Ještě jeden dotázek. Jak dlouho cca trvá doba smíření? Vím, že je to asi u každého individuální, ale alespoň přibližně. Taky už nejsem nejmlaší a nechci zůstat sám.
Ty víkendy jsou špatné. Nemám žádnou vrbu, žádné přátele se kterými bych mohl moje stavy probrat. Někdy si říkám proč jsme se nerozešli ve zlém. Asi by se lépe zapomínalo.

Upravil(a) l1012 (6. 4. 2014 14:54)

l1012 napsal(a):

Ještě jeden dotázek. Jak dlouho cca trvá doba smíření? Vím, že je to asi u každého individuální, ale alespoň přibližně. Taky už nejsem nejmlaší a nechci zůstat sám.
Ty víkendy jsou špatné. Nemám žádnou vrbu, žádné přátele se kterými bych mohl moje stavy probrat. Někdy si říkám proč jsme se nerozešli ve zlém. Asi by se lépe zapomínalo.

Nejdřív si člověk líže rány, je na místě bejt i nešťastnej, to mi připadá správný a zdravý. Taky naštvání není nic špatnýho, dokonce kořeniti sebelítostí se může . Ale s mírou, bo nemá cenu přilejvat oleje do ohně...
To děláš tak dlouho, dokud Tě to baví, protože všechny ty emoce chtíce nechtíce pomalu vyprchávají..
Pak nastane fáze vzdoru formulovaná větou: Já se na to můžu ... vykašlat...
Jmenované fáze se pak znovu střídají jako bublinky ve shakeru tak dlouho, než Tě napadne, že lze přestat a začít dělat něco jiného.
Mně se vyplatilo začít chodit do jakýhosi ročního kurzu (stál mě hotovej majlant), kterej mě nutil něčím se zabývat. Aspoň jsem se zabavila. A dodatečně zjišťuju, že byl kurs nesmírně užitečný...

Což samozřejmě není nikterak univerzální postup, jen odlehčený popis zkušenosti.

gymnasión napsal(a):

l1012 napsal(a):

Ještě jeden dotázek. Jak dlouho cca trvá doba smíření? Vím, že je to asi u každého individuální, ale alespoň přibližně. Taky už nejsem nejmlaší a nechci zůstat sám.
Ty víkendy jsou špatné. Nemám žádnou vrbu, žádné přátele se kterými bych mohl moje stavy probrat. Někdy si říkám proč jsme se nerozešli ve zlém. Asi by se lépe zapomínalo.

Nejdřív si člověk líže rány, je na místě bejt i nešťastnej, to mi připadá správný a zdravý. Taky naštvání není nic špatnýho, dokonce kořeniti sebelítostí se může . Ale s mírou, bo nemá cenu přilejvat oleje do ohně...
To děláš tak dlouho, dokud Tě to baví, protože všechny ty emoce chtíce nechtíce pomalu vyprchávají..
Pak nastane fáze vzdoru formulovaná větou: Já se na to můžu ... vykašlat...
Jmenované fáze se pak znovu střídají jako bublinky ve shakeru tak dlouho, než Tě napadne, že lze přestat a začít dělat něco jiného.
Mně se vyplatilo začít chodit do jakýhosi ročního kurzu (stál mě hotovej majlant), kterej mě nutil něčím se zabývat. Aspoň jsem se zabavila. A dodatečně zjišťuju, že byl kurs nesmírně užitečný...

Což samozřejmě není nikterak univerzální postup, jen odlehčený popis zkušenosti.

Někdo ti řekne 5 let, někdo ti řekne - nikdy - a co z toho. Já si myslím, že to poznáš sám a hlavně, že si sám rozhodneš (můžeš rozhodnout) kdy toho bude dost
Mně pomohla ze všeho vždy práce. Jakákoliv. prostě dělat to, co mě bavi. Položit se do toho. A taky mě začlo (po tom) bavit všechno, co jsem dělala, snažila jsem se soustředit na všechno, co jsem dělala, i třeba na uklízení nádobí z myčky - takovou kravinu. Jakoby jsem všechno začla dělat na max, nic jsem nešidila. Nic neodkládala, jako bych měla nějakého strážce. A bylo to hodně dobrý. Nový život.
Ale už je to bohužel pryč, už jsem zase nesoustředěný, rozlítaný, a líný pomatenec

Příspěvek patří pánovi, omylem je navázán na příspěvek gym.

Upravil(a) Wikina (6. 4. 2014 18:57)

l1012 napsal(a):

Ještě jeden dotázek. Jak dlouho cca trvá doba smíření? Vím, že je to asi u každého individuální, ale alespoň přibližně. Taky už nejsem nejmlaší a nechci zůstat sám.
Ty víkendy jsou špatné. Nemám žádnou vrbu, žádné přátele se kterými bych mohl moje stavy probrat. Někdy si říkám proč jsme se nerozešli ve zlém. Asi by se lépe zapomínalo.

No.....je to tím kratší, čím víc to opravdu chceš opustit ale nedá se to takhle říct. Někdy si člověk naopak potřebuje pořádně prožít všechny fáze, aby se mu nedeponovaly na věčný časy. Nebezpečný to začne být ve chvíli, kdy tě těší se v tom rochnit. To bych zpozorněla. Ale mám kamarádku, která na to má famózní metodu - kdyžtak řekni
Já osobně bych sázela spíš na nějaké potěšení, než na práci jako takovou - dělat něco, co tě vysloveně baví.
Ovšem je možný, že tě v tuto chvíli nebaví nic....každopádně by bylo dobré průběžně zkoumat, co by tě mohlo potěšit a tudy se pustit. Jednou se to dostaví.....

l1012 napsal(a):

Musím říct, že můj v celku pohodový stav přechází do deprese. Asi je to přirozené, ale je to moc silný. Pořád se snažím něco dělat, ale stále myslím na to co se děje. Teď bydlím sám s matkou, která mě to vůbec neulehčuje. Ona se snaží mě to ulehčit, ale dělá to ještě horší. Vím, že to myslí dobře, jenom to blbě dělá. Připadám si jako 10 letý dítě.
Ta samota je ubíjející. Do toho myšlenky že už zůstanu sám mě nahání hrůzu. Taky už nejsem žádný mlaďas.  Asi je to také přirozené, ale když se to týká mě samotného, tak je to na mašly (obrazně).
Dneska jsem byl v mém bývalém domově ještě něco dořešit. Pak jsme si dali kávu a když jsem odjížděl, tak jsme bulili ja dva blbci. Myslím, že manželce je mě líto, protože vidí jak se trápím (do toho ještě máma), ale neustoupí. Ani jsem jí to nenavrhoval a ani nebudu prosit, dolézat.
Nejvíc mě trápí, že jsem prohrál válku o manželku s 2x rozvedeným člověkem, který ještě další 2 manželství rozvedl (včetně toho mého). Tak snad už našel tu pravou. A i když se rozvádíme, tak vždycky si budu přát, aby se měla moje manželka dobře a byla šťastná. To jsem ale blb, viďte?

upina montana:
A jakáže to je metoda?

to je úplně celé špatně-místo aby bulila pro to,že tě ztratila,že tě vlastně miluje,tak bulí pro to,že je jí tě líto.To bohužel vůbec není o lásce dvou rovnoprávných partnerů.

Jinak hloupé ženské s krátkým rozumem letí především na suverény,kteří mají ramena přes celá záda. Nezlob se na mě za tu otevřenost.ale tvá žena je taky taková,bude jen otázkou času,než procitne.

Wikina napsal(a):

Ona určitě taky pořád zvažuje, i když už je rozhodnutá vědomě. Zažívá teď něco nového neokoukaného, něco imponujícího a asi s něčím v manželství nebyla spokojena - není spíše tady klíč, máš-li ji stále rád.(a ona tebe)?

No, jestli zvažuje, tak o tom pochybuji. Jelikož už s kamarádem plánují letní dovolenou, tak si myslím, že má zváženo.
A další ťafka.
Jak jsem psal o rodinné přítelkyni, která mě velmi pomohla. Tak ta mě pomáhala tak, že veškeré moje SMS přeposílala manželce a radila jí další postup. A zrovna ona jim navrhla tu letní dovolenou. To je síla, co?
A jestli nebyla v manželství s něčím spokojena? Která žena po 20 letech je v manželství se vším spokojena? Určitě nějaká ano, ale myslím, že je to malé procento. Jasně, že nejsem žádný vzor manžela. Mám své chyby, ale v životě jsem jí neuhodil, nechodil po hospodách, za ženskýma. Je mě jasný, že jsem se měl o ni víc zajímat a víc se jí věnovat, ale zase takovej studenej čumák nejsem.
Jak poslední měsíc říká: ty jsi hodný, slušný, galantní, ale jinými slovy jsem jí málo projevoval moji lásku k ní. Nu a pak se objeví ON. Je taky galantní, hodný, slušný a ještě k tomu asi všímavý, milý a já nevím co ještě. A je to.

Jak jsi se dozvěděl, že kamarádka sms přeposílala?

Jsi chlap v nejlepším věku, podle psaní inteligentní, to by bylo, aby nebylo. [/b] - píše Judyna
nedaří se mi pořád do.pr... vytučnit.
Souhlas
Já si myslím, že nejlepší postup je vzít stav tak jak je, již ho nepitvat, zakázat si naskakující myšlenky - potrestat je třeba 5 klikami - zaměřit veškeré síly psych.i fyzické na nové zájmy, aktivity, práci. Kup si foťák, založ si zahrádku, začni nový sport, nevím co..vrhni se do něčeho co tě baví, ale už se tím problémem těch bab nezaobírej. Nic dobrého ti to nepřinese.
Beru to podle sebe.
A ukočírovat myšlenky fakt jde. Třeba jsem si řekla, jo, budu brečet, ale až od 15.00 do 15.30 hod - vím, že to vypadá směšně, taky jsem se sama tomu kdysi smála, a to mi pomohlo nejví. Pak jsem v těch 15.00 zjistila, že se mi vůbec nechce brečet. Docházelo mi postupně, že prostě nechci aby cokoliv, kdokoliv ovládal moje myšlenky Fakt mi to přišlo násilné a drzé, aby někdo, natož můj bývalý muž, ovládal moje myšlenky a pocity. Trochu v tom byla ješitnost a ego, ale to nevadí. I to mi pomohlo. Prvně jsem se snažila nasadit masku pohody, ale pak jsem postupně zjistila, že už se nepřemáhám, že jsem se svou novou rolí splynula. Dala jsem se tenkrát na studia (asi v 28)- dálkově, a to mě pohltilo, otevřely se nové možnosti a dnes, po letech, mi to období přijde jako odrazový můstek k pořádnému životu. A to jsem nijak netrpěla v manželství, ani psych., ani fyzicky, ani finančně, natož společensky..jen jsem žila život jako něčí přívěsek, braný zejména do společnosti a nevěděla jsem, že mě to pomalu a tiše likviduje.

A jak jsem psala, že tvá bm stále zvažuje, tak si to doopravdy myslím. Myslím, že jsem se nikdy neubráníla srovnávání (i když bych asi neměla) chlapů. Ona třeba v té vědomé rovině se již rozhodla, ale i u nového vztahu přijdou mráčky a to podvědomé (možná i vědomé) srovnání. A at to vezmu z jakéhokoliv konce, nejvýhodnější, nejrozumější, nej.. .pro tebe - je vzít to chlapsky, s nadhledem, rozumně, neukřivděně. V této pozici získáš nejvíc bodů. I mně řekl později bm, že lituje, že ..blabla. Chodil se za mnou ujištovat, že vlastně není tak špatný, že se vlastně nic nestalo.. vtipné že... a já to ani moc neposlouchala, vedla jsem si svoji, (trošku sviňácky- uznávám) jsem mu nadšeně povídala co dělam, a jak je to supr, kde jsem byla, že už mám auto....(já - ta nesamostatná loutka kterou musili pořád vozit!!). A pán odcházel docela zklamaný, ale já ho už nechtěla.

Díky, díky, díky. Ani netušíte, jak mě pomáháte. Opravdu. Vždycky mě vlijete novou krev do žil.

Judina:
Mám noční, tak proto ten čas , V nejlepších letech a inteligentní? Jak víš, kolik mě je? Já už to tady někdy psal? To teda děkuji.   Je pravda, že se momentálně chvilkama cítím, že už mě připravují máry a všechno končí, ale snad bude líp. Samozřejmě, že přemýšlím do budoucna o nějakém vztahu, ale pořád si říkám co asi tak najdu v mém věku? Já vím

Rudolf:
Holčina se podřekla  nu a pak už to musela vysypat.

vera:
Všichni to říkají, tak to bude asi opravdu pravda.

Wikina:
Ty jo trestat se 5 klikama? Tak to bych zatím nic jinýho nedělal a už bych vypadal jako Marin Maxa. Možná trochu líp. Výšku na to mám.   Tu masku taky nasazuju, protože pracuju v kolektivu 7 lidí, kteří ví co teď prožívám a kdyby mě viděli truchlit, tak se budou snažit mě pomoci a to je většinou u mě kontraproduktivní. A občas už té masce i věřím, ale zatím jenom občas.

Našel jsem stránku, kterou si i několikrát denně přečtu. Možná se mi budete smát, ale mě to pomáhá.
http://www.krcmic.cz/proc-rozchod-se-ze … no-prezit/
Jelikož u pc sedím skoro celý den (pracovně), tak když jdou na mě zase ty debilní myšlenky, vzpomínky a jiné mraky, tak "nalistuju" a občas mě to pomůže.

Upravil(a) l1012 (11. 4. 2014 0:22)

Teď jsem se s hrůzou dočetl, že detoxikace ze vztahu trvá cca 1/2 doby trvání vztahu. To budu čekat 10 let, než úplně zapomenu????   Tak to jsem pěkně v pr....
Jak to bylo u vás po rozchodu?

Upravil(a) l1012 (12. 4. 2014 16:14)

Judina:
Mám noční, tak proto ten čas wink , V nejlepších letech a inteligentní? Jak víš, kolik mě je? Já už to tady někdy psal?
No, nepsal jsi to, ale zmínil ses, že jsi myslím 19 let ženatý, tak si říkám, že je Ti něco přes 40. A to je dobré,  ne?

l1012 napsal(a):

Teď jsem se s hrůzou dočetl, že detoxikace ze vztahu trvá cca 1/2 doby trvání vztahu. To budu čekat 10 let, než úplně zapomenu????   Tak to jsem pěkně v pr....
Jak to bylo u vás po rozchodu?

Dva roky po 10ročnom vzťahu, ale ja som taká zachladená...