lepista napsal(a):

Co mi přišlo s věkem - musím více spát. Nerada ponocuji, nestojí mi to za to abych se druhý den necítila dobře. Dříve jsem šla naplno do kdejakého večírku i za cenu, že jsem pak celé dopoledne byla rozhozená. Také si dávám pozor abych to nepřehnala s alkoholem - kocovina mi za to také nestojí. Hlava nějak lépe ovládá tělo.

tak tohle mám už něklik let ujasněný,protože rána opilcova jsou fakt zlá,tak moc si to ještě pamatuju:D Akorát si občas musím dávat pozor,pije-li se někde slivovice,to pití jde samo a najednou je z toho člověk břinklej:D

Za dva měsíce mi bude 45, ani tomu nemůžu věřit.  Pořád mi připadá, že jsem na začátku, že se musím stále něco učit a klidně bych už mohla být babička.    Snažím se udržovat,   pravidelně cvičím, takže v tomto ohledu jsem mnohem akčnější, než  ve dvaceti.   Psychicky se ale někdy cítím dost mizerně, protože  mám stále nějaké starosti.

Nejraději bych zastavila alespoň na chvilku čas. Když tak o tom přemýšlím, tento věk mi docela vyhovuje,  rozumově to mám více srovnané, vím, co bych chtěla, s manželem si stále rozumíme, trávíme volný čas společně, zdravotně to taky není nejhorší, chválabohu.  To je asi nejdůležitější. 

Upravil(a) Nela (22. 8. 2013 17:52)

PPavlaa napsal(a):

a máme tu nové téma, ne "CÍTÍTE se na svůj věk", ale "VYPADÁTE  na svůj věk"

Jo...... což mně ale přestává bavit. Kromě toho si myslím, že cítění podmiňuje vypadání daleko víc, než naopak, takže mi přijde důležitější.

Vůbec nerozumím úvodnímu dotazu "Cítíte se na svůj věk?" Já nevím jak se má cítit žena mojeho věku - to je někde určené? To bych se ráda dozvěděla kde jak a kdo určil, jak se má žena cítit v různém věkovém období...

holcina napsal(a):

Bety, takhle jsem to myslela, když jsem si to tady přečetla. Taky nevím, tak se cítím:-)  nevím jak jinak bych se měla cítit

taky jsem tak nad tím přemýšlela, já naštěstí se cítím skvěle ale to se přece může změnit v každém věku - třeba i u dítěte? Že zrovna momentálně nemám zdravotní ani rodinné ani jiné problémy a cítím se bezvadně, to není otázkou věku

Že zrovna momentálně nemám zdravotní ani rodinné ani jiné problémy a cítím se bezvadně, to není otázkou věku
Ale je... aspoň částečně určitě. Jistěže jsou jedinci, kteří jsou na tom výrazně líp - ale s věkem ty zdravotní... nebo fyzický... potíže přicházejí zcela pravidelně - záleží jen na rychlosti a míře.

Já jsem nikdy nedokázala ponocovat a pak se cítit skvěle. Pamatuji se, jak jsem jednou šla po plese do školy a bylo mi strašně mizerně. Alkohol jsem jako mladá téměř nepila, maximálně skleničku vína jednou za rok. To teď si dávám alkohol docela často, hlavně v létě pivo, jak byly ty vedra, musela jsem mít jedno studené každý den (pak nemám mít pupek, nojo).
A cítím se tak nějak pořád stejně. Už jsem to tu psala, že jsem při stěhování našla svůj deník z doby, kdy mi bylo 23 (manžel na vojně) a měla jsem pocit, jako bych to psala dnes. Dokonce jsem i stejně trávila volný čas - hodně jsem četla, pletla u TV, chodila na procházky, sama nebo s kamarádkou (furt tou stejnou, co s ní chodím dodnes), plavat do bazénu, občas do kina (což te´d tedy vynechávám). Myšlenky, pocity, všechno úplně stejné.

Moje vnímání sebe sama neodpovídá mému skutečnému věku.

Vidím nějaké své vrstevníky (jak zjistím později) a myslím si, že to jsou lidé tak o deset let starší než já. A naopak, lidé, které považuju za vrstevníky, bývají tak o deset let mladší.

Věšinu přátel mám o hodně mladších, vrstevníci mi přijdou usedlí. A s mým postupujícím věkem se to spíš zhoršuje....

V mladi jsem byla notoricka paricka a mockrat jsem sla rovnou do skoly nebo do prace, ale ze bych se citila jakoby se nic nestalo, to tedy ne. Celou cestu do prace a pul dne tam jsem si slibovala, ze po praci pujdu rovnou do pelechu a bylo mi mizerne, jak se mi chtelo spat.  Ja se neopijela, ale sklenicku, dve i tri jsem si dala a noc stravena nekde v zakourenem baru svezesti nepridala. Videt to na me bylo, protoze muj kolega - starsi to pan, v praci vzdy privni - jen co me videl ve dverich, bezel varit kafe s tim, ze jsem zas musela nekde pekne radit. Kolegove parici kolikrat zvlast do skoly ani nedosli. Takto uplne stejne blbe by mi bylo i ted, jen uz mi to za to nestoji. Kdyz parim celou noc, musim mit jistotu, ze druhy den muzu spat.

Ivana napsal(a):

Já jsem nikdy nedokázala ponocovat a pak se cítit skvěle. Pamatuji se, jak jsem jednou šla po plese do školy a bylo mi strašně mizerně. Alkohol jsem jako mladá téměř nepila, maximálně skleničku vína jednou za rok. To teď si dávám alkohol docela často, hlavně v létě pivo, jak byly ty vedra, musela jsem mít jedno studené každý den (pak nemám mít pupek, nojo).
A cítím se tak nějak pořád stejně. Už jsem to tu psala, že jsem při stěhování našla svůj deník z doby, kdy mi bylo 23 (manžel na vojně) a měla jsem pocit, jako bych to psala dnes. Dokonce jsem i stejně trávila volný čas - hodně jsem četla, pletla u TV, chodila na procházky, sama nebo s kamarádkou (furt tou stejnou, co s ní chodím dodnes), plavat do bazénu, občas do kina (což te´d tedy vynechávám). Myšlenky, pocity, všechno úplně stejné.

ivo, to máš dobrý, že pořád s tou samou kamarádkou. já mám pocit, poslední cca rok, dva, že se s tou mou začínáme tak něják míjet. sice se scházíme, povídáme si, ale není to už jako dřív, každá jsme ted tak něják jiná

já bych řekla, že většina lidí, se kterýma se stýkám je zhruba v mým věku, většinou tak těch 32 - 40, některým je třeba o 10 let míň, nebo naopak už mají děcka v mým věku.
buď mi prostě někdo sedí, nebo ne, je úplně fuk, jestli je mu 25 nebo 60.

Tuhle kamarádku, co mám, znám ještě z porodnice - je o 2 dny mladší než já. Kamarádíme se od dětství, na gymplu jsme měly pár let přetržku, ale v 18ti jsme se znovu daly dohromady a kamarádíme se dosud. Ani ona se nějak nezměnila, takže si máme pořád co říct a jsme spolu rády.
V mládí jsem taky vypadala mladší, pamatuji se, jak jsem v 21 čekala na mého budoucího manžela a nějaký pán mě oslovil, co že se tam flákám, že mám být na pionýrském táboře - bylo to o prázdninách. A v 26ti, když jsem čekala dceru, mně jednou oslovila "dáma" asi padesátiletá, když jsem seděla v tramvaji:"Tak hop, vyskočím jako veverka!" Ještě v 36 mě oslovil asi patnáctiletý kluk: "prosím tě, nevíš kolik je hodin?" Jo, kde ty loňské sněhy jsou!
V mládí mě to štvalo, teď by mě to potěšilo, kdyby mi někdo hádal o 10 let míň.

helena napsal(a):

"Tak hop, vyskočím jako veverka!"
A vyskočilas? http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

Jo a vyvalila jsem břicho. Paní byla evidentně velmi zaskočená. Chvíli třeštila oči, ale pak v ní převládla její temná stránka a fakt se posadila. Nojo, budiž jí to přáno!