|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Máte taky někdo zkušenost s tím, že váš partner či partnerka si myslí, že ví lépe než vy, co jste mysleli nějakou větou či jednáním? Dá se s tím něco dělat? Poslední dobou s tím docela válčím. Něco řeknu a je to pochopeno úplně jinak, než bylo zamýšleno. To by mi ještě přišlo docela normální, to asi děláme všichni, ale přítel si kolikrát tu svoji domněnku vůbec nechce nechat vymluvit a ještě tvrdí, že žádnou domněnku nemá...své interpretace opírá třeba o tón hlasu, něco z minulosti a někdy vůbec nevím o co. Dělám určitě v komunikaci s ním spoustu chyb, ale takhle vlastně ani nemá cenu se snažit o zlepšení, když si stejně myslí co chce a kolikrát to ani neřekne, rovnou změní náladu a já abych pak pátrala co se vlastně děje a nakonec třeba zjistila, že se jedná o nedorozumění, které se ale stejně nedá vyřešit...Dá se to nějak změnit zpátky? Aby přítel normálně vnímal obsah toho, co říkám (slova) a nehledal bůhvíjaké skryté či vůbec neexistující významy?
Není tady
No samozřejmě! A jeden můj kamarád říkal: "a proč mu to vysvětluješ? Není blbej, přece. To znamená, že buď to pochopí napoprvé, nebo to pochopit nechce".
No.........já jsem strašně vysvětlovací, protože žiju v domění, že skoro všechno je víceméně nedorozumění - a tak jsem vysvětlovala, až jsem se skoro uvysvětlovala. KAmarád mě ovšem svou poznámkou nakop a zkusila jsem jinou taktiku:
namísto vysvětlování se v takových případech zadívám velmi chladně protějšku do očí a pomyslím si něco jako "nedělej laskavě, že jsi blbej!"
Musím uznat, že to funguje nepoměrně lépe, nemluvě o ušetřené energii. Důležitý ale je trochu se naštvat - protože jakmile si pomyslíš "ach bože! Jakto, že mě nechááápe?
" tak on to vychytá - a hra začne nanovo....
Po jeho náladách nepátrej....ať on pěkně pátrá po těch tvých, dokud nebude rovnováha 
Víš o co tu jde.....o to, aby byl středem tvé pozornosti, o to jde. Abys nemyslela, než na něj....
Kiara tady z Babáče jednou řekla kouzelnou větu "nejsou diváci - není divadlo" a to by se mělo tesat!
Ještě k tomu vnímání obsahu: když jsem teda konečně přestala vysvětlovat, zjistila jsem, že jsem daleko líp vnímána, když NEMLUVÍM....a tvářím se. Příslušně 
Není tady
Lunaria, mě osobně by soužití s takovým jedincem po čase velmi znejisťovalo až tak, že bych volila raději rozchod 
Nezlob se na mě, ale partner, se kterým si nemohu ani běžně pohovořit, aby ve sděleném nezačal hledat nějaký skrytý význam a na to konto se buď urazil, nebo přestal komunikovat - to by skutečně nebylo nic pro mě. Partnerství je především o komunikaci a abych měla partnera, před kterým si desetkrát musím rozmyslet, co a jak formulovat, aby se nedejbože necítil uražen nebo ponížen, to by mě po čase vydeptalo až tak, že bych ztratila chuť v takovém vztahu pokračovat 
Není tady
soužití s takovým jedincem po čase velmi znejisťovalo
Mám pocit, jestli "nejistej" není spíš on. Jestli si nepotřebuje dodávat jistoty tím, že si "svoji domněnku vůbec nechce nechat vymluvit a ještě tvrdí, že žádnou domněnku nemá" - zjednodušeně "aby věci byly tak, jak mu vyhovujou". Usuzuju z toho, že "své interpretace opírá třeba o tón hlasu, něco z minulosti a někdy vůbec nevím o co" - aneb pokud možno žádná změna... ty ho vyvádějí z míry. No a pokud si to (apoň trochu) uvědomuje, tak si "myslí co chce a kolikrát to ani neřekne, rovnou změní náladu", protože to může pociťovat jako vlastní "slabost" - nechat se rozhodit nějakým výrokem - tak "trestá" mlčením a náladama jeho původce, tedy partnerku.
Ovšem "já abych pak pátrala co se vlastně děje" - to je špatná strategie. Návod na lepší viz lupina o patro vejš.
Není tady
No, samozřejmě mě to někdy znejisťuje...to už pak někdy sama nevím, jak jsem to vlastně myslela a jestli jsem fakt neměla ten úmysl, kterej pochopil on :-) Kolísám mezi výčitkama "co jsem to za hroznou ženskou" (protože to jeho čtení myšlenek samozřejmě nesměřuje k tomu, že by mi omylem přisoudil nějaký pozitivní úmysl) a naštváním (přijde mi to nespravedlivý, že takhle reaguje a já pak musím snášet jeho nálady a nekomunikaci) a mám tendenci do něj hučet tak dlouho, dokud se mi ho nepodaří přinutit k nějakému vyříkání si situace. Ne vždy se ale podaří a stejně to není moc kontruktivní. Jestli je on si nejistej...to nevím. Ale někdy mi opravdu připadá, že si mě prostě zaškatulkoval v některých mých vlastnostech a pak vlastně hledá spíš potvrzení, než aby skutečně stál o to, abych se změnila. Na druhou stranu, ono to tak není pořád, převažují ty chvíle, kdy mi to stojí za to s ním být...paradoxně právě proto, že když má dobrou náladu, tak mě jeho "psychologizování" docela baví a inspiruje. Někdy umí jít v rozboru nějaké situace docela do hloubky...jenže možná pak proto nedokážu brát ta "nedorozumění" na lehkou váhou a přemýšlím, zda přecejen nemá pravdu. K tomu co píše Lupina, ono by to někdy asi pomohlo, tolik jeho nálady neřešit. včera když jsem přišla z práce a od kamarádky, tak se pořád tvářil poměrně zachmuřeně, ale už jsem byla dost "společensky vyřáděná", tak jsem si prostě dělala svoje a neřešila ho a nakonec byla i ráda, že jsem toho za večer víc stihla udělat (a dneska už doufám komunikovat bude). Když se ale podobná situace povedla na dovolené, kdy jsem nemohla trávit čas s nikým jiným a de facto ani ne sama, tak to bylo dost "na budku", to jsem měla sto chutí se trhnout a udělat si nějakou túru sama.
Není tady
U manžela se mi to nestalo ani jednou.
U bývalého jsem si vyslechla pár obvinění, co jsem svým jednáním myslela a proč jsem to udělala a to byly kolikrát takové konspirační teorie, že jsem vážně začala uvažovat, jestli není paranoidní. Taky mě dovedl za něco "potrestat" formou odplaty s odstupem dní, kdy jsem si svůj prohřešek ani nepamatovala.
Není tady
Lunaria napsal(a):
No, samozřejmě mě to někdy znejisťuje...to už pak někdy sama nevím, jak jsem to vlastně myslela a jestli jsem fakt neměla ten úmysl, kterej pochopil on :-) Kolísám mezi výčitkama "co jsem to za hroznou ženskou" (protože to jeho čtení myšlenek samozřejmě nesměřuje k tomu, že by mi omylem přisoudil nějaký pozitivní úmysl) a naštváním (přijde mi to nespravedlivý, že takhle reaguje a já pak musím snášet jeho nálady a nekomunikaci) a mám tendenci do něj hučet tak dlouho, dokud se mi ho nepodaří přinutit k nějakému vyříkání si situace. Ne vždy se ale podaří a stejně to není moc kontruktivní. Jestli je on si nejistej...to nevím. Ale někdy mi opravdu připadá, že si mě prostě zaškatulkoval v některých mých vlastnostech a pak vlastně hledá spíš potvrzení, než aby skutečně stál o to, abych se změnila. Na druhou stranu, ono to tak není pořád, převažují ty chvíle, kdy mi to stojí za to s ním být...paradoxně právě proto, že když má dobrou náladu, tak mě jeho "psychologizování" docela baví a inspiruje. Někdy umí jít v rozboru nějaké situace docela do hloubky...jenže možná pak proto nedokážu brát ta "nedorozumění" na lehkou váhou a přemýšlím, zda přecejen nemá pravdu. K tomu co píše Lupina, ono by to někdy asi pomohlo, tolik jeho nálady neřešit. včera když jsem přišla z práce a od kamarádky, tak se pořád tvářil poměrně zachmuřeně, ale už jsem byla dost "společensky vyřáděná", tak jsem si prostě dělala svoje a neřešila ho a nakonec byla i ráda, že jsem toho za večer víc stihla udělat (a dneska už doufám komunikovat bude). Když se ale podobná situace povedla na dovolené, kdy jsem nemohla trávit čas s nikým jiným a de facto ani ne sama, tak to bylo dost "na budku", to jsem měla sto chutí se trhnout a udělat si nějakou túru sama.
A o to tu jde především.
Není tady
to jsem měla sto chutí se trhnout a udělat si nějakou túru sama
No a proč sis ji teda neudělala? Proč jsi snášela (trpělivě 
) jeho ne/nálady? Že by zase "co jsem to za hroznou ženskou", která ani na dovolený neumí (tohle a tamto)... 
Není tady
Lunaria napsal(a):
No, samozřejmě mě to někdy znejisťuje...to už pak někdy sama nevím, jak jsem to vlastně myslela a jestli jsem fakt neměla ten úmysl, kterej pochopil on :-) Kolísám mezi výčitkama "co jsem to za hroznou ženskou" (protože to jeho čtení myšlenek samozřejmě nesměřuje k tomu, že by mi omylem přisoudil nějaký pozitivní úmysl) a naštváním (přijde mi to nespravedlivý, že takhle reaguje a já pak musím snášet jeho nálady a nekomunikaci) a mám tendenci do něj hučet tak dlouho, dokud se mi ho nepodaří přinutit k nějakému vyříkání si situace. Ne vždy se ale podaří a stejně to není moc kontruktivní. Jestli je on si nejistej...to nevím. Ale někdy mi opravdu připadá, že si mě prostě zaškatulkoval v některých mých vlastnostech a pak vlastně hledá spíš potvrzení, než aby skutečně stál o to, abych se změnila. Na druhou stranu, ono to tak není pořád, převažují ty chvíle, kdy mi to stojí za to s ním být...paradoxně právě proto, že když má dobrou náladu, tak mě jeho "psychologizování" docela baví a inspiruje. Někdy umí jít v rozboru nějaké situace docela do hloubky...jenže možná pak proto nedokážu brát ta "nedorozumění" na lehkou váhou a přemýšlím, zda přecejen nemá pravdu. K tomu co píše Lupina, ono by to někdy asi pomohlo, tolik jeho nálady neřešit. včera když jsem přišla z práce a od kamarádky, tak se pořád tvářil poměrně zachmuřeně, ale už jsem byla dost "společensky vyřáděná", tak jsem si prostě dělala svoje a neřešila ho a nakonec byla i ráda, že jsem toho za večer víc stihla udělat (a dneska už doufám komunikovat bude). Když se ale podobná situace povedla na dovolené, kdy jsem nemohla trávit čas s nikým jiným a de facto ani ne sama, tak to bylo dost "na budku", to jsem měla sto chutí se trhnout a udělat si nějakou túru sama.
Vieš, ono je niekedy rozdiel medzi "vedomým" a "podvedomým" motívom. A nechcem tvrdiť, že má chlapec pravdu, ale nie je možné, že on reaguje na tvoje PODVEDOMÉ pohnútky, ktoré nemusia byť vždy naozaj len anjelske? 
Ja som napr. občas skĺzla k tomu, že som bývalého neskonale vytáčala (s PODVEDOMÝM úmyslom, ako reakciou na JEHO predošlé podpichovanie), ale nepriznala by som to ani zanič, ani len sama sebe. 
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Lunaria napsal(a):
No, samozřejmě mě to někdy znejisťuje...to už pak někdy sama nevím, jak jsem to vlastně myslela a jestli jsem fakt neměla ten úmysl, kterej pochopil on :-) Kolísám mezi výčitkama "co jsem to za hroznou ženskou" (protože to jeho čtení myšlenek samozřejmě nesměřuje k tomu, že by mi omylem přisoudil nějaký pozitivní úmysl) a naštváním (přijde mi to nespravedlivý, že takhle reaguje a já pak musím snášet jeho nálady a nekomunikaci) a mám tendenci do něj hučet tak dlouho, dokud se mi ho nepodaří přinutit k nějakému vyříkání si situace.
A o to tu jde především.
Vlákno by se asi taky klidně mohlo jmenovat "Život s manipulátorem"
Není tady
Lunaria napsal(a):
No, samozřejmě mě to někdy znejisťuje... to už pak někdy sama nevím, jak jsem to vlastně myslela a jestli jsem fakt neměla ten úmysl, kterej pochopil on :-) Kolísám mezi výčitkama "co jsem to za hroznou ženskou" (protože to jeho čtení myšlenek samozřejmě nesměřuje k tomu, že by mi omylem přisoudil nějaký pozitivní úmysl) a naštváním (přijde mi to nespravedlivý, že takhle reaguje a já pak musím snášet jeho nálady a nekomunikaci) a mám tendenci do něj hučet tak dlouho, dokud se mi ho nepodaří přinutit k nějakému vyříkání si situace. Ne vždy se ale podaří a stejně to není moc kontruktivní. Jestli je on si nejistej...to nevím. Ale někdy mi opravdu připadá, že si mě prostě zaškatulkoval v některých mých vlastnostech a pak vlastně hledá spíš potvrzení, než aby skutečně stál o to, abych se změnila. Na druhou stranu, ono to tak není pořád, převažují ty chvíle, kdy mi to stojí za to s ním být...paradoxně právě proto, že když má dobrou náladu, tak mě jeho "psychologizování" docela baví a inspiruje. Někdy umí jít v rozboru nějaké situace docela do hloubky...jenže možná pak proto nedokážu brát ta "nedorozumění" na lehkou váhou a přemýšlím, zda přecejen nemá pravdu. K tomu co píše Lupina, ono by to někdy asi pomohlo, tolik jeho nálady neřešit. včera když jsem přišla z práce a od kamarádky, tak se pořád tvářil poměrně zachmuřeně, ale už jsem byla dost "společensky vyřáděná", tak jsem si prostě dělala svoje a neřešila ho a nakonec byla i ráda, že jsem toho za večer víc stihla udělat (a dneska už doufám komunikovat bude). Když se ale podobná situace povedla na dovolené, kdy jsem nemohla trávit čas s nikým jiným a de facto ani ne sama, tak to bylo dost "na budku" to jsem měla sto chutí se trhnout a udělat si nějakou túru sama.
Vy asi nebudete mít zrovna pohodovej vztah, co?
Není tady
Helena: on by mě nějaký samostatný výlet možná bavil ze začátku, ale nakonec by mi to stejně asi bylo líto...
Selima: to je docela dobrá připomínka...ono mi to pak někdy částečně dojde, např. že teďka naposled jsem mu fakt "tak trošku" chtěla říct, že mi někdy připadá línej, i když jsem to různě zaobalovala i sama pro sebe...jenže když jsem pak v emocích buď kvůli jeho mlčení a mrzutosti nebo nějakým těm mylným výkladům (ani teď si nemyslím, že bych mu chtěla vyčítat že toho doma málo stíhá kvůli koníčkům, jak to "pochopil" on...spíš nechápu to všelijaké "povalování se", když je doma), tak pak o tom nějak rozumně přemýšlet a diskutovat neumím ani já :-(
Daphné : vědomý manipulátor podle mě rozhodně není, možná podvědomý, tou svou přecitlivělostí...ale nevím, zda se mi někdy podaří mu to vysvětlit, když je přesvědčen, že manipulaci velmi dobře rozpozná (líp než já) a že má v tomto směru nadhled i sám nad sebou.
Jessika: pohodovej vztah...no třeba dneska už to zase pohoda je a jsem do něj zas celá pryč :-) Spíš je to takový složitý někdy...jsme asi oba dost přecitlivělí a nímrající se v psychice vlastní i ostatních...
Není tady
on by mě nějaký samostatný výlet možná bavil ze začátku, ale nakonec by mi to stejně asi bylo líto
No... spíš jsem to myslela tak, že by možná nebylo od věci předvést (aspoň tu a tam) vlastní názor a zkusit ho "naučit", že když bude protivnej, tak s ním prostě nebudeš. Nakonec radši koukat na krásy přírody než jeho kyselej ksicht
je přesvědčen, že manipulaci velmi dobře rozpozná (líp než já)
Jako ostatně všechno... 
Není tady
Lunaria napsal(a):
Helena: on by mě nějaký samostatný výlet možná bavil ze začátku, ale nakonec by mi to stejně asi bylo líto...
Selima: to je docela dobrá připomínka...ono mi to pak někdy částečně dojde, např. že teďka naposled jsem mu fakt "tak trošku" chtěla říct, že mi někdy připadá línej, i když jsem to různě zaobalovala i sama pro sebe...jenže když jsem pak v emocích buď kvůli jeho mlčení a mrzutosti nebo nějakým těm mylným výkladům (ani teď si nemyslím, že bych mu chtěla vyčítat že toho doma málo stíhá kvůli koníčkům, jak to "pochopil" on...spíš nechápu to všelijaké "povalování se", když je doma), tak pak o tom nějak rozumně přemýšlet a diskutovat neumím ani já :-(
Daphné : vědomý manipulátor podle mě rozhodně není, možná podvědomý, tou svou přecitlivělostí...ale nevím, zda se mi někdy podaří mu to vysvětlit, když je přesvědčen, že manipulaci velmi dobře rozpozná (líp než já) a že má v tomto směru nadhled i sám nad sebou.
Jessika: pohodovej vztah...no třeba dneska už to zase pohoda je a jsem do něj zas celá pryč :-) Spíš je to takový složitý někdy...jsme asi oba dost přecitlivělí a nímrající se v psychice vlastní i ostatních...
teda takhle přemýšlet a kličkovat, když chci partnerovi sdělit svůj názor
Není tady
Lunaria napsal(a):
Helena: on by mě nějaký samostatný výlet možná bavil ze začátku, ale nakonec by mi to stejně asi bylo líto...
Selima: to je docela dobrá připomínka...ono mi to pak někdy částečně dojde, např. že teďka naposled jsem mu fakt "tak trošku" chtěla říct, že mi někdy připadá línej, i když jsem to různě zaobalovala i sama pro sebe...jenže když jsem pak v emocích buď kvůli jeho mlčení a mrzutosti nebo nějakým těm mylným výkladům (ani teď si nemyslím, že bych mu chtěla vyčítat že toho doma málo stíhá kvůli koníčkům, jak to "pochopil" on...spíš nechápu to všelijaké "povalování se", když je doma), tak pak o tom nějak rozumně přemýšlet a diskutovat neumím ani já :-(
Daphné : vědomý manipulátor podle mě rozhodně není, možná podvědomý, tou svou přecitlivělostí...ale nevím, zda se mi někdy podaří mu to vysvětlit, když je přesvědčen, že manipulaci velmi dobře rozpozná (líp než já) a že má v tomto směru nadhled i sám nad sebou.
Jessika: pohodovej vztah...no třeba dneska už to zase pohoda je a jsem do něj zas celá pryč :-) Spíš je to takový složitý někdy...jsme asi oba dost přecitlivělí a nímrající se v psychice vlastní i ostatních...
V podstatě dostáváš přesně to, co potřebuješ.
Není tady
Poslouchej Lunario, nerejes ty do nej casto? Tedy ty si mozna nemyslis ze rejes, ale on ano a pak kolem sebe kope. Soudim z toho, jak reagujes treba na jeho "povalovani". Vis resim to same co ty. Manzel je dost egoista a sobec (ne ve smyslu lakomosti nebo tak, ale ze si zkratka zije sve a moc nebere ohledy na ostatni, nedomysli), navic evidentne neni zvykly na kritiku ci resit negativni veci. Dam priklad. Slibil v utery neco zaridit (po letitem odsouvani), vykaslal se na to a ja mu, velmi klidne, rekla zda si uvedomuje, ze mezi tim co rekne a udela je vetsi nez bezny rozdil. Reakce "to jsem od tebe cekal" okamzite nastvani s tim, ze z nej delam lhare, obvinuju ho z neceho co nedela, boli ho ze me bricho, odmita me a nemluvi. Sla jsem do kina s kamoskou a kaslu na nej. Rano uz to bylo lepsi, dokonce napsal zpravu. Driv jsem to strasne resila (i tady), ted uz to mam tak nejak na haku. I kdyz priznam, ze bych se bez techto stavu obesla a sakra rada.
Není tady
Helena: já si myslím, že mu svoje názory sděluju celkem často, spíš asi ve způsobu jejich předání je někde chyba, ať už na straně "příjemce" či "vysílače"...navíc jsem to spíš já, kdo se bojí, aby nebyl opuštěn, notabene za takových okolností.
Pandora: můžeš to trochu rozvést prosím?
Zvedavka: no reju nereju...on si dost možná myslí, že ano. Když ale vykládám někomu o našem soužití, tak si většinou myslí, že bych se měla více vymezovat a nepřizpůsobovat se tolik. Tak nevím. Fakt je ten, že spolu žijeme poměrně krátce a stěhovala jsem se já k němu, do jeho zaběhnutého řádu, a je někdy těžký prosadit si aby bylo v bytě taky něco podle mě, aniž by došlo k nějaké mrzutosti.
Není tady
Lunaria napsal(a):
Pandora: můžeš to trochu rozvést prosím?
Jak to myslíš, rozvést?
Tady na skle jsi jasně popsala, jaký je to manipuátor. Dále jsi napsala, že ti to vlastně ani nevadí.
Takže - máš, čeho si žádáš ...
Není tady
já si myslím, že mu svoje názory sděluju celkem často, spíš asi ve způsobu jejich předání je někde chyba
Právě proto jsem psala "předvést" a ne "říkat" nebo "sdělovat".
Ukázat... názorně... podle Komenskýho... učení praktickým cvičením (na obrázky a hru už je přece jen velkej 
).
Když někdo (myšlen opravdu cizinec) mluví jiným jazykem, nerozumí mi a potřebuju dát či dostat informaci, taky použiju jinej způsob komunikace, než řeč...
Není tady
Lunaria napsal(a):
Helena: já si myslím, že mu svoje názory sděluju celkem často, spíš asi ve způsobu jejich předání je někde chyba, ať už na straně "příjemce" či "vysílače"...navíc jsem to spíš já, kdo se bojí, aby nebyl opuštěn, notabene za takových okolností.
Pandora: můžeš to trochu rozvést prosím?
Zvedavka: no reju nereju...on si dost možná myslí, že ano. Když ale vykládám někomu o našem soužití, tak si většinou myslí, že bych se měla více vymezovat a nepřizpůsobovat se tolik. Tak nevím. Fakt je ten, že spolu žijeme poměrně krátce a stěhovala jsem se já k němu, do jeho zaběhnutého řádu, a je někdy těžký prosadit si aby bylo v bytě taky něco podle mě, aniž by došlo k nějaké mrzutosti.
Take jsem se k panovi nastehovala i s prislusenstvim. A ze zacatku si pripadala spis jako spotrebic z Alzy nez jeho zena. A bylo hodne slozite stat se "spolurozhodujicim". No, ted resime prave jeho stale castejsi nastvani, vecnou unavu a stresy. Tedy to resi on, me vytaci spis prokrastinace a nespolehlivost. Pozor! Ale jak pises, umi nam byt i moc fajn porad jsem zamilovana i po nekolika letech
Osvedcil se mi system "jak se do lesa vola, tak se z lesa ozyva". Zkus to
Upravil(a) Zvedavka (30. 8. 2013 17:07)
Není tady
Můj BM byl mistr nejrůznějších konspiračních teorií. Tak si představ situaci, že ty řešíš řvoucí dítě s horečkou a do toho magor do tebe hučí své nesmysly.
Podle mě je nejlepší cesta, nechat ho jeho bludům, ale pokud tě baví vysvětlovat každou hloupost tisíckrát různými způsoby, je to tvoje volba.
Není tady
Jessika napsal(a):
Jak to myslíš, rozvést?
Tady na skle jsi jasně popsala, jaký je to manipuátor. Dále jsi napsala, že ti to vlastně ani nevadí.
Takže - máš, čeho si žádáš ...
No, to mi přijde poněkud přehnané, hnedka přítele označovat jako manipulátora. Prostě se zajímá o psychologii, snaží se jít do hloubky při poznávání lidí a jejich chování, někdy je to opravdu velice zajímavé. Jen si bohužel neuvědomuje, že někdy některý výklad trochu přežene nebo nemusí mít vždy pravdu...
Není tady
helena napsal(a):
Právě proto jsem psala "předvést" a ne "říkat" nebo "sdělovat".
Přiznám se, že si teď asi neumím představit nějaký konkrétní příklad takového "předvádění názorů"...ale děkuju za vysvětlení.
Není tady
Zvědavka: tak to jsem ráda, že nejsem sama, kdo má někdy s partnerem problémy a někdy zas je to fajn a je pořád zamilovanej...Mně se celkem osvědčuje, pokud se podaří udržet humor, byť je to taky někdy na hraně.
Teď máme zase takové zamilované dny, tak snad to vydrží co nejdýl, ťuk ťuk.
Není tady
si teď asi neumím představit nějaký konkrétní příklad takového "předvádění názorů"
Konkrétně?
Například sbalit se a vyrazit na vejlet... i za cenu, že "nakonec by mi to stejně asi bylo líto" - a samozřejmě pod podmínkou, že by se o tý lítosti partner nedozvěděl.
Když budeš říkat "šla bych klidně sama" a nepůjdeš, je to pouhý sdělení = "bez tebe nikdy", na rozdíl od vypadnout sama = předvést, že "bez tebe ano".
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
