S ohledem na moji životní situaci se občas podívám na téma nevěry, na to, jak to lidi (teda spíš ženský) vnímají a řeší. V případě, že se jedná o vyřešené dlouhodobé vztahy mi připadá, že nám to ti křesťané (či co to bylo za bandu) pěkně zavařili.
Věrnost do konce života (svého či jeho)  s jedním partnerem?  Pořád mi prostě přijde, že to, co bylo nastavené kdysi dávno (pro život trvající cca 40-50 let), nemůže obecně prostě fungovat. Jistěže jsou  výjimky (bělovlasí stařečkové na lavičce žmoulající si ruce), ale nebudeme si kafrat do vlastní kapsy – je ji málo a díky tomu to výjimka.
Jak by asi bylo fajn takovéto paní Alici, která by na svůj dotaz v poradně dostala odpověď2  viz níže namísto odpovědi1?

*************************************************************************************************
Dotaz Alice:
Dobrý den paní doktorko. Jsem docela zoufalá. Už dva měsíce má manžel (50let) milenku. Chtěl by asi vše uzavřít a začít nový život. Musím přiznat, že jsem na něm psychicky závislá. Celé naše spokojené manželství jsem prožívala svým způsobem svůj život přes něj a naše děti. Nikdy mi to nepřišlo špatné, líbilo se mi to. Teď mám pocit, že se mi sype svět. Děti jsou velké a manžel... Po první ubrečené fázi, kdy jsem si probírala pro a proti života s ním, jsem došla k závěru, že bych ráda o naše manželství bojovala. Je to ale těžké. Chová se ke mně velmi slušně - prý mě navždy bude mít rád jako matku našich dětí (hrozné, co). Já dál zajišťuji veškerý servis, děláme si pěkné večery, spíme spolu docela často - i když převážně z mé aktivity - nikdy bych si nemyslela, kam až zajdu. V zásadě - kdyby v pozadí nestála ona (navíc je to naše známá), tak by se dalo říct - fajn manželství. Chtěla bych ho zpět. Jak dlouho lze žít v 3úhleníku , aby se člověk nezbláznil...
Mám strach, že čím delší bude jeho vztah - teď je to 5. měsíc, tak tím je menší šance na záchranu našeho manželství. Ona po něm docela jde a dost to s ním asi umí. Je to pěkný chlap, navíc finančně za vodou. Ona je mladší než já o 6 let. Myslím si, že kdybych mu řekla, ať odjede, že by odešel. Protože jsem to nevyslovila, tak to je zatím takhle. Byla jsem u psycholožky a ta mi radila, ať ho pryč neposílám, že bych jim vše usnadnila a že bych se trápila ještě víc než teď. Je to docela pravděpodobné. Ach jo. Alice

Odpověď psycholožky (č1):
Alice, je těžké odhadnout, jaký postup bude efektivnější. Rozumím, že nechcete zatím dávat žádná ultimáta, vyhazov z domu není také úplně nejtaktičtější v dané fázi, ale měli byste přesto spolu podle mě utvořit nějaký kontrakt o tom, do kdy se manžel chce rozhodnout o definitivním řešení. Předpokládám, že byste nechtěla žít dlouhodobě v zlegalizovaném trojúhelníku, to by pro vás bylo ponižující, a postupně byste si nemohla vážit ani sebe, ani jeho. Bude dobré, když budete další kroky řešit s vaší psycholožkou, kterou budete průběžně informovat o stavu věcí. Držím vám palce!

Moje odpověď (č2) :
Milá Alice, pokud vám doma všechno klape, překousněte v sobě žárlivost, majetnost a předsudky. Vyhrála jste první výhru – máte doma chlapa, který vás na rukou nosí, ve svém věku máte i pěkný sex, jste výhodně majitelově zajištěná a váš partner vám nelže. Otevřete oči a nechte nekonečnou lásku nebeskou v TV seriálech, podívejte se na svět realisticky a užívejte toho všeho. Když to vyhovuje vašemu manželovi, proč by takový vztah měl být ponižující? Kdyby tomu bylo naopak, jistě byste toto uvítala. Představte si dvojí otevřenou milující náruč, představte si ty rozličné životní zážitky – s jedním zajdete na příjemnou večeři, druhý vám ji připraví. S jedním absolvujete zážitkový zájezd, s druhým se o dovolené válíte u moře. S jedním projedete Český ráj na kolech, s druhým si užijete koncert. A ani jeden není unavený a znuděný, protože si váží toho, že jste mu věnovala právě tento čas. Jenže , tak to nebude, protože mužů ve vašem věku je málo a je o ně rvačka. Takže nebude tak chamtivá a věnujte svému muži ještě hezký kus života – včetně sebe…

*************************************************************************************************
Jo , jenže to by psychologové museli mít koule něco takového vyslovit – a to ještě nejsme generace, která byla vychována většinově  jako věřící. Kdy už konečně to pokrytectví ohledně monogamie a polyandrie skončí?  Co je špatného (s dodržováním správné hygieny) na souloži s více partnery (byť by to bylo s každým v jinou dobu?). Co je špatného na tom, užívat si život s příjemnými lidmi. Láska, přátelství, náklonnost  - to všechno jsou záležitosti, které se rozdáváním nedělí, ale násobí.
Jediné, co zde trošku hapruje, je sexuální výkonnost manželova, ale za a) manželka a milenka mají také někdy „své dny“ , za b) která z nás by občas byla radši, aby spíš „dal pokoj“ a nesmířila se spíše s mazlením, čehož je takový partner schopný vždy.
Mně by například registrované mnohoženství nijak zvlášť nevadilo. Ale chce to schopného chlapa se o dvě ženy postarat.
Jo, a jsem milenka. Ptejte se mně, na co chcete, já na co chci,  odpovím.