A jak v noci, když o tom ani nevíte, že prdíte ze spaní?

Eva. napsal(a):

V souvislostech psaní Tulipánky je pak vůbec podivné, že se Taha na něco takového, jako je její první příspěvek, ptá. Její muž přece nebude odcházet od stolu atd. A pak se můžeme dostat k tomu, že proč by se její muž myl, natož před milováním? Vždyť jsou s Taha partneři, tam se to nemusí. Tam se člověk může (podle Tulipánky) chovat jako prasátko.

Evo, promiň, ale jsou přirozené procesy v mém těle. Ano, společnost vyžaduje, abych raději umřela v křečích než si prdla. Takže když mi o něco jde, nedělám to. Stejně, jako na šéfa nebudu řvát, když mě naštve nebo před ním nebudu chodit nahatá. Kdyby tuhle konvenci nikdo nevymyslel, byl by život o moc příjemnější a snažší. To je stejné jako dříve ženy nesměly chodit s odhalenými kotníky. Teď se nesmí prdět. Ono se to zase změní, neboj

Ivana napsal(a):

Modroočka napsal(a):

A jak v noci, když o tom ani nevíte, že prdíte ze spaní?

Tak to nevím, protože spím. koneckonců ve spánku jde veškerá civilizovanost stranou

Proto se ptám, protože jsem to taky nevěděla, až mi to jednou BM řekl, ale v legraci, že přes den to držím v sobě a raději bych praskla, než bych si ulevila a v noci prý to někdy je jako na střelnici.
Ale po tomhle jeho sdělení se mi stávalo, že jsem měla strach spát, abych si ve spánku neulevila a někdo (případnej partner) to neslyšel.
Jinak existuje takový rčení,že teprve až před sebou partneři prdí, jsou si úplně blízcí.
Já to vědomě nedělám, nicméně někde to tak mají, že před sebou prdí a nemusí to být o tom, že si jeden druhýho neváží. Asi je to intimní záležitost. Ale taky to má svoje hranice.
Nakonec ještě jedna věc, když jdete na WC, tak to prdění může být slyšet přes dveře. Já jsem pouštěla pračku na ždímání, aby to slyšet nebylo.

Upravil(a) Modroočka (29. 9. 2013 19:10)

Ivana napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Eva. napsal(a):

V souvislostech psaní Tulipánky je pak vůbec podivné, že se Taha na něco takového, jako je její první příspěvek, ptá. Její muž přece nebude odcházet od stolu atd. A pak se můžeme dostat k tomu, že proč by se její muž myl, natož před milováním? Vždyť jsou s Taha partneři, tam se to nemusí. Tam se člověk může (podle Tulipánky) chovat jako prasátko.

Evo, promiň, ale jsou přirozené procesy v mém těle. Ano, společnost vyžaduje, abych raději umřela v křečích než si prdla. Takže když mi o něco jde, nedělám to. Stejně, jako na šéfa nebudu řvát, když mě naštve nebo před ním nebudu chodit nahatá. Kdyby tuhle konvenci nikdo nevymyslel, byl by život o moc příjemnější a snažší. To je stejné jako dříve ženy nesměly chodit s odhalenými kotníky. Teď se nesmí prdět. Ono se to zase změní, neboj

Takže před šéfem, který je v podstatě cizí člověk, se ovládnout dokážeš, ale před vlastním partnerem, kterého bys měla milovat, vážit si ho a respektovat ho, ne? Není to divný?

Jenže to bys na druhou stranu neměla před partnerem smrkat, kašlat, kýchat a hodí se vůbec říkat, že jdu na záchod, když je to v podstatě taky fuj?
Sice před partnerem neprdím, ale záleží na tom, jak to doma kdo má.
Z kraje vztahu jsem měla strach jít u partnera i na velkou, abych si u toho, nedej Bože, neuprdla, protože by to bylo do pokoje třeba slyšet, i přes dvoje dveře.

Tulipánka napsal(a):

Eva. napsal(a):

V souvislostech psaní Tulipánky je pak vůbec podivné, že se Taha na něco takového, jako je její první příspěvek, ptá. Její muž přece nebude odcházet od stolu atd. A pak se můžeme dostat k tomu, že proč by se její muž myl, natož před milováním? Vždyť jsou s Taha partneři, tam se to nemusí. Tam se člověk může (podle Tulipánky) chovat jako prasátko.

Evo, promiň, ale jsou přirozené procesy v mém těle. Ano, společnost vyžaduje, abych raději umřela v křečích než si prdla. Takže když mi o něco jde, nedělám to. Stejně, jako na šéfa nebudu řvát, když mě naštve nebo před ním nebudu chodit nahatá. Kdyby tuhle konvenci nikdo nevymyslel, byl by život o moc příjemnější a snažší. To je stejné jako dříve ženy nesměly chodit s odhalenými kotníky. Teď se nesmí prdět. Ono se to zase změní, neboj

Nejde o to, že by nesmely... ale možno ani tak nie je o čo stáť. Aj vylučovanie je fyziologický pochod, ale zato sa nevyseriem v autobuse (alebo uprostred obývačky), nie? Ak si všimneš, aj zvieratá majú svoje vylučovacie rituály a u psov som si všimla, že sa občas - hlavne keď nie sú na vodítku - akoby snažia odísť do samoty... Možno to má ešte nejaké hlbšie korene, ale podľa mňa je prirodzené byť pri istých pochodoch sám a zasa pri iných sa mi zdá prirodzeneé (alebo prirodzenejšie) zdieľať ich. Najhoršie podľa mňa je, keď sa zmiešajú "prirodzené", prdiace kmene s "prešľachtenými", neprdiacimi . Svoji by mali podľa mňa ostať medzi svojimi.

Upravil(a) Selima (29. 9. 2013 19:27)

Eva. napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Evo, promiň, ale jsou přirozené procesy v mém těle. Ano, společnost vyžaduje, abych raději umřela v křečích než si prdla. Takže když mi o něco jde, nedělám to. Stejně, jako na šéfa nebudu řvát, když mě naštve nebo před ním nebudu chodit nahatá. Kdyby tuhle konvenci nikdo nevymyslel, byl by život o moc příjemnější a snažší. To je stejné jako dříve ženy nesměly chodit s odhalenými kotníky. Teď se nesmí prdět. Ono se to zase změní, neboj

Nepíšu, že to nejsou přirozené procesy v jakémkoliv těle. Nemusíš psát - promiň. Neprominu.
Jo, tak když ti o něco jde, neděláš to. Však už jsem ti psala, děláš to, co se ti hodí. U manžela ti o nic nejde. Ani o základní slušnost. Smutné. Tulilpánko, myslela jsem si, že jsi normální slušná žena. A ne prasátko, kterému když o nic nejde, tak klidně svému partnerovi smradí.

Modroočko, nepřeháněj. Mluvíme o situacích, které lze ovlivnit. A ne o době, kdy spíme. A ty to dobře víš.

Majko, nepřeháním, měla jsem to v sobě tak vypěstovaný, že jsem spala celou noc na zádech, přilepená k posteli, abych si neulevila nevědomky ve spaní. Mně opravdu vadí, že je to slyšet i ze záchoda, no a mladší syn to má po mně.

Jak píše Selima, myslím si, že pak vyprchá sexuální jiskření, sexuální touha po partnerovi. U mě by s mužem, který se nehlídá, určitě vyprchala. Jak už jsem tady psala, není třeba "vyblít" na partnera úplně všechno, včetně prdění, kdykoliv má člověk potřebu. Takt, ohleduplnost a slušné chování by měl mít člověk především ke svým blízkým. Prostě by se k nim měl v něčem chovat stejně, jako se chová k cizím.

Modroočka napsal(a):

Jenže to bys na druhou stranu neměla před partnerem smrkat, kašlat, kýchat a hodí se vůbec říkat, že jdu na záchod, když je to v podstatě taky fuj?
Sice před partnerem neprdím, ale záleží na tom, jak to doma kdo má.
Z kraje vztahu jsem měla strach jít u partnera i na velkou, abych si u toho, nedej Bože, neuprdla, protože by to bylo do pokoje třeba slyšet, i přes dvoje dveře.

Ty před šéfem nesmrkáš, nekašleš a nekýcháš? Nebo ty u toho produkuješ smrad, jako u prdění?

Eva. napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Evo, promiň, ale jsou přirozené procesy v mém těle. Ano, společnost vyžaduje, abych raději umřela v křečích než si prdla. Takže když mi o něco jde, nedělám to. Stejně, jako na šéfa nebudu řvát, když mě naštve nebo před ním nebudu chodit nahatá. Kdyby tuhle konvenci nikdo nevymyslel, byl by život o moc příjemnější a snažší. To je stejné jako dříve ženy nesměly chodit s odhalenými kotníky. Teď se nesmí prdět. Ono se to zase změní, neboj

Nepíšu, že to nejsou přirozené procesy v jakémkoliv těle. Nemusíš psát - promiň. Neprominu.
Jo, tak když ti o něco jde, neděláš to. Však už jsem ti psala, děláš to, co se ti hodí. U manžela ti o nic nejde. Ani o základní slušnost. Smutné. Tulilpánko, myslela jsem si, že jsi normální slušná žena. A ne prasátko, kterému když o nic nejde, tak klidně svému partnerovi smradí.

Modroočko, nepřeháněj. Mluvíme o situacích, které lze ovlivnit. A ne o době, kdy spíme. A ty to dobře víš.

Evo, já tě měla za docela logicky smýšlející bytost, která si na všechno udělá svůj vlastní názor. Ale jednáš na základě společenských předsudků a emocí. Ono je hold jednodušší přijmout to, co říká společnost....

Já bych z toho nedělala vědu. Prostě se někdy stane, že mě bolí břicho a já nevydražím a pustím páru. A manžel taky. Ne vždy, ale stane se. říkáme, pardon. Zrovna tak u odříhnutí. Otevíráme okno, nic se neděje.
Babička říkávala, radši jeden prd než deset doktorů.
Jak píše Tulipánka o té blízkosti. Já bych jí spíše přirovnala k malé potřebě. Kdysi třeba když jsem se s partnerem seznamovala, nebo tak, nikdy bych ho nepustila na wc spolu. S manželem to máme tak, že normálně třeba jdu na wc, nechám otevřené dveře a mluvíme, a on třeba stojí u dveří a čeká na mě.

laminanonte napsal(a):

nedělejte z toho vědu...co není ve vztahu zakázané, je povolené...zaleží na tom, jak si to dvojice nastaví.

přesně tak

Modroočka napsal(a):

Mimochodem, ne vždy je prdnutí slyšet a ne vždy je cítit.

A třeba náš pes, ten si s tím hlavu nedělá, prdí kde chce, kdy chce, slyšet to není, ale smrdí jako když rozkopneš senkrovnu

Náš pes taky, nu a my z toho máme legraci a chechtáme se všichni, zazní otázka, kdo to byl? A odpověd od všech Oddie? Takže když se to na někoho může svést.