Co když zkusis myslenky "rozdychat" ? Jako kontrakce?  Prostě je v danou chvili neresit, soustředit se na dýchání a pockat az odezní?

Mas nekoho ,kdo Ti muze se synkem pomoci?A co manzel,pomaha? S miminem je to narocne ,ja sama mam taky dve male deti.Vstavam kazdou noc take,napred k synovi ,ktery byl do 2 let rvaci dite a ted k dcerce.Ona jes ice klidnejsi ,ale presto.Bylo by dobre kdyby  Ti mohl nekdo s klukem pomahat   a Ty si trochu oddechnout.Za dokterem bez jeste jednou a rekni mu ,ze Ti ty leky nepomahaji.Hlavne to v sobe nedus a hledej pomoc

Moc děkuji za vaše odpovědi. Manžel pomáhá, ale to víte chodí z práce nejdřívepo půl páté. Navíc nechápe že mám takové stavy a hrozně to zlehčuje, tak už mu nic neříkám. Teď se to trochu zlepšilo, cítím se lépe. Synek už lépe spinká, nebolí ho tolik bříško tak jsem i odpočinutější. Pokud to ale zase přijde tak se poradím znovu s lékařem. Známá teda obdivuji tě, že jsi vydržela s podobnými stavy jeden rok, já byla zničená po jednom měsíci a myslela jsem že už to nedám. Snad nás čekají jen lepší časy. Přemýšlím také o psychologovi, že bych docházela a o problémech mluvila.

Moja známa napísala celú knihu - ale v slovenčine - o popôrodnej depresii - ju prepadla po pôrode vytúženého druhého dieťaťa, predtým párkrát o plod prišla, takže samé dôvody na radosť... Mno a ono nič. Odmietla AD, kvôli kojeniu, ale chodila asi rok k psychiatričke, aj na psychologickú terapiu - a lepšie... Pritom predtým nemala takéto problémy, s výnimkou teda (nediagnostikovanej) popôrodnej depresie po prvom dieťati. Proste to ber tak, že je to - napriek tomu, čo ti všetci tlačia do hlavy - náročné obdobie, hormonálne, fyzicky, psychicky, celkovo... a DOVOĽ i svoje pocity, aj blbé...

Ano, pamatuji si v porodnici, když mi ho paní doktorka chválila, jaký je pěkný, tak jsem si v skrytu duše myslela,že mi maže med kolem pusy, prostě že mi jen profesionálně lže, protože já jsem vůbec neviděla krásné miminko, ostatní děti mi připadaly hezčí.Ale přešlo to, nevím kdy, ale určitě tak do 5 měsíců dítěte.U mě dělalo moc ta hrozná únava a nevyspání, a to, že jsem byla s dítětem stále sama, manžel také přjížděl až v 17 hodin. A měli jsme nový barák a já chtěla vše stihnout, i práci na zahradě. Požádej někoho o pomoc, ať vezme miminko na procházku, odpočiň si.Přejde to, neboj, hormony se srovnají.Chtěli by to kamarádku, co je také na mateřské. Já  neměla ani kamarádku ani pomoc., a teď to vídím, že by to tehdy bylo lepší.

Eva. napsal(a):

křepelko, proč přemýšlíš o tom, jestli je tvé dítě pěkné? Když opomenu, že každé miminko je krásné, pro lásku není důležité, jestli je ten, koho milujeme nebo máme rádi, pěkný. Chápu různé tvé myšlenky. Ale nechápu, proč přemýšlíš, jestli je tvůj syn pěkný. Vždyť fyzická krása je tak subjektivní.
Už jsi byla u nějakého odborníka? Jestli ne, proč to odkládáš?

mýlíš se... není každé miminko hezké...

aprill, opět ses projevila s "empatií" sobě vlastní.

Upravil(a) Eva. (1. 12. 2013 16:57)

Křepelko, to je dobře, že ses z toho aspoň vypsala - tyhle věci jsou hnusný. Taky bych to viděla na psycholožku a poslyš - uměla bys sama se sebou diskutovat? Myslím tím asi takhle: Utkvělá Myšlenka:"Ježíš, ty jsi šerednej, ty kluku" Ty: "No je no a co? Třeba z toho vyroste" UM: "Nevyroste, celej táta to je!" Ty: "ale jdi.....způlky je můj. A i kdyby nevyrostl, není to důležitý"..............atakdále. Dál samozřejmě nevím, to bys musela vidět, kam tě to dovede. Ono to vypadá, že máš problém s mužem, ne? Když "je celej táta" a to je ta hrůza.
Možná by bylo fajn najít poradnu, kde pracují s celou rodinou - pokud se něco takového ve tvém okolí vyskytuje.

Eva. napsal(a):

křepelko, proč přemýšlíš o tom, jestli je tvé dítě pěkné? Když opomenu, že každé miminko je krásné, pro lásku není důležité, jestli je ten, koho milujeme nebo máme rádi, pěkný. Chápu různé tvé myšlenky. Ale nechápu, proč přemýšlíš, jestli je tvůj syn pěkný. Vždyť fyzická krása je tak subjektivní.
Už jsi byla u nějakého odborníka? Jestli ne, proč to odkládáš?

ty ses nikdy nedívala, jestli je tvý dítě hezký ? moje kamarádka o svým synovi doteď tvrdí, že byl jako miminko příšerně ošklivej.
a já teda byla taky docela rozčarovaná, když jsem ho viděla - tělo jak staženej králík a k tomu hlava, co vypadala, že k tomu tělu vůbec nepasuje - dvě brady, tváře jako starosta ..
ne že bych ho neměla ráda, ale taky jsem si ho představovala jinak. neměla jsem problém k němu vstávat, krmit ho, mazlit se s ním, bála se o něj, když plakal, ale ten vztah k němu jsem si utvářela až postupně, nebo jak to říct.

PPavlaa napsal(a):

ty ses nikdy nedívala, jestli je tvý dítě hezký ? moje kamarádka o svým synovi doteď tvrdí, že byl jako miminko příšerně ošklivej.
a já teda byla taky docela rozčarovaná, když jsem ho viděla - tělo jak staženej králík a k tomu hlava, co vypadala, že k tomu tělu vůbec nepasuje - dvě brady, tváře jako starosta ..
ne že bych ho neměla ráda, ale taky jsem si ho představovala jinak. neměla jsem problém k němu vstávat, krmit ho, mazlit se s ním, bála se o něj, když plakal, ale ten vztah k němu jsem si utvářela až postupně, nebo jak to říct.

Vztah k prvnímu dítěti jsem si taky utvářela až postupně, učila jsem se být mámou. Ale jestli je mé dítě pěkné nebo ne, jsem nepřemýšlela. Samozřejmě, že mé děti a má vnoučátka jsou krásná. Jsou přece má, miluji je.
Ten, koho miluji, je pro mě automaticky krásný.

Samozřejmě, že mé děti a má vnoučátka jsou krásná.
Zas budu nařčena z cynizmu... ale když jsem prvně viděla na fotce naše nedonošeňátko tvaru, velikosti, barvy a váhy staženýho králíčka, z kterýho čouhají hadičky, tak mi ani seberůžovější babičkovský brejle nepomohly ke konstatování, že je to "miminečko krásné"...

Upravil(a) helena (2. 12. 2013 8:59)

křepelka psala, že má nějakou dlouhodobější psychickou poruchu. Tak předpokládám, že k psychiatrovi pravidelně chodí a mluví s ním i o tomhle svém problému. A když to nepomáhá, proto jí radím i psychologa. Já bych zkusila cokoliv. Ale možná se mýlím  a křepelka to se svým psychiatrem zatím neřeší, což je škoda.

Upravil(a) Eva. (2. 12. 2013 9:21)