal, pak vysvětluju já manželce, jak to je, protože tomu zase ona až tak nerozumí. Slovo porozumění mužům neříká nic, pro mě je ale dost klíčové ve vztahu.

Tady asi někdo přeřetl celej babáč ze shora dolů, zprava doleva třikrát a teď zkouší, jestli to fakt funguje