Bud si vyjasnis nebo to skonci Buh vi jak...Je to hra s ohnem...

Sasanka si nechce nic vyjasňovat, sasanka chce slyšet, že on to má stejně. Což jí dotyčný jistě milerád poskytne, ty řeči kolem. Doporučuji rovnou z toho drinku zamířit do postele (to mu asi nedá velkou práci).

Za měsíc zde bude nové téma: "Jak jsem mohla být tak pitomá? Teď nemám ani přítele, ani milence."

Přeji hodně štěstí

helena napsal(a):

Teď nemám ani přítele, ani milence.
Jedno z možnejch řešení... a ani ne tak úplně špatný...

Vlastně úplně nejlepší


Napadla mě ještě varianta - toho hodného vola si ponechat pro to zabezpečení materiální a toho druhého, kterému se tak hezky sama servíruje, si ponechat na ty drinky plus sex... ale na to je sasanka asi ještě mladá

Upravil(a) zelvicka177 (21. 11. 2013 9:48)

Eva. napsal(a):

Třeba zájem má. O sex s tebou. Chlapi mívají zájem o to, co se zdá být nedobytné, aby si dokázali, že oni na to mají.
Ale to může být tak všechno.
Já si myslím, že by ses neměla vdávat za svého nynějšího přítele. Měla by ses s ním rozejít a nevodit ho za nos. A pak si jen tak žít a uvidíš, co život přinese. Když tě tenhle druhý chtít nebude, tak ti bude dost dobrý i tvůj přítel? Není to trochu málo pro vztah (na celý život)? Není to vůči němu nefér?

Já s tebou Evo souhlasím. Ale já přítele miluji.. Kdyby ne, už dávno bych se s ním rozešla. Jen tenhle "pokušitel" mi nedá spát. O to horší to je, když ten můj přítel je půl roku pryč (pracuje v cizině). Jezdí sice za mnou každých 14 dní na dva, tři dny.. A já jsem ráda, že ho vidím! Teď tam má končit v té cizině - bylo to jen na čas a bude se mnou. Proto se musím rozhodnout, než se vrátí. Chci už to mít vyřešené a netahat ho do toho. Proto to tolik řeším. Potřebuju se rozhodnout. Což mě, jak je vidno, dost dobře nejde.

helena napsal(a):

Vše mám ale vždy pod kontrolou.. Jen u něho mi to nějak nejde...
... takže "musela jsem mu napsat", kontrola nekontrola http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
Myslím, že tím pravým důvodem není "To mi pomůže definitivně se už rozhodnout" a už vůbec ne "jinak si v tom jasno nikdy úplně neudělám"... to spíš "Já ho ale vidět musím"...

Jenže tak to vážně není. Tím důvodem je skutečně vidět, jestli mi to všechno za to stojí. Rozejít se. A kvůli čemu? Kvůli touze? A pak co? Vyspím se třeba časem s tímhle, ale už nevidím budoucnost. Já rozumem vím, že je to pitomost všechno odbouchnout, ale srdce je jako blázen-chce oba.

Srdce?




Nechybí tu ještě nějaké jiné usměváčky?

Třeba kosočtverec a thák

Sasanka napsal(a):

Dobrý den,
vím, že na co se tu budu ptát možná více z vás odsoudí, ale přísahám, že nejde o pomíjivou záležitost a proto vás žádám o radu. Je mi 29 let a žiji s přítelem, kterému je 27. Je úžasný, jsme spolu 4 roky a je pořád pozorný, krásný, vtipný, chytrý, spolehlivý a věrný-dalo by se opravdu bez přehánění říci, že dokonalý. Neměla bych přeci vůbec přemýšlet o jiném. Jenže.. potkala jsem se asi po roce vztahu s mým přítelem s jedním mužem, který mi byl sympatický-známý kamarádky. Měl neskutečné charisma a vtip. Není to žádný velký krasavec, ale umí si vás dokonale omotat kolem prstu. Nejdřív jsme se jen bavili, ale později na jedné oslavě, kde můj přítel nebyl, jsem najednou cítila, že se mi vlastně hodně líbí. Je to fotograf a je mu 38 let. Nikdy jsem nebyla v žádném vztahu nevěrná, ale ten večer byl něčím zvláštním a ani nevím jak se to stalo-on měl také přítelkyni, ale políbili jsme se.. K ničemu jinému nikdy nedošlo. Pak jsme se trochu opili a kamarádka navrhla, že u ní přespíme, měli jsme to oba daleko. Ležel vedle mě a pořád se na mě dobýval-spala jsem oblečená, nechtěla jsem podvádět přítele! Cítila jsem, že až se druhý den probudím, bude mi z toho špatně, že co jsem to provedla, že spím s jiným v posteli. Ale.. já vůbec výčitky neměla.. Byla jsem ráda, že se to stalo, že tam se mnou byl.. Řekla jsem si, že tohle přece nejde, že s přítelem máme krásný vztah, nenudíme se, v sexu skvělé! Tak co to dělám? Je tomu už 3 roky a já na to nezapomněla. I když došlo jen k polibku. Mám náročnou práci, chodím cvičit, člověk by přeci měl zapomenout na takový úlet jako nic! Jenže se mi vždy po půl roce ozývá jak se mám, nedávno za mnou byl i v práci..! A já? Jsem z něho šíleně nervózní a napětí by se dalo krájet! Přitažlivost je stále stejně silná! :-( Klepou se mi ruce jako malé holce a já vůbec nevím proč. i když se mi nepřipomíná myslím na něj.. Ale můj přítel je takové zlatíčko, jaké už nenajdu! Tenhle kamarád je trochu sviňák.. Není to typ, co by se chtěl nějak extra vázat. A proč je to tak naléhavé, že sem píšu? Přítel se vrátil z Rakouska, zaplatil krásný pobyt s lázněmi a požádal mě o ruku u vodopádů v Krkonoších! Brečela jsem štěstím, bylo to tak krásné!! On je úžasný.. Ale.. Já nemůžu zapomenout na toho mizeru :-/ Nejde mi na něj nemyslet. Dokonce se někdy sama přistihnu, že bych byla ráda, kdyby mi zase napsal.. Co byste dělali na mém místě?? Nemůžu se rozhodnout.. Tehdy jsem volila vztah před úletem. Ale teď? Jen jeden muž na celý život? Mám to zasnoubení zrušit? Ale když to udělám, vím, že ten kamarád určitě vztah chtít nebude-bude chtít jen to jedno.. A to kdoví jestli.. Ale já ho nedokážu ničím dostat z hlavy, dostal se mi pod kůži, je jako tasemnice. Kdybych napsala seznam kladů u každého z nich, tak přítelovi nebude stačit celá strana a pod tohoto kamaráda napíšu jen:charisma :-(( Vždyť mám dokonalého přítele! Nebo snad o tu dokonalost zase tak nestojím..? Poraďte mi prosím, já už fakt nevím jak dál..:-(

Tady kecáš. Kdybys toho muže milovala, nepřemýšlela bys nad tím, jestli JEDEN MUŽ NA CELÝ ŽIVOT.
Nenazývej nudu dokonalostí

Eva. napsal(a):

Sasanka napsal(a):

Dobrý den,
vím, že na co se tu budu ptát možná více z vás odsoudí, ale přísahám, že nejde o pomíjivou záležitost a proto vás žádám o radu. Je mi 29 let a žiji s přítelem, kterému je 27. Je úžasný, jsme spolu 4 roky a je pořád pozorný, krásný, vtipný, chytrý, spolehlivý a věrný-dalo by se opravdu bez přehánění říci, že dokonalý. Neměla bych přeci vůbec přemýšlet o jiném. Jenže.. potkala jsem se asi po roce vztahu s mým přítelem s jedním mužem, který mi byl sympatický-známý kamarádky. Měl neskutečné charisma a vtip. Není to žádný velký krasavec, ale umí si vás dokonale omotat kolem prstu. Nejdřív jsme se jen bavili, ale později na jedné oslavě, kde můj přítel nebyl, jsem najednou cítila, že se mi vlastně hodně líbí. Je to fotograf a je mu 38 let. Nikdy jsem nebyla v žádném vztahu nevěrná, ale ten večer byl něčím zvláštním a ani nevím jak se to stalo-on měl také přítelkyni, ale políbili jsme se.. K ničemu jinému nikdy nedošlo. Pak jsme se trochu opili a kamarádka navrhla, že u ní přespíme, měli jsme to oba daleko. Ležel vedle mě a pořád se na mě dobýval-spala jsem oblečená, nechtěla jsem podvádět přítele! Cítila jsem, že až se druhý den probudím, bude mi z toho špatně, že co jsem to provedla, že spím s jiným v posteli. Ale.. já vůbec výčitky neměla.. Byla jsem ráda, že se to stalo, že tam se mnou byl.. Řekla jsem si, že tohle přece nejde, že s přítelem máme krásný vztah, nenudíme se, v sexu skvělé! Tak co to dělám? Je tomu už 3 roky a já na to nezapomněla. I když došlo jen k polibku. Mám náročnou práci, chodím cvičit, člověk by přeci měl zapomenout na takový úlet jako nic! Jenže se mi vždy po půl roce ozývá jak se mám, nedávno za mnou byl i v práci..! A já? Jsem z něho šíleně nervózní a napětí by se dalo krájet! Přitažlivost je stále stejně silná! :-( Klepou se mi ruce jako malé holce a já vůbec nevím proč. i když se mi nepřipomíná myslím na něj.. Ale můj přítel je takové zlatíčko, jaké už nenajdu! Tenhle kamarád je trochu sviňák.. Není to typ, co by se chtěl nějak extra vázat. A proč je to tak naléhavé, že sem píšu? Přítel se vrátil z Rakouska, zaplatil krásný pobyt s lázněmi a požádal mě o ruku u vodopádů v Krkonoších! Brečela jsem štěstím, bylo to tak krásné!! On je úžasný.. Ale.. Já nemůžu zapomenout na toho mizeru :-/ Nejde mi na něj nemyslet. Dokonce se někdy sama přistihnu, že bych byla ráda, kdyby mi zase napsal.. Co byste dělali na mém místě?? Nemůžu se rozhodnout.. Tehdy jsem volila vztah před úletem. Ale teď? Jen jeden muž na celý život? Mám to zasnoubení zrušit? Ale když to udělám, vím, že ten kamarád určitě vztah chtít nebude-bude chtít jen to jedno.. A to kdoví jestli.. Ale já ho nedokážu ničím dostat z hlavy, dostal se mi pod kůži, je jako tasemnice. Kdybych napsala seznam kladů u každého z nich, tak přítelovi nebude stačit celá strana a pod tohoto kamaráda napíšu jen:charisma :-(( Vždyť mám dokonalého přítele! Nebo snad o tu dokonalost zase tak nestojím..? Poraďte mi prosím, já už fakt nevím jak dál..:-(

Tady kecáš. Kdybys toho muže milovala, nepřemýšlela bys nad tím, jestli JEDEN MUŽ NA CELÝ ŽIVOT.
Nenazývej nudu dokonalostí

Spíš bych to nazvala "odloučení". Né nudu.. Neměli jsme kdy se nudit, když byl teď skoro pořád pryč.

Proč bych nemohla milovat přítele a zároveň myslet na jiného..?
Protože je rozdíl mezi "milovat" a "myslet na"...
Neměli jsme kdy se nudit, když byl teď skoro pořád pryč.
Ano... "nudit se" spolu asi ne
Ale ty se nenudíš ani sama... nebo se aspoň postaráš, aby ses nenudila

Nechybí tu ještě nějaké jiné usměváčky?
Želvi - stačí?
   

Upravil(a) helena (21. 11. 2013 11:58)

Eva. napsal(a):

sasanko, ty si tak lžeš, když si mermomocí tvrdíš, že se řídíš srdcem.
To opravdu není srdce. Ale ono to tak krásně vypadá, když se řekne srdcem, že?

Proč myslíš, že udělám cokoli, aby byl můj přítel šťastný? Jen tak z legrace? Když se vrátí z ciziny, zapomenu na všechno a je tu jen on. Když odjede, je mi hrozně. Můj život se točí kolem práce a domácích prací (jako většiny), ale alespoň máte někoho, kdo na vás čeká doma. Nebo jste svobodné a můžete si dělat co chcete. Cítíte se sami? Vyrazíte ven! Já sice také vyrazím, ale bez něj se moc nebavím. Pak si "zvyknu" na to, že jsem sama doma a je mi líp. Ale přítel mi pořád chybí. Jenže pak se s tím jakoby smířím, že je pryč a "přežívám". Chodím do práce a nic mě nebaví. Když přijede, všechno se otočí a já jsem ráda, že tu je! Tak mi neříkej, že ho nemiluji, protože tohle vím bezpečně. Jsem šťastná s ním. Třeba mě tahle touha k tomu pokušitele už konečně pustí, až přítel přijede. Já nejsem ten typ, co vyhledává chlapi!

helena napsal(a):

Proč bych nemohla milovat přítele a zároveň myslet na jiného..?
Protože je rozdíl mezi "milovat" a "myslet na"...
Neměli jsme kdy se nudit, když byl teď skoro pořád pryč.
Ano... "nudit se" spolu asi ne
Ale ty se nenudíš ani sama... nebo se aspoň postaráš, aby ses nenudila

Nechybí tu ještě nějaké jiné usměváčky?
Želvi - stačí?
http://smileys.smileycentral.com/cat/1/1_4_92.gif   http://smileys.smileycentral.com/cat/1/1_4_85.gif

To by mě tedy zajímalo jak je možné, že na vše "znáš" odpověď. A také jak to máš ty? Většině tady poradíš - resp.spíš je sprdneš. Ano, chceš je tím možná probrat a poučit. Přijde mi, že se ráda chytáš za slovíčka. Někdo něco napíše a ty vytáhneš jen nějakou část a začneš na to poukazovat a hned jsi se vším hotová. Ty asi máš vše na háku, viď?

Řekla bych, že helena nemá ani tak vše na háku, jako spíš dostatečně odžito.

Takže jí stačí první tvůj příspěvek a zřejmě už ví...

Ale to vědění se získává zkušeností, a těch máš evidentně pomálu.

zelvicka177 napsal(a):

Spíš máš Sasanko problém, že neumíš být prostě sama. Neumíš jít ven bez něj, bavit se bez něj, trávit čas o samotně bez něj.

A zde náš přesvědčuješ o tom, že s oficiálním přítelem to přece  láska je

Umím se bavit bez něj. Jestli máš na mysli, že sedím jen doma, to zase ne. Chodím cvičit, věnuji se malování, chodím s kamarádky a užívám si to. Ale pak jsem stejně doma sama. O tom mluvím. Chybí mi večery, kdy jen ležíme na posteli a koukáme na filmy, nebo popíjíme vínko a povídáme si, nebo jdeme do kina.. Je to trochu smutné bez něj. Tak je snad logické, že jsem šťastná, když přijede a jsem s ním. A ještě se tu dozvím, že nejsem zamilovaná, ale závislá