l1012 napsal(a):

Teď jsem se s hrůzou dočetl, že detoxikace ze vztahu trvá cca 1/2 doby trvání vztahu. To budu čekat 10 let, než úplně zapomenu????   Tak to jsem pěkně v pr....
Jak to bylo u vás po rozchodu?

Celou dobu jsem čekala, kdo ti to napíše, kdo ti tuto variantu nabídne. Píše se to, četla jsem to. Nakonec jsi ji někde našel sám.
Je jasné, že když žiješ léta s partnerem, (manželem/kou), tak asi za 14dní srovnaný nebudeš. To je asi jasné každému. Ale proboha - uvažuj logicky - jestliže někdo, koho neznáš, ani nevíš jak žije, jaký měli vztah, jaké je mentality, jaké má priority...atd - napíše, že ta doba je  polovina doby vztahu - tak to přece není zákon... ! Třeba to tak mě, třeba to chtěl, třeba se chtěl litovat a nechat opečovávat a litovat okolím. Já jsem si istá- že X let z toho je už jen jakási forma litování se, neochoty ke změnám, pohodlnost.
Když budu chtít budu truchlit klidně celý život, a klidně dvojnásobek doby spolužití s partnerem. Proč ne, když se pro to rozhodnu a nebo si to prostě uložím a nastavím do podvědomí.
Vím, že to nebudeš chtít slyšet, ale detoxikace ti bude trvat tak dlouho, jak budeš chtít.  Ono to nejde kolem tebe, ale skrz tebe, a jediný kdo to může ovlivnit, jsi ty. Takže to jasně mluví o vlastní "práci" na sobě - o převzetí zodpovědnosti. Ona detoxikace nespadne sama od sebe odněkud.
Nemluvím o nějakém zapomínání na manželství, k tomu není důvod, ale čistě ten detox. Doslova k té detoxikaci - zbavit se balastu, které tam dodává naše zmasírované ego (křivdy, zlost, ponížení, ublížení, závist.. atd) a vyrovnat se s tím v klidu a smířit. Nejlépe mi to vystihuje text písničky Zagorové -...."...jizvy na dlaních mi tleskat nebrání...."

Já jsem se srovnala rychle, myslím, že do roka, ale dlouho jsem si dávala do pořádku materiální a existenční záležitosti - což bylo horší. Esoterika (jak již vzpomenula Sel) a vůbec psychologie a povrtání se v tom, mi pomohlo, kromě práce, asi nejvíc. Vlastně vytvořit si interpretaci proběhlých událostí, která bude pro mě přínosem.

Upravil(a) Wikina (13. 4. 2014 11:46)

Wikina napsal(a):

l1012 napsal(a):

Teď jsem se s hrůzou dočetl, že detoxikace ze vztahu trvá cca 1/2 doby trvání vztahu. To budu čekat 10 let, než úplně zapomenu????   Tak to jsem pěkně v pr....
Jak to bylo u vás po rozchodu?

Celou dobu jsem čekala, kdo ti to napíše, kdo ti tuto variantu nabídne. Píše se to, četla jsem to. Nakonec jsi ji někde našel sám.
Je jasné, že když žiješ léta s partnerem, (manželem/kou), tak asi za 14dní srovnaný nebudeš. To je asi jasné každému. Ale proboha - uvažuj logicky - jestliže někdo, koho neznáš, ani nevíš jak žije, jaký měli vztah, jaké je mentality, jaké má priority...atd - napíše, že ta doba je  polovina doby vztahu - tak to přece není zákon... ! Třeba to tak mě, třeba to chtěl, třeba se chtěl litovat a nechat opečovávat a litovat okolím. Já jsem si istá- že X let z toho je už jen jakási forma litování se, neochoty ke změnám, pohodlnost.
Když budu chtít budu truchlit klidně celý život, a klidně dvojnásobek doby spolužití s partnerem. Proč ne, když se pro to rozhodnu a nebo si to prostě uložím a nastavím do podvědomí.
Vím, že to nebudeš chtít slyšet, ale detoxikace ti bude trvat tak dlouho, jak budeš chtít.  Ono to nejde kolem tebe, ale skrz tebe, a jediný kdo to může ovlivnit, jsi ty. Takže to jasně mluví o vlastní "práci" na sobě - o převzetí zodpovědnosti. Ona detoxikace nespadne sama od sebe odněkud.
Nemluvím o nějakém zapomínání na manželství, k tomu není důvod, ale čistě ten detox. Doslova k té detoxikaci - zbavit se balastu, které tam dodává naše zmasírované ego (křivdy, zlost, ponížení, ublížení, závist.. atd) a vyrovnat se s tím v klidu a smířit. Nejlépe mi to vystihuje text písničky Zagorové -...."...jizvy na dlaních mi tleskat nebrání...."

Já jsem se srovnala rychle, myslím, že do roka, ale dlouho jsem si dávala do pořádku materiální a existenční záležitosti - což bylo horší. Esoterika (jak již vzpomenula Sel) a vůbec psychologie a povrtání se v tom, mi pomohlo, kromě práce, asi nejvíc. Vlastně vytvořit si interpretaci proběhlých událostí, která bude pro mě přínosem.

super, super...

Mně bylo dobře asi tak 2 roky po odchodu BM za jeho milenkou. Byli jsme spolu 21 let, 20 let manželé. 2 roky po jeho odchodu jsme se rozváděli. Já jsem u soudu byla v pohodě, BM vypadal hodně zdrchaně. Když jsem mu poděkovala za vše hezké, co jsme spolu prožili, měl v očích slzy a neříkal nic, vypadal, jako když mu nejde mluvit.
Hodně jsem jezdila na místa, kde jsme byli spolu, měla jsem potřebu vzpomínky na ta místa s ním "přepsat" novými vzpomínkami. Teď už je to pro mě cizí člověk, i když spolu máme dvě děti. Ne že bych si občas nevzpomněla, ale přijde mi cizí. Necítím k němu nic. Nejsme v žádném kontaktu.

l1012 napsal(a):

Zdravím,
tak jsme byli včera na těch nákupech. Musím říct, že jsem odjížděl vcelku v pohodě a vrátil se úplné depresi. Jak jsme prolézali Obi, Hornabach, Kiku, Asko, tak jsem všude viděl manželku. Samozřejmě imaginární. Jelikož jsme loni renovovali byt, tak jsme tam často jezdili nakupovat. Zatím je hodně míst, která mě jí připomínají. Bohužel se některým nemůžu vyhýbat. Je to teda jak kdy, ale včera to byl hukot.
Musím, říct. Poslední obchod, s dcerou do Mekáče a pryč z Plzně.
A ode dneška nakupuji pouze na internetu. Alespoň prozatím.

Citátek:
Paradoxem je, že nejvíc energie potřebujeme na zachování klidu.

Treba "premazať spomienky", vytesniť tie s bývalkou a zaobstarať novšie, príjemnejšie, s niekým neokukaným (kľudne aj s kamošom alebo deťmi,  hlavne nech je sranda... )

Proč to udělala?
Aby měla jistotu, že se nevrátíš pro nějakou nutnou věc...
Ne, sorry - je to jinak a v podstatě jednoduchý - jednak asi trošku výčitky, druhak žádná nechce bejt za "šmudlu", která postaví za dveře kufr, z kterýho čouhají ušmudlaný trenky a rukáv pyžama (a kdyby došlo na itálii a házení předmětů, pořád to čistý prádlo vypadá na okolních keřích líp... )

Je pravda, když jsem to viděl, tak jsem řekl, že to je jako když jedu na služebku.
Tomu svědomí také věřím, protože důvod našeho rozchodu také není úplně ten, který mě prezentuje.

l1012 napsal(a):

Zdravím,
tak jsem tu zase.
Dnes mám takový přemýšlecí den a chci znát názor místních dam na toto.
Než jsem se odstěhoval z domova, tak jsme s manželkou prožili snad nejkrásnější a zárověň nejkrutější večer za posledních x let našeho života. To bych ještě chápal. Ale druhý den ráno jsem měl veškeré zbylé prádlo vyprané vyžehlené a složené v taškách ( to samozřejmě dělala den předem, ale já byl v práci, tak jsem to nevěděl). Koupila mě několik sad ponožek a spodního prádla, krásnou šmudlací deku, pyžamo, sýry co mám rád, kávu i čaj co mám rád, zubní pasty, nové kartáčky na zuby a plno dalších věcí. Proboha, vždyť ona navrhla rozvod, ona už se mnou nechce žít.
Proč to udělala?

Selima:
Byl jsem na nákupech s dcerou a sranda byla.Než jsem ovšem vlezl do prvního inkriminovaného obchodu.

možná tím chtěla říct , že tě má stále ráda, i když jinak než by sis přál  a chce se rozejít v dobrém

l1012 napsal(a):

Proč to udělala?

Nemůžu vědět přesně, samozřejmě - ale hádám, že jí to bylo trochu líto. My máme vztahy tak trošku jako třeba vy firmy - prostě životní dílo. A pokud krachnou, tak nám to většinou líto je - i když třeba víme, že se s tím už stejně nedá nic dělat. Leda bychom se rozcházely s kardinálním debilem - a  na toho ty teda rozhodně nevypadáš
Je to něco, jako když se chlap naposledy vyspí s holkou, se kterou se každopádně rozchází....něco, jako na památku. Vypadá to jako by bylo nějaké pokračování, ale zpravidla není - je to jen smutek nad tím krachem a možná snaha nerozcházet se ve zlobě a vzteku.

sex na památku
Prů... švih je, když po něm zůstane památka na furt

lupina montana napsal(a):

l1012 napsal(a):

Proč to udělala?

Nemůžu vědět přesně, samozřejmě - ale hádám, že jí to bylo trochu líto. My máme vztahy tak trošku jako třeba vy firmy - prostě životní dílo. A pokud krachnou, tak nám to většinou líto je - i když třeba víme, že se s tím už stejně nedá nic dělat. Leda bychom se rozcházely s kardinálním debilem - a  na toho ty teda rozhodně nevypadáš

Wikina napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

já teda nevím, jestli bych takhle chlapovi nakupovala hadry. většina lidí snad hnusný prádlo nemá a zabvuje se ho průběžně, nakupuje nové, tak o ostudě to není.
mě by to přišlo, jako kdybych vypravovala synka do světa čisté nové ponožečky, protože co kdyby si je trouba sám neuměl koupit. dobrůtky co má rád, ať se má dobře ..
no, možná ji k tomu fakt dohnalo svědomí.

Jo, sbalila bys ho. Já když si představila, že doma tašku převezme jeho maminka,  tak jsem si dala záležet

wiki, věř, že by mi bylo úplně šumák, co jeho maminka. kdyby mě chtěla zdrbnout, udělá to, i kdyby měl všechno perfektně zabalený. ale proč balit dospělému chlapovi, ten to snad zvládne sám

Tak teď jste ze mě udělali analfabeta, který neumí ani příborem.
Ale prd a vořech...
To je jen jiný uvažování...
Ostatně - ty by sis taky sbalil všechno až poté, co by sis to vypral, vyžehlil a poskládal? A předem si nakoupil kartáčky, kapesníky a tak podobně? Nebo bys to řešil až poté?

proč přilepšený, v čem?
proč ne psaní chlapa?