Eva. napsal(a):

Nestačil jsem žasnout: Co způsobilo takový veletoč? Kam zmizela nádherná energie? Jak se mohl smích za 72 hodin přetočit v slzy?

No jasně!
Za každým zklamaným obličejem hledej člověka, který ho způsobil.
Rozchod. Bezcitný. Dechberoucí. Nepublikovatelný.


Vztah není jen o polibcích, vodění se za ruku po ulici a společném usínání. Je o tom mít osobu, která Vás dokáže udělat tak šťastnými jako nikdo jiný. Buďte takovou osobou i Vy. Umožněte druhému, ať je šťastný. Ať může kdykoli odejít. Ať je pouze na něm, zda se večer vrátí, zda připraví večeři, zda se přitulí. Nedělejte z lásky povinnost. Odstraníte-li povinnost, získáte upřímnost. Každý den se bojte, zda se partner vrátí. Alespoň o něj budete bojovat. A on o Vás. A každý den si važte, že se vrátil. Ne proto, že musel, ale proto, že chtěl.
_______________________
Podle mě vztah o tomhle není. Mít osobu, která mě dokáže udělat šťastným. Není ani o tom, že se mám každý den bát, zda se večer vrátí...
Když nedovedu být šťastná sama se sebou, nikdo jiný mě šťastnou neudělá. A ve vztahu by se člověk neměl bát.
V tom článku je zbytečně moc slov o zradě a zbytečně moc neupřímné sladkosti.

Kam se podíváš všude jen buď štastný sám ze sebou ... už se z toho stává nudná, nicneříkající fráze ... nějaká psych módá poslední doby

A tím jsem spadl do pasti.
Nesnaž se urvat všechno najednou... já samozřejmě nevím, jak to mezi tebou a maminkou je, ale pokud to jen trochu funguje, měl by ses nejdřív v rámci možností srovnat s rozchodem a bejt rád, že (jako mnozí jiní) nemusíš shánět ještě střechu nad hlavou teď hned okamžitě. Ber jako plus, že to není ani ubytovna ani noclehárna od charity, že si máš kam vzít děti, že máš čas na hledání jinýho bydlení... a nakonec i to, že máma ma případnou pomoc na dosah ruky.


Kam se podíváš všude jen buď štastný sám ze sebou
Grainne, není dobře mít vlastní štěstí závislý JEN na existenci někoho/něčeho druhýho... protože pokud o to přijdeš, jsi v... háji. A když člověk nevydrží sám se sebou, jak by mohl vydržet s jinejma - a oni s ním.

helena napsal(a):

A tím jsem spadl do pasti.
Nesnaž se urvat všechno najednou... já samozřejmě nevím, jak to mezi tebou a maminkou je, ale pokud to jen trochu funguje, měl by ses nejdřív v rámci možností srovnat s rozchodem a bejt rád, že (jako mnozí jiní) nemusíš shánět ještě střechu nad hlavou teď hned okamžitě. Ber jako plus, že to není ani ubytovna ani noclehárna od charity, že si máš kam vzít děti, že máš čas na hledání jinýho bydlení... a nakonec i to, že máma ma případnou pomoc na dosah ruky.


Kam se podíváš všude jen buď štastný sám ze sebou
Grainne, není dobře mít vlastní štěstí závislý JEN na existenci někoho/něčeho druhýho... protože pokud o to přijdeš, jsi v... háji. A když člověk nevydrží sám se sebou, jak by mohl vydržet s jinejma - a oni s ním.

to chápu ... ale , každý je jiný a potřebuje k tomu pocitu něco jiného ..... někdo někoho k sobě, někomu stačí úspěchy v práci , zajímavý koníček .... ale pochybuju , že je moc lidí , které vidí štěstí v tom být jen sám ze sebou

Selima napsal(a):

Tak to ber ako dočasné a pomaly si hľadaj finančne primerané vlastné bývanie... Nie je to hanba uchýliť sa k takémuto riešeniu (Eve sa to píše, keď ostala najprv bývať v dome a potom dostala peniaze na byt pri delení majetku - navyše má rodičov v inom štáte, tam sa odchádza ťažšie...), ale natrvalo to asi fakt nie je ideál. Pozri si ponuky na internete, za to nič nedáš.... Ad citová situácia: od nového vzťahu netreba očakávať rovno spasenie, ale je fajn porozprávať sa s niekým, kto to zažil, a je pritom tak trochu "mimo" alebo na "nad situáciou". Buď rád, že je žena OK, to sa potom odrazí aj na tvojich deťoch a ich spokojnosti.

To jsi dost zjednodušila. U nás jsem neměla milence já, ale milenku měl můj BM. A peníze jsem nedostala při dělení majetku. To zní, jako kdyby někdo přišel a řekl - tady máš peníze...  My jsme si na barák s BM vydělali a když BM odešel, dům jsme prodali a každý dostal půlku ceny domu a každý si koupil svůj byt. Já jsem se do mého odstěhovala s dětmi z našeho domu po jeho prodeji. A k rodičům bych se nejspíš nevracela, ani kdyby bydleli ve stejné ulici.
Ale 1012, pokud si dokáže při bydlení s matkou v jednom domě vymezit hranice, případně oddělit bydlení tak, aby měl každý své pod vlastním uzavřením, může zvládnout takovéto bydlení. S občasnou výpomocí matce, když bude potřebovat.

Grainne napsal(a):

to chápu ... ale , každý je jiný a potřebuje k tomu pocitu něco jiného ..... někdo někoho k sobě, někomu stačí úspěchy v práci , zajímavý koníček .... ale pochybuju , že je moc lidí , které vidí štěstí v tom být jen sám ze sebou

Nevím, že by tady někdo psal tohle. To jsi nesprávně pochopila.
Být šťastný sám se sebou neznamená, že se zavřu doma mezi čtyři stěny. Je samozřejmé, že mám koníčky, nebo mě třeba baví má práce, mám přátele... Ale k tomu, abych byla šťastná sama se sebou, nepotřebuji nutně partnera a vztah.

Pokud je pro někoho zásadní, že je mu dobře pouze ve vztahu, že potřebuje ke svému štěstí partnera, a jinak je nešťastný, to není v pořádku. Člověk nemůže chtít od žádného jiného člověka, aby zajišťoval jeho vlastní štěstí.

mio, tvé dojmy jsou tvé dojmy. Skutečnost se od nich může hodně lišit. Žila jsem dost dlouho sama a ostatně, žiju sama i teď, takže vím, že se mýlíš.

helena napsal(a):

Když potřebuju přátele, musím se chovat tak, aby i oni "chtěli" mě - takže každý setkání neotrávím stížnostma na to, co mi zas svět provedl hnusnýho...
a tak dál...

No tak to je základ. Já jsem dokonce cíleně měnila hlas, gesta a mimiku - z téhož důvodu Byla to pro zaměstnanou matku dvou malých dětí a zvěřince dost perná práce - ale takhle to vypadá, když člověk opravdu chce.
Když opravdu nechce, neměl by se nutit, ale spíše se poohlédnout po tom, co opravdu chce
Což mě zavádí k Ivetě B. Kdesi v Blesku jsem ulovila nějaké video, (ano, čtu semtam bulvár zvláště, když se jedná o někoho tak hraničního, jako popová princezna)  asi dva roky staré - někdo amatérsky natočil Ivetu a Rychtáře, jak se vlastně docela normálně bavili před nějakým koncertem/vystoupením. No........Rychtář je z mého pohledu magor, ale tady s ní měl přesvatou trpělivost......já bych to kňourající a trucinkující stvořeníčko dáávno nechala stát na schodech. Čímž chci říct, že měla nejspíš talent dělat (si) potíže, jako na běžícím pásu. Takovému člověku není možné nabízet nějaká řešení, přátelství a pomoc věčně.
Ne že bych jí přála, aby takto skončila.....ono to vypadalo už dlouho, že to nemůže jinak dopadnout, ale já jsem jí docela držela palce, aby našla nějaké rozumné východisko - no, nepovedlo se.....

helena napsal(a):

každý k tomu může potřebovat něco jiného .. někdo je v pohodě bez koníčků a pro někoho je to třeba zásadní
Tak potřetí... naposledy... a   p o m a l u ... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Ano, každej to má/me jinak... ovšem nic z toho, co "potřebujeme ke štěstí", nám to "štěstí" nepřinese samo na stříbrným tácu.
Když budu mít metrák a jako koníčka plavání, můžu se k tomu postavit čelem a nějakou tu "velrybu" přeslechnout... nebo budu v letních vedrech sedět doma a fňukat, že bych se tak ráda šla koupat, ale...
Když potřebuju přátele, musím se chovat tak, aby i oni "chtěli" mě - takže každý setkání neotrávím stížnostma na to, co mi zas svět provedl hnusnýho...
a tak dál...

tak to je snad jasný ... nejsem tak nechápavá, jak si asi myslíš

možná, že kdyby jste se nepotkali... ale to už je pozdě bycha honit...
"Že jsem si já nebohá nevzala Pištu Hufnágla!"

Zdravím,
Tak jsem začal hledat byt. Rozhodl jsem se, že musím otočit kormidlo jiným směrem a vyrazit. Jinými slovy. Začít znova od nuly, začít pokud možno bez myšlenek na minulost (i když to samozřejmě nebude tak jednoduché) a přemýšlet o současnosti, o budoucnosti a začít taky myslet na sebe. RESTART.
Bude to samozřejmě na úkor finančních ztrát, ale jinak mi hrábne.

helena napsal(a):

A tím jsem spadl do pasti.
Nesnaž se urvat všechno najednou... já samozřejmě nevím, jak to mezi tebou a maminkou je, ale pokud to jen trochu funguje, měl by ses nejdřív v rámci možností srovnat s rozchodem a bejt rád, že (jako mnozí jiní) nemusíš shánět ještě střechu nad hlavou teď hned okamžitě. Ber jako plus, že to není ani ubytovna ani noclehárna od charity, že si máš kam vzít děti, že máš čas na hledání jinýho bydlení... a nakonec i to, že máma ma případnou pomoc na dosah ruky.

Samozřejmě, že jsem o těchto věcech také přemýšlel, ale vůle být samostatný byla silnější. A stejně budu bydlet maximálně 1 km od matky. Před tím jsem to měl kilometry 4 a taky se dalo všechno vyřešit.

Eva. napsal(a):

Kdoví, možná kdybyste se byli postavili na vlastní nohy a bydleli sami, bez rodičů... Ale to už je pozdě bycha honit. Tak by tě mohla aspoň vyplatit, dát ti peníze, které máte na hotovosti, ve výši tvého podílu na vaší společné domácnosti. Aby sis mohl zařídit bydlení. Tak by to bylo spravedlivé.

O tomto jsem přemýšlel snad 1000x. Nikdo mě nikdy neřekl, že žije s rodiči a je to paráda. pořád tam byly nějaké třecí plochy. I když u nás to nikdy nevygradovalo v nějaké rozbroje, tak to tam pořád bylo. Původně jsme bydleli v bytovce, když manželka poprvé otěhotněla, tak ji začali rodiče přemlouvat, aby jsme se přestěhovali k nim. Velký dvoupatrový dům, který se stavěl v 70 letech. Takže hrad.
Mě se nechtělo, ale znáte to, prostě mě ukecali a tak jsme šli. Pár výhod to mělo, ale ty nevýhody, které postupně přibývaly začínali lehce převažovat. Mě nejvíc trápila ta částečná ztráta skoukromí, kdo takhle bydlí, ví o čem mluvím. A nějaké návrhy o přestěhování nepřicházely v úvahu. Nevím, co by bylo, kdyby jsme zůstali sami.
Od loňského jara se u nás začaly prodávat zasíťované pozemky na stavbu řadových domků. Chtěl jsem jeden koupit a postavit  domek buď pro jednu holku, nebo pro nás až budeme starý a nebudeme zvládat ten velký dům. Z počátku byla manželka nadšená. Jak šel čas, tak její nadšení postupně opadalo, až se o tom už nechtěla bavit vůbec. Nechápal jsem to. Až nedávno jsem pochopil proč.

Ještě jeden článeček. Možná se vám líbit nebude, mě ano.
http://www.firstclass.cz/2014/05/8-vyho … YCyeY.dpbs

Upravil(a) l1012 (2. 5. 2014 18:29)

Selima napsal(a):

Grainne napsal(a):

helena napsal(a):

A tím jsem spadl do pasti.
Nesnaž se urvat všechno najednou... já samozřejmě nevím, jak to mezi tebou a maminkou je, ale pokud to jen trochu funguje, měl by ses nejdřív v rámci možností srovnat s rozchodem a bejt rád, že (jako mnozí jiní) nemusíš shánět ještě střechu nad hlavou teď hned okamžitě. Ber jako plus, že to není ani ubytovna ani noclehárna od charity, že si máš kam vzít děti, že máš čas na hledání jinýho bydlení... a nakonec i to, že máma ma případnou pomoc na dosah ruky.


Kam se podíváš všude jen buď štastný sám ze sebou
Grainne, není dobře mít vlastní štěstí závislý JEN na existenci někoho/něčeho druhýho... protože pokud o to přijdeš, jsi v... háji. A když člověk nevydrží sám se sebou, jak by mohl vydržet s jinejma - a oni s ním.

to chápu ... ale , každý je jiný a potřebuje k tomu pocitu něco jiného ..... někdo někoho k sobě, někomu stačí úspěchy v práci , zajímavý koníček .... ale pochybuju , že je moc lidí , které vidí štěstí v tom být jen sám ze sebou

Úprimne: keby bol chlap so mnou LEN PRETO, že proste nevydrží sám so sebou a ja mám dieru a dýcham (a stačilo by mu to), tak by som, veru z toho šťastná nebola. A myslím, že ani on nie. Vzťah je taký, akí sú OBAJA partneri, len sa to znásobí. A keď sú obidvaja závisláci neschopní žiť sami, tak sa znásobí nie ich šťastie, ale ich zúfalstvo. Vedieť byť šťastný aj sám práve neznamená, že musím byť sám/sama až do smrti, ale že si viem počkať na pekný vzťah s niekým kompatibilným aj nejaký čas ako single.

A to je nějak v rozporu , s tím co jsem napsala ? Ono ti ani nic jiného nezbývá , at se v té samotě nějak rochníš nebo ne ..