Tady je tolik možností...
Chceš  1. vědět na čem jsi ? 2. zůstat v nevědomosti a zakopat to v sobě?
A když to budeš vědět ... 3. jsi ochoten se s tím smířit nebo 4. budeš se chtít rozvést?
A když se nebudeš chtít rozvést a nebudeš to tutlat, 5. chceš to řešit vraždou?  6. a koho budeš chtít sejmout? 

Dříve, než budeš chtít realizovat bod 1 - tedy zjistit, na čem jsi, bych ti doporučila nultou pozici - všechno si srovnat v hlavě s možnými body vývoje (doporučuji škrtnout body 5 a 6) .

Pak teprve budeš schopen situaci řešit - začni komunikací s manželkou.

Tvoje pomůcky (mobil, GPS apod.) ti nepomohou v osvětlení toho hlavního - proč to udělala,  resp. zda v tom chce pokračovat nebo zda je to jen úlet. O toho se odvíjí další dění. Držím palce, jsi teprve na začátku.

Tak soupis máš. Máš-li odvahu (asi ano, pro mně by to taky bylo nepřijatelné dělat blbečka), jdi to probrat s manželkou.
Důležité je vědět, jak to chce řešit ona.
Já bych ovšem doporučila jedno - zajít za nějakým vztahovým kaučem. Sám nebo i s ní, podle situace a ochoty.
Tady se můžeš maximálně vykecat, ale odborný návod, jak se s touto situací vyrovnat, tu nenajdeš.

No a jak to chceš řešit ty?

l1012 napsal(a):

Zdravím,
asi mě bude někdo kamenovat, někdo snad pochopí. Ale vypsat se někam musím. Před cca 7 týdny byla moje manželka na dvoudenní hudební akci, kde se sblížila s jistým mužem (ke všemu se s ním znám). Nikdy jsem nepátral, ale její chování po návratu bylo nanejvýš nápadné. Tři dny jsem jsem vydržel nepátrat, ale nejistota vyhrála a já kouknul do mobilu. A bylo to tam. Zatím jen asi jenom oťukávání se, které ona zatím lehce ignorovala. Zeptal jsem se jí přímo, co se děje a samozřejmě nic, po chvíli z ní vypadlo, že tak úplně nic ne, ale, že se nic neděje atd., atd. Ok, řekl jsem si a pomaličku začínal zapomínat.
  Po 3 týdnech (které byly mezi náma krásné) jsem se ujal vymazávat staré sms na mém starém mobilu, který téměř nepoužívám a další rána. V den mého svátku a zároveň v den výročí svatky (již 19 let ) , jsem objevil odeslanou sms cca v tomto znění. " Povíme si to ve středu. Musíme se sejít u mě v práci (soukromě podniká). Manžel mě hlídá. Těším se, ale jsem nervní. Nikde nic neříkej a vydrž!!... " To byla rána, kterou jsem už nemohl rozdýchat. Opět rozhovory, ujišťování a snaha, aby bylo vše ok.
Jelikož máme v autě GPS, tak jsem občas juknul na polohu jejího auta a za týden bylo auto v malém háječku poblíž domova. Na otázku zda tam byla, samozřejmě nebyla. "Klidně se zeptej dcery jsou jsem si v té době povídala doma.
Dobře ví, že se jí nezeptám, nechci do toho zatahovat děti. V zoufalství jsem se jel na to místo podívat a byly tam stopy od dvou aut.
Nevím co mám dělat, pořád si pro sebe hledám omluvy, že se nic neděje, ale všechno mě ukazuje, že asi opak je pravdou. SMSky, pozice podle GPS (GPS se splete o 100,200 m, ale 1 kilometr, to už je dost. Nějaké důkazy mám, ale nejsou dost průkazné.
Nevím co mám dělat. Snažím se nepátrat (ale v té hlavě to šrotuje).

Zcel ate chapu, takove veci dokazi cloveka rozhodit.  Uz jen to, ze nerika vedome pravdu, je spatny. Co s tim, kdyz clvoek zapatra musi byt pripraven na nejakou skutecnost, kteou nemusi zvladnout.  A pak musi situaci jeste resit.

Tohle jsem zazila pred lety a jeste dneska je mi spatne. Obsem to nebyly SMS ale dopisy.

Jak mi bylo řečeno "ty se začínáš starat až když je o mě zájem".
Upřímně - je to pravda? A byla taky, když "něco obdobného u nás již proběhlo před 8 lety"?

helena napsal(a):

Jak mi bylo řečeno "ty se začínáš starat až když je o mě zájem".
Upřímně - je to pravda? A byla taky, když "něco obdobného u nás již proběhlo před 8 lety"?

Upřímě? Ano je to z valné části pravda.
Tenkrát jsem se taky choval jako sobec (kašlal jsem na manželku, děti, všechno).
Teď jsem se nestaral z důvodu, že jsem nechtěl být žárlivý a byl jsem na to docela i hrdý, že jsem v pohodě. Ale jak jsem i psal naše manželství bylo po těch letech takové uspané.
Možná špatně napsané, ale snad pochopíte, co jsem tím myslel.

Upravil(a) l1012 (26. 8. 2013 17:52)

l1012 napsal(a):

Vždycky pro mě byly priority děti, manželka a potom já. Momentálně bych asi měl i strach, aby jsem jí tím i nenahrál.

To asi ne, když ses nestaral. Odporuješ si.

ale snad pochopíte, co jsem tím myslel
Jojo... velmi dobře.
"Tenkrát jsem se choval jako sobec... Teď jsem se nestaral z důvodu" na kterým zas tak moc nezáleží... Podstatný je, že zatímco tys "byl hrdý, že jsem v pohodě", pravděpodobně jsi přes tu svoji "spokojenost" neviděl, že tvoje paní pravděpodobně "v pohodě" není... ani tehdy, ani dnes.
Tak holt zkusila to "takové uspané manželství" - respektive tebe - probudit. Způsob není nejvhodnější, leč - jak vidno - zabírá... třeba zkoušela i jemnější, ale nefungovaly.

Takže já jsem vinník, já si to vyžeru
Jo, chlapče, soud taky neodsoudí obžalovanýho na základě prohlášení státního zástupce [i]"Nějaké důkazy mám, ale nejsou dost průkazné."
Takže ti zřejmě nezbyde, než ta omluva... ovšem s výsledkem nejistým, protože kdo ví, jak se tvoje paní mezitím rozhodla.
A hlavně si pamatuj, že by zas mohlo dojít k nějakýmu "probouzení", pokud tě klid po bouři ukolíbá...

Upravil(a) helena (26. 8. 2013 18:36)

Nedávno jsem četl jedno pěkné heslo:
"když někomu nestojím za to, aby mi byl věrný, tak on mi zas nestojí za to, abych se nad ním dále trápil"

Chtěl bych se tím řídit, ale ještě se k té druhé části musím dobrat.

helena napsal(a):

pokud je žena ve vztahu nespokojená, tak vlastně takový "úlet" je v pořádku... přestože jsem také měl nějaké výhrady, tak jsem nikdy nepomyslel to řešit takto
Moment... konstatoval jsi "Nevím co mám dělat." - a informací se ti dostalo.
Jestliže potřebuješ potvrdit, že jsi "ten lepší" a tvoje paní píp, tak jsi to měl říct rovnou.
Pokud jsem něco namítal v našem vztahu já, tak to bylo smeteno ze stolu.
Ale to je zase tvůj problém, že jsi s tím nic dalšího nedělal... manželka "smetla" a měla vyřízeno.

To si moc asi nerozumíme. Nikdy jsem nechtěl slyšet, že já jsem ten lepší a moje žena je ... Pro mě je manželství jako partnerství. Jsme si rovni.
Pokud manželka po smetení připomínek měla vyřízeno? Ok.
Takže já jsem třeba také smetl některé její připomínky a mám taky vyřízeno. Ale otočilo se to proti mě. Je nespokojená, hledá jinde útěchu a vlídnou náruč. Jsem taky nespokojený, ale snažím se to nějak řešit. Ale né útěkem do náruče nějaké jiné. Ale asi opět moje chyba, že jsem chtěl být férový? Tak to je dobrý.

V zásadě jsem chtěl poradit, jak začít opět důvěřovat. Ale bohužel jsme se dostali úúúplně jinam.

Upravil(a) l1012 (26. 8. 2013 19:44)

Jak jsem již psal. Já s ní chci být a také chci něco pro to dělat.
Ona i ve chvílích, kdy se s ním domlouval na schůzku mě tvrdila, že nikoho jiného nechce a chce být se mnou.
Ona mě stejně překvapovala v poslední době. chtěla jet na víkend ve dvou (vždycky odmítala), v sexu chtěla věci, které zásadně odmítala (to jsem ještě nevěděl), všeobecně byla svolná téměř ke všemu co kdy odmítala i mimo sex. Prostě jsem ji nepoznával.