29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Je vám bližší myšlenka "když něco opravdu chceš, tak se ti to splní" (např. a la Alchymista od P. Coelha) nebo se spíše snažíte přijímat to, co přichází a být s tím spokojený (tohle zas hodně cítím třeba v józe)? Myslíte, že tyhle dva přístupy lze skloubit, že lze zároveň "věřit" obojímu nebo se to vylučuje? Nebo máte ještě nějakou třetí cestu?
Osobně v tom totiž dost kolísám, hodně tak porůznu slyším a čtu, jak je "každý strůjcem svého osudu", docela s tím souhlasím, že by člověk neměl sám sebe považovat za nějakou "bezmocnou loutku", jenže pak se mi něco nedaří a nevím, jak to do této filozofie napasovat (třeba když se mi nedaří při hledání jiné práce, racionálně najdu nějaké důvody, proč mám problém, ale rozhodně to není o tom, že bych "málo chtěla". Nemluvě o tom, jak si zdůvodnit, že jsou na světě spousty lidí nemocných, hladovějících, trpících válkou apod...to taky asi moc nesouvisí s jejich chtěním). Takže pak si zase začnu říkat, že je možná lepší přijímat to, co je, hledat na tom pozitiva a netrápit se tím, co není...Po nějakém čase si ovšem začnu říkat, že takhle bych ale taky mohla pěkně zahrnět na svém "pohodlném místečku" a zase jsem na začátku u té první myšlenky. Ve výsledku pak nejsem ani pořádně spokojená s tím, co je, ani se mi dostatečně nedaří ty změny...Jak z toho ven a jak jste na tom vy ostatní?
Není tady
Jak z toho ven? já bych doporučila přestat se tolik snažit
A přestat teoretizovat - ono někdy moc přemýšlení škodí. Zkus objevit svoje skryté instinkty a intuice.
Taky je dobré umět odlišit ty věci, které se dají změnit od těch, které se nedají změnit.
U těch, které se nedají změnit, se většinou dá změnit tvůj přístup k nim.
A buď ne sebe hodná - zbytečně se nepeskuj, on nikdo není dokonalý (díkybohu)
Není tady
Pokud opravdu přijímáš, to co je a jsi spokojená zjistíš, že těch věci, které opravdu chceš je stále méně a méně.protože je vlastně už máš.
Je to hlavně o tvém přístupu k nim a tvých myšlenkách .
Není tady
To se vůbec nevylučuje, ale je to dohromady.
Když něco opravdu chci, tak se mi to splní a přijímám, co přichází.
A jak píše Jessica, přestat se snažit. Když z tebe vychází, že se snažíš, tak se budeš vždy jenom snažit a nikdy ničeho nedosáhneš. Nesnažit se. Prostě to dělat.
Není tady
Jo, a není to o tom, že bys chtěla málo, ale že chceš blbě.
Není tady
"když něco opravdu chceš, tak se ti to splní"... nebo se spíše snažíte přijímat to, co přichází a být s tím spokojený
Vždyť je to prostý - co chceš (nebo spíš "přeješ si"), to taky přichází...
Není tady
Oba prístupy sú fajn, ideálne je podľa mňa ich skombinovať a každému vyhovuje iný pomer v kombinácii iný pre katívnejšieho človek, iný pre pasívneho fatalistu. Najlepšie, ale aj najťažšie, je nájsť pomer vhodný pre MŇA.
Není tady
Jessika napsal(a):
Jak z toho ven? já bych doporučila přestat se tolik snažit
A přestat teoretizovat - ono někdy moc přemýšlení škodí. Zkus objevit svoje skryté instinkty a intuice.
Taky je dobré umět odlišit ty věci, které se dají změnit od těch, které se nedají změnit.
U těch, které se nedají změnit, se většinou dá změnit tvůj přístup k nim.
A buď ne sebe hodná - zbytečně se nepeskuj, on nikdo není dokonalý (díkybohu)
Krásné!
Není tady
Jessika napsal(a):
Jak z toho ven? já bych doporučila přestat se tolik snažit
A přestat teoretizovat - ono někdy moc přemýšlení škodí. Zkus objevit svoje skryté instinkty a intuice.
Taky je dobré umět odlišit ty věci, které se dají změnit od těch, které se nedají změnit.
U těch, které se nedají změnit, se většinou dá změnit tvůj přístup k nim.
A buď ne sebe hodná - zbytečně se nepeskuj, on nikdo není dokonalý (díkybohu)
Nj, méně přemýšlet, to by mi asi docela pomohlo. Ale to právě moc nevím, jak se dělá :-) Na jednu stranu mě docela přitahují věci, co se týkají duchovna, osobního rozvoje a tak...na stranu druhou, do všeho se mi hodně plete mozek (abych někomu či nečemu nenaletěla, nenechala se zblbnout...), nedůvěřivost atd.
S tou změnou přístupu...jo, to je taky dobrý, já se třeba snažím změnit přístup k současné práci, vidět na ní pozitiva atd., ale pak stačí, když se mě někdo z přátel zeptá, zda mě moje práce baví a uspokojuje a nedokážu odpovědět "ano" a připadám si, že si lžu do kapsy, když se snažím sama před sebou tvářit, že mi ta kancelářská nuda vlastně vyhovuje. Sakriš, já mám určitě na víc, ale jak se prokousat nějakým výběrovým řízením s dvěma sty uchazečů?
Není tady
Eva. napsal(a):
To se vůbec nevylučuje, ale je to dohromady.
Když něco opravdu chci, tak se mi to splní a přijímám, co přichází.
A jak píše Jessica, přestat se snažit. Když z tebe vychází, že se snažíš, tak se budeš vždy jenom snažit a nikdy ničeho nedosáhneš. Nesnažit se. Prostě to dělat.
Tohle je právě přesně to, co nechápu...mi se neplní všechno co chci. Co to teda znamená, že "chci špatně"? Třeba s tou prací, která mě užírá nejvíc, prostě záleží na druhých lidech, jestli mě vezmou do jiné organizace. Kdyby mě nechali třeba i zadarmo chvíli pro ně dělat, ukážu jim, že na to mám. Ale během desetiminutového pohovoru je o tom jakožto stydlivka nedokážu přesvědčit a nějaké samostatné podnikání nepřipadá ze stejného důvodu v úvahu...:-(
Není tady
Lunaria napsal(a):
Eva. napsal(a):
To se vůbec nevylučuje, ale je to dohromady.
Když něco opravdu chci, tak se mi to splní a přijímám, co přichází.
A jak píše Jessica, přestat se snažit. Když z tebe vychází, že se snažíš, tak se budeš vždy jenom snažit a nikdy ničeho nedosáhneš. Nesnažit se. Prostě to dělat.Tohle je právě přesně to, co nechápu...mi se neplní všechno co chci. Co to teda znamená, že "chci špatně"? Třeba s tou prací, která mě užírá nejvíc, prostě záleží na druhých lidech, jestli mě vezmou do jiné organizace. Kdyby mě nechali třeba i zadarmo chvíli pro ně dělat, ukážu jim, že na to mám. Ale během desetiminutového pohovoru je o tom jakožto stydlivka nedokážu přesvědčit a nějaké samostatné podnikání nepřipadá ze stejného důvodu v úvahu...:-(
a zkoušela jsi to ?
Není tady
Jo, zkoušela, já se docela věnuju dobrovolnictví...akorát že neziskovky jsou poslední dobou rády, když uživí stávající zaměstnance, takže těžko zčistajasna pracovní místo vytvoří. To bych asi musela dělat pro hodně neziskovek zároveň, jenže na to zas nemám čas, když musím chodit do stávající práce...je to takovej začarovanej kruh.
Není tady
Lunaria, víš, ono jen chtít i chtít dobře postě někdy nestačí
Nemyslela jsem to tak, že když se ti nelíbí práce, tak se máš snažit vnutit si názor, že se ti líbí (a tím změnit přístup k věci). Je to tak, že když se ti nelíbí a momentálně se s tím nedá nic dělat, tak to prostě "odložíš" a počkáš, přát si můžeš pořád a řešení přijde samo. A svou potřebu spokojenosti zaměř tam, kde se ti jí dostává.
Třeba taková maličkost - že jsi zdravá (jsi zdravá, viď?) .
Nebo že jsi chytrá , že umíš číst a psát a žješ ve světě, kde se v nákupním středisku nestřílí ...
Zní to jako agitace, já vím... No, zkus to.
Není tady
Lunaria-HOP na zem. Někde pracovat zadarmo a tím jim něco dokázat..........???
Není tady
Oba dva ty přístupy si neprotiřečí, jenom se to tak, podlé mého názoru, zdá. Vezměme myšlenku, že si něco opravdu přejeme, aby se nám to vyplnilo a ono se to vyplní. Naopak někdy se to nevyplní a tak přijímáme to, jak nám to život předkládá. Problém je v tom, uvědomovat si, že kolikrát se nám vyplní dílčí věc z celkového přání. Jinými slovy zmítá námi pocit nespravedlnosti, že se nám nedostává toho, co bychom si zasloužili, ale ve skutečnosti to dostáváme po drobkách, které přehlížíme. Nebylo by ani možní zachytit, že existuje jakási rovnováha nebo spravedlnost mezi oběma pohledy (pokud existuje). Většina lidí by si přála například štěstí, ten pojem sám o sobě je velkou záhadou, resp. jeho obsah. Jak je zmíněno výše - intuice a čtení mezi řádky je to, na co by se měl člověk soustředit. Teorie je hezká a je to dobré téma k hovorům, ale nelze z něj usuzovat, protože jsou to jen domněnky, které zpravidla nelze potvrdit ani vyvrátit.
A k tomu trápení, tomu se nevyhne žádný člověk, který o tomhle přemýšlí a v skrytu duše se věnuje hledání podstaty bytí a nějakých vyšších principů a smyslů... takové to klasické, on to má snadné, on nad tím nepřemýšlí je iluzorní pocit.
Není tady
Jessika napsal(a):
Lunaria, víš, ono jen chtít i chtít dobře postě někdy nestačí
Nemyslela jsem to tak, že když se ti nelíbí práce, tak se máš snažit vnutit si názor, že se ti líbí (a tím změnit přístup k věci). Je to tak, že když se ti nelíbí a momentálně se s tím nedá nic dělat, tak to prostě "odložíš" a počkáš, přát si můžeš pořád a řešení přijde samo. A svou potřebu spokojenosti zaměř tam, kde se ti jí dostává.
Třeba taková maličkost - že jsi zdravá (jsi zdravá, viď?) .
Nebo že jsi chytrá , že umíš číst a psát a žješ ve světě, kde se v nákupním středisku nestřílí ...
Zní to jako agitace, já vím... No, zkus to.
Ale jo, to já právě vidím, že někdy to nestačí...prostě už jen proto, že kolik lidí připadá na jedno pracovní místo a tak...ale pak si zas někde přečtu nějaký "chytrý" web nebo něčí příspěvek na FB a připadám si zas jak naprostej blb a looser, že ještě nemám "práci svých snů", když to přece zvládne každej, kdo dostatečně chce :-/
Ano, jsem zdravá, mám co jíst, kde bydlet, žádné skutečně velké problémy...díky za připomenutí (a to nemyslím ironicky), neměla bych si asi tu nespokojenost a touhu po ideálu tak nechat vnucovat...
Není tady
rudolf napsal(a):
Lunaria-HOP na zem. Někde pracovat zadarmo a tím jim něco dokázat..........???
A proč ne? Nešla bych tedy pracovat zadarmo do firmy nebo na úřad, samozřejmě. Ale v neziskovce někteří lidi začínali jako dobrovolníci.
Není tady
Radkasil napsal(a):
Oba dva ty přístupy si neprotiřečí, jenom se to tak, podlé mého názoru, zdá. Vezměme myšlenku, že si něco opravdu přejeme, aby se nám to vyplnilo a ono se to vyplní. Naopak někdy se to nevyplní a tak přijímáme to, jak nám to život předkládá. Problém je v tom, uvědomovat si, že kolikrát se nám vyplní dílčí věc z celkového přání. Jinými slovy zmítá námi pocit nespravedlnosti, že se nám nedostává toho, co bychom si zasloužili, ale ve skutečnosti to dostáváme po drobkách, které přehlížíme. Nebylo by ani možní zachytit, že existuje jakási rovnováha nebo spravedlnost mezi oběma pohledy (pokud existuje). Většina lidí by si přála například štěstí, ten pojem sám o sobě je velkou záhadou, resp. jeho obsah. Jak je zmíněno výše - intuice a čtení mezi řádky je to, na co by se měl člověk soustředit. Teorie je hezká a je to dobré téma k hovorům, ale nelze z něj usuzovat, protože jsou to jen domněnky, které zpravidla nelze potvrdit ani vyvrátit.
A k tomu trápení, tomu se nevyhne žádný člověk, který o tomhle přemýšlí a v skrytu duše se věnuje hledání podstaty bytí a nějakých vyšších principů a smyslů... takové to klasické, on to má snadné, on nad tím nepřemýšlí je iluzorní pocit.
K tomuhle mě asi nenapadá, co dodat, ale díky za pěkný a zajímavý příspěvek!
Není tady
Lunaria napsal(a):
Ale jo, to já právě vidím, že někdy to nestačí...prostě už jen proto, že kolik lidí připadá na jedno pracovní místo a tak...ale pak si zas někde přečtu nějaký "chytrý" web nebo něčí příspěvek na FB a připadám si zas jak naprostej blb a looser, že ještě nemám "práci svých snů", když to přece zvládne každej, kdo dostatečně chce :-/
Ano, jsem zdravá, mám co jíst, kde bydlet, žádné skutečně velké problémy...díky za připomenutí (a to nemyslím ironicky), neměla bych si asi tu nespokojenost a touhu po ideálu tak nechat vnucovat...
Což takhle přestat hledat "práci svých snů" (pročpak v uvozovkách? to hodně napovídá). Mít radost z té práce, jakou mám a právě v té si plnit své sny. Mít radost z toho, co je, jak píšeš v názvu svého vlákna. Sny jsou krásné, ale když ti je někdy realita splní, můžeš zjistit, že tohle jsi vlastně vůbec nechtěla.
Není tady