Moc děkuji za reakci.. Jeho "snaha" spočívala v tom, že mi poslal kytku, asi druhý nebo třetí den co jsem ho poslala pryč..jinak mi přišlo že hrozně narostl z toho že jsem mu odpustila, ale můžu být paranoidní už.. Kdykoli se k tomu vrátím je naštvanej a říká, že prostě za tím musím udělat tlustou čáru a jet dál, ale jak můžu, když kdykoli když si ho "namátkově proklepnu" tak objevuju další věci, které moji v důvěru v něj zrovna neposílí?? Ryla jsem do něj asi fakt přes půl roku ať někam jedeme, dopadlo to ve finále tak, že jsem odjela s kamarádkami, protože on nechal veškeré zařizování na mě (když jsem mu poslala pár tipů, tak všechny odmítl). Sem tam uvaří, ale stejně mám pocit že to prostě neřeší, nelituje, litoval jen první den co mi ty zprávy vysvětloval..teď mi prostě přijde že jede dál, dál přespává v Praze a jede stejnej režim jakej jel před nevěrou..a já mu prostě už nevěřím, nic, vůbec, a to je ten největší problém i Facebook jsem si zrušila, aby mě to nenutilo sledovat koho si zase přidal atd. ale stejně to nepomáhá můžu si chodit kam chci s kým chci, to neřeší, hlavně, že on může taky...to samé vysvětlení přišlo když jsem se ho ptala na tu novou kamarádku tak mi řekl že on se mě taky neptá s kým si píšu když držím celý večer mobil v ruce (haha), tak ať to taky neřeším..z toho si logicky vyvodím závěr dělej si co chceš a mě nech taky žít a nic neřeš :-(

No rozhodně dlouho, čím dýl tím líp :-) Ne, to si dělám legraci, ale on za tím opravdu udělal tlustou čáru jakože fakt čáru, že jede všechno jako dřív - ty uklízej, per, vař, dítě, já do práce, po práci sem tam přespím v Praze protože jdu na pivo...kromě těch kytek žádná větší akce, žádné větší překvapení..beru to podle sebe, kdybych byla v jeho situaci a o ten vztah bych stála, dělám kotrmelce, stojky, roznožky aby mi odpustil...kor když vidí že to opravdu ještě není v pořádku ani po tom půl roce, tak to ku*va nějak řeším, ne??? Na večeři jsem ho vzala já, do kina taky, výlety vymýšlím taky já..kolikrát si přijdu že jsem já ta špatná co se snaží..přitom kdyby to bylo obráceně a on četl to co jsem četla já, tak jsem si jistá že mi sbalí pět švestek a čuuuus, vidíme se u soudu...

45týden napsal(a):

No rozhodně dlouho, čím dýl tím líp :-) Ne, to si dělám legraci, ale on za tím opravdu udělal tlustou čáru jakože fakt čáru, že jede všechno jako dřív - ty uklízej, per, vař, dítě, já do práce, po práci sem tam přespím v Praze protože jdu na pivo...kromě těch kytek žádná větší akce, žádné větší překvapení..beru to podle sebe, kdybych byla v jeho situaci a o ten vztah bych stála, dělám kotrmelce, stojky, roznožky aby mi odpustil...kor když vidí že to opravdu ještě není v pořádku ani po tom půl roce, tak to ku*va nějak řeším, ne??? Na večeři jsem ho vzala já, do kina taky, výlety vymýšlím taky já..kolikrát si přijdu že jsem já ta špatná co se snaží..přitom kdyby to bylo obráceně a on četl to co jsem četla já, tak jsem si jistá že mi sbalí pět švestek a čuuuus, vidíme se u soudu...

Dělá to na mě dojem, že on už nemá zájem žít s tebou jako partner s partnerkou.

kor když vidí že to opravdu ještě není v pořádku ani po tom půl roce, tak to ku*va nějak řeším, ne???
Ale on nemá potřebu "řešit"... vidí to tak, že "mám problém já, on žádný nemá" - a ne že TO "není v pořádku", ale v pořádku nejsi ty... kdoví, co bys ještě chtěla, když on už "opravdu udělal tlustou čáru"
Na večeři jsem ho vzala já, do kina taky, výlety vymýšlím taky já
Za odměnu nebo za trest?
Ne, sorry, ale pokud napíšeš - "kolikrát si přijdu že jsem já ta špatná co se snaží" - pak (aspoň pro mě) logicky následuje otázka proč to děláš? Protože máte dítě a hypotéku a obojí by vám v případě rozchodu přineslo komplikace?

Jinak na jiném vlákně zaznla otázka - Jak má vypadat "správná" lítost, jak se má chovat a jk dlouh nevěrník, aby to bylo dost a dostatečné?
Jojo... to jsem se zajímala já - a odpovědi se mi jaksi nedostalo
Obávám se, že tady to bude podobný...

Pokud nevis ,jestli mu zvladnes odpustit ,tak si myslim ,ze takovy vztah nema cenu.Co od neho presne ocekavas?Mas vubec jeste chut s nim mit vztah? Jak Ti tu psaly holky,pokud s nim chces byt dal a byt i stastna,musis udelat tlustou caru.Jinak ,ze se nedrzi smluvenych pravidel ,to taky neni urcite o.k.,mozna na to uz trochu kasla.Nevim.S tou jinou spolecnosti v praci atd..se stale styka?

Jestli s ním chci mít vztah taky nevím, když si nedokážu odpovědět na otázku jestli ho miluju..život s ním za 20let si ale vůbec nedokážu představit ... Nejvíc se bojím že budu litovat když to skončím, nějak tak pořád doufám že se mi uleví, ale vnitřně se bojím že mi bude spíš hůř :-(

Dle toho co píšeš ses už myslím vnitřně rozhodla pro rozvod.Když tady čtu,jak na soc.sítích loví ženské,tak to je otázka naprosto nevyzrálého chlapa,tady zdaleka nejde "jen" o tu jednu nevěru,ale je to s ním mnohem,mnohem horší.

Neboj,že se budeš cítit vnitřně hůř - snad jen chvíli ze začátku,ale většinou vypadají rozvedené ženské,co opravdu měly ve vztahu problém,mnohem lépe,spokojeněji už od pohledu.

45týden napsal(a):

Řeším tady to, že nechci žít ve vztahu, kde není důvěra. Protože podle mě bez důvěry vztah nemá cenu. Četla jsem tady, že nevěra buď vztah upevní, zničí nebo postupně rozleptá. U nás si myslím to je třetí možnost. Tím, že se nějak extra nesnaží, mi dává pocit toho, že na to kašle..a abych se snažila já, na to už mi po tom půl roce opravdu došly síly. Vím že se š´tastnej vztah nezakládá na tom chodit pravidelně do kina a na večeře ale já se nemůžu zbavit pocitu že jsem ta druhá.. O dítě se stará, na domácnost přispívá, sex spolu máme. Ale - z práce pravidelně pozdě, většina úkonů na mě, co jsme si sepsali na papír že nám vadí a chtěli bychom změnit nedodržuje. Opravdu nevím jak dál. Dnes mám v plánu mu vysvětlit proč se zase tvářím jako kakabus, a říct mu na rovinu, že to mám pořád před očima a že mu nedokážu stále věřit a obávám se, že už nikdy nebudu. Na otázku jestli ho miluju bohužel nedokážu odpovědět, nevím to. Trošku se totiž bojím že z mojí původní lásky se stala láska spíš majetnická :-(

tak v něm nežij - nikdo tě k tomu nenutí.
a to že mu stále nevěříš - mám takový pocit, že ani nechceš. Přijde mi, že s ním už být nechceš ( to je v pořádku - pokud to tak cítíš), ale moc se ti do změny nechce a zatím spíš hledáš sama pro sebe omluvu.( stejně za to může on - nevěřím mu a on se vůbec nesnaží , tak jak já chci )

Upravil(a) dycinky (6. 11. 2013 12:57)

45týden napsal(a):

Moc děkuji za reakci.. Jeho "snaha" spočívala v tom, že mi poslal kytku, asi druhý nebo třetí den co jsem ho poslala pryč..jinak mi přišlo že hrozně narostl z toho že jsem mu odpustila, ale můžu být paranoidní už.. Kdykoli se k tomu vrátím je naštvanej a říká, že prostě za tím musím udělat tlustou čáru a jet dál, ale jak můžu, když kdykoli když si ho "namátkově proklepnu" tak objevuju další věci, které moji v důvěru v něj zrovna neposílí?? Ryla jsem do něj asi fakt přes půl roku ať někam jedeme, dopadlo to ve finále tak, že jsem odjela s kamarádkami, protože on nechal veškeré zařizování na mě (když jsem mu poslala pár tipů, tak všechny odmítl). Sem tam uvaří, ale stejně mám pocit že to prostě neřeší, nelituje, litoval jen první den co mi ty zprávy vysvětloval..teď mi prostě přijde že jede dál, dál přespává v Praze a jede stejnej režim jakej jel před nevěrou..a já mu prostě už nevěřím, nic, vůbec, a to je ten největší problém i Facebook jsem si zrušila, aby mě to nenutilo sledovat koho si zase přidal atd. ale stejně to nepomáhá můžu si chodit kam chci s kým chci, to neřeší, hlavně, že on může taky...to samé vysvětlení přišlo když jsem se ho ptala na tu novou kamarádku tak mi řekl že on se mě taky neptá s kým si píšu když držím celý večer mobil v ruce (haha), tak ať to taky neřeším..z toho si logicky vyvodím závěr dělej si co chceš a mě nech taky žít a nic neřeš :-(

No, úprimne - ak budeš do smrti žiť len tým, čo ti urobil, tak to bude peklo pre oboch, to sa fakt radšej rozíďte hneď -ani to decko nebude mať pekné detstvo, ani vy dvaja život... Nehovorím, že hneď, ale časom by už snáď mohli tie pozitívne veci prekryť tú jednu neveru, nie? Ak tomu teda dáš šancu, pravda. Ja mám pocit, že ty si sa racionálne rozhodla, že nie je vhodná doba na rozvod, ale v podvedomí (alebo srdci?) si mu neodpustila a nikdy neodpustíš, nech by robil čokoľvek. Nehodnotím, len konštatujem... Takže je zbytočné predlžovať tú agóniu a urobíš milosť všetkým, vrátane dcéry, ak to ukončíš.

Jessika napsal(a):

To je fakt bezva řešení.

Není podle mého? Tak rozvod...
Nemiluju ho? Tak rozvod...
Byl nevěrný, chce to napravit, ale já se s tím vnitřně nesmířím... rozvod a žádné kompromisy

Děti v takovémto manželství do toho samozřejmě nemají co kecat, hlavně , že maminka bude spokojená.

Protože v dalším manželství už to prostě MUSÍ vyjít - a bude mně milovat, bude mně na rukou nosit a určitě mi nebude nevěrný, vždyť si ho vezmu "z lásky"....

Jessiko, ty bys ve vztahu, jaký popisuje 45.týden zůstala? Nalej si čistého vína. Maminka musí být spokojená, aby byly spokojené i děti. To nevíš? Že dětem nefunkční manželství ubližuje víc, než rozvedené, to taky nevíš? Tys to tak zjednodušila. Žilas někdy ve vztahu, ve kterém ti bylo vnitřně zle? Roky? Desetiletí? A vůbec to nemusí být o nevěře. "Jen" !! o nelásce a neúctě mezi partnery.
Překvapuješ mě. Měla jsem tě za moudrou zkušenou ženu. Asi jsem si tě s někým spletla.

Upravil(a) Eva. (6. 11. 2013 13:38)

Selima napsal(a):

45týden napsal(a):

Moc děkuji za reakci.. Jeho "snaha" spočívala v tom, že mi poslal kytku, asi druhý nebo třetí den co jsem ho poslala pryč..jinak mi přišlo že hrozně narostl z toho že jsem mu odpustila, ale můžu být paranoidní už.. Kdykoli se k tomu vrátím je naštvanej a říká, že prostě za tím musím udělat tlustou čáru a jet dál, ale jak můžu, když kdykoli když si ho "namátkově proklepnu" tak objevuju další věci, které moji v důvěru v něj zrovna neposílí?? Ryla jsem do něj asi fakt přes půl roku ať někam jedeme, dopadlo to ve finále tak, že jsem odjela s kamarádkami, protože on nechal veškeré zařizování na mě (když jsem mu poslala pár tipů, tak všechny odmítl). Sem tam uvaří, ale stejně mám pocit že to prostě neřeší, nelituje, litoval jen první den co mi ty zprávy vysvětloval..teď mi prostě přijde že jede dál, dál přespává v Praze a jede stejnej režim jakej jel před nevěrou..a já mu prostě už nevěřím, nic, vůbec, a to je ten největší problém i Facebook jsem si zrušila, aby mě to nenutilo sledovat koho si zase přidal atd. ale stejně to nepomáhá můžu si chodit kam chci s kým chci, to neřeší, hlavně, že on může taky...to samé vysvětlení přišlo když jsem se ho ptala na tu novou kamarádku tak mi řekl že on se mě taky neptá s kým si píšu když držím celý večer mobil v ruce (haha), tak ať to taky neřeším..z toho si logicky vyvodím závěr dělej si co chceš a mě nech taky žít a nic neřeš :-(

No, úprimne - ak budeš do smrti žiť len tým, čo ti urobil, tak to bude peklo pre oboch, to sa fakt radšej rozíďte hneď -ani to decko nebude mať pekné detstvo, ani vy dvaja život... Nehovorím, že hneď, ale časom by už snáď mohli tie pozitívne veci prekryť tú jednu neveru, nie? Ak tomu teda dáš šancu, pravda. Ja mám pocit, že ty si sa racionálne rozhodla, že nie je vhodná doba na rozvod, ale v podvedomí (alebo srdci?) si mu neodpustila a nikdy neodpustíš, nech by robil čokoľvek. Nehodnotím, len konštatujem... Takže je zbytočné predlžovať tú agóniu a urobíš milosť všetkým, vrátane dcéry, ak to ukončíš.

S tím jejím chlapem to není ale jen o jednorázové nevěře - neumím si představit,že by se můj chlap choval jako puboš a já ho musela hlídat,kdy ho zas přichytím na soc.sítích,jak tam cukruje.

To už mi přijde zkousnutelnější klas.nevěra,než tahle neustálá potřeba virtuálního oblbování ženských na dálku