Suzie napsal(a):

Eva. napsal(a):

Suzie napsal(a):

OK, beru, ale kde bereš ten čas na pročítání všech příspěvků? Omlouvám se za

Já se zase zeptám, proč si myslíš, že pročítám všechny příspěvky. Nepročítám, to bych skutečně nestihla.
A taky mám celkem dobrou paměť, když už si něco přečtu (před tím, než jsem užívala antidepresiva, to bylo mnohem lepší), čtu rychle, jsem hyperaktivní, za den stihnu spousty věcí.
Někdy se sama divím, co vše stíhám. Dělám i hodně věcí najednou. Třeba pletu, dívám se na televizi a čtu knížku...

Jéžišmarjá, ty šilháš? Opět

Dá se to zvládnout i bez šilhání: v prstech u nohou držet pletací jehlice a kmitat jimi, v rukou držet knížku a v pohodě ještě stačit sledovat televizi: Suzie, Tobě naprosto chybí představivost ...

Hanka333 napsal(a):

Trvalo to co se týče sexu týden 3x se spolu vyspali,bylo to jednostrané jelikož ona si hojila zklamání z rochodu.
V den kdy to prasklo což dojel na 3 dny domu sem řekla at si vezme věci a odejde že se na něj nemůžu ani podívat,což sem mu dala ještě večeři.Odjel do práce 150km a za 2 dny mi psal sms že to ihned ukončil a jestli to nezpravíme.Za 10dní mi několikrát volal a naposlal skoro 400sms.
Manželství jsme měli dobré po nevěře mi i náš známí říkal že nám ho vždy záviděli v družkou jak se nehádáme a dokážem se na všem dohodnout.

Jenže manžel trpí epilepsii Grand Mall velké záchvaty a nikdo ho poblíž nechtěl zaměstat tak odjel za prací pryč dělal v kuse 2 roky na cestách poslední 1/4 rok si stěžoval že ho nemám ráda,že už chce zůstat doma a podobně.

Po návratu domu se mi nemohl podívat ani do očí vždy když se na mě podíval plakal.Řekl mi že si myslel že jsme spolu už jen tak ale jak měl o mě přijít nemohl jíst,myslet na nic jiného než na mě že o mě nemůže přijít že mě stále miluje.

No a od té doby to zpravujem

Hanko, "ermoční nevěra" je vztah, vylučující tělesné intimnosti, ale naopak zahrnující duševní (emoční) spojení, viz: http://www.prozeny.cz/magazin/sex-a-vzt … -ta-emocni Takže pokud se Ti manžel přiznal, že tam proběhl i sex, nejedná se o emoční nevěru, ale o klasickou nevěru se vším všudy.

Pokud si manžel sypal popel na hlavu a prosil, abys ho vzala zpátky, je to pro něj velké ponaučení ve smyslu, že rodinná pohoda je příliš vážná věc, než aby se narušovala příležitostnými nevěrami a připitomělým přiznáváním se, natož ještě ke všemu seznamováním manželky s detaily své nevěry Ono mělo ještě za starých časů své opodstatnění, že  porušení manželské věrnosti se přiznávalo pouze na smrtelné posteli a nikdy dřív

Hanko, ta nevěra neměla nic společného s Tebou, ta se týkala pouze toho, že byl manžel daleko od domova, naskytla se mu příležitost a on nedokázal udržet penis v kalhotách. Je to pro Tebe možná těžké, ale je hodně žen, které - když manžela nechtějí ztratit - se holt přes takovou morovou ránu musejí umět přenést a fungovat dál. A věř tomu, že čas otupí i tuhle bolest a i když nezapomeneš, přestane Tě to po čase trápit

Kiaro lip bych to nenapsala.

Hanko a ty si uvedom, ze nikdo neni dokonaly,kazdy muze uklouznout, ale podle vseho toho tvuj manzel opravdu lituje. To je strasne pozitivni, Tudiz co? Tudiz te ma urcite moc rad, chce byt s tebou a nejradsi by ten ulet vymazal.

Hanka333 napsal(a):

Eva. napsal(a):

I ve tvých předchozích vláknech i teď je můj názor ten, že se v tom zbytečně vrtáš.
Žij tady a teď to, co máš. A nerozebírej to pořád. Jde to, zakázat si myšlenky. Když tě to popadne, zaměstnej hlavu něčím jiným a nedovol si takové myšlenky.
Psycholog by ti s tím měl pomoct, ale jenom tehdy, když ty sama doopravdy chceš změnit se.
Je dobré přečíst si, jak kdo zvládl emoční nevěru, ale je to individuální, tobě to celkem k ničemu není.
Osobně nerozumím tomu, proč stále pochybuješ a proč se v tom pořád vrtáš.

Tak to přesně rozebíráme při sezení u psycholožky.
Ona se mi posledně smála jelikož se známe 13 let že to je semnou težký.
Chybí mi jistota,bezpečí tak sem se celý roky cítila v mé rodině.Tet prý plavu v bazénku se samími kruhy,čluny,telefoními čísly kvůli záchraně a nemůžu se pustit.
To je prý s toho mého dětství.
Doma sem zastání neměla necítila jsem se tam v bezpečí a tak jsem chtěla takovou rodinu a tet se necítím v bezpečí tady necítím že to je pevný dokoliv z venku může přijít a vzít si co chce.

Je to prostě ve mě.

Bezpečie, aké potrebuješ, ti už teraz nikto zvonku nedá... To treba hľadať nejako v sebe ,ten pevný bod. Muž ti nemusel len zahnúť alebo zamilovať sa, ale pri všetkej úcte - pri epilepsii môže aj umrieť, mať zdravotné problémy, apod. - a kde je TAM to bezpečie? Jediné bezpečie je v tebe. Okrem toho - nie je to žiadna sláva, ale zamilovanie si celkom nevieme vybrať alebo zakázať (len to, nakoľko mu podľahneme), tak mám s tvojím mužom vcelku súcit a porozumenie. Ide o to, nakoľko je teraz u vá oboch vôľa napraviť to a ísť ďalej.

Selima napsal(a):

Ivana napsal(a):

Myslím si, že jsme každý úplně jiný. Někdo nepovažuje nevěru za nic tak strašného, hlavně, když se manžel k manželce chová normálně a plní své povinnosti vůči rodině, jiný to považuje za takovou ránu a zradu, že to nikdy nedokáže odpustit a zapomenout. Hanka je zřejmě ten druhý typ.
Ona určitě ví, že nemůže manžela donekonečna prudit, vyčítat, plakat, vyvádět, zlobit se, jinak ho navždy ztratí. Ale zároveň v hloubi duše se nedokáže přestat trápit a užírat. Podle mě to nemá nic společného s tím, jak moc je sebevědomá a jak moc si věří, ale jak je citlivá a zranitelná. Chápu, že manželovi naprosto věřila, spoléhala na něho a byl pro ni jistotou a on ji zradil. Její rána je příliš hluboká a nechce se zahojit.
Když jí ale nedokáže pomoct ani psycholog, tak kdo? Těžko jí někdo dá takovou radu, aby ji to přestalo bolet a ničit.

Citllivá? Hlavne na svoje "bezpečie" a svoje "práva". Citlivá osoba podľa mňa dokáže pochopiť, že aj napriek vcelku spokojnému manželstvu sa človek môže zamilovať... ale keďže má rád ženu/muža a to inak ako milenku/milenca, tak neodíde, ale zostane a snaží sa vybudovať vzťah nanovo. Necitlivý človek vníma len seba samého a SVOJE pocity a dupe nožičkami, že JEMU/JEJ bolo ublížené...

Necitlivý človek vníma len seba samého a SVOJE pocity a dupe nožičkami, že JEMU/JEJ bolo ublížené.

tohle moc nechápu ... málokdo je asi schopný potlačit svoje pocity , když se necítí dobře ... pochopit to třeba i může , ale víc s tím nenadělá a pokud tě zradí někdo , komu si věřila , těžko se s tím můžeš srovnat , pokud ti na něm záleží .

heleno, nevím, co je přechodník, ale v pohodě. To víš, ani já nejsem dokonalá a nijak se netajím tím, že neumím česky.

Grainne, jestli mi na někom nesobecky záleží a miluji ho, právě proto se můžu srovnat s tím, že cítím ublížení.
Zradí - to je dost silné slovo. Pokud přistupuješ ke vztahu, že partner zradil TEBE, to svědčí o tvé nevyrovnanosti. Partner prostě jenom udělal chybu. Nikdo není dokonalý.
Ale pokud si někdo povýší věrnost nebo cokoliv jiného ve vztahu na modlu, pokud na něčem/někom přílíš lpí, je závislý a nemiluje, má pocity méněcennosti, pak jakékoliv sundání modly z piedestálu pociťuje jako zradu. Ale to je jeho nevyřešená záležitost, ne partnerova. Partner, pokud udělal chybu, má dost co dělat sám se sebou, aby se s tím vyrovnal.

Upravil(a) Eva. (23. 10. 2013 7:58)

helena napsal(a):

nevím, co je přechodník
Tak proč ho používáš?

Nu heleno, jestliže nevím, co je přechodník, tak ani nevím, že ho používám. To dá rozum, ne?
A mimochodem, jsi mimo téma.

Takže spíše v tomto případě znaje?

U sloves, která ve 3. osobě množného čísla mají koncovku -í, -ejí (-ějí) či -ají (kryjí, sázejí, dělají), se přechodník tvoří takto:
mužský rod - koncovka -e (-ě), -eje (-ěje) či -aje (kryje, sázeje, dělaje)
http://interval.cz/clanky/hrichy-pro-si … echodniky/

Eva. napsal(a):

heleno, nevím, co je přechodník, ale v pohodě. To víš, ani já nejsem dokonalá a nijak se netajím tím, že neumím česky.

Grainne, jestli mi na někom nesobecky záleží a miluji ho, právě proto se můžu srovnat s tím, že cítím ublížení.
Zradí - to je dost silné slovo. Pokud přistupuješ ke vztahu, že partner zradil TEBE, to svědčí o tvé nevyrovnanosti. Partner prostě jenom udělal chybu. Nikdo není dokonalý.
Ale pokud si někdo povýší věrnost nebo cokoliv jiného ve vztahu na modlu, pokud na něčem/někom přílíš lpí, je závislý a nemiluje, má pocity méněcennosti, pak jakékoliv sundání modly z piedestálu pociťuje jako zradu. Ale to je jeho nevyřešená záležitost, ne partnerova. Partner, pokud udělal chybu, má dost co dělat sám se sebou, aby se s tím vyrovnal.

to je vec nazoru ... pokud nekoho miluju a mam pocit , ze i on mne  a zamiluje se jinde , tak uz to nikdy nemuze byt jako predtim .

Nikdy to nebude, jako předtím. Já jsem taky nepsala, že to bude. Nevěrný i ten, co nevěrný nebyl, se určitě nějakým způsobem změní.
Ostatně, každým dnem se měníme, jak žijeme dál, nabýváme zkušenosti, moudříme/hloupneme , třeba působením věku...
Čteš si v tom, co tam vidíš ty, a ne co jsem napsala.

Podle mě její manžel vůbec nelituje, jen chce mít klid.

Suzie napsal(a):

Není to jako předtím, z vlastní zkušenosti. Máš pocit, že láska tvého partnera k tobě je něco neotřesitelného, ta základní jistota. A najednou bum - pilíř jistoty se zhroutil. Bolí to, člověk neví, co si počít, ale časem začneš  hledat tu jistotu v sobě a najednou je tam. A je to mnohem lepší pocit, nevím, jak to vyjádřit - ale asi, že já jsem já, pro mě jsem nejdůležitější člověk a to co dělají lidi, které miluju, nemůžu ovlivnit, ale můžu to přijmout nebo nemusím. Je to moje volba.

To je přesný. Vyjádřilas to tak srozumitelně.

to je to , co hančin manžel nedělá