Ano s přítelem jsme spolu byli přes pět let. Znala jsem dobře jeho rodinu, on znal mojí. Na jaře jsme spolu chtěli společně bydlet v jeho garsonce. A najednou je konec a mě z celého vztahu zbylo jen pár věci od něj a oči pro pláč. I když vím, že i on měl na našem rozchodu podíl, já jsem měla vinu daleko větší a divím se, že neutek mnohem dřív. Chovala jsem se k němu dost hnusně, až to bylo pro něj asi neúnosné. Jenže to nijak nezmenšuje mojí bolest z rozchodu. Naopak, když vím, jak jsem si zpackala vztah je mi ještě daleko hůř. On sice chce zůstat v kontaktu, chce být kamarád ale já to tak necítím a chci ho zpátky. Bohužel všechny mé pokusy o návrat selhaly, řek mi, že už mě nemiluje, ale má mě rád jen jeko kamarádku. Pořád tomu nemůžu uvěřit a připadám si jako ve zlém snu. Vidím ho všudem, pracuji ve stejném městě kde on žije, občas ho zahlédnu z MHD jak čeká na zastávce, když jdu nakupovat do obchodu, vidím ho u regálu, jak vybírá zboží, na zastávce jsem viděla kĺuka ve stejné bundě jako má on, když jsem šla po práci domů, viděla jsem ho jak jde vedle mě a drží mě za ruku:grater:. Ale ani doma to není o moc lepší, kam se podívám, všude jsou věci od něj, hrnečky, plyšáci, prádlo... K tomu ještě rodiče se kterými pořád žiju mi dávají ten rozchod dost sežrat. Jsem vyřízená, trpím těžkými depresemi a musela jsem si zvýšit dávku léků. Chci ho prostě zpět, objednala jsem nás do rodinné poradny, která se specializuje na partnerské problémy. Sice slíbil že tam přijde ale nic prý si od toho nemám slibovat. Je dost bolestný chovat se k němu jen jako ke kamarádovi, nedat mu pusu, nechytit ho za ruku, cítit to ochladnutí z jeho strany:grater:. Strašně ráda bych to vrátila zpátky, ale jak, jak to udělat? Napsala jsem mu dopis kde jsem se mu za vše omluvila a požádala ho o poslední šanci - bez úspěchu ale dopis si nechal. Ještě nesmazal naše společné fotky z FB, pořád mě oslovuje andílku a dokonce i taková přítelská pusa padla. Náš společný kamarád říká, ať mu dám čas, netlačím na něj, že mě pořád miluje jen je naštvanej a že mu mám ukázat že i bez něj život jde dál. Ale já nevím, jak to dokážu, čekat na něco co se ani nemusí splnit? Asi se mu líbí jedna slečna, je sice zadaná ale taky jí to s přítelem nefunguje. Jestli se s ní dá dohromady nebo si najde jinou slečnu asi mě to zabije. Já nevím co by na mojí bolest pomohlo. Snažím se, mám různé aktivity ale nic mě nezabaví a za všech okolností myslím na něj. Co dělat?