Wikina napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Ivana napsal(a):

Miluju. Letos to bude 8 let.

ach jo, ivo ...

no neblázni!!?
A úplně vážně říkáš, že ho miluješ..? (pokud se takto vyjadřuješ o jeho "novém" synovi - tak asi opravdu ano. )   Věříš, že jsem se s tímto ještě nesetkala?
Spíš jsem se setkala se slovem "miluji", ale pod tím znělo " je -byl- můj a dovolil si odejít".
A není to třeba i obava z nového vztahu? Neochota k neznámému..nebo tak něco? Ale ptám se bez invektiv,poučování, neznám tě, jen píšu tak, jak přemýšlím. (abys to nebrala jinak).

Nemám vlastnické sklony. Nikdy nebyl "můj". Je to prostě pro mě jediný mužský, kterého jsem kdy milovala. Všichni ostatní chlapi jsou mi protivní. Vím, že je to neobvyklé, ale já si ho prostě budu jen tak sama pro sebe milovat až do mojí smrti. Nechci nikoho jiného. Chci jeho (což je nemožné), nebo nikoho. Často se mi o něm zdá, tak jednou týdně. Mám ho prostě pod kůží. Je to můj osudový muž.

Můj BM je už znovu ženatý a má šestiletého syna. Koupili si na hypotéku domek na venkově, po čemž vždy toužil, zrekonstruovali ho. Nikdy by svoji novou rodinu neopustil a nevrátil by se ke mně. Děti říkají, že je teď velmi spokojený a šťastný.

Ivana napsal(a):

Wikina napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

ach jo, ivo ...

no neblázni!!?
A úplně vážně říkáš, že ho miluješ..? (pokud se takto vyjadřuješ o jeho "novém" synovi - tak asi opravdu ano. )   Věříš, že jsem se s tímto ještě nesetkala?
Spíš jsem se setkala se slovem "miluji", ale pod tím znělo " je -byl- můj a dovolil si odejít".
A není to třeba i obava z nového vztahu? Neochota k neznámému..nebo tak něco? Ale ptám se bez invektiv,poučování, neznám tě, jen píšu tak, jak přemýšlím. (abys to nebrala jinak).

Nemám vlastnické sklony. Nikdy nebyl "můj". Je to prostě pro mě jediný mužský, kterého jsem kdy milovala. Všichni ostatní chlapi jsou mi protivní. Vím, že je to neobvyklé, ale já si ho prostě budu jen tak sama pro sebe milovat až do mojí smrti. Nechci nikoho jiného. Chci jeho (což je nemožné), nebo nikoho. Často se mi o něm zdá, tak jednou týdně. Mám ho prostě pod kůží. Je to můj osudový muž.

ivo, musím říct, že kdyby se mi i po tolika letech o bm zdálo týden co týden a vnímala jsem to stejně, asi bych začala opravdu přemýšlet o návštěvě psychologa, psychiatra.
nepřijde mi to normální.

Ivana napsal(a):

Můj BM je už znovu ženatý a má šestiletého syna. Koupili si na hypotéku domek na venkově, po čemž vždy toužil, zrekonstruovali ho. Nikdy by svoji novou rodinu neopustil a nevrátil by se ke mně. Děti říkají, že je teď velmi spokojený a šťastný.

Ivo, ty jsi mrazivě racionální.
Samozřejmě že to může být pravda, ale někdy věci nejsou tak, jak vypadají na první pohled.

Wikino, Ivanin BM je v úplně jiné příjmové skupině, než běžní padesátníci... Kdysi tady napsala, kdo je její BM.

Upravil(a) Eva. (4. 1. 2014 14:30)

PPavlaa napsal(a):

Ivana napsal(a):

Wikina napsal(a):

no neblázni!!?
A úplně vážně říkáš, že ho miluješ..? (pokud se takto vyjadřuješ o jeho "novém" synovi - tak asi opravdu ano. )   Věříš, že jsem se s tímto ještě nesetkala?
Spíš jsem se setkala se slovem "miluji", ale pod tím znělo " je -byl- můj a dovolil si odejít".
A není to třeba i obava z nového vztahu? Neochota k neznámému..nebo tak něco? Ale ptám se bez invektiv,poučování, neznám tě, jen píšu tak, jak přemýšlím. (abys to nebrala jinak).

Nemám vlastnické sklony. Nikdy nebyl "můj". Je to prostě pro mě jediný mužský, kterého jsem kdy milovala. Všichni ostatní chlapi jsou mi protivní. Vím, že je to neobvyklé, ale já si ho prostě budu jen tak sama pro sebe milovat až do mojí smrti. Nechci nikoho jiného. Chci jeho (což je nemožné), nebo nikoho. Často se mi o něm zdá, tak jednou týdně. Mám ho prostě pod kůží. Je to můj osudový muž.

ivo, musím říct, že kdyby se mi i po tolika letech o bm zdálo týden co týden a vnímala jsem to stejně, asi bych začala opravdu přemýšlet o návštěvě psychologa, psychiatra.
nepřijde mi to normální.

Vysvetli ,co je normalni ,Ty filozofko

PPavlaa napsal(a):

hele, jalino, to, že to nepřijde normální mě, neznamená, že to nemůže být normální pro tebe nebo kohokliv jinýho.
tobě taky přijde normální lovit chlapa pro peníze a jiní si ťukají na čelo.
já si prostě myslím, že na začátku jsou asi tyhle pocity co má iva normální, ale po tak dlouhé době ?
aby se jí o něm pořád zdálo, pořád měla pocit, že je jedninej a snila si o tom, jak ho nějákým způsobem zachrání a on se vrátí .. za tohle nestojí žádnej chlap, ani žádná ženská.
tohle vrtání se pořád v minulosti a v něčem, co už není, je zbytečná ztráta času, energie a člověka to jen brzdí.
ale samozřejmě to klidně můžeš vidět jinak.

Já si nesním o tom, že se vrátí, vím, že se nevrátí. A sny neovlivníš, produkuje je podvědomí. A v čem tím jako ztrácím čas, energii a v čem mě to brzdí. Já nechci jiný vztah, ani kdybych svého ex už nemilovala. V tomhle mě to tedy brzdit nemůže. A jinak žiju úplně normálně - chodím do práce, čtu si, koukám na TV, občas jdu někam s kamarádkou, na procházku, na pivo, na koncert, jedu na chatu.

Já nechci jiný vztah, ani kdybych svého ex už nemilovala.
Bodejť - protože ti to (údajně) říká to tvý "podvědomí"...
Ještěže se máš na co vymluvit... "já nic, "sny neovlivníš"... 

Ivana napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

ivo, nelži. není to tak dlouho, cos psala, jak si sama pro sebe představuješ, jak jejich synovi daruješ ledvinu, tvůj ex prozří a zjistí, jaká jsi skvělá a vrátí se k tobě a další takové scénáře.
nelakuj to teď sama před sebou na růžovo.

Nojo, ale taky si představuju, že jsem vyhrála 30 miliónů (nesázím) nebo že mi znovu bude dvacet, třeba.

tak ty miliony bych brala, ale aby mi bylo zase 20, jen to ne, proboha !!!

hele, dělej jak myslíš, to je tvoje věc. nepřijde mi hrozný, že ho máš pořád ráda, proč ne.
spíš to okolo. mě třeba děsí, že bych na tom měla být takhle teď, nebo třeba i za dalších 10 let.
ale já jsem já a ty jsi ty.

helena napsal(a):

Já nechci jiný vztah, ani kdybych svého ex už nemilovala.
Bodejť - protože ti to (údajně) říká to tvý "podvědomí"...
Ještěže se máš na co vymluvit... "já nic, "sny neovlivníš"...  http://fora.babinet.cz/img/smilies/sad.png

Nechci jiného chlapa, protože jsem příliš líná budovat nějaký nový vztah, příliš introvertní na to, abych měla chlapa někde za zadkem a frigidní, takže nepotřebuju sex. Kdyxsi jsem si myslela, že najdu někoho jen na procházky, dovolené a kulturu, ale to, jak mi bylo i zde na babinetu řečeno, je blbost, na to mám mít kamarádku, to není vztah, o který by jakýkoli chlap stál. Teď už jsem si tak zvykla být sama, že ani na tohle už žádného chlapa nechci.
No a s tím podvědomímí - nevím, já si opravdu svého ex před spaním nepředstavuju a nepřivolávám sny o něm. Ale zdají se mi. Možná to není podvědomím, možná to, co se člověku zdá, se nějak ovlvivní, ale já se snažím na ex moc nemyslet, protože jsem pak vždycky smutná a to nechci. Chci se cítit dobře. Ale v srdci ho pořád mám, no. Je to příjemné mít někoho rád.

Ivi, ale tady přece nejde o nový vztah, kolem toho se život netočí. spíš že mě by se žilo blbě, kdybych se pořád patlala v minulosti, snila o nesmylech a prostě zamrzla v něčem, co bylo kdysi. měla bych pocit, že se nemůžu pořádně nadechnout. prostě si myslím, že každý by měl časem tu minulost odložit, aby ho to netížilo, nebrzdilo, netáhlo zpatky.

Ivana napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Ivi, ale tady přece nejde o nový vztah, kolem toho se život netočí. spíš že mě by se žilo blbě, kdybych se pořád patlala v minulosti, snila o nesmylech a prostě zamrzla v něčem, co bylo kdysi. měla bych pocit, že se nemůžu pořádně nadechnout. prostě si myslím, že každý by měl časem tu minulost odložit, aby ho to netížilo, nebrzdilo, netáhlo zpatky.

No, tak já se celý život moc ráda "patlám v minulosti". Ráda vzpomínám na to, co bylo v dětství, v mládí, co jsem zažila, na babičku, na moji milovanou tetu, s níž jsem trávívala prázdniny v Beskydech a na bratrance, kteří tam taky byli, jak jsme si hráli, co jsme zažívali, na rodiče, na to, jak byly děti malé, kam jsme jezdili na dovolené, na výlety a td. atd. Vzpomínky mám krásné a nikdo mi je nevezme ( kromě alzheimera ). Kromě těchto reálných vzpomínek strašně ráda sním a představuju si věci, které se nedají uskutečnit. Mám tak bohatší život, než kdybych žila jen a jen ten svůj každodenní - "přízemní". Mám to tak už od dětství a v ničem mě to neomezuje.

snít je fajn , ale ještě lepší je , když ti ten sen někdo naruší a skutečnost je pak ještě lepší

PPavlaa napsal(a):

grainne, pane bože, jaký někdo ? dokážeš pochopit, že zatím co u tebe se pocit štěstí odvíjí od toho,  jestli jsi sama nebo ne, že to tak nemusí mít ostatní ?

ivo a nemáš pocit, že to, že se právě jen hrabeš v tom, co bylo, je důvodem toho, že ten tvůj reálnej je právě pořád jen přízemní ?

no prostě někdo