Jak se zbavit lidi ,kteri chteji vedome ublizit ?
Přestat se s nima stýkat...

vždycky nejde se s nimi přestat stýkat. na takové lidi můžeš narazit i v práci, třeba.

helo, to jistě. jen ne vždycky ti to pomůže. proti rýpání, blbým řečem, nebo tomu, že ti ten druhej chce - nebo třeba i nechce, jen to nedomyslí - ublížit, kolikrát není obrany. můžeš se zkusit takovým lidem vyhnout, ale to je tak asi všechno.

Mam na mysli treba i takovou urednici ,ktera cloveka sjede jen proto ,ze ma blbou naladu .To si nemyslim ,ze to clovek nejak pritahuje .Proste to potrebuje ze sebe dostat ven  a tak kdyz je clovek v pravou chvilku na pravem miste ,tak si na nem ulevi .Ja toto vetsinou ignoruji  nebo se ohradim a je klid . Samozrejme ve slusnosti

Taky jsem to pochopila jinak.
Je jasné, že pokud v soukromí narazíš na takového člověka, tak se s ním prostě už stýkat nebudeš, na tom není nic těžkého. Horší je to opravdu v zaměstnání. Tam takoví lidé dokážou hodně otrávit a vyhnout se jim vždy nemůžeš. Zvlášť, pokud jste v jedné místnosti a musíte spolu jednat.
Na úřadech nebo v obchodě nad tím mávnu rukou. Nechci se jich zastávat, ale vím, jak to leckde mají těžké - hodně se snižují stavy, navaluje se práce a to se dlouho s úsměvem vydržet nedá. Za to ti zaměstanci v mnoha případech nemohou.

PPavlaa napsal(a):

já teda ten tvůj první dotaz pochopila jinak, než jak jsi to tady podala teď. mluvila jsi o ublížení a to mi něják nejde dohromady s úřednicí, co má blbou náladu.

Pochopila jsi dobre ,myslim cilene ublizeni anebo i takovou banalitku jako s tou urednici ,to totiz byva take casto...a prijemne to neni .

Upravil(a) mikuelini (19. 8. 2013 20:24)

mikuelini napsal(a):

Mam na mysli treba i takovou urednici ,ktera cloveka sjede jen proto ,ze ma blbou naladu .To si nemyslim ,ze to clovek nejak pritahuje .Proste to potrebuje ze sebe dostat ven  a tak kdyz je clovek v pravou chvilku na pravem miste ,tak si na nem ulevi .Ja toto vetsinou ignoruji  nebo se ohradim a je klid . Samozrejme ve slusnosti

Jak víš, že má "blbou náladu"?
Co je to pro tebe "blbá nálada"?
S jakou náladou - očekáváním - rozpoložením ty sama chodíš na úřady?

Proč myslíš, že to úřednice potřebuje "ze sebe dostat" právě když "ty jsi v pravou chvíli na pravém místě"?
Podívej se, co jsi napsala: KDYŽ JE ČLOVĚK V PRAVOU CHVÍLI NA PRAVÉM MÍSTĚ
Jsi tedy V PRAVOU CHVÍLI NA PRAVÉM MÍSTĚ?
A proč ty, proč ne třeba někdo jiný?
Přemýšlela jsi o tom někdy?
Jsi na duchovním foru, takže zkus se na to podívat ne hlavou, ale intuicí. Člověk je celistvý - tedy měl by používat jak levou, tak i pravou mozkovou hemisféru

Proč se to tobě děje a někomu jinému ne....

Miku asi takhle: jdeš dejme tomu na ten úřad a už dopředu jsi malinko dejme tomu nešťastná, ublížená.......hlavou ti prolítne cosi jako "jééžiši, já se picnu, co zase už? Nestihnu nakoupit a manžel bude nadávat..." něco takovýho.
No a ta úřednice má něco svýho, už ji ten den čtyřikrát seřval nějakej cholerik a tak je přednas.raná. Uvidí tě a šup - klíč zapadne do zámku. Uvidí totiž někoho, na kom si může ten vztek vylejt.
Nebo stačí, abys začla být otrávená, jak ta fronta pomalu postupuje a zase tě chytly chmury - a je to to samý.
Já mám konkrétně v techto snadných případech (naprdlá úřednice, otrávenej mechanik) úspěšně vyzkoušenou tuhle metodu: jak vidím, že už dopředu blbě čumí, řeknu si V DUCHU -jenom v duchu - "já ti za to nemůžu holka/kluku, tak se koukej přestat šklebit" nebo něco na podobný způsob. Funguje to moc hezky Někdy, když vidím, že je ten člověk spíš utahaný a nemá náladu, tak si o něm pomyslím něco pěkného a funguje to stejně.
Třeba jsem takhle kupovala sadbu kedluben a farmářka, co je prodávala, už toho měla evidentně dost - byla taková nerudná a úsečná. Já čekala ve frontě a jak jsem ji tak pozorovala, tak si říkám "holka, řek ti někdy někdo, že jsi krásná přírodní baba? Taková polní čarodějnice jseš." A co myslíš? Se mnou se ti najednou začla vybavovat a švitořit jak hrdlička

mikuelini napsal(a):

Kdyz je clovek v pohode tak ho nerozhazi nic .

O tomhle to celé je

Když jsi v pohodě, nerozhodí tě nic
V pohodě jsme tehdy, když jsme především smířeni sami se sebou. Když přijmeme sami sebe se vším všudy - s tím, co na sobě máme rádi i s tím, co na sobě rádi nemáme.
Hlavně když přijmeme i to, co na sobě rádi nemáme, protože tohle lidé kolem nás, na rozdíl od nás samotných, zcela jasně vidí. Nu a pokud nás chtějí rozhodit, vybít si na nás svou vlastní blbou náladu, mindráky ap. tak to proti nám použijí.

Proto je dobré zabývat se hlavně tím, co ti na druhých vadí, protože to máš i sama - to, co vidíš na druhých, to je i tvoje  (nejen to špatné, ale i to dobré). Tvůj největší nepřítel je tedy pro tebe ten nejlepší učitel, protože ti odkrývá tvoje vlastní temné stránky.
Pokud jsi si toho vědoma a přijala jsi to, můžeš to měnit, jen TY sama to můžeš měnit, a druzí to pak proti tobě nemohou používat. A nebo mohou, ale není jim to nic platné, protože se umíš efektivně bránit.
Pokud se to ale snažíš schovat před druhými i sama před sebou, dostane tě pak kdejaká blbá poznámka, kterou bys jinak ani nezaregistrovala.
Ten, kdo tenhle algoritmus pochopí, se pak už nepotřebuje zabývat tím, jak se zbavit lidí, kteří chtějí vědomě ublížit, protože ti se kolem něj buď přestanou vyskytovat vůbec a nebo si s nimi lehce poradí

Konvalinko, jestli jsi opravdu v pohodě, tak tě takové poznámky nerozhodí.

Já bych se zamyslela, jestli (třeba nevědomky) nehodnotím takhle negativně kolegyni a jen se mi vrací, co vysílám. Pokud ne, tak platí, že jsem v pohodě a ty poznámky mě nerozhodí.

Reagovala bych podle aktuální situace, třeba - mně se má sukně líbí. Nebo cítím se v těch šatech dobře. A tím by to pro mě skončilo. Pokud se mi ta sukně opravdu líbí a pokud se opravdu cítím v těch šatech dobře. Pokud bych to, co říkám, pociťovala jako "lež" a necítila se dobře, přehodnotím své šaty a svou sukni.

Je to pořád o tom, co píše Pandorraa. Pokud jsem se sebou spokojená, nerozhodí mě žádné poznámky. Pokud mě rozhodí, zkoumám, co není u mě OK.

Upravil(a) Eva. (20. 8. 2013 9:41)

Konvalinka 21 napsal(a):

No, mně se to stává nejčastěji, právě když opravdu jsem v pohodě. Mám díkybohu práci, která je mým koníčkem a jsem za ni šťastná. Ovšem kolegyně tu stejnou práci nesnáší a nejradši by byla s dětmi doma. Takže když si ještě vezmu něco nového na sebe a mám ještě lepší náladu než obvykle, snaží se mi ji aspoň zkazit blbými poznámkami (píšu o tom na vedlejším vlákně "Časté pozitivní sebehodnocení..."), jakože šaty jsou pěkný, ale tobě nesluší, nedělá ti to hezkou postavu, nebo že ta sukně vypadá jako ručník...Docela bych ráda, kdyby mi někdo poradil, jak mám na tyhle poznámky reagovat...

Tohle funguje úplně stejně jako ve škole - pokud máš pocit, že jsi lekci zvládla, přijde přezkoušení
Nu a pokud ti poznámky kolegyně dělají starosti, je nejspíš potřeba něco ještě "doladit".

Na poznámky tohoto typu já reaguji úsměvem a větou: Myslíš, možná je to tak, ale co TY s tím budeš dělat?

pokud mi takovými poznámkami chce ublížit, asi to není dobrá kamarádka
Od dobrý kamarádky bys totiž podobný poznámky snesla, protože tam by nebyl "jedovatej" oumysl, ale pouhá otázka "co sis to proboha koupila?"
Ale mrzet tě to nemusí - nakonec ty nejsi ta, kdo "může" za to, že ona musí pracovat...