vím sama že je jak pro mě tak pro hodně lidí problém se hlídat po fyzické stránce,natož po duševní či duchovní.mistr mi vždy říkal,že fyzicky to mohu korigovat např pohledem do zrcadla atd.a i přesto to málokdo uhlídá.ale "vytvořit si zrcadlo v duchovní oblasti",trvá nějakou dobu.Pokud se člověk neohlídá po fyzické stránce,těžko může po té duchovní.

Upravil(a) janaa (21. 7. 2014 0:10)

janaa napsal(a):

vím sama že je jak pro mě tak pro hodně lidí problém se hlídat po fyzické stránce,natož po duševní či duchovní.mistr mi vždy říkal,že fyzicky to mohu korigovat např pohledem do zrcadla atd.a i přesto to málokdo uhlídá.ale "vytvořit si zrcadlo v duchovní oblasti",trvá nějakou dobu.Pokud se člověk neohlídá po fyzické stránce,těžko může po té duchovní.

Duchovní zrcadla jsou přece všude kolem. A nejde o to "se uhlídat" copak jsi vlastní vězeň? Daleko lepší je, dopracovat se k  spokojenosti, radosti a lehkosti. A ani není nutno, aby bylo přímo veselo

A člověk se prostě musí hlídat pořád a ve všem.To je ale ten základ všech duch.nauk.

helena napsal(a):

A člověk se prostě musí hlídat pořád a ve všem.
Ale prd a vořech... takový občasný ne(u)hlídání se, to je rozkoš... vlažná koupel pro mozek i duši...

Klicove slovo je obcasny ... je otazka, co je lepsi - porad se mirne kontrolovat, nebo obcas ulitnout a pak se davat 2x ci vickrat tak dlouho dohromady (podle intenzity uletu) ... kazdy jsme jiny, kazdemu vyhovuje neco jineho ... i v ruznych fazich zivota ... no neznam nikoho, kdo by od jiste sebekontroly opustil uplne a v beznych podminkach prezil (v lepsim pripade se takovy jedinec dostava pod kontrolu jinych) ...

helena napsal(a):

Klicove slovo je obcasny
No vždyť... a taky záleží nejen na intenzitě, ale taky kategorii úletu - po některejch není nutný "se davat dohromady"... naopak tě můžou krásně srovnat.

V tom pripadku to neni ulet

lupina montana napsal(a):

Hm.....teď už je mám krátký a navrch jsem v penzi, žejo. Takže nemusím prakticky řešit. Propadnu se užiju si to a je to
Dříve jsem prostě jela na autopilota rodina-nerodina.
Jednu dobu jsem měla děsný alergie a dávali  mi na to Bromadril a Dithiaden a to jsem prakticky spala i při přecházení ulice, vodění prcka so a ze školky....třičtvrti roku, než se tělo vzbouřilo. Vlastně nevím, jak jsem to dala To byl úplně zahlcenej i chudák autopilot.
Ráda bych ti poradila, ale fakt nevím.

lupi, snáší se ty propady lépe, když jsi v důchodu? Jako že nemáš tolik toho, co musíš, jako ráno vstát, muset jít do práce, co nejlépe ji udělat... Nebo to bylo lepší, když jsi chodila v práci, že už tím, žes musela, tak se to lépe překonávalo a pocit povinnosti ti nedovolil propadnout se hluboko, nebo jak to přesněji vystihnout?

Upravil(a) Eva. (21. 7. 2014 8:24)

haiel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

helena napsal(a):

jestli to jde naplno nebo jenom na automatickýho pilota
Zaplať Pán Bůh za autopilota... když ho máš dobře "nastavenýho", ti venku skoro nemusejí poznat, že se toho kniplu jen držíš...

To je pravda. Ale vychovat si dobrýho autopilota není žádná (_._) že.......
Nakonec Draku - proč by neměl zákazníkům/klientům stačit kvalitní autopilot?

On stačí, v práci samozřejmě autopilot, ale i tomu dají někteří klienti pěkně zabrat.... marný, energeticky to dotuješ ty, žejo.  Já jsem ale nemyslela jenom práci. Běžné mezilidské fungování - rodina, přátelé, vyřizovačky, úřady, jednání.... jak se k tomu dokážete (vy, co to dokážete ) přimět, podotýkám znovu - v propadu a bez dopingu.  On ten autopilot se dá beztak použít jenom u rutinních záležitostí, takže tady ne vždy.

Neviem ako, ale používala som - a asi dobre. Nikto mi tú depresiu nechcel veriť, len tí, čo si ňou prešli a spoznali sa v tom vyhýbaní sa ľuďom, stretávkam, akciám, podujatiam... v tej apatii a lenore. Ostatní mi vnucovali únavový syndróm alebo lenivosť. Ale je fakt, že o mnoho vecí (a pár ľudí) som prišla, niečo pracne naprávam doteraz, niečo objavujem o roky neskôr, než som mohla... ale žijem, a bez závislosti na AD.

Selima napsal(a):

janaa napsal(a):

A člověk se prostě musí hlídat pořád a ve všem.To je ale ten základ všech duch.nauk.

Odmietam sa "hlídat", ja som slobodný duch, nie bacharka.

Já to "hlídání se" vnímám jako pozorování sebe sama jak se v dané situaci cítím, a pokud blbě, tak poslechnout své instinkty a jít od toho - dělat věci jinak.
Jinak není možní dosáhnout toho, aby věci volně plynuly
A o to myslím jde především.

Selima napsal(a):

janaa napsal(a):

A člověk se prostě musí hlídat pořád a ve všem.To je ale ten základ všech duch.nauk.

Odmietam sa "hlídat", ja som slobodný duch, nie bacharka.

Svobodný duch není svévolný duch... nepředpokládám, že bys pustila otěže. To ti neni podobný :-)

gymnasión napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

helena napsal(a):

"Co je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně."

Myslim, ze co dusi i telu prospiva a neskodi, 1. to probiha rizene ... uz jen tim, 2. ze se rozhodnes, zda a jak to nechas probehnout, ci ne ... ulet jsem minila jinak - jsou s nim spojene 3. negativni dopady, na ktere bud kasles, nebo je napr. vzhledem ke zkusenostem nejsi schopna postihnout atd., tzn. selze ci 4. odpadne sebekontrola a dojde k mensi ci vetsi kolizi

ad 1. co myslíš tim "řízeně"? Kdo to řídí?

Mé vědomí ... pozorovatel ... to "vnitřní" já, které sleduje, co to mé "vnější" já tropí

gymnasión napsal(a):

ad 2. se rozhodneš? Jak praví klasik: Můžeě dělat, co chceš, ale nemůžeš chtít, co chceš... Co s tim naděláš?

Občas bych chtěla chtít něco jiného, než skutečně chci, no život mě naučil nelámat se přes koleno

gymnasión napsal(a):

ad 3. negativní dopady... co když je to jen konvence: dobro-špatno, ve které všichni neúspěšně jedeme, ale tváříme se, že to funguje?

To máš pravdu ... já netvrdím, že úlet je špatný a všechny jeho dopady jsou jen "negativní" ... měla jsem na mysli situaci, kdy mimo sebekontrolu provedeš věci, které jsou v tu chvíli úžasné a i v konečném důsledku takové mohou být ... ale ten propad, který je následně provází a hrabání se z něj ven ti dá hodně práce ... což v dané chvíli můžeš vnímat negativně ...

gymnasión napsal(a):

ad 4. sebekontrolu prostě dáváš jen v konvenčním světě... jináč to musíš nechat na pánubohu, limbickým systému či jak se tomu v neurovědách říká... :-)

Problém je možná v tom, že v tom konvenčním světě žijeme ...

gymnasión napsal(a):

ad 1. Mé vědomí ... pozorovatel ... to "vnitřní" já, které sleduje, co to mé "vnější" já tropí
NJ, v tom mam binec: pozorovatel má pozorovat a do ničeho nekrafat, natožpak něco řídit... nj, pokud pozorovatel pozoruje, kdo to pak řídí fakt netuším

No a to si představ, že jsem těch pozorovatelů objevila v té hlavě strašně moc ... páč i každého toho pozorovatele ještě pozoruje někdo další ... no je jich v té hlavě celé hejno ... no a kdo je všechny řídí ... přece to mé já, které je kompetentní k řízení ... takový řidič ...

gymnasión napsal(a):

ad 2. Občas bych chtěla chtít něco jiného, než skutečně chci, no život mě naučil nelámat se přes koleno
SE? A kdybys náhodou chtěla to, co fakt chceš, co by to udělalo?

To je právě o té konvenci ... třeba teď hledáme nějakou pohovku do obýváku, prostě něco šikovného na sezení ... mám konkrétně jasnou představu něčeho, co není na trhu běžně dostupné ... a tak bych raději chtěla chtít nějaký ten fádní kousek, co dostupný je ... jenže to nejde, že jo, protože mě žádný neoslovuje, nemá nápad, vtip a takové ty věci ...

gymnasión napsal(a):

ad 3. To máš pravdu ... já netvrdím, že úlet je špatný a všechny jeho dopady jsou jen "negativní" ... měla jsem na mysli situaci, kdy mimo sebekontrolu provedeš věci, které jsou v tu chvíli úžasné a i v konečném důsledku takové mohou být ... ale ten propad, který je následně provází a hrabání se z něj ven ti dá hodně práce ... což v dané chvíli můžeš vnímat negativně ...
Co když to stojí za to? Co když konvenční reakce jen zakryje TO, o co jde?

To už je na každém jednom z nás ... někdo má rád klid, pohodu a sterilitu, tak do toho nepůjde ... a jiný miluje akci, adrenalin ... tak ten si to pořádně užije, ale když to posune do extrému, může sám sebe i ohrozit ... a to jsme zase u rovnováhy - správné míry z obojího ...

gymnasión napsal(a):

ad 4. Problém je možná v tom, že v tom konvenčním světě žijeme ...
Zhusta si myslim, že to fakt problém JE

gymnasión napsal(a):

To už je na každém jednom z nás ... někdo má rád klid, pohodu a sterilitu, tak do toho nepůjde ... a jiný miluje akci, adrenalin ... tak ten si to pořádně užije, ale když to posune do extrému, může sám sebe i ohrozit ... a to jsme zase u rovnováhy - správné míry z obojího ...
nene, to nemám na mysli. To je pořád předpokládaná a předvídatelná konvence. Zajímají mě chvíle, který přeruší možnost
racionálního uvažování, emocí atp. Prostě v tý chvíli civíš na úplně novej, neznámej svět, a ten se děje po svým a neni k němu co dodat... hm, asi to neumim popsat...

Aha, tak to každá mluvíme asi o něčem jiném ... myslíš třeba takový ten pocit, jaký máš, když se třeba lekneš, nebo dojde k aha-efektu nebo něčemu takovému a tvá mysl se zastaví? A jenom vnímáš?

Já tomu říkám "sudí na empajru" a přijde mně, že v situaci, o které mluvíte je prostě umlčen.