29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Zdravím,
je mi 37let a na těchto stránkách jsem se ocitla,protože hledám radu jak žít dál.sad
Je to 8 měsíců,co se můj manžel(39) zamiloval do kolegyně z práce..21let. Jsme spolu 19let,máme 19 a 8 letou dceru.
Celou dobu se náš vzah odvíjel od jeho žárlivosti,ze začátku jsem to brala jako důkaz jeho velké lásky.Nepřál si abych
chodila do práce,prý by nás to stejně nevytrhlo....Ze začátku mi to vyhovovalo,byla jsem starostlivá manželka a kde
jsem se hla tam jsem chodila s dcerou,aby neměl důvod žárlit.Žádné kavičky z kamarádkami a podobně...nic.
Společná přátelství odboural tím,že vždy žárlil na partnera mé kamarádky,bez důvodu,stačilo když jsem se dobře
bavila,smála,byla šťastná.Už za tím viděl víc.Takže kromě rodinných přátel,nám v podstatě nezůstal v podstatě nikdo,
kromě jediného mladého páru a to jen proto,že cítí sympatie k Petře,přítelkyni Jirky a mé nejlepší kamarádce.
Abych se vrátila zpátky,tvrdí mi,že je to pouze kamarádka z práce,ale s kterou si fakt rozumí,začal s ní po práci chodit na pivo,chodí opilý.Zatím s ní asi nic nemá,ale cítím,
že je zamilovaný,tvrdí mi že jsem dost atraktivní na to,abych si našla někoho jiného kdo by mě netrápil.Je to holčina,
která žije kalbama,cigárama,hospodou a já jsem už trošku mimo.Přitom docela pravidelně,chodíme na pivko,jezdíme
na motorce,procházky s malou,ale chápu že po 20 letech vztahu nemůžu čekat,že ze mě bude celý vedle,i když se
snažím vypadat stále upraveně,dbám o sebe,ale 21 už mít nikdy nebudu-bohužel:(
Asi se ptáte co tady řeším,že jsem blbka,ale bohužel zatím bez jeho příjmu,bych neutáhla barák,malá o něho pláče,ale
největší problém je v mé hlavě,že se od něj nedokážu psychicky odpoutat,vím,že jsem hloupá,ale mám fóbický strach z toho,že zůstanu sama a psychicky to nezvládnu,přes to všechno ho mám po těch 20 letech ráda. Je to o to horší,že jsem před 10 lety přišla o otce,který půl roku umíral na rakovinu a já jsem do poslední chvíle věřila,že neumře,no za půl roku jsem začala zvracet,nemohla pozřít vůbec nic a bála se úplně všeho,onemocněla jsem depresemi.Začala jsem se léčit,zabralo to,chodila jsem na terapie a brala jsem udržovací léčbu.Za dva roky mi zemřel tragicky 19 synovec,který bydlel naproti nám,opravdu blízký,úžasný kluk. Takže se můj stav zhoršil,nicméně
také jsem se z toho časem dostala,ale dodneška beru antidepresiva,sice ty nejslabší,ale beru. Ale proč jsem se o tomto vůbec zmínila,nechci být litována a pochopena v tom,že pokud mám nějaký životní výkyv,tak moje psychika se mnou zacloumá takovým způsobem,že si nevím sama se sebou rady,a kdyby tady nebyly dcery a moje mamka,tak se přiznám,že bych to zkončila. Vím,že nejsem sama v životě kdo má trápení,ale já už nemůžu...
Není tady
Lennys, nemám podobné problémy , takže ze svých zkušeností nemohu nic nabídnout.
S antidepresivy je to složité a bez nich ještě horší - tady by bylo potřeby Ivany, aby ti něco napsala.
Ale na jakékoli problémy pomáhá, když se začneš trochu víc mít ráda - když sama sebe opečováváš, hýčkáš a rozmazluješ. Ne, neboj se, že tě poženu nakoupit nový hadry a ke kadeřníkovi
Ale stojí za to si uvědomit, že jsi jedinečná a že nejsi součástí někoho jiného. To se jen tak povídá, ale jako se nikdo za tebe nenarodil a nikdo za tebe neumře, tak nikdo nežije tvůj život. Tedy se musíš naučit vycházet se svým nejbližším člověkem - a to jsi ty. Až to budeš umět, nebudeš mít strach ze samoty.
Tvůj muž momentálně zblbnul a nabádá tě, aby sis někoho našla. No jasan, myslí, že se mu uleví. Ale jakmile bys to dotáhla do konce, začne zase žárlit. A bude zle. Takže vykašli se na podporu zvenčí, musíš ji najít uvnitř.
Držím palce, pa, Jess.
Není tady
Tak holka vítej mezi námi, opuštěnými. Já za pár dnů oslavím rok od provalení nevěry (také "kamarádka" z práce). Vyhodila jsem ho v ten samý den, okamžitě se rozvedla (po 17 letech) a celý čas se snažím nějak to zvládnout a přežít. První tři měsíce si ani neamatuji, pak půl roku pláče a smutku, pak jsem se konečně lehce zamilovala a tento vztah mi pomohl zapomenout na ex a poslední tři měsíce už se rozkoukávám a hledám vztah. Nebude to asi lehké, ale není to už trápení a jsem dokonce ráda, že jsem se rozvedla. I když to tak bolelo. Ten můj nestál za moc. Ale trvalo mi si to uvědomit. Antideresivám bych se nebránila, pomohou od té strašné bolesti. Zvaž je.
Nepomůže nic, jen čas. Za mě : ať vypadne za ní - a buď zvolí tebe, nebo ji. Hodně se jich vrací (můj se nevrátil).
Držím ti palce, drž se. A dělej jen to, co cítíš, co chceš.
Myslím, že až nový vztah opravdu vše "přikryje".
Není tady
Lennys, od nás odešel můj BM před sedmi lety. Celý život jsem více nebo méně trpívala depresemi. Rozchod jsem nesla těžce. Strávila jsem mimo jiné 7 týdnů na psychiatrii z důvodu těžké deprese.Když jsem našla sebe samu, stala se po rozvodu zdravě sebevědomou ženou, přestala jsem trpět i depresemi. Už několik let je nemám. Pomohla mi spousta věcí. Psychoterapie, antidepresiva, psychiatrie, mé okolí, ale myslím, že především to, že jsem chtěla změnit svůj svět. Dnes mi někdy chybí rodina, ale nechybí mi BM. Myslím, že už jsem ho nemilovala, když odcházel, jen jsem na něm byla příliš závislá a hlavně jsem se bála, jak sama zvládnu další život. Zvládla jsem a zvládám a mám ho hezčí, než kdybych dál žila ve vztahu, kde už není láska. Nemluvím o obyčejném mít rád. Ale o skutečné lásce, kdy se partneři milují.
Rozchod se dá přežít a život po něm může být krásnější. Jen nic nepřikrývat, nehledat záchranu v jiných, natož rychle v jiném partnerovi, ale najít ji v sobě. Přikrývání čehokoliv je jen schovávání kostlivce do skříně. Je třeba se postavit všemu čelem, přijmout v první řadě sama sebe takovou, jaká jsi, být k sobě upřímná a otevřená. Stát se zdravě sebevědomou ženou. A hlavně se nebát. Život je krásný, není třeba mít strach. Když ho člověk má, přivolává si do života právě to, čeho se bojí. A to není třeba.
Upravil(a) Eva. (27. 9. 2013 17:47)
Není tady
Chlapisko at si leze za jinou ,nech ho plavat .. Ja jsem toho mojeho taky vyvalila .At otravuji zivot jinym ,takovy nestoji ani za zlamanou gresli
Není tady
Eva to napsala perfektně. A po tom ukrutném utrpení je to fakt super život. Hezčí. Nevěřila jsem tomu. Zdálo se mi to nemožné!!!
To přikrývání - ne bolesti, ale hrobu s manželstvím.
Není tady
orelo, je to tak!!! ale trvalo mi než mi to došlo!
Není tady
Eva. napsal(a):
Lennys, od nás odešel můj BM před sedmi lety. Celý život jsem více nebo méně trpívala depresemi. Rozchod jsem nesla těžce. Strávila jsem mimo jiné 7 týdnů na psychiatrii z důvodu těžké deprese.Když jsem našla sebe samu, stala se po rozvodu zdravě sebevědomou ženou, přestala jsem trpět i depresemi. Už několik let je nemám. Pomohla mi spousta věcí. Psychoterapie, antidepresiva, psychiatrie, mé okolí, ale myslím, že především to, že jsem chtěla změnit svůj svět. Dnes mi někdy chybí rodina, ale nechybí mi BM. Myslím, že už jsem ho nemilovala, když odcházel, jen jsem na něm byla příliš závislá a hlavně jsem se bála, jak sama zvládnu další život. Zvládla jsem a zvládám a mám ho hezčí, než kdybych dál žila ve vztahu, kde už není láska. Nemluvím o obyčejném mít rád. Ale o skutečné lásce, kdy se partneři milují.
Rozchod se dá přežít a život po něm může být krásnější. Jen nic nepřikrývat, nehledat záchranu v jiných, natož rychle v jiném partnerovi, ale najít ji v sobě. Přikrývání čehokoliv je jen schovávání kostlivce do skříně. Je třeba se postavit všemu čelem, přijmout v první řadě sama sebe takovou, jaká jsi, být k sobě upřímná a otevřená. Stát se zdravě sebevědomou ženou. A hlavně se nebát. Život je krásný, není třeba mít strach. Když ho člověk má, přivolává si do života právě to, čeho se bojí. A to není třeba.
souhlasím..
Není tady
sipova napsal(a):
Tak holka vítej mezi námi, opuštěnými. Já za pár dnů oslavím rok od provalení nevěry (také "kamarádka" z práce). Vyhodila jsem ho v ten samý den, okamžitě se rozvedla (po 17 letech) a celý čas se snažím nějak to zvládnout a přežít. První tři měsíce si ani neamatuji, pak půl roku pláče a smutku, pak jsem se konečně lehce zamilovala a tento vztah mi pomohl zapomenout na ex a poslední tři měsíce už se rozkoukávám a hledám vztah. Nebude to asi lehké, ale není to už trápení a jsem dokonce ráda, že jsem se rozvedla. I když to tak bolelo. Ten můj nestál za moc. Ale trvalo mi si to uvědomit. Antideresivám bych se nebránila, pomohou od té strašné bolesti. Zvaž je.
Nepomůže nic, jen čas. Za mě : ať vypadne za ní - a buď zvolí tebe, nebo ji. Hodně se jich vrací (můj se nevrátil).
Držím ti palce, drž se. A dělej jen to, co cítíš, co chceš.
Myslím, že až nový vztah opravdu vše "přikryje".
Není tady
sipova napsal(a):
Tak holka vítej mezi námi, opuštěnými. Já za pár dnů oslavím rok od provalení nevěry (také "kamarádka" z práce). Vyhodila jsem ho v ten samý den, okamžitě se rozvedla (po 17 letech) a celý čas se snažím nějak to zvládnout a přežít. První tři měsíce si ani neamatuji, pak půl roku pláče a smutku, pak jsem se konečně lehce zamilovala a tento vztah mi pomohl zapomenout na ex a poslední tři měsíce už se rozkoukávám a hledám vztah. Nebude to asi lehké, ale není to už trápení a jsem dokonce ráda, že jsem se rozvedla. I když to tak bolelo. Ten můj nestál za moc. Ale trvalo mi si to uvědomit. Antideresivám bych se nebránila, pomohou od té strašné bolesti. Zvaž je.
Nepomůže nic, jen čas. Za mě : ať vypadne za ní - a buď zvolí tebe, nebo ji. Hodně se jich vrací (můj se nevrátil).
Držím ti palce, drž se. A dělej jen to, co cítíš, co chceš.
Myslím, že až nový vztah opravdu vše "přikryje".
no to zní strašně
Není tady
lenyys a co chceš teda dělat ? čekat, jestli ho to nepřejde a dál si nechat někoho, kdo tě odříznul od všech kamarádů, známých ? já bych neřekla, že takovej chlap je nějáká výhra ..
Není tady
No, ono ti asi nezostáva nič iné, len prijať realitu, možno i aj siahnuť na dno - a odraziť sa od neho k novému, inému životu. Či lepšiemu, to záleží hlavne na tebe...
Není tady
Ano také si myslím, že bohužel je nejlepším způsobem "řešení" přijmutí reality. Některé věci se z ní nedají odpárat (city) a strach zatemňuje mysl i duši. Někde ten lepší a světlejší zítřek tam zcela jistě je. V tomhle věku to bývá u chlapů častý projev jejich útěku před skutečnostmi... snaha omládnout a získat ze života nějaké vzrušení, leč je to velmi nešťastná cesta a zpravidla je i lichá.
Není tady
PPavlaa napsal(a):
sipova napsal(a):
Tak holka vítej mezi námi, opuštěnými. Já za pár dnů oslavím rok od provalení nevěry (také "kamarádka" z práce). Vyhodila jsem ho v ten samý den, okamžitě se rozvedla (po 17 letech) a celý čas se snažím nějak to zvládnout a přežít. První tři měsíce si ani neamatuji, pak půl roku pláče a smutku, pak jsem se konečně lehce zamilovala a tento vztah mi pomohl zapomenout na ex a poslední tři měsíce už se rozkoukávám a hledám vztah. Nebude to asi lehké, ale není to už trápení a jsem dokonce ráda, že jsem se rozvedla. I když to tak bolelo. Ten můj nestál za moc. Ale trvalo mi si to uvědomit. Antideresivám bych se nebránila, pomohou od té strašné bolesti. Zvaž je.
Nepomůže nic, jen čas. Za mě : ať vypadne za ní - a buď zvolí tebe, nebo ji. Hodně se jich vrací (můj se nevrátil).
Držím ti palce, drž se. A dělej jen to, co cítíš, co chceš.
Myslím, že až nový vztah opravdu vše "přikryje".no to zní strašně
máš nějaké vlastní zkušenosti či rady?
Není tady
sipova napsal(a):
Eva to napsala perfektně. A po tom ukrutném utrpení je to fakt super život. Hezčí. Nevěřila jsem tomu. Zdálo se mi to nemožné!!!
To přikrývání - ne bolesti, ale hrobu s manželstvím.
tak to gratuluji k super zivotu .... ja mam k nemu jeste hodne daleko
Není tady
Kely napsal(a):
PPavlaa napsal(a):
sipova napsal(a):
Tak holka vítej mezi námi, opuštěnými. Já za pár dnů oslavím rok od provalení nevěry (také "kamarádka" z práce). Vyhodila jsem ho v ten samý den, okamžitě se rozvedla (po 17 letech) a celý čas se snažím nějak to zvládnout a přežít. První tři měsíce si ani neamatuji, pak půl roku pláče a smutku, pak jsem se konečně lehce zamilovala a tento vztah mi pomohl zapomenout na ex a poslední tři měsíce už se rozkoukávám a hledám vztah. Nebude to asi lehké, ale není to už trápení a jsem dokonce ráda, že jsem se rozvedla. I když to tak bolelo. Ten můj nestál za moc. Ale trvalo mi si to uvědomit. Antideresivám bych se nebránila, pomohou od té strašné bolesti. Zvaž je.
Nepomůže nic, jen čas. Za mě : ať vypadne za ní - a buď zvolí tebe, nebo ji. Hodně se jich vrací (můj se nevrátil).
Držím ti palce, drž se. A dělej jen to, co cítíš, co chceš.
Myslím, že až nový vztah opravdu vše "přikryje".no to zní strašně
máš nějaké vlastní zkušenosti či rady?
ty ses pasovala na její mluvčí ? já bych řekla, že šípová se umí docela slušně vyžvejknout sama.
Není tady
Grainne napsal(a):
sipova napsal(a):
Eva to napsala perfektně. A po tom ukrutném utrpení je to fakt super život. Hezčí. Nevěřila jsem tomu. Zdálo se mi to nemožné!!!
To přikrývání - ne bolesti, ale hrobu s manželstvím.tak to gratuluji k super zivotu .... ja mam k nemu jeste hodne daleko
aby ses nedivila - když to najednou přijde !!! a bude to tak hezké, že ti to bude podezřelé a bude ti trvat, než přestaneš vyhlížet kde je schovaný nějaký bubák
já se furt bojím co se po ... .možná se už budu bát pořád - protože mi ex vrazil kudlu do života absolutně nečekaně, tak už budu furt připravená na cokoliv (jestli je to vůbec možné)
Není tady
sipova napsal(a):
Grainne napsal(a):
sipova napsal(a):
Eva to napsala perfektně. A po tom ukrutném utrpení je to fakt super život. Hezčí. Nevěřila jsem tomu. Zdálo se mi to nemožné!!!
To přikrývání - ne bolesti, ale hrobu s manželstvím.tak to gratuluji k super zivotu .... ja mam k nemu jeste hodne daleko
aby ses nedivila - když to najednou přijde !!! a bude to tak hezké, že ti to bude podezřelé
a bude ti trvat, než přestaneš vyhlížet kde je schovaný nějaký bubák
já se furt bojím co se po ... .možná se už budu bát pořád - protože mi ex vrazil kudlu do života absolutně nečekaně, tak už budu furt připravená na cokoliv (jestli je to vůbec možné)
Uplne presne .... tak ono u mne to hezke prichazi ... az to sama nechapu ..... ale jak jsi napsala stale vyhlizim bubaka ... take budu radeji pripravena nez znovu prozivat ten sok z necekaneho konce
Není tady
supééér Grainne !!! ale je fakt těžké věřit, viď. život je plný překvapení - bylo zle, aby mohlo přijít to lepší !!!
no a k ex ??? - je to neuvěřitelné, ale den poté, co jsem seznámila syna s přítelem, se (po 3/4 roku) synovi ozval ex - a řekl mu, že ho příští pátek odveze z internátu domů !!! nechápu, nevím co ho najednou popadlo syna kontaktovat a vadí mi, že přijede k baráku. mohl se s ním sejít v restauraci, nechápu proč takové gesto (nikdy pro něj nechtěl jet na intr - ať jezdí autobusem)
asi se na ubytovně nudí. synovi jsem řekla, ať mu o mě nic neříká, já se o něj také nezajímám, nepatří už do našeho života.
nejsem ještě úplně srovnaná, to určitě ne, ale užívám si nového života stále víc a víc.
a kdybych zůstala zase sama? no a?
Není tady
sipova napsal(a):
supééér Grainne !!! ale je fakt těžké věřit, viď. život je plný překvapení - bylo zle, aby mohlo přijít to lepší !!!
no a k ex ??? - je to neuvěřitelné, ale den poté, co jsem seznámila syna s přítelem, se (po 3/4 roku) synovi ozval ex - a řekl mu, že ho příští pátek odveze z internátu domů !!! nechápu, nevím co ho najednou popadlo syna kontaktovat a vadí mi, že přijede k baráku. mohl se s ním sejít v restauraci, nechápu proč takové gesto (nikdy pro něj nechtěl jet na intr - ať jezdí autobusem)
asi se na ubytovně nudí. synovi jsem řekla, ať mu o mě nic neříká, já se o něj také nezajímám, nepatří už do našeho života.
nejsem ještě úplně srovnaná, to určitě ne, ale užívám si nového života stále víc a víc.
a kdybych zůstala zase sama? no a?
jj, taky už k tomu začínám docházet ... asi to bude to nejlepší , co můžu udělat
Není tady
Selima napsal(a):
počkej na silvestra, to mně to zase chytne
Není tady
Na Silvestra můžeš přijet za mnou. Budu na Břevnově hlídat vnoučátka
Není tady
Eva. napsal(a):
Na Silvestra můžeš přijet za mnou. Budu na Břevnově hlídat vnoučátka
super nápad , akorát dost daleko
Není tady
Grainne napsal(a):
Eva. napsal(a):
Na Silvestra můžeš přijet za mnou. Budu na Břevnově hlídat vnoučátka
super nápad , akorát dost daleko
Sedneš na metro nebo na tramvaj nebo na obojí a je to.
Není tady