Sasanka napsal(a):

Dobrý den,
vím, že na co se tu budu ptát možná více z vás odsoudí, ale přísahám, že nejde o pomíjivou záležitost a proto vás žádám o radu. Je mi 29 let a žiji s přítelem, kterému je 27. Je úžasný, jsme spolu 4 roky a je pořád pozorný, krásný, vtipný, chytrý, spolehlivý a věrný-dalo by se opravdu bez přehánění říci, že dokonalý. Neměla bych přeci vůbec přemýšlet o jiném. Jenže.. potkala jsem se asi po roce vztahu s mým přítelem s jedním mužem, který mi byl sympatický-známý kamarádky. Měl neskutečné charisma a vtip. Není to žádný velký krasavec, ale umí si vás dokonale omotat kolem prstu. Nejdřív jsme se jen bavili, ale později na jedné oslavě, kde můj přítel nebyl, jsem najednou cítila, že se mi vlastně hodně líbí. Je to fotograf a je mu 38 let. Nikdy jsem nebyla v žádném vztahu nevěrná, ale ten večer byl něčím zvláštním a ani nevím jak se to stalo-on měl také přítelkyni, ale políbili jsme se.. K ničemu jinému nikdy nedošlo. Pak jsme se trochu opili a kamarádka navrhla, že u ní přespíme, měli jsme to oba daleko. Ležel vedle mě a pořád se na mě dobýval-spala jsem oblečená, nechtěla jsem podvádět přítele! Cítila jsem, že až se druhý den probudím, bude mi z toho špatně, že co jsem to provedla, že spím s jiným v posteli. Ale.. já vůbec výčitky neměla.. Byla jsem ráda, že se to stalo, že tam se mnou byl.. Řekla jsem si, že tohle přece nejde, že s přítelem máme krásný vztah, nenudíme se, v sexu skvělé! Tak co to dělám? Je tomu už 3 roky a já na to nezapomněla. I když došlo jen k polibku. Mám náročnou práci, chodím cvičit, člověk by přeci měl zapomenout na takový úlet jako nic! Jenže se mi vždy po půl roce ozývá jak se mám, nedávno za mnou byl i v práci..! A já? Jsem z něho šíleně nervózní a napětí by se dalo krájet! Přitažlivost je stále stejně silná! :-( Klepou se mi ruce jako malé holce a já vůbec nevím proč. i když se mi nepřipomíná myslím na něj.. Ale můj přítel je takové zlatíčko, jaké už nenajdu! Tenhle kamarád je trochu sviňák.. Není to typ, co by se chtěl nějak extra vázat. A proč je to tak naléhavé, že sem píšu? Přítel se vrátil z Rakouska, zaplatil krásný pobyt s lázněmi a požádal mě o ruku u vodopádů v Krkonoších! Brečela jsem štěstím, bylo to tak krásné!! On je úžasný.. Ale.. Já nemůžu zapomenout na toho mizeru :-/ Nejde mi na něj nemyslet. Dokonce se někdy sama přistihnu, že bych byla ráda, kdyby mi zase napsal.. Co byste dělali na mém místě?? Nemůžu se rozhodnout.. Tehdy jsem volila vztah před úletem. Ale teď? Jen jeden muž na celý život? Mám to zasnoubení zrušit? Ale když to udělám, vím, že ten kamarád určitě vztah chtít nebude-bude chtít jen to jedno.. A to kdoví jestli.. Ale já ho nedokážu ničím dostat z hlavy, dostal se mi pod kůži, je jako tasemnice. Kdybych napsala seznam kladů u každého z nich, tak přítelovi nebude stačit celá strana a pod tohoto kamaráda napíšu jen:charisma :-(( Vždyť mám dokonalého přítele! Nebo snad o tu dokonalost zase tak nestojím..? Poraďte mi prosím, já už fakt nevím jak dál..:-(

Neměň, co ti dobře slouží. Platí to především o věcech, ale můžeš si to převést i na lidi a vyměnit slovíčko "slouží" za vhodnější slovo.
Lehtáš bosou nohou zmiji na hlavičce.
Nebo ještě takhle - vyměníš cenný klenot, byť trochu omšelý, za blyštivou, bezcennou cetku?
Zvaž to sama, jestli ti to stojí za to.
Mně by to za to nestálo, ale já jsem o dost starší a mám těch zkušeností víc.

Sasanko- i jako muž bys měla problémy.