18. září : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 18. září : Objevte kouzlo brambor po římsku. Jednoduchý recept, kdy vás tlačí čas i finance! 18. září : Je vám čtyřicet a u řeíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
aprill napsal(a):
Ale kdy třeba holka mluví, tak jí jakoby okřikuje, a tohle neříkej, tohle nedělej, to není o povolení čehosi, ale o tom, e třeba - konkrétní případ. Holka skákala na trampolíně a zpívala svůj repertuár. Mamka byla u nás. A začala holku prudit, at přestane zpívat,e to není zpěv. Kdyby jí to řekla normálně, ale bylo to takovým divným stylem, jako kdyby holka něco dělala patně.
Mně to nevadí, já s holkou hodně zpívám, a holka zpívá hezky, no ale vymýlela si, nebo zkouela zpívat nějakou písničku - v angličtině, to člověk prostě nedá.chápu, e ti to nevadí, ale mě ty to určitě vadilo stejně jako tvé mamince. ta si pravděpodobně chtěla s tebou popovídat a do toho malá "zpívala" . já bych ji neokřikovala, ale rozloučila bych se a odela. ví, ony dětičky nemusí být pokadé středem pozornosti
Njn, maminka si se mnou povídá a holka árlí. Kdy si povídám s holkou před mamkou, árlí máma. A já abych se rozpůlila.
Jsem to vyřeila jinak. Začala jsem zpívat jinou známou písničku a chytly se obě dvě.
Není tady
dusička napsal(a):
Njn, maminka si se mnou povídá a holka árlí. Kdy si povídám s holkou před mamkou, árlí máma. A já abych se rozpůlila.
Jsem to vyřeila jinak. Začala jsem zpívat jinou známou písničku a chytly se obě dvě.
Jak ví, e árlí? Tohle mě zaujalo i překvapilo. Nenapadlo by mě přemýlet v těchto intencích. Nenapadlo mě, e kdy si povídám s mámou nebo s dcerou, ta druhá by árlila.
Proč eny (nebo jenom ty?) ve vaem rodě takhle mezi sebou bojují?
Můe to změnit. Přestaň bojovat ty. Co kdy neárlí a je to jenom tvůj pocit?
Já bych přestala řeit takové věci, jaké řeí ty. Jestli někdo árlí-neárlí, jaký názor má tvá máma, atd. Jen bych přijímala, co přichází a pozorovala.
K tomu árlení - nevidí to tam proto, e stále uvnitř nemá vyřeen vztah tvé mámy a tvé sestry a árlí na něj?
Upravil(a) Eva. (9. 8. 2013 6:23)
Není tady
Nechci to s mamkou donekonečna rozebírat, ono jí to pak trápí, e jsem to jako dítě probrala jinak.
Co ji trápí? Přece je obvyklý, es "to jako dítě probrala jinak" a jako dopělá taky jinak. Jene vy s maminkou máte pořád ten vztah máma-dítě... zdá se mi (u dávno), e ona nechce připustit, e u jsi "velká" - a ty na ni pořád reguje tím dětským způsobem. Proč? Protoe způsob hádka-uraení-omluva-odputění-usmíření je "jistota"? Jistota, e je vechno, jak má bejt, kdy to takhle funguje pár desítek let?
maminka si se mnou povídá a holka árlí. Kdy si povídám s holkou před mamkou, árlí máma
Jedna je malá, druhá stará... jsou mylením a tedy i reakcema k sobě blí. Ale v tomhle případě by měla mít "přednost" máma - jednak by se dcerka měla naučit, e nebude vdycky jen po jejím a ani si to nevynutí (viz ten zpěv - to bylo zřejmě pouhý předvádění se = "vímej/te si mě"), jednak by u měla pomalu umět pochopit, e s ní jsi doma pořád, ale babička je návtěva a návtěvy mají jistá, řekněme, "práva". Ono se jí to bude hodit i později, tohle poznání.
A mamince bych řekla, e jsem samozřejmě ráda, kdy přijde, ráda si s ní dám kafe a kus drbu... ale na celou tu dobu ábě pusu zavřít nejde. Nakonec slečna půjde do koly a jestli to půjde nějak srovnat s tvojí prací, můete se s maminkou občas sejít samy dvě.
Není tady
Eva. napsal(a):
dusička napsal(a):
Njn, maminka si se mnou povídá a holka árlí. Kdy si povídám s holkou před mamkou, árlí máma. A já abych se rozpůlila.
Jsem to vyřeila jinak. Začala jsem zpívat jinou známou písničku a chytly se obě dvě.Jak ví, e árlí? Tohle mě zaujalo i překvapilo. Nenapadlo by mě přemýlet v těchto intencích. Nenapadlo mě, e kdy si povídám s mámou nebo s dcerou, ta druhá by árlila.
Proč eny (nebo jenom ty?) ve vaem rodě takhle mezi sebou bojují?
Můe to změnit. Přestaň bojovat ty. Co kdy neárlí a je to jenom tvůj pocit?
Já bych přestala řeit takové věci, jaké řeí ty. Jestli někdo árlí-neárlí, jaký názor má tvá máma, atd. Jen bych přijímala, co přichází a pozorovala.
K tomu árlení - nevidí to tam proto, e stále uvnitř nemá vyřeen vztah tvé mámy a tvé sestry a árlí na něj?
Dui, zaujalo mně to samé jako Evu! Také mě moc překvapil pojem árlení ve vztahu matka - dcera - vnučka. V těchto vztazích by ádné árlení nemělo být, nenapadlo by mě vůbec o tom přemýlet v této rovině.
Tady moná bude zakopaný pes, jak píe Eva: proč eny ve vaem rodě mezi sebou takhle bojují? Pokud to není tedy jen tvá představa...
Není tady
Dui, podrobně jsem to nečetla, ale já myslím, e ty jsi svoji mámu přijala se vím vudy, ale jetě ses jí nepustila...
Jakoby sis chtěla tu pozici dcery konečně uít.
Jene tam je těch "pozic" víc
Třeba:
dospělá ena - dospělá ena
matka - matka
Nemíchej to.
Není tady
Děkuju
Pan - jakpak mám přijít na to, pustit v sobě tu dceru. Vdyt jsem stále její dcera, i kdy jsem dospělá.
To árlení - nevím no, jsou to moje domněnky moná.
Pamatuju si, e kdy jsme chodili na návtěvu k mojí babičce (k té od táty) mamka mi tam vdycky nadávala, a říkala, ty vdycky zlobí jenom u babičky. (nikdy jinde jsem nezlobila). No nezapadá to do sebe?
Heli - má pravdu v tom, e kdy holka je třeba venku, tak si s mamkou pokecám. Ona povídá, chce se vypovídat, tak jí poslouchám, a tak. Prostě drbeme. Jak jsme tři, tak u si skáčeme do řeči. A ted mi napadlo, e je to vlastně i tak se ségrou. My si chceme se ségrou povídat, a mamka nám taky do toho mluví. Pak mě okřikuje, at jsem chvíli ticho.
Take si můeme podat ruce. (kdy jsme se ségrou sami, tak je to taky ok).
Není tady
dusička napsal(a):
Děkuju
Pan - jakpak mám přijít na to, pustit v sobě tu dceru. Vdyt jsem stále její dcera, i kdy jsem dospělá.
Probůh to přece po tobě nikdo nechce, abys v sobě pustila dceru. Vdycky bude dcerou své matky a vdycky si to můe uívat.
Jene jsi taky u dospělá.
A mimo jiné jsi u i ty sama matkou.
Prostě jen tyhle ivotní role nemíchej mezi sebou. Jsi sice vechno zároveň, ale také jsi jedno po druhém.
Vůči matce jsi její dcera, můe být vdy, kdy to potřebuje i malou holčičkou, která jsi jde pro radu a pohlazení.
Jsi ale stejně jako ona u dospělá ena, take ji musí respektovat, ale nemusí ji poslouchat, řídit se tím, co chce ona, stále se ohlíet na to, co na tvé jednání ona...
Vůči své dceři jsi její matka. Nemůe s ní soupeřit, árlit na ni. Musí ji ochraňovat a dávat pocit jistoty, pomalu ji učit, jak se od tebe samotné "oprostit" - stát se dospělou enou.
Dospělost se neměří roky, které nám ubíhají, ani chytrostí či vědomostmi, které v ivotě získáme, ale moudrostí, kterou vstřebáme a ijeme
Není tady
Pan - děkuju za slova.
s tou dcerou - ano taková jsem matka take chápu správně.
Take ani nemusím od sebe odpoutat tu malou holku, můu taková být. kdy chci. A někdy se cítit jako dospělá, kdy se bavíme s mamkou o "dospěláckých" věcech
Nemíchám ty role, jen jsem si myslela, e je patně cítit se jako dcera.
Upravil(a) dusička (9. 8. 2013 21:22)
Není tady
Duičko,
úplně mě mrazí, kdy čtu Tvoje příspěvky...
Mám to podobně. Já celý ivot "trpím" tím, e mě mamka neměla ráda stejně jako bráchu. Brácha byl pořád preferován, kdy jsme něco vyvedli, tak sprdla mě... byla jsem přece ta starí..
Dodnes je brácha její miláček, by u si taky ije svůj ivot a já jsem ta druhá..
Říkala jsem si, e nikdy nebudu stejná jako máma. e moje dcera tohle nikdy neproije.. Jo houby. Dokud byla sama, tak byla střed mého vesmíru. Od té doby, co se mi narodil syn, tak je odsunuta na druhou kolej. Moc se tomu bráním, ale vůbec mi to nejde. Vdy u malý není ádné miminko, nepotřebuje mě mít neustále pro sebe. Potřebuje mě i dcera, ale já to v sobě nějak neumím přecvaknout
Vím, e je to tím, e mě mamka téhle lásce nenaučila, ale přece bych se to mohla naučit já sama. Ale jak???...
Není tady
Holky, já teda nevím, jestli to moc neřeíte. To je snad ve vech rodinách, e si starí sourozenec myslí, e mladí je preferovanějí. A to jenom proto, e je mladí, čili potřebuje větí péči, to není odsunutí na vedlejí kolej, i kdy děti to tak velice často vnímají. Samozřejmě záleí hodně na rodičích. Já to znám taky - jako malá jsem byla pořád okřikovaná a občas bitá. Mladí bráka ne. Z mého dětského pohledu. V dospělosti to vidím úplně jinak - já jsem opravdu daleko víc zlobila a byla jsem na rozdíl od bráchy pěkně vzpurná. Ale e bych tím trpěla, nebo to dokonce trvalo a do dnes - no to rozhodně ne. A nějaké mezigenerační árlení, no to u si vůbec nedokáu představit. U nás - kdy se naoko babička spojí s vnukem proti mě, tak si to vichni uíváme, máme z toho srandu. A já jsem ráda, e drí při sobě, spiklenci jedni.
Není tady
dusička napsal(a):
Njn, maminka si se mnou povídá a holka árlí. Kdy si povídám s holkou před mamkou, árlí máma. A já abych se rozpůlila.
Jsem to vyřeila jinak. Začala jsem zpívat jinou známou písničku a chytly se obě dvě.
Jak mamka, to nevím, Dui. Ale Markétka vůbec nemusí árlit...........moná se chce taky účastnit debaty, nebýt mimo, ale samosebou nerozumí. Nechytá přesně dospělou mluvu. My to děláme tak, e kdy uznáme, e to dítě by se taky chtělo (a mohlo) účastnit, tak jim to překládáme do jednoduí verze. Tuhle mně to napadlo i u kamarádky, kdy její holčička takhle začla "zlobit" Zeptala jsem se - dověděla jsem se, e opravdu, e by chtěla vědět a přispět, přeloila jsem a byl klid
Mmch, jak ty říká, e malá zlobí, jen kdy je s tebou, tak tomu já říkám "syndrom matky na horizontu". Moje děti to dělaly taky - jak jsem zmizla, vzorný, báječný vychovaný...........dneska s odstupem a se zkuenostmi s vnučkou vidím, e je to vlastně ohromná věc; ty děti si toti MŮOU DOVOLIT být protivný, zlobivý a jánevímco. Jsou u tebe v bezpečí, tak proto
Není tady
Zuzina napsal(a):
Duičko,
úplně mě mrazí, kdy čtu Tvoje příspěvky...
Mám to podobně. Já celý ivot "trpím" tím, e mě mamka neměla ráda stejně jako bráchu. Brácha byl pořád preferován, kdy jsme něco vyvedli, tak sprdla mě... byla jsem přece ta starí..
Dodnes je brácha její miláček, by u si taky ije svůj ivot a já jsem ta druhá..
Říkala jsem si, e nikdy nebudu stejná jako máma. e moje dcera tohle nikdy neproije.. Jo houby. Dokud byla sama, tak byla střed mého vesmíru. Od té doby, co se mi narodil syn, tak je odsunuta na druhou kolej. Moc se tomu bráním, ale vůbec mi to nejde. Vdy u malý není ádné miminko, nepotřebuje mě mít neustále pro sebe. Potřebuje mě i dcera, ale já to v sobě nějak neumím přecvaknout
Vím, e je to tím, e mě mamka téhle lásce nenaučila, ale přece bych se to mohla naučit já sama. Ale jak???...
Zuzi - já to mám jinak.
Mamka mě měla stejně ráda jako ségru. Jenome tím jak jsem byla starí, rozumnějí, samostatnějí, tak na mě kladla větí nároky.
Nevím, co třeba kdy prcek spí , s dcerou si zahrát ty její hry, jen vy dvě. Aspon na chvilku být spolu samy bez bráky.
Není tady
lupina montana napsal(a):
dusička napsal(a):
Njn, maminka si se mnou povídá a holka árlí. Kdy si povídám s holkou před mamkou, árlí máma. A já abych se rozpůlila.
Jsem to vyřeila jinak. Začala jsem zpívat jinou známou písničku a chytly se obě dvě.Jak mamka, to nevím, Dui. Ale Markétka vůbec nemusí árlit...........moná se chce taky účastnit debaty, nebýt mimo, ale samosebou nerozumí. Nechytá přesně dospělou mluvu. My to děláme tak, e kdy uznáme, e to dítě by se taky chtělo (a mohlo) účastnit, tak jim to překládáme do jednoduí verze. Tuhle mně to napadlo i u kamarádky, kdy její holčička takhle začla "zlobit" Zeptala jsem se - dověděla jsem se, e opravdu, e by chtěla vědět a přispět, přeloila jsem a byl klid
Mmch, jak ty říká, e malá zlobí, jen kdy je s tebou, tak tomu já říkám "syndrom matky na horizontu". Moje děti to dělaly taky - jak jsem zmizla, vzorný, báječný vychovaný...........dneska s odstupem a se zkuenostmi s vnučkou vidím, e je to vlastně ohromná věc; ty děti si toti MŮOU DOVOLIT být protivný, zlobivý a jánevímco. Jsou u tebe v bezpečí, tak proto
Lupi- to není árlení , e máma má ráda babičku a mně ne. Ale árlení , e si s ní víc povídá a já bych chtěla taky. Máme si vichni tolik co říct. Taky to tak děláme, kdy se ptá a zapojuje se do hovoru, tak jí to vysvětlujeme (zjednodueně, aby si vzala třeba ponaučení, nebo pochopení, proč o tom povídáme)
Jojo, trpím syndromem matky na horizontu. Lupi dík
Není tady
dusička napsal(a):
Modroočka napsal(a):
No tak mamince řekni, e svoje dítě si vychovává ty, podle sebe a e bys byla ráda, kdyby ti do toho nemluvila. e kdy bude potřebovat poradit, tak ji o radu poádá sama. Rady jsou dobrý, pokud o ně stojíme, kdy nám někdo radí, ani bychom to chtěli, otráví nás to.
Modročko - to není ono.
Jak je moný, e na kluky taková nebyla. A to byli uličníci, i ted je pochválí, pohladí.
Já nemám nic proti mamce, mám jí ráda takovou jaká je.
Jasně, tve mě, ale to je můj problém, ne její.
Já jí z ničeho neobviňuju, dělá jak umí nejlíp , má nás ráda, jsme její zlatíčka.
Vím, potřebuje se obětovat, potřebuje pochválit,potřebuje to. (byla nechtěné dítě a nikdo se s ní nemazlil). Umí to takhle, aby jakoby vyjádřila lásku. To u mám vechno pobraný.
Ale jetě mi něco do skládačky chybí. A cítím, e jsem v tom jako moje mamka. S klukama problémy nemám, s enskýma ano (a ona to samé).
To je u nás ta červená linie. Určitě. Ale co to je? Jak to mám pojmenovat.
Alergie na eny?
Môe to by niečo v jej nastavení - podvedomom - to neprerobí. Maximálne sa môe snai neby tie taká...
Moja mama je fajn, ale chlapov má na úanom piedestáli a enské naň nikdy nemôuu., aj keby sa neviemčo... potentočkovali. Proste tých pár gramov mäsa navye robí z chlapov bohov. Je to na smiech, ale u to beriem také, ako to je... aj mamu. Nie je to moje, je to jej - a ona s tým musí i. Keď vidím, e to nenápadne hustí do mojej neterky, tak potom malú vezmem nabok a nekonfrontančou formou jej poviem môj pohžad - hádam vyvaujúci. To je vetko, čo sa s tým dá robi.
Není tady
To je snad ve vech rodinách, e si starí sourozenec myslí, e mladí je preferovanějí.
A naopak... starí má zas jiný "privilegia", který mladí nemá a ani vzhledem k věku mít nemůe.
Moje děti to dělaly taky - jak jsem zmizla, vzorný, báječný vychovaný.
Má oblíbená otázka v tý době zněla "Opravdu mluví/mluvíte o MEJCH dětech?"
Jsou u tebe v bezpečí, tak proto
Jojo... bezpečí jako červená nit... dřív matky zaháněly avlozubý tygry nebo začarovávaly oubytě... nejsme na tom dneska líp?
Není tady
dusička napsal(a):
Zuzina napsal(a):
Duičko,
úplně mě mrazí, kdy čtu Tvoje příspěvky...
Mám to podobně. Já celý ivot "trpím" tím, e mě mamka neměla ráda stejně jako bráchu. Brácha byl pořád preferován, kdy jsme něco vyvedli, tak sprdla mě... byla jsem přece ta starí..
Dodnes je brácha její miláček, by u si taky ije svůj ivot a já jsem ta druhá..
Říkala jsem si, e nikdy nebudu stejná jako máma. e moje dcera tohle nikdy neproije.. Jo houby. Dokud byla sama, tak byla střed mého vesmíru. Od té doby, co se mi narodil syn, tak je odsunuta na druhou kolej. Moc se tomu bráním, ale vůbec mi to nejde. Vdy u malý není ádné miminko, nepotřebuje mě mít neustále pro sebe. Potřebuje mě i dcera, ale já to v sobě nějak neumím přecvaknout
Vím, e je to tím, e mě mamka téhle lásce nenaučila, ale přece bych se to mohla naučit já sama. Ale jak???...Zuzi - já to mám jinak.
Mamka mě měla stejně ráda jako ségru. Jenome tím jak jsem byla starí, rozumnějí, samostatnějí, tak na mě kladla větí nároky.
Nevím, co třeba kdy prcek spí , s dcerou si zahrát ty její hry, jen vy dvě. Aspon na chvilku být spolu samy bez bráky.
Dui, má určitě pravdu, ale problém je to, e mě to NEBAVÍ Musím se děsně přemlouvat, abych se ji věnovala. To je ten můj problém. Prostě ten dětský obličejíček malého ve mě vyvolává záplavu citů, ale ona ne
Nevím, kdy k tomu dolo, ale je to tak. Ach jo..
Mám ji ráda, hodně, ale malého prostě víc. A děsně s tím bojuju. Cítím, e ona to ví, proto mě pořád vytáčí svýma řečma. Na svůj věk je a moc chytrá a ví přesně, jak mě vytočit... je to začarovaný kruh a já nevím, jak z něj...
Není tady
Nijako. Ona to nejako preije, ale odcudzíte sa, ty u naveky bude preferova syna a raz sa bude čudova, prečo má tvoja dcéra radej svojho otca/svokru/mua/deti/hocikoho ako teba. A kruh sa uzavrie....
Není tady
Zuzi, dcerka tě dokáe vytočit, syn (jetě) ne. Proto moná Tvůj rozdílný přístup. Selima píe o moném odcizení. Ano, to se můe stát, ale i to se dá časem napravit.
Troku mě Tvůj příspěvek donutil zamyslet se nad svým zlobením a vzpurností v dětství. Neuměla jsem dát city najevo, zatímco brácha ano. Kdy jsme dostali trest - např. jsem museli nějakou dobu klečet v koutě v koutě, já klečela pořád a dlouho, odmítla jsem si stoupnou, zatímco brácha se u dávno s mamkou mazlil....Taky jsem velice dobře věděla, jak mamku vytočit a rozčílit do běla(někdy mě to i bavilo) Ano, odcizily jsme se a jeden čas hodně, ale pak to přelo, hodně věcí jsme si vysvětlily a ve je dobré. Ale musely jsme obě dost zapracovat a chtělo to čas.
Asi je normální, e má blí k dítěti, které je milé, přítulné. A jak píe, určitě je má ráda oba stejně, jenom mít ráda chlapce je asi snazí....
Není tady
helena napsal(a):
Moje děti to dělaly taky - jak jsem zmizla, vzorný, báječný vychovaný.
Má oblíbená otázka v tý době zněla "Opravdu mluví/mluvíte o MEJCH dětech?"
Já jsem se aktivně vyptávala - vedoucích, učitelů, známých a podobně. A poslouchala jsem to, jako čtyřleák pohádku Musela jsem u toho vypadat opravdu neodolatelně
Zuzi, já bych souhlasila se Selimkou - sama jsem z takového hnízda a s postojem svojí mámy se víceméně úspěně/neúspěně vyrovnávám dodnes. Ty si to alespoň uvědomuje, co je vdycky první krok k nápravě......ovem co s tím, to bohuel netuím.......
Není tady
Zuzi - tak mě napadlo, nelo by dát třeba na viditelné místo album, fotku dcerky, kdy byla miminko? Nebo si vzpomenout na tu dobu, kdy byla rozkoná a k zulíbání?
Někde jsem četla (a můu potvrdit) kluci jsou takoví malí milenci, s mámou to umí. Udělej kukadla a mámy jsou na měkko. Holky to maj těí. A dělaj si to i sami (nevědomky) . Zkoue poposunovat hranice (jsou drkatí a s mamkou diskutujou). Kluci vědí, kdy maj přestat a neodmlouvaj.
Asi bych přemýlela o odborníkovi,aby to s tebou probrala. Napadla mě kineziologie
Není tady
dusička napsal(a):
Zuzi - tak mě napadlo, nelo by dát třeba na viditelné místo album, fotku dcerky, kdy byla miminko? Nebo si vzpomenout na tu dobu, kdy byla rozkoná a k zulíbání?
Někde jsem četla (a můu potvrdit) kluci jsou takoví malí milenci, s mámou to umí. Udělej kukadla a mámy jsou na měkko. Holky to maj těí. A dělaj si to i sami (nevědomky) . Zkoue poposunovat hranice (jsou drkatí a s mamkou diskutujou). Kluci vědí, kdy maj přestat a neodmlouvaj.
Asi bych přemýlela o odborníkovi,aby to s tebou probrala. Napadla mě kineziologie
no, to taky není pravda. je to kus od kusu...
Upravil(a) aprill (11. 8. 2013 7:02)
Není tady
Tak s tim problem nemam,ze bych jedno dite mela radci.Ale spise se snazim pomahat tomu slabsimu.Ale je fakt,ze vice si rozumim s dcerou.Rada je mam obe stejne.
Není tady
eremuruss napsal(a):
Tak s tim problem nemam,ze bych jedno dite mela radci.Ale spise se snazim pomahat tomu slabsimu.Ale je fakt,ze vice si rozumim s dcerou.Rada je mam obe stejne.
moje segra tuhle roli (ja chudinka nestastna, smutna, opustena...)zvladala a zvlada cely zivot dobre. A to tak dobre, ze napr. v dobe kdy ja byla sama s dvema detma, bez alimentu a s dluhy - muselo se pomahat sestre, protoze ona ma deti tri a manzel ( IT programator) ji nepomaha l .
Není tady
Zuzina napsal(a):
dusička napsal(a):
Zuzina napsal(a):
Duičko,
úplně mě mrazí, kdy čtu Tvoje příspěvky...
Mám to podobně. Já celý ivot "trpím" tím, e mě mamka neměla ráda stejně jako bráchu. Brácha byl pořád preferován, kdy jsme něco vyvedli, tak sprdla mě... byla jsem přece ta starí..
Dodnes je brácha její miláček, by u si taky ije svůj ivot a já jsem ta druhá..
Říkala jsem si, e nikdy nebudu stejná jako máma. e moje dcera tohle nikdy neproije.. Jo houby. Dokud byla sama, tak byla střed mého vesmíru. Od té doby, co se mi narodil syn, tak je odsunuta na druhou kolej. Moc se tomu bráním, ale vůbec mi to nejde. Vdy u malý není ádné miminko, nepotřebuje mě mít neustále pro sebe. Potřebuje mě i dcera, ale já to v sobě nějak neumím přecvaknout
Vím, e je to tím, e mě mamka téhle lásce nenaučila, ale přece bych se to mohla naučit já sama. Ale jak???...Zuzi - já to mám jinak.
Mamka mě měla stejně ráda jako ségru. Jenome tím jak jsem byla starí, rozumnějí, samostatnějí, tak na mě kladla větí nároky.
Nevím, co třeba kdy prcek spí , s dcerou si zahrát ty její hry, jen vy dvě. Aspon na chvilku být spolu samy bez bráky.Dui, má určitě pravdu, ale problém je to, e mě to NEBAVÍ Musím se děsně přemlouvat, abych se ji věnovala. To je ten můj problém. Prostě ten dětský obličejíček malého ve mě vyvolává záplavu citů, ale ona ne
Nevím, kdy k tomu dolo, ale je to tak. Ach jo..
Mám ji ráda, hodně, ale malého prostě víc. A děsně s tím bojuju. Cítím, e ona to ví, proto mě pořád vytáčí svýma řečma. Na svůj věk je a moc chytrá a ví přesně, jak mě vytočit... je to začarovaný kruh a já nevím, jak z něj...
Jednodue: obra se k té malé ukřivděné holčičce, kterou odstrkují kvůli bratříčkovi a kterou má v sobě.
Pokud ji nevyléčí, bude tohle pokračovat přes dalí generaci - tvoje dcera nejspí tenhle vzor zkopíruje i u svých dětí...
Pokud to opravdu chce zastavit, nezbyde to, ne se začít "hrabat" sama v sobě. A bude to bolet, na to se připrav.
Ale pokud to udělá dobře, bude to nesmírně osvobozující a narovná si vztah nejen s dcerou,ale i s matkou, bratrem....
Kdybych tohle ila já, jdu nejprve na rodinné konstelace, kde bych si postavila svou původní rodinu a pak bych la k nějakému dobrému koučovi - terapeutovi, který by mi to pomohl rozmotat a narovnat.
Není tady
aprill napsal(a):
dusička napsal(a):
Zuzi - tak mě napadlo, nelo by dát třeba na viditelné místo album, fotku dcerky, kdy byla miminko? Nebo si vzpomenout na tu dobu, kdy byla rozkoná a k zulíbání?
Někde jsem četla (a můu potvrdit) kluci jsou takoví malí milenci, s mámou to umí. Udělej kukadla a mámy jsou na měkko. Holky to maj těí. A dělaj si to i sami (nevědomky) . Zkoue poposunovat hranice (jsou drkatí a s mamkou diskutujou). Kluci vědí, kdy maj přestat a neodmlouvaj.
Asi bych přemýlela o odborníkovi,aby to s tebou probrala. Napadla mě kineziologieno, to taky není pravda. je to kus od kusu...
Ano, taky si myslím, e nelze zeveobecňovat.
Pravdou ale je, e dítě se učí v rodině - co vidí, to pak přenáí do svého ivota, kopíruje vzorce chování, protoe nic jiného ani dělat nemůe.
Jene kdy dospějeme, máme monost spoustu věcí změnit. Nezměníme ve, ale některé postoje a to, jak se chováme v určitých situacích, k určitým lidem, změnit můeme.
Předevím můeme změnit, jak se chováme sami k sobě.
A spoustu vzorců, které si neseme, včetně charakterových a povahových rysů můeme alespoň zjemnit.
Například cholerik bude vdy cholerikem, jen pokud se s tím srovná, nemusí při kadém podnětu hned zmlátit celou rodinu a rozflákat zařízení bytu, stačí, kdy ve sklepě hodinu buí do boxerského pytle.
Není tady