zelvicka177 napsal(a):

Já bych to asi úplně otočila.

Přestala bych pátrat a začala se starat pouze a jen o sebe.

Třeba by se začaly dít věci :-)

no to by mně vážně zajímalo, co by se tak asi začlo dít

l1012 napsal(a):

Zdravím, musím říct, že ač tu do mě šijete co jsem za nemorální bytost, tak i to mě dodává sílu bojovat dál. Bojovat o společný život s mojí ženou. 
Možná dělám věci, které se některým příčí, budiž. Pokud někoho baví žít v nejistotě a případným máslem na hlavě? Jeho volba.
Samozřejmě, že si sedneme a popovídáme si co bude dál. Žádné výčitky, žádný křik, žádná Itálie. Toho jsem dalek.
Pokud si dobře pamatuju, tak jsem o mé ženě nenapsal jediné křivé slovo (mimo současného případu) a už je ze mě uzurpátor, hajzl a já nevím co všechno.
Zdaleka nejsem Mirek Dušín. A kdo z vás ano? Jenom se prostě potřebuju někde vykecat. Živě nemám s kým.
S čímž moje žena nemá zase problém.
Tento pátek se s ním potkala na zábavě. Věděli jsem, že tam bude a já nějak byl i docela v pohodě a věřil jsem jí.
Když přijela, tak jsme pokecali a šli spát. Všechno v pohodě.
Jediný co mě mrzelo, že se shodli, že jsem blázen a "mám to prostě nastavené jinak". Jelikož ho znám, tak během dne to ví celé město odkud pochází a kde mě všichni znají, co jsem za magora atd.
Pro někoho je to možná prkotina, ale mě to vadí.
Když jsem jí to řekl, tak se zasmála. A ať si to tak neberu.

víš otázka je , jestli to vaše klidne povídání je k něčemu. Ty třeba (hrdě) říkáš, že žádné hádky, výčitky a tak nejsou  a tvoje žena by možná řekla : No nehádáme se, ale vedeme dlouhé hovory o ničem, musím se zpovídat z každého kroku, rozebírat s manželem každé slovo, pohled - no a už mě to nebaví. Nejsem jeho studentka ani dítě , abych se musela zpovídat z každého kroku.

jarena napsal(a):

Eva. napsal(a):

2012 za chyby své ženy (jsou to chyby? selhání? ) nemůže. Ale může za ty své. A nějaké tam evidentně jsou.

Jo, on má chyby a ona bezchybná řeší jeho chyby v cizí posteli.
Všichni máme chyby. Sami některé své chyby nevidíme a musí nás na ně někdo upozornit. POkud neupozorní a pak se na to vymlouvá, není to dobře. Pak se také musíme snažit ze svých chyb poučit. A to taky někdy nejde. Pak musíme začít svůj život jinak a neotravovat partnera, který za moje chyby nemůže. Pokud se ti dva nedomluví už ani na tom, jestli je venku noc nebo den (přeháním) tak ať si neotravují život a jdou od sebe. A nebo musí jeden z nich držet hu.. a krok. Takhle se dá taky žít, ale jen málokdo to dokáže.

Tak on chyby aj priznáva - ale je otázka, či si ich uvedomoval aj PRED jej úletom - a či s nimi niečo robil... Zdá sa, že nie. Vzťah je spojená nádoba a prejaví sa v nej všetko, aj najmenšie zlyhanie, aj najmenšie zlepšenie...

Vachu napsal(a):

l1012 napsal(a):

Samozřejmě, že si sedneme a popovídáme si co bude dál. Žádné výčitky, žádný křik, žádná Itálie. Toho jsem dalek.
Pokud si dobře pamatuju, tak jsem o mé ženě nenapsal jediné křivé slovo (mimo současného případu) a už je ze mě uzurpátor, hajzl a já nevím co všechno.

Taky zdravím - a přidávám z vlastní zkušenosti (s bývalkou):  Nedělat bugr (žádná Itálie) je velká chyba!
Dokonce i inteligentní ženská si to s velkou pravděpodobností vyloží tak, že o ni stojíš velmi málo (tj. není tohle jednání jen výsadou cikánek, což je možná dost známo z jednoho českého filmu).
A za druhé - uzurpátor, hajzl apod.??? - To si fakt necháš takhle nadávat? - Máš vůbec nějaké sebevědomí?
Člověk by ho měl mít, ne přehnané, ale "zdravé". Věř, že být BEZ sebevědomí, je velmi nezdravé.

Zdravím a více než souhlasím. Jako ženě mi opravdu vadí ustupující "hodný" muž, který by mi nedejbože toleroval nevěru...polykáte svou sebeúctu a to není zrovna imponující.
Jak jsem tak četla tak mi přijde, že jste ve vztahu ten závislejší, (což je prostě po tolika letech normální) jen nechápu jak to, že se necháte tekto ranit a nechcete jí to vrátit zpět. Možná chce být potrestána... Proč to asi udělala? Neměla to být z její strany provokace?

Trošku se bojím, že se na té zábavě pan třetí zůčastněný (v horším případě i Vaše žena) bavil na Váš účet... Ráda bych se mýlila...

Upravil(a) Deneb (28. 8. 2013 14:08)

Zdravím,
tak po delší době jsem zpět, abych poreferoval jek pokračujeme.
Minulý týden jsem navštívil psychologa, se kterým jsem si krásně pokecal (opravdu) a te mě vlil novou sílu do žil.
Oba s manželkou se snažíme o změnu našeho vztahu. Jí to asi jde samozřejmě líp (ona problém nemá, pro ní to bylo příjemné), já se v tom občas plácám, ale pomaličku to ustupuje. Nepátrám, neslídím. I když musím říct, že někdy je to opravdu těžké.
Někdy mě zarazí její názory, nějaké věci, ale neptám se. Jenom si někdy říkám, aby to nebyla voda na její mlýn. A potom jsem v tom zase.
Ale jak říkám, z mého pohledu se to pomaličku zlepšuje.
Bojím se doby, kdy opět nastane ten rodinný stereotyp a budeme zase na začátku. Snad ne.
Plánujeme nějaké společné akce, takže uvidím, jak to všechno dopadne.

Zdravím,
  je mi 37let a na těchto stránkách jsem se ocitla,protože hledám radu jak žít dál.
  Je to 8 měsíců,co se můj manžel(39) zamiloval do kolegyně z práce..21let. Jsme spolu 19let,máme 19 a 8 letou dceru.
  Celou dobu se náš vzah odvíjel od jeho žárlivosti,ze začátku jsem to brala jako důkaz jeho velké lásky.Nepřál si abych
  chodila do práce,prý by nás to stejně nevytrhlo....Ze začátku mi to vyhovovalo,byla jsem starostlivá manželka a kde
  jsem se hla tam jsem chodila s dcerou,aby neměl důvod žárlit.Žádné kavičky z kamarádkami a podobně...nic.
  Společná přátelství odboural tím,že vždy žárlil na partnera mé kamarádky,bez důvodu,stačilo když jsem se dobře
  bavila,smála,byla šťastná.Už za tím viděl víc.Takže kromě rodinných přátel,nám v podstatě nezůstal v podstatě nikdo,
  kromě jediného mladého páru a to jen proto,že cítí sympatie k Petře,přítelkyni Jirky a mé nejlepší kamarádce.
  Abych se vrátila zpátky,tvrdí mi,že je to pouze kamarádka z práce,ale s kterou si fakt rozumí,začal s ní po práci chodit na pivo,chodí opilý.Zatím s ní asi nic nemá,ale cítím,
  že je zamilovaný,tvrdí mi že jsem dost atraktivní na to,abych si našla někoho jiného kdo by mě netrápil.Je to holčina,
  která žije kalbama,cigárama,hospodou a já jsem už trošku mimo.Přitom docela pravidelně,chodíme na pivko,jezdíme
  na motorce,procházky s malou,ale chápu že po 20 letech vztahu nemůžu čekat,že ze mě bude celý vedle,i když se
  snažím vypadat stále upraveně,dbám o sebe,ale 21 už mít nikdy nebudu-bohužel:(
  Asi se ptáte co tady řeším,že jsem blbka,ale bohužel zatím bez jeho příjmu,bych neutáhla barák,malá o něho pláče,ale
  největší problém je v mé hlavě,že se od něj nedokážu psychicky odpoutat,vím,že jsem hloupá,ale mám fóbický strach z toho,že zůstanu sama a psychicky to nezvládnu,přes to všechno ho mám po těch 20 letech ráda. Je to o to horší,že jsem před 10 lety přišla o otce,který půl roku umíral na rakovinu a já jsem do poslední chvíle věřila,že neumře,no za půl roku jsem začala zvracet,nemohla pozřít vůbec nic a bála se úplně všeho,onemocněla jsem depresemi.Začala jsem se léčit,zabralo to,chodila jsem na terapie a brala jsem udržovací léčbu.Za dva roky mi zemřel tragicky 19 synovec,který bydlel naproti nám,opravdu blízký,úžasný kluk. Takže se můj stav zhoršil,nicméně
také jsem se z toho časem dostala,ale dodneška beru antidepresiva,sice ty nejslabší,ale beru. Ale proč jsem se o tomto vůbec zmínila,nechci být litována a pochopena v tom,že pokud mám nějaký životní výkyv,tak moje psychika se mnou zacloumá takovým způsobem,že si nevím sama se sebou rady,a kdyby tady nebyly dcery a moje mamka,tak se přiznám,že bych to zkončila. Vím,že nejsem sama v životě kdo má trápení,ale já už nemůžu....

|1012- sledovat manželku přes GPS je vážně síla. u psychologa radši pokračuj

Promiňte,nějak jsem to špatně pochopila,díky za upozornění.Lenyys

l1012 napsal(a):

Zdravím po dlouhé době. Tak jsem se pokoušel půl roku slepit vztah a bohužel. 9.3 manželka navrhla rozvod. Já jsem souhlasil, protože to už bylo trápení pro oba. V klidu jsme domluvili podrobnosti a od včerejška již bydlím jinde. Samozřejmě, že s kamarádem byla po celou dobu v kontaktu (tajný telefon a podobné lahůdky). Půl roku se dušovala, že to s ním hned v srpnu ukončila. Potom z ní vypadlo, že se ještě viděli 2x v září. Celkově se měnila, chování, udržování se, sex (víc než jindy) atd. Minulý týden jsem se dozvěděl, že se celou dobu přetvařovala. Já to viděl, ale mlčel jsem, protože když jsem se na něco zeptal, tak jsem byl ....  Teď už to holt neustála. OK. Už se stím smiřuji, vybavuji si nové bydlení. Jsem rád, že jsme se rozešli jako lidé v klidu a snad i bez zloby a nenávisti. To beru jako vítězství. Na všem jsme domluveni, takže i rozvod bude v pohodě a rychlý. A dokážu si představit, že nějaký čas spolu  pujdeme někam na kávu a pokecáme. Nu a to je tak všechno.

Někdy to prostě nedopadne a je lepší  to ukončit v klidu , tak hodně štěstí v novém životě

Grainne napsal(a):

l1012 napsal(a):

Zdravím po dlouhé době. Tak jsem se pokoušel půl roku slepit vztah a bohužel. 9.3 manželka navrhla rozvod. Já jsem souhlasil, protože to už bylo trápení pro oba. V klidu jsme domluvili podrobnosti a od včerejška již bydlím jinde. Samozřejmě, že s kamarádem byla po celou dobu v kontaktu (tajný telefon a podobné lahůdky). Půl roku se dušovala, že to s ním hned v srpnu ukončila. Potom z ní vypadlo, že se ještě viděli 2x v září. Celkově se měnila, chování, udržování se, sex (víc než jindy) atd. Minulý týden jsem se dozvěděl, že se celou dobu přetvařovala. Já to viděl, ale mlčel jsem, protože když jsem se na něco zeptal, tak jsem byl ....  Teď už to holt neustála. OK. Už se stím smiřuji, vybavuji si nové bydlení. Jsem rád, že jsme se rozešli jako lidé v klidu a snad i bez zloby a nenávisti. To beru jako vítězství. Na všem jsme domluveni, takže i rozvod bude v pohodě a rychlý. A dokážu si představit, že nějaký čas spolu  pujdeme někam na kávu a pokecáme. Nu a to je tak všechno.

Někdy to prostě nedopadne a je lepší  to ukončit v klidu , tak hodně štěstí v novém životě

Naopak, možno to dopadlo najlepšie, ako mohlo - obaja majú šancu na nový, lepší začiatok.

Seš dobrej a přeju do nového začátku jen to nejlepší. Kdybys nestál za nic, tak by ty "Tvoje holky " kolem Tebe tak neskákaly (včetně kamarádky).

l1012 napsal(a):

Díky všem za podporu. Musím říct, že je to den ode dne lepší. A vůbec největší radost mám z toho, že naše holky (15,19) mě nezavrhly. Včera jsem byl se starší vybírat novou postel, dneska jsme vymalovali pokoj (obě pomáhaly jak draci), zítra jedu s mladší vybírat koberec a v sobotu jedeme všichni 3 pro novou tv. A obě je to opravdu baví a ne že jedou z povinnosti. Natolik je znám.
Máme s manželkou společnou kamarádku, která mě neskutečně psychicky podporuje přes sms. Ona si také prošla rozvodem, ale opravdu brutálním, takže ví jak se cítím a jak mi je. Díky ní jsem odložil Lexaurin a pomaličku se vracím do života. Ta aby měla svatozář. ;-)

To víš že jo Laxaurin!
Takovej chlap, a ještě aby si vypatlal mozek a po pár měsících nevěděl s kým včera telefonoval...ještě toto by scházelo