rudolf:
Připojuji se k otázkám Wikiny. To teda nejsem chlap, když jí nenamlátil, něco nerozflákal a mrzí mě, že se po 20 letech rozvádím?

Wikina:
Proč jsem pořád montujete to balení tašky. To je pro mě to nejpochopitelnější. (dobře neměl jsem to psát)
Prostě jsem si takhle odchod od manželky, která podala návrh na rozvod nepředstavoval. Rozvádím se poprvé.
Musím říct, že ta amnézie je setsakra těžká věc.

Já z toho mám pocit, že se o tebe tvoje manželka (ex-manželka) chtěla ještě naposledy postarat. Že i když už spolu nejste, tak tě má pořád ráda a není jí jedno co s tebou bude a jak budeš žít.
Taková tečka - podle mě hezká, skoro až dojemná (ale já jsem citlivka, tak to ber kdyžtak s rezervou )

Už bych se v tom nevrtala. Jsou to takový otázky, proč a co tím myslela - ale to tě nikam neposune, spíš naopak.

l1012 napsal(a):

rudolf:
Připojuji se k otázkám Wikiny. To teda nejsem chlap, když jí nenamlátil, něco nerozflákal a mrzí mě, že se po 20 letech rozvádím?

Wikina:
Proč jsem pořád montujete to balení tašky. To je pro mě to nejpochopitelnější. (dobře neměl jsem to psát)
Prostě jsem si takhle odchod od manželky, která podala návrh na rozvod nepředstavoval. Rozvádím se poprvé.
Musím říct, že ta amnézie je setsakra těžká věc.

ok tašku necháme být, nějak jsem třeba neporozuměla.
Odchod od ženy sis asi nepředstavoval vůbec, natož takto, ale vidím, už lehké zlehčení, což ti prospěje nejvíce.  Víš jakej budeš po takových 3-4 rozvodech mazák? Pche...to si sám nadiktuješ co má dát baba do tašky! A nebo se vypracuješ tak, že budeš pakovat dámu svého aktuálního života ty.
Ale vážněji - jo první dny a týdny si člověk vzpomene x krát a bolavé téma  naskakuje á 5 min, bo vlastně  , ani člověka neopouští. Ale dá se tomu pomoci.
Copak sis dal do svého krátkodobého plánu? Jestli už sis ho vytvořil, a taky dlouhodobej??

Víš, že teď máš "novej" život v ruce? Podíval ses už na to takto? Že si ho můžeš založit úplně znovu- asi jako novou zahrádku? Mě tato představa kdysi hodně potěšila, přímo mě nadchla, protože jsem si říkala, jo! to je ono -a strašně jsem se na to začla těšit a uvědomila jsem si tu obrovskou sílu a moc ve svých rukou. Prostě to byl pro mě nový hnací motor, motivace.

wiki, já teda musím říct, že mě kdysi žádná představa budování čehokoliv znovu, nenadchla vůbec. nebaví mě pořád něco od začátku znovu budovat, spíš unavuje.
ale každej tohle máme jinak, to je jasný.

tak to mě míšo, mrzí. kdysi jsem od tebe četla něco myslím na psychu?, že to mezi vámi bylo takový jo a ne.
ale myslela jsem, že jste to ustáli.

tak to potom jo :-)

Zdravím,
tak, první měsíc odloučení za mnou. Jak to shrnout? První týden byl samozřejmě neskutečně krutý. Nevěděl jsem co dělat dál, kam jít dál, jakým směrem se vydat. Vytvořil si profil na seznamce, snad jenom, aby jsem byl v kontaktu s nějakou ženou (vrbou). Seznamky byly vždycky pro mě něco, co se mě nemůže týkat, ale musím říct, že jsem tam asi za 4 dny po registraci objevil osůbku (o 11 let mladší), která mě neskutečně psychicky pomáhá a drží mě nad vodou. Snad proto, že si prožila něco podobného. Už pomaličku domlouváme setkání (jsme od sebe 60 km), tak snad to vyjde. A i kdyby ne, tak jí budu do smrti vděčný, že mě takto pomohla a pomáhá.
Dělám si řidičák na motorku, kterou si chci potom koupit a jezdit na výlety.
A co se týká manželky? Tvrdí, že mosty nespálila, že kdykoliv mě bude ouvej, tak můžu přijet na kávu si popovídat. Ví, že mě ublížila, že jsem zůstal sám, přišel o rodinu, domov, všechno. Je jí mě líto. A co se týká "kamaráda", tak nevím nic.  Kdykoliv manželku potkám, tak vypadá dost spokojeně, tak asi dobrý. Jediné co mě zbylo jsou obě moje skvělý holky.  Chodí za mnou, občas někam vyrazíme. V pátek u mě spala mladší a já byl nejšťastnější člověk na světě a snesl bych jí modré z nebe. Na chvilku jsem i zapomněl na tu samotu.
Už se smiřuji s tím, že je konec, ale manželka mě strašně schází i přesto co mi udělala.

To věřím, že ti manželka schází, vždyť jste spolu byli docela dlouho a není tedy možné to jen tak ustřihnout. Přesto - podle toho co píšeš a jak to píšeš - to vypadá, že je to na dobré cestě.Věřím, že po čase budeš spokojený. Držím palce i na to setkání, i když podle mého názoru je na to ještě příliš brzy, ale uvidí se.

Abych byl upřímný, tak momentálně mě nejvíc tíží to, že nemám rodinu, domov a s manželkou už prožívá hezké chvilky, užívá života, objímá jí "on". I když spolu nebydlí a asi hned tak nebudou. Jsou od se 20 km a její rodiče u kterých jsme bydleli a ona stále bydlí vůbec netuší pravý důvod rozchodu, znají pouze oficiální verzi, která je samozřejmě jiná.

PPavlaa napsal(a):

a kdyby se k tobě chtěla žena vrátit, tak bys to s ní dal opět dohromady ?

Já nevím. Rozum samozřejmě křičí, že ne. Ale srdce? Srdce bohužel jde zatím proti rozumu, ale jeho síla slábne. Jsou chvilky, kdy ji chci strašně zpět, někdy si říkám "proč se vracet" a někdy si říkám, že už nikdy. Zatím je to tak 50/50, ale jak se odloučení prodlužuje, tak se ty procenta pro ne pomaličku zvyšují.
Pořád hledám důvody, abych ji začal "nenávidět". Jak už asi po desáté píšu. Kdyby jsme se rozcházeli ve zlém, asi by to bylo o něco snažší.
Občas mám stavy zoufalství, kdy si říkám, že to nevydržím. Nad vodou mě drží moje nová "kamarádka" zatím na netu.

Dám vám sem odkaz na neskutečný článek. U toho jsem přes slzy od bodu 8 už skoro neviděl na písmenka.
http://www.firstclass.cz/2014/04/10-kro … lDt30.dpbs

A je hodně jiných skvělých článků
http://www.firstclass.cz/2014/01/jak-zm … LVk3i.dpbs
A další

Ten článek s tou ZRADOU partnera je hrozný. Potřebuješ sebelítost?
A s mámou přece bydlet nemusíš. Jsi dospělý chlap. Můžeš si najít byt a pronajmout si ho nebo koupit. Můj syn to udělal ve 22 letech... Ty bys to jistě taky zvládl.  Já bych se k rodičům nevracela. Nejsem žádná chudinka, co se o sebe nedovede postarat.
Pozor na kamarádky. Jedné už jsi naletěl... Neupínej se na to příliš.
Postav se na své vlastní nohy. Držím palce.

Nestačil jsem žasnout: Co způsobilo takový veletoč? Kam zmizela nádherná energie? Jak se mohl smích za 72 hodin přetočit v slzy?

No jasně!
Za každým zklamaným obličejem hledej člověka, který ho způsobil.
Rozchod. Bezcitný. Dechberoucí. Nepublikovatelný.


Vztah není jen o polibcích, vodění se za ruku po ulici a společném usínání. Je o tom mít osobu, která Vás dokáže udělat tak šťastnými jako nikdo jiný. Buďte takovou osobou i Vy. Umožněte druhému, ať je šťastný. Ať může kdykoli odejít. Ať je pouze na něm, zda se večer vrátí, zda připraví večeři, zda se přitulí. Nedělejte z lásky povinnost. Odstraníte-li povinnost, získáte upřímnost. Každý den se bojte, zda se partner vrátí. Alespoň o něj budete bojovat. A on o Vás. A každý den si važte, že se vrátil. Ne proto, že musel, ale proto, že chtěl.
_______________________
Podle mě vztah o tomhle není. Mít osobu, která mě dokáže udělat šťastným. Není ani o tom, že se mám každý den bát, zda se večer vrátí...
Když nedovedu být šťastná sama se sebou, nikdo jiný mě šťastnou neudělá. A ve vztahu by se člověk neměl bát.
V tom článku je zbytečně moc slov o zradě a zbytečně moc neupřímné sladkosti.

Upravil(a) Eva. (30. 4. 2014 19:10)