Lennys, nemám podobné problémy , takže ze svých zkušeností nemohu nic nabídnout.
S antidepresivy je to složité a bez nich ještě horší - tady by bylo potřeby Ivany, aby ti něco napsala.
Ale na jakékoli problémy pomáhá, když se začneš trochu víc mít ráda - když sama sebe opečováváš, hýčkáš a rozmazluješ. Ne, neboj se, že tě poženu nakoupit nový hadry a ke kadeřníkovi
Ale stojí za to si uvědomit, že jsi jedinečná a že nejsi součástí někoho jiného. To se jen tak povídá, ale jako se nikdo za tebe nenarodil a nikdo za tebe neumře, tak nikdo nežije tvůj život. Tedy se musíš naučit vycházet se svým nejbližším člověkem - a to jsi ty. Až to budeš umět, nebudeš mít strach ze samoty.
Tvůj muž momentálně zblbnul a nabádá tě, aby sis někoho našla. No jasan, myslí, že se mu uleví. Ale jakmile bys to dotáhla do konce, začne zase žárlit. A bude zle. Takže vykašli se na podporu zvenčí, musíš ji najít uvnitř.
Držím palce, pa, Jess.

Lennys, od nás odešel můj BM před sedmi lety. Celý život jsem více nebo méně trpívala depresemi. Rozchod jsem nesla těžce. Strávila jsem mimo jiné 7 týdnů na psychiatrii z důvodu těžké deprese.Když jsem našla sebe samu, stala se po rozvodu zdravě sebevědomou ženou, přestala jsem trpět i depresemi. Už několik let je nemám. Pomohla mi spousta věcí. Psychoterapie, antidepresiva, psychiatrie, mé okolí, ale myslím, že především to, že jsem chtěla změnit svůj svět. Dnes mi někdy chybí rodina, ale nechybí mi BM. Myslím, že už jsem ho nemilovala, když odcházel, jen jsem na něm byla příliš závislá a hlavně jsem se bála, jak sama zvládnu další život. Zvládla jsem a zvládám a mám ho hezčí, než kdybych dál žila ve vztahu, kde už není láska. Nemluvím o obyčejném mít rád. Ale o skutečné lásce, kdy se partneři milují.
Rozchod se dá přežít a život po něm může být krásnější. Jen nic nepřikrývat, nehledat záchranu v jiných, natož rychle v jiném partnerovi, ale najít ji v sobě. Přikrývání čehokoliv je jen schovávání kostlivce do skříně. Je třeba se postavit všemu čelem, přijmout v první řadě sama sebe takovou, jaká jsi, být k sobě upřímná a otevřená. Stát se zdravě sebevědomou ženou. A hlavně se nebát. Život je krásný, není třeba mít strach. Když ho člověk má, přivolává si do života právě to, čeho se bojí. A to není třeba.

Upravil(a) Eva. (27. 9. 2013 17:47)

Eva to napsala perfektně. A po tom ukrutném utrpení je to fakt super život. Hezčí. Nevěřila jsem tomu. Zdálo se mi to nemožné!!!
To přikrývání - ne bolesti, ale hrobu s manželstvím.

Eva. napsal(a):

Lennys, od nás odešel můj BM před sedmi lety. Celý život jsem více nebo méně trpívala depresemi. Rozchod jsem nesla těžce. Strávila jsem mimo jiné 7 týdnů na psychiatrii z důvodu těžké deprese.Když jsem našla sebe samu, stala se po rozvodu zdravě sebevědomou ženou, přestala jsem trpět i depresemi. Už několik let je nemám. Pomohla mi spousta věcí. Psychoterapie, antidepresiva, psychiatrie, mé okolí, ale myslím, že především to, že jsem chtěla změnit svůj svět. Dnes mi někdy chybí rodina, ale nechybí mi BM. Myslím, že už jsem ho nemilovala, když odcházel, jen jsem na něm byla příliš závislá a hlavně jsem se bála, jak sama zvládnu další život. Zvládla jsem a zvládám a mám ho hezčí, než kdybych dál žila ve vztahu, kde už není láska. Nemluvím o obyčejném mít rád. Ale o skutečné lásce, kdy se partneři milují.
Rozchod se dá přežít a život po něm může být krásnější. Jen nic nepřikrývat, nehledat záchranu v jiných, natož rychle v jiném partnerovi, ale najít ji v sobě. Přikrývání čehokoliv je jen schovávání kostlivce do skříně. Je třeba se postavit všemu čelem, přijmout v první řadě sama sebe takovou, jaká jsi, být k sobě upřímná a otevřená. Stát se zdravě sebevědomou ženou. A hlavně se nebát. Život je krásný, není třeba mít strach. Když ho člověk má, přivolává si do života právě to, čeho se bojí. A to není třeba.

souhlasím..

sipova napsal(a):

Tak holka vítej mezi námi, opuštěnými. Já za pár dnů oslavím rok od provalení nevěry (také "kamarádka" z práce). Vyhodila jsem ho v ten samý den, okamžitě se rozvedla (po 17 letech) a celý čas se snažím nějak to zvládnout a přežít. První tři měsíce si ani neamatuji, pak půl roku pláče a smutku, pak jsem se konečně lehce zamilovala a tento vztah mi pomohl zapomenout na ex a poslední tři měsíce už se rozkoukávám a hledám vztah. Nebude to asi lehké, ale není to už trápení a jsem dokonce ráda, že jsem se rozvedla. I když to tak bolelo. Ten můj nestál za moc. Ale trvalo mi si to uvědomit.  Antideresivám bych se nebránila, pomohou od té strašné bolesti. Zvaž je.
Nepomůže nic, jen čas. Za mě : ať vypadne za ní - a buď zvolí tebe, nebo ji. Hodně se jich vrací (můj se nevrátil).
Držím ti palce, drž se. A dělej jen to, co cítíš, co chceš.
Myslím, že až nový vztah opravdu vše "přikryje".

no to zní strašně

No, ono ti asi nezostáva nič iné, len prijať realitu, možno i aj siahnuť na dno - a odraziť sa od neho k novému, inému životu. Či lepšiemu, to záleží hlavne na tebe...

PPavlaa napsal(a):

sipova napsal(a):

Tak holka vítej mezi námi, opuštěnými. Já za pár dnů oslavím rok od provalení nevěry (také "kamarádka" z práce). Vyhodila jsem ho v ten samý den, okamžitě se rozvedla (po 17 letech) a celý čas se snažím nějak to zvládnout a přežít. První tři měsíce si ani neamatuji, pak půl roku pláče a smutku, pak jsem se konečně lehce zamilovala a tento vztah mi pomohl zapomenout na ex a poslední tři měsíce už se rozkoukávám a hledám vztah. Nebude to asi lehké, ale není to už trápení a jsem dokonce ráda, že jsem se rozvedla. I když to tak bolelo. Ten můj nestál za moc. Ale trvalo mi si to uvědomit.  Antideresivám bych se nebránila, pomohou od té strašné bolesti. Zvaž je.
Nepomůže nic, jen čas. Za mě : ať vypadne za ní - a buď zvolí tebe, nebo ji. Hodně se jich vrací (můj se nevrátil).
Držím ti palce, drž se. A dělej jen to, co cítíš, co chceš.
Myslím, že až nový vztah opravdu vše "přikryje".

no to zní strašně

máš nějaké vlastní zkušenosti či rady?

Kely napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

sipova napsal(a):

Tak holka vítej mezi námi, opuštěnými. Já za pár dnů oslavím rok od provalení nevěry (také "kamarádka" z práce). Vyhodila jsem ho v ten samý den, okamžitě se rozvedla (po 17 letech) a celý čas se snažím nějak to zvládnout a přežít. První tři měsíce si ani neamatuji, pak půl roku pláče a smutku, pak jsem se konečně lehce zamilovala a tento vztah mi pomohl zapomenout na ex a poslední tři měsíce už se rozkoukávám a hledám vztah. Nebude to asi lehké, ale není to už trápení a jsem dokonce ráda, že jsem se rozvedla. I když to tak bolelo. Ten můj nestál za moc. Ale trvalo mi si to uvědomit.  Antideresivám bych se nebránila, pomohou od té strašné bolesti. Zvaž je.
Nepomůže nic, jen čas. Za mě : ať vypadne za ní - a buď zvolí tebe, nebo ji. Hodně se jich vrací (můj se nevrátil).
Držím ti palce, drž se. A dělej jen to, co cítíš, co chceš.
Myslím, že až nový vztah opravdu vše "přikryje".

no to zní strašně

máš nějaké vlastní zkušenosti či rady?

ty ses pasovala na její mluvčí ? já bych řekla, že šípová se umí docela slušně vyžvejknout sama.

sipova napsal(a):

Grainne napsal(a):

sipova napsal(a):

Eva to napsala perfektně. A po tom ukrutném utrpení je to fakt super život. Hezčí. Nevěřila jsem tomu. Zdálo se mi to nemožné!!!
To přikrývání - ne bolesti, ale hrobu s manželstvím.

tak to gratuluji k super zivotu .... ja mam k nemu jeste hodne daleko

aby ses nedivila - když to najednou přijde !!! a bude to tak hezké, že ti to bude podezřelé a bude ti trvat, než přestaneš vyhlížet kde je schovaný nějaký bubák
já se furt bojím co se po ... .možná se už budu bát pořád - protože mi ex vrazil kudlu do života absolutně nečekaně, tak už budu furt připravená na cokoliv (jestli je to vůbec možné)

Uplne presne .... tak ono u mne to hezke prichazi ... az to sama nechapu ..... ale jak jsi napsala stale vyhlizim bubaka ... take budu radeji pripravena nez znovu prozivat ten sok z necekaneho konce

sipova napsal(a):

supééér Grainne !!! ale je fakt těžké věřit, viď. život je plný překvapení - bylo zle, aby mohlo přijít to lepší !!!
no a k ex ??? - je to neuvěřitelné, ale den poté, co jsem seznámila syna s přítelem, se (po 3/4 roku) synovi ozval ex - a řekl mu, že ho příští pátek odveze z internátu domů !!! nechápu, nevím co ho najednou popadlo syna kontaktovat a vadí mi, že přijede k baráku. mohl se s ním sejít v restauraci, nechápu proč takové gesto (nikdy pro něj nechtěl jet na intr - ať jezdí autobusem)
asi se na ubytovně nudí. synovi jsem řekla, ať mu o mě nic neříká, já se o něj také nezajímám, nepatří už do našeho života.
nejsem ještě úplně srovnaná, to určitě ne, ale užívám si nového života stále víc a víc.
a kdybych zůstala zase sama? no a?

jj, taky už k tomu začínám docházet ... asi to bude to nejlepší , co můžu udělat

Selima napsal(a):

počkej na silvestra, to mně to zase chytne

Eva. napsal(a):

Na Silvestra můžeš přijet za mnou. Budu na Břevnově hlídat vnoučátka

super nápad , akorát dost daleko