29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Píšu sem , abych si ulevila - vpodstatě vím , co bych měla dělat , akorát to nedokážu ..... je mi 44 let a mám dvě dospělé děti - synovi je 26 let , živí se už sám , ale bydlí doma .... někdy mám pocit , že mu nestojím ani za větu - tedy alespoň za tu - kdy přijde nebo jestli vůbec přijde ..... ale to se snad ještě dá rozdejchat - horší je to s dcerou - je jí 21 let , studuje psychologii a já mám pocit - že své rodiče považuje pouze za chodící kasičky ..... prý potřebuje najít identitu , proto se vůbec nezdržuje doma , hledá kořeny , jede na festival někam do zahraničí ..... ale už vůbec se nezajímá např. o to - že její máma v květnu promovala .... nemá čas a je unavená , není podstatné , že ještě nemá vybaleno z koleje a věci se povalují po pokoji .... budoucí psycholog a nemá empatii ani na to , že trápí rodiče .... možná bychom také potřebovali najít identitu , ale nemůžeme , protože musíme ráno vstát a jít do práce , zaplatit účty a od toho se odvíjí všechny další záležitosti .... je mi jasné - měla bych vytrvat a až zase přečerpá účet říci ..... jsi dospělá , tak si poraď - to není můj problém ....... ale já to zatím nedokázala , vždycky mám pocit , že musím dětem pomáhat a psychicky si to nedokážu vyřešit sama v sobě .... bohužel mi dnešní mladí připadají jako ti co křičí , že jsou dospělí , ale většinou se tak nechovají ..... je mi z toho smutno čím dál víc ..... vůbec mám pocit , že už nemám sil .... jako bych potřebovala být nějaký čas sama a pořád se netrápit tím , co jak je nebo není ..... někdy si připadám jako křeček v kole ......
Není tady
Urob to... nemusíš ju úplne prestať financivať, ale proste jej dábať len určitú sumju mesačne a keď nevyjde, tak smolík pacholík. Na mňa boli naši tvrdí ohľadom financovania, ale bolo to asi správne alebo povedzme užitočné. (A doštudovala som, len som bola nútená začať si hľadať brugády a fušky a obracať vetdy ešte koruny...). Na empatiu nemám radu, len sa snažiť počúvať ju a učiť ju tak empatii (tú na psychológii neučia a nenaučia)....
Není tady
Slaměnko, asi se ti nebude líbit, co napíšu - ale jinou možnost nevidím. Prostě udělej z dětí neco jako "podnájemníky". Nemyslím papírově, ale in natura soužití několika osob v jednom bytě - nemusí bejt přátelský (ano, já vím... ), ale mělo by bejt korektní a ohleduplný.
Takže určit (nejlíp detailně, aby se nedalo příliš diskutovat) podmínky - ty budeš bydlet tady, ty tady, já vám tam nebudu chodit ani kontrolovat ale ani uklízet... tyhle prostory (např. ložnice) jsou pro změnu tabu pro vás... nebudu se ptát kam jdete a kdy přijdete a na oplátku očekávám, že mě svými (pozdními) příchody nebudete rušit a delší nepřítomnost oznámíte z ryze praktických důvodů...
Synek vydělává, ergo bude přispívat tolik a tolik, protože i holý bydlení něco stojí... slečna dostane finanční příspěvek ve výši X Kč a jeho přečerpání je její problém (i když oproti "hledání kořenů a identity" trapně přízemní... ), lednice a špajz nebude samoobsluha zdarma - nenechat je hlady, samozřejmě, ale naopak si nenechat sežrat večeři plus oběd na zítra, vyprat a vyžehlit buď sami nebo za nějakou kompenzaci, třeba nákup, a tvrdě dodržet, stejně jako po obou požadovat úklid společnejch prostor, mytí nádobí a likvidaci dalšího bince, kterej nebude JEN v jejich pokoji... a tak podobně.
"Pocit, že musím dětem pomáhat" je strašná sviňa... a blbě se ho zbavuje, bolí to člověka samotnýho a okolí mu ještě přidává řečma o "povinnostech rodičů", zatímco o svejch diskrétně mlčí... jenže, milá zlatá, dokuď se ho nezbavíš, pořád se budeš jen a jen žrát nebo brečet, občas na potomky vyletíš a zaječíš (což oni v pohodě přežijou ) - ale pořád budeš ta, co musí "ráno vstát a jít do práce, zaplatit účty" a tisíc dalších prkotin... a oni budou "žít", protože jsou "mladí" a ty v podstatě "stará a odepsaná".
Není tady
Hezky napsané Heleno, naprosto souhlasím. Nemám ještě vlastní děti, ale vím jak se rodiče chovali ke mně. Co jsem studovala, měla jsem kapesné a když jsem nevyšla, byl to můj problém. Dneska mi dochází, že jsem taky měla docela all inclusive pobyt a jsem za to vděčná, tehdy mi to prostě nedocházelo. Nemyslím si, že by jim to bylo jedno, možná jim to prostě taky nedochází, protože nic jiného neznají. Mamka navaří, vypere, vyžehlí...berou to jako samozřejmost. A pokud je ti líto ta promoce, dej jim to vědět...mě by to bylo asi taky líto.
Není tady
Já mám prakticky podobný problém jako Slaměnka, taky se snažím nastavit určité hranice, ale nějak se to nedaří. Ne, že bych nebyla důsledná a odpouštěla, to už opravdu ne, však je syn dospělý, už se na něj nedívám jako na dítě, ale nedaří se mi to z toho důvodu, že syn ta má pravidla prostě nebere vážně, nerespektuje, takže mi tím znepříjemňuje život, bohužel.
Není tady
syn ta má pravidla prostě nebere vážně, nerespektuje, takže mi tím znepříjemňuje život
Hm... a je v tom případě skutečně nutný společný soužití?
Není tady
Helena to napsala pěkně, souhlasím...dětičky si zadarmo bydlí, veškerý servis u nosu, ale pro mámu nemají kloudného slova..
Možná si to Slaměnka neuvědomuje, ale takto si to nastavila, už když byly děti malé. Ona měla pocit, že jim musí pomáhat a má ho dodnes a oni jen berou, co se jim nabízí..
Mému synovi je 20 let, ale takto se rozhodně nechová. Takže bych mladé do jednoho pytle neházela. Znám jich dost, co mají s rodiči dobré vztahy, doma se zapojují, mají brigády...
Dcerunku, až zase přečerpá účet v tom nech pěkně vymáchat, protože se takto nikdy nenaučí hospodařit.
Není tady
To chce osamostatnění. Minimálně od syna. Ukončit mu smlouvu o pobytu v mamahotelu. Dcera ještě studuje, tam bych stanovila pravidla, anebo to úplně vypustila, nerýpala do ní, neřešila. Ale syn ve 26 letech, toho bych už osamostatnila, ať chce, nebo ne. Já jsem měla štěstí, že mé děti chtěly samy zkusit létat na vlastních křídlech a brzy z mamahotelu odešly. Syn ve 22 letech, před dvěma lety. Dcera v 19 odchodem na kolej na VŠ na druhém konci státu. Vztahy mezi mnou a synem byly hodně napjaté. Mluvil o tom, že když.... tak se odstěhuje. Řekla jsem mu, že já přece netrvám na tom, aby se mnou bydlel. Časem se odstěhoval a teď máme skvělý vztah. Vidíme se a mluvíme spolu častěji, než když bydlel v mamahotelu.
Není tady
Slaměnko, všechny rady jsou dobré, jen jak je uvést do praxe, že?
Chyba není ani tak ve tvých dětech, jako v tobě.... chtěla jsi jim dát to nejlepší a zatím jsi jim dala především all incluzive mamahotel.... oni prostě nechápou, že by měly něco změnit, bylo to takhle přece odjakživa - oni byly to nejdůležitější ve tvém životě, přece sis nikdy nestěžovala, tak proč teď?
Pokud nedokážeme včas rozvolnit pupeční šňůru mezi námi a dětmi, tak, aby sama zanikala a obě strany neztratily, ale získaly - my matky pocit dobře odvedené práce, děti svou dospělou zodpovědnost sami za sebe a my dohromady novou kvalitu vztahu, nezbyde, než se smířit s rolí oběti a nebo tu pupeční šňůru dost drsně přeříznout. Prostě je vyhnat z domu s tím, že dveře mají stále otevřené, ale je nejvyšší čas, aby se staraly samy o sebe. Aby se vším všudy dospěly. Pokud odmítají dodržovat tvá pravidla, podílet se ať už finančně, tak fyzicky pracemi v domácnosti na vašem společném soužití, je to ten nejlepší lék na tvoji roztrpčenost a zklamání a to nejlepší, čím můžeš napravit to, co jsi tak docela nezvládla.
Pronájmy bytů dnes nejsou žádný problém. Nech je, aby si to zkusily. Syn vydělává, s dcerou se dohodni, případně soud stanoví, na výši výživného.
Dej jim tu šanci. Protože vysvětlování, prosby ani výhrůžky tu nepomohou. Děti i ty potřebujete osobní zkušenost. Nech je, ať si vyzkoušejí, jak těžké je se dnes samostatně uživit. Myslím, že dcera pak rychle svou identitu objeví a nebude muset ani nikam jezdit )
A tobě to taky prospěje. Žít vzorec profesionální oběti je pěkně na houby. Začni hledat, kde jsi k němu přišla, zbav se ho, uleví se tobě i dětem.
Není tady
Slaměnko - píšeš,že syn se živí sám. A že ti vadí, že ti neříká, v kolik odejde, kdy přijde. Řekla bych, že ty se k němu chováš jak k malýmu klukovi, který musí mamince hlásit příchod. Pokavad ti finančně přispívá, jak psala Helena, nech mu prostor.
Dcera - studuje, ještě ji vlastně živíš. Dohodněte se na nějakém kapesném a když ho utratí, má smůlu. Její chyba, že přetáhla , tak se musí uskromnit. A že nechává rozházené oblečky? Má pokojík? Tak jí neper, nestarej se o ní jako o malou.
Není tady
Víš, Slaměnko, že těm svým dětem škodíš?
Když je nenaučíš žít, to je jako bys je nenaučila plavat.
Jednou bude hloubka a ony se utopí. Tak jim tu samostatnost dopřej, nebuď takový sobeček.
Nemůžeš je u sebe držet za všech podmínkek jen proto, abys je neztratila.
Není tady
Slaměnko - jsem na tom podobně - je mi 45, dcera 25,5, syn bude mít 24. dcera bydlí už jinde, syn se mnou, oba studují.
Že zajišťuji servis mi nevadí - peru a vařím i pro sebe a manžela, takže synovy věci automaticky peru taky. Do jeho pokoje mu nechodím - je to jeho prostor, ať si tam pěstuje penicilin, je mi to fuk do té doby, než mně to začne obtěžovat v mém prostoru. Chodí na brigády, takže oblečení, boty, kosmetiku, jízdenku na MHD, kredit a sedánky s kamarády si platí sám - a strašně se diví, kolik to stojí.Samozřejmě na větší potřebné věci mu přispívám. Co ale chci vědět jsou jeho příchody domů. Je mi celkem jedno kde je, žádné partičky se nechytnul a s hospodami to taky nepřehání, ale je to kvůli mému pohodlí. Jsem už starší člověk , potřebuju se vyspat, můj spánek už není tak kvalitní jako ve 20, takže synáčkovy příchody po půlnoci, s dolováním jídla u lednice a sprchováním a záchodem a s tím vším souvisejícími zvukovými efekty jsou pro mně za trest. Takže jsme stanovili pravidla - do jedné bude doma, nebo raději ať přespí jinde. Zezačátku se rozčiloval, tak jsem mu doporučila se odstěhovat do pronájmu, že mu přispěju dle možností na nájem a ať se stará sám. On bude mít klid a já taky. Samozřejmě, že si velmi rychle spočítal, co je pro něj lepší a už s tím nezačíná. Ale až skončí studia, už jsme domluvení, že si dohodneme lhůltu, do které bude se mnou, ale pak si najde vlastní bydlení. Je mi jedno, jestli podnájem sám, nebo s kamarády, nebo se slečnou, ale mamahotel mu dělat víc než je nutné nebudu.
Doma akorát občas umyje nádobí nebo vyvenčí psa, jinak nedělá nic - ale to je zase k jinému povídání, v tom si notují s manželem
Jak už tu holky psaly - dej dceři kapesné, ať se stará sama. A pokud ani ona, ani syn pravidla respektovat nebudou, ať se starají sami. Já jsem v jednu dobu dokonce synovi sepsala žádost k soudu na stanovení výživného - ať si to podá, soud mi stanoví výživné a on bude samostatný a může si žít po svém a na nïkoho nebrat ohledy v soužití. Ani se tím nezabýval - moc dobře věděl, že by se tím jedině poškodil.
Není tady
Děkuji všem za názor - budu přemýšlet , jak nastavit pravidla , abych se v tom neutopila :-D ..... opravdu to není snadné. Souhlasím s Jaspinn - vadí mi především pozdní návraty , zvuky s tím spojené a poté moje nespavost. Dcera odjíždí v září na půl roku do Francie přes Erasmus - po návratu si v Brně bude hledat brigádu ..... myslím , že v tuto chvíli to pomůže nám oběma :-D ..... syn přispívá nějaké minimum - to jsme nastavili , když si začal vydělávat a šetří si na vlastní bydlení. Když vidím - že opravdu šetří , tak mi ta malá symbolická částka nevadí. Něco jiného by bylo , kdyby peníze rozmetl, to bych trvala na adekvátní částce. Máte pravdu - musím zvládnout především sama sebe .... být tvrdá , já sama odešla od rodičů velmi mladá , nikdo mi nic nedal a nikdo mi nepomohl - babičky byly mladé :-D, takže byly v pracovním procesu a nebylo ani hlídání. Pravdou je , že jsem se tím prokousala ...... možná bych mohla začít hledat identitu zase pro změnu já :-D.......
Není tady
já sama odešla od rodičů velmi mladá , nikdo mi nic nedal a nikdo mi nepomohl...
... tak bych chtěla, aby na tom děti byly líp než já?
Není tady
Požadovat po lidech, kteří se mnou bydlí v jednom bytě, aby mi oznámili, kdy se PŘIBLIŽNĚ vrátí, případně kam jdou, je podle mne naprosto legitimní. Je to výraz nejen zájmu o toho druhého, a to z obou stran - já se zajímám, že se ptám, ty se zajímáš, že mi odpovíš = komunikujeme spolu, žijeme spolu a ne jen vedle sebe - ale také bezpečnostní pojistka.
Je to výraz respektu a sounáležitosti.
Něco jiného by bylo, kdyby nešlo jen o prostý zájem, ale i o příkazy, zákazy, dětinská doporučení.
Není tady
Nela napsal(a):
Já mám prakticky podobný problém jako Slaměnka, taky se snažím nastavit určité hranice, ale nějak se to nedaří. Ne, že bych nebyla důsledná a odpouštěla, to už opravdu ne, však je syn dospělý, už se na něj nedívám jako na dítě, ale nedaří se mi to z toho důvodu, že syn ta má pravidla prostě nebere vážně, nerespektuje, takže mi tím znepříjemňuje život, bohužel.
měla jsem to podobně , dali se pravidla , ale ty se nedodržovali ... hlavně finance .... , kdyby nedošlo k rozvodu , předpokládám, že by oba ještě ve 40. bydleli s náma . Život to chtěl, ale jinak , museli se postavit na vlastní nohy a zvládají to zatím perfektně .
Není tady
Slaměnka napsal(a):
Děkuji všem za názor - budu přemýšlet , jak nastavit pravidla , abych se v tom neutopila :-D ..... opravdu to není snadné. Souhlasím s Jaspinn - vadí mi především pozdní návraty , zvuky s tím spojené a poté moje nespavost. Dcera odjíždí v září na půl roku do Francie přes Erasmus - po návratu si v Brně bude hledat brigádu ..... myslím , že v tuto chvíli to pomůže nám oběma :-D ..... syn přispívá nějaké minimum - to jsme nastavili , když si začal vydělávat a šetří si na vlastní bydlení. Když vidím - že opravdu šetří , tak mi ta malá symbolická částka nevadí. Něco jiného by bylo , kdyby peníze rozmetl, to bych trvala na adekvátní částce. Máte pravdu - musím zvládnout především sama sebe .... být tvrdá , já sama odešla od rodičů velmi mladá , nikdo mi nic nedal a nikdo mi nepomohl - babičky byly mladé :-D, takže byly v pracovním procesu a nebylo ani hlídání. Pravdou je , že jsem se tím prokousala ...... možná bych mohla začít hledat identitu zase pro změnu já :-D.......
Slamenko zkus to..........ale je to drsné, já sama jsem byla vychovávána tak, že jako matka i manželka musím být perfektní, postarat se o domácnost, o manžela, o děti....ale nikde tam jsem nebyla já, moje potřeby, moje osobnost, moje touhy a přání......a když jsem po ostatních členech rodiny chtěla uznání, pochopení a respekt, tak nikdo nechápal, o co mi jde. Až jednoho krásného dne jsem si řekla že takhle ne. A postupnými kroky, které mi dělaly větší či menší problémy, jsem dnes někde jinde. Už vím, že nejsem skvělá matka, která vždy pomůže, zařídí, vyřídí, udělá, ale klidně nepomůžu, nezařídím, ale jsem tu pro své děti i partnera abych si je vyslechla, popovídala si s nimi, sdílela radosti i starosti, podala pomocnou ruku, pokud to chtějí a já taky. Ale už ne na úkor své spokojenosti. Prostě jsem se naučila být i sobec (ale hodný)
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Požadovat po lidech, kteří se mnou bydlí v jednom bytě, aby mi oznámili, kdy se PŘIBLIŽNĚ vrátí, případně kam jdou, je podle mne naprosto legitimní. Je to výraz nejen zájmu o toho druhého, a to z obou stran - já se zajímám, že se ptám, ty se zajímáš, že mi odpovíš = komunikujeme spolu, žijeme spolu a ne jen vedle sebe - ale také bezpečnostní pojistka.
Je to výraz respektu a sounáležitosti.
Něco jiného by bylo, kdyby nešlo jen o prostý zájem, ale i o příkazy, zákazy, dětinská doporučení.
s tímto souhlasím..už jen proto,že jim třeba vaří, tak aby věděla, na kolikátou hodinu. A navíc je to slušnost.
Není tady
že jim třeba vaří, tak aby věděla, na kolikátou hodinu
To by mi vadilo nejmíň... buď dorazí k jídlu, nebo si ho ohřeje sám/a... případně zblajzne studený, jak činíval můj synek v dobách předmikrovlnnejch
To spíš vědět, jestli dítko dorazí či přespí u kamaráda - u milenky - na nádraží... nebo jestli mám ráno u jeho prázdný postele obvolávat špitály a policajty
Měla jsem je takhle "nacvičený" od ranýho mládí a ještě jako dospělí, leč doma bydlící, všichni volali, že se buď zdrží nebo budou spát jinde - už pro můj klidnej spánek.
Není tady
být nějaký čas sama a pořád se netrápit tím , co jak je nebo není ..... někdy si připadám jako křeček v kole ......
Řekni dceři, že jsi taky hledala svoji identitu a už jsi jí našla - chceš žít sama pro sebe a nechceš už nikomu dělat kasičku. A rovnou děti požádej, při té příležitosti, aby si našly svoje bydlení a osamostatnili se, že už je podporovat nebudeš.
Upravil(a) Háňa* (12. 8. 2013 15:20)
Není tady