Z této diskuse je pro mě zajímavé, že jsou matky, které z toho nejsou až tak nadšeny, že se matkami staly. Já myslela, že je to pudová/instinktivní záležitost od přírody daná, že matka miluje své děti.

Každopádně si dokáži představit, jak tě udolávají ty neomalené otázky na děti. Znám to na vlastní kůži. Jedné mé kamarádky, co vyrostla více než průměr, se celý život ptají kolik měří. Tak si našla protiotázku, obratem se zeptá na váhu tázaného.

Upravil(a) lepista (29. 7. 2013 11:27)

No každý má těch pudů trochu jiný poměr a vzájemně se kříží (třeba mateřský a milenecký se mohou křížit poměrně lehce - proto jsou i matky, které opustí dítě kvůli muži)

No, to bude asi tim, že cizí dítě se může odpoledne odevzdat rodičům a je klid

Luisa93 napsal(a):

No, to bude asi tim, že cizí dítě se může odpoledne odevzdat rodičům a je klid

Jo, u vnoučat je to podobný

No to ale Modroočko může být tím, že prostě změnila názor před či těsně po početí. Ale co ty, které to udělají, ale cit k dětem nikdy neměly a je velká pravděpodobnost, že ani mít nebudou ? Mají to zkoušet, jestli se jim cit objeví nebo ne? Není to až moc velký risk? Risk, který odnese hlavně to dítě...

Upravil(a) Luisa93 (29. 7. 2013 11:52)

Prostě jednoznačně,když se na dítě necítí a nechce ho,stejně to má i partner, tak ho mít nemusí. A milé otravné tchyni bych řekla,že dítě nechci a nakonec že jí do toho nic není. A k psychiatrovi ať jde sama, když se neumí ovládat a trpí umanutostí.

Luisa93 napsal(a):

Blancha snad ví, co chce, proč by jí to mě nějaký rádoby-psycholog či nějaký guru jako sugerovat? Ona sama se musí rozhodnout, některé ženy a muži mít dítě prostě nechtějí. To že sou zmatení je proto, že celá společnost to bere jako něco nenormálního a tlačí na ně (jako dřív tlačila i na homosexuály a pod. - dneska už je to normální, alespoň v civilizovaných zemích). Akorát zahořklé ženské a utrápené maminy to prostě nemohou přejít přes srdce, že by si někdo mohl prožít hezký život bez těch permanentně řvoucích a nespokojených - naší energii a prachy a čas vysávajících parazitů - jménem děti ...

Tady musim souhlasit ale nerekla bych to tak tvrde. 

Prece, zena , ktera neciti potrebu mit dite  adite proste nechce, nema co chodit k psychologovi. nebo vubec do nejake poradny. 

My delame stale stejnou chybu, ze pod vlivem paternalisticke propagady se pro nas rovna zena a matka. Zena je zena a naprosto normalni i kdyz nema dite.  A opravdu v tom citim zavist nekterych zena i muzu, ze se jina zena rozhodne pro to nemit deti. Tlak spolecnosti je veliky a byt matkou je povazovano za nomalni. Proto ta animozita k zenam bez deti.

Luisa93 napsal(a):

No to ale Modroočko může být tím, že prostě změnila názor před či těsně po početí. Ale co ty, které to udělají, ale cit k dětem nikdy neměly a je velká pravděpodobnost, že ani mít nebudou ? Mají to zkoušet, jestli se jim cit objeví nebo ne? Není to až moc velký risk? Risk, který odnese hlavně to dítě...

Vychovávala som dieťa jednej matky, ktorá akosi mala dieťa "ako prostriedok na udržanie muža", ale akosi k nemu nenašla vzťah, muž bol aj tak furt preč "zarábal tak potrebné peniaze", tak dieťa v jeho 7mich mesiacoch vzala a odniesla k susedom, nech ho pár hodín povarujú - a už nikdy sa nevrátila. A dieťa? No, žiadna hitparáda... Problémy celý život, na rôznych frontách. Niet divu.

Upravil(a) Selima (29. 7. 2013 14:17)

Já jsem nepsala, aby šla k psychologovi s tím, že nechce mít dítě.

sahleb napsal(a):

dusička napsal(a):

A opravdu v tom citim zavist nekterych zena i muzu, ze se jina zena rozhodne pro to nemit deti
Nevnímám to jako závist. SPíše nepochopení, vždyt dítě je dar. Samozřejmě,že je to věc dotyčné, jestli dítě bude mít nebo ne. Je to její život.

Ja to teda vnimam nekdy jako zavist. Nekdy. Podtext muze byt: cosi to vubec dovoluje nemit dite, co si to dovoluje se nepodridit spolecnosti.

Tak já to tedy takhle nevnímám. Je to každého věc. A společnost, at si trhne nohou.

Já to vnímám tak, že já chtěla děti odjakživa. I když jsou s nima starosti, tak na to těhotenství se nikdy nezapomene, na to, jak jsem cítila pohyby, ten krásný pocit, když jsem přiložila dítě na kojení. Jsou to nejhezčí chvilky mého života. Jasně, jsem někdy macecha a dítka bych vypakovala.
Ale každý to můžeme mít jinak.

teda devcata moc B. nepomahate.
Vetsina rika, ze chape a souhlasi s B., ze lidi (zeny) mohou deti nechtit , ale hned kazda dodava, ze ona je miluje a chtela vzdycky (viz prispevek D.)
Opravdu necitite a nevidite to jemne odsouzeni, ktere tu prezentujete ? To je presne to , co asi B. vadi a s cim si nevi rady.

hned kazda dodava, ze ona je miluje a chtela vzdycky... Opravdu necitite a nevidite to jemne odsouzeni, ktere tu prezentujete ?
Každá ne - to jen tak pro pořádek.
Ale na druhou stranu jsem si nevšimla, že by se někdo (až na drobný výjimky ) nad jejím postojem výrazně pozastavoval... spíš tu cejtím dost tolerantní tón - "je to tvoje věc"...
Soudím, že Blancha je dost inteligentní na to, aby věděla, že ani "milující matky" ji "neodsuzujou"... ale taky nemůže čekat, že v rámci jakýhosi pofidérního pochopení budou psát, jak jim ti haranti vlastně lezou na nervy a radši je neměly vůbec mít...