je mi 28 a byli sme spolu 6 let, z toho 5 let spolu žijeme. přestáli jsme spolu hodně věcí, i potrat, ktery nas zasahl. do mailu mi nelezu, jen jsem měla divný pocit, když mi dával počítač. byla jsem tam chvíli, pak jsem potřebovala dát zpět, a on si ten mail nestihl asi odhlásit. neznám ani jeho hesla. v mobilu jsem mu za celých 6 let nebyla a v mailu. plně jsem mu věřila  a on mi taky. měl mě asi hrozně jistou.
akorát mu ta nová stojí za to, že mě 14 dní po svatbě nechá a chce to s ní zkusit. nezradil jenom mě,ale těch 70 lidí, co máme rádi a byli na svatbě.

ale vím, že jsem horká hlava. ted bych to řešila jinak. asi bych mu to odpustila rychle. netrápila bych se 14 dní. jenže sem měla strach, když mu to hned projde, že to stejně nepřestane dělat. chtěla jsem ho postrašit, aby viděl, že o mě může přijít. čekala jsem že se bude omlouvat, prosit....

ted bych ho brala zpátky hned. odpustila bych. ale nevím jak to bude časem. nepřeju mu nic špatého, jen chci aby veděl, že mě nechal ve velkém bytě, s hypotékou, se všema věcma, a taky 400 km od rodiny. pro něj je to jednodušíí, když má naději na nový vztah.

ale moc ti děkuju za rozumný názor. zažila jsem jeden rozchod,ale tohle je jiné. pro mě závazek manželtví je strašně moc. to jsou všichni takoví, že slíbí něco, ale neví co?

já jsem právě nečekala, že se tak rychle vzdá. myslela jsem že bude bojovat, říkat mi jak o nic nejde, že je to kravina, že mu za to nikdo jiný nestojí, že si mě bral proto, že mě miluje. a ted sem to já, kdo o něj chce bojovat.

já jsem ho vyhodila jen slovně. nic sem mu nesbalila, a celých 14 dní jsem mu naznačovala, že by se měl omluvit, že promin, a mrzí mě to nestačí. pořád sem mu říkala že čekám.

ted jsme mu to ztížila tím, že jsem mu řekla, že at si jde, at si vezme čas, jestli potřebuju že já tady budu čekat. ale to on nechce at čekám. pořád mi říká jak to přejde. já vím, že to přejde. ale plánovali jsme rodinu, snažili jsem se o ni, všechno jsme spolu vybudovali z ničeho a ted to všechno tak padne. je mi z toho tak zle, že mám chut nechodit do práce. ale vím že musím, tak se snažím držet, ale psychicky je to strašná tíha

flower napsal(a):

já jsem právě nečekala, že se tak rychle vzdá. myslela jsem že bude bojovat, říkat mi jak o nic nejde, že je to kravina, že mu za to nikdo jiný nestojí, že si mě bral proto, že mě miluje. a ted sem to já, kdo o něj chce bojovat.

já jsem ho vyhodila jen slovně. nic sem mu nesbalila, a celých 14 dní jsem mu naznačovala, že by se měl omluvit, že promin, a mrzí mě to nestačí. pořád sem mu říkala že čekám.

ted jsme mu to ztížila tím, že jsem mu řekla, že at si jde, at si vezme čas, jestli potřebuju že já tady budu čekat. ale to on nechce at čekám. pořád mi říká jak to přejde. já vím, že to přejde. ale plánovali jsme rodinu, snažili jsem se o ni, všechno jsme spolu vybudovali z ničeho a ted to všechno tak padne. je mi z toho tak zle, že mám chut nechodit do práce. ale vím že musím, tak se snažím držet, ale psychicky je to strašná tíha

A co víc jsi chtěla, než promiň a mrzí mě to?

flower napsal(a):

já jsem právě nečekala, že se tak rychle vzdá. myslela jsem že bude bojovat, říkat mi jak o nic nejde, že je to kravina, že mu za to nikdo jiný nestojí, že si mě bral proto, že mě miluje. a ted sem to já, kdo o něj chce bojovat.

Holka zlatá, to musí hodně bolet. Ale víš - lepší teď, než za pár let a ještě navíc s dětma.
Vy jste asi měli "přechozený" vztah. Někdy se lidi po určité době rozejdou, někdy se chtějí posunout dál, někdy to vyjde a někdy ne. Hele, neházej teď flintu do žita. Přece jen, je to krátká doba na ujasnění si situace.
To bys nevěřila, kolik nevěrníků (skutečných nebo jen virtuálních) si balilo kufry a pak se zas připlížilo zpět domů.
A rozvod taky není hned, to nějakou dobu trvá, takže nic teď hned nekončí.
Můžete se k sobě po čase vrátit a považovat to za první krizi manželství.
Otázka je, jak bys to ustála do budoucna ty, abys mu to pořád nepřipomínala (a hlavně abys to pořád nepřipomínala sobě).
Držím palce, Jess.

Jak píše helena- ai fakt byl oženěn a problém ve vztahu byl dřív.
Udělal přesně to, co mu bylo řečeno: sbalil se a vypadl. Což by udělal každý po přečtěný Tvých příspěvků. Nevěřím, že mail byl "náhodou" přečtený.

mikuelini napsal(a):

No i kdyz jsi ho vyhodila ,tak je mi divne ,ze to tak rychle vzdal ,sbalil veci a Cau...Jestli jsi mu tak trochu nenahrala.Treba mel chut vyzkouset neco noveho a ozenil se jen proto ,ze se to ocekava.Ja nevim,manzelstvi je dulezity krok a takhle resit prvni manzelskou krizi mi prijde dosti lehkomyslne.A to z obou stran,on nechce aby jste to napravili?

Oženil se proto, že sám chtěl. do ničeho jsem ho nenutila. taky už si myslím že jsem mu nahrála, a částečně mu pomohla urychlit něco, co v sobě řešil.ale mohl přijít před svatbou a říct, že se necítí, nebo cokoliv.

napravit to nechce, chce být sám a taky chce zjistit, jestli mu ta nová za to stojí. i když ne, ke mě se nevrátí, protože si myslí, že bych mu už nedokázala věřit.

No dobre, ale prepáč: Možno aj on trochu očakával niečo iné ako: zbaľ sa a vypadni, nemyslíš? Štrnásť dní po svadbe... Keď to otočím, ja u teba mám pocit, že ti viac záležalo (alebo možno záleží) na vlastnom egouškovi ako na trebárs na tom, PREČO sa to celé stalo, či to bolo dlhodobejšie alebo len bezvýznamný úlet, apod...  Mám z toho pocit, že na manželstvo ste ešte neboli zrelí ani jeden, maximálne tak na krásnu, veľkú svadbu.

Jessika napsal(a):

flower napsal(a):

já jsem právě nečekala, že se tak rychle vzdá. myslela jsem že bude bojovat, říkat mi jak o nic nejde, že je to kravina, že mu za to nikdo jiný nestojí, že si mě bral proto, že mě miluje. a ted sem to já, kdo o něj chce bojovat.

Holka zlatá, to musí hodně bolet. Ale víš - lepší teď, než za pár let a ještě navíc s dětma.
Vy jste asi měli "přechozený" vztah. Někdy se lidi po určité době rozejdou, někdy se chtějí posunout dál, někdy to vyjde a někdy ne. Hele, neházej teď flintu do žita. Přece jen, je to krátká doba na ujasnění si situace.
To bys nevěřila, kolik nevěrníků (skutečných nebo jen virtuálních) si balilo kufry a pak se zas připlížilo zpět domů.
A rozvod taky není hned, to nějakou dobu trvá, takže nic teď hned nekončí.
Můžete se k sobě po čase vrátit a považovat to za první krizi manželství.
Otázka je, jak bys to ustála do budoucna ty, abys mu to pořád nepřipomínala (a hlavně abys to pořád nepřipomínala sobě).
Držím palce, Jess.

moc ti děkuju za podporu. jak jsem psala, vím že jsem pokazila hodně věcí, že moje prvotní řešení po zjištění situace nebylo správné. ted bych se zachovala jinak. vím že to dokážu smazat, nepřipomínat. ale on asi nechce, protože už tam v tom někdo je. kdyby chtěl zpátky, ví že může. nevím co pro víc udělat. taky sem nechtěla první krizi řešit takhle. a takový problém jsme nikde neměli. pořád si vyčítám co jsem udělala špatně... ale i tak děkuju, třeba se jednou vrátí, a když ne, tak doufám že se s tím smířím

Ty na manželství taky nejsi připravrná- zatím se ti jen líbí ta svatba na manželství-nic jiného. Prostě se smiř s tím, že Ti nikdy nebude psát omluvné sms, nosit kytky. Žijes na zemi ne v červené knihovně. Prostě jsi si to pos!!rala

flower napsal(a):

je mi 28 a byli sme spolu 6 let, z toho 5 let spolu žijeme. přestáli jsme spolu hodně věcí, i potrat, ktery nas zasahl. do mailu mi nelezu, jen jsem měla divný pocit, když mi dával počítač. byla jsem tam chvíli, pak jsem potřebovala dát zpět, a on si ten mail nestihl asi odhlásit. neznám ani jeho hesla. v mobilu jsem mu za celých 6 let nebyla a v mailu. plně jsem mu věřila  a on mi taky. měl mě asi hrozně jistou.
akorát mu ta nová stojí za to, že mě 14 dní po svatbě nechá a chce to s ní zkusit. nezradil jenom mě,ale těch 70 lidí, co máme rádi a byli na svatbě.

ale vím, že jsem horká hlava. ted bych to řešila jinak. asi bych mu to odpustila rychle. netrápila bych se 14 dní. jenže sem měla strach, když mu to hned projde, že to stejně nepřestane dělat. chtěla jsem ho postrašit, aby viděl, že o mě může přijít. čekala jsem že se bude omlouvat, prosit....

ted bych ho brala zpátky hned. odpustila bych. ale nevím jak to bude časem. nepřeju mu nic špatého, jen chci aby veděl, že mě nechal ve velkém bytě, s hypotékou, se všema věcma, a taky 400 km od rodiny. pro něj je to jednodušíí, když má naději na nový vztah.

ale moc ti děkuju za rozumný názor. zažila jsem jeden rozchod,ale tohle je jiné. pro mě závazek manželtví je strašně moc. to jsou všichni takoví, že slíbí něco, ale neví co?

a to jako vážně ?
Já teda nevím, ale myslím, že tohle by mě trápilo fakt nejmíň. Jestli ti spíš nevadí, že to budeš mudet vysvětlovat - že nejste tak brzo po svadbě spolu.

Tak nevím jestli jsem jediná, ale flower si nemá co vyčítat.

Manžel si 14 dní po svatbě píše s nějakou cizí ženskou a ona se jako na něj měla usmívat a dělat mu obídky, večeře a tak? Sorry, ale KAŽDÁ z vás by vyletěla. Já se narovinu přiznám, že bych měla taky před očima černo a byl by to fičák.
A rozhodně bych si potom ani na chvíli nemyslela, že jsem to posrala 8)

Jedíný, kdo to podelal, je on. A sory....promiň a mrzí mě to je opravdu trošku málo. Ne.

Kuřátko napsal(a):

flower - drž se. Myslím, že kdo by tady měl něco napravovat, je tvůj muž. Pokud nechce, tak to vypadá že se vlastně ani nechtěl ženit a tady tohle mu nahrálo "do karet".

Ode mě kdysi odešel za jinou ženou manžel, po jejich asi 14 denní známosti. My spolu měli...teda máme...syna. Bylo to hodně těžké. Ale nedokážu si představit, jak bych se cítila, kdyby se mi to stalo po svatbě
Ale ty to zvládneš, musíš

Kuřátko moc děkuju. je to hrozně těžké ve všech směrech. nechal samotnou s velkým bytem, hypotékou, všema věcma. ted ještě musím vyzvednout fotky a video ze svatby. všechno zaplatit. nevím jestli to zvládnu. kvuli němu jsem v jiném městě, než mám rodinu. a před svatbou to mohl utnout. protože jsme měli menší hádku a já se ptala, jestli to opravdu chce. a on že své rozhodnutí nemění..
ale děkuju ti za podporu. člověk má výčitky že mohl udělat něco jinak, ale je pozdě.