Určitě souhlasím s tím, že pokud děti někdo nechce, tak by je asi neměl mít i když já osobně to tedy nechápu. Taky už jsem se setkal s tím, že některé páry, které prostě děti mít nemůžou, tak přijdou s teorií, že je prostě nechtějí. Nevím, jestli je jednodušší vysvětlovat, že děti nechci, než že je nemůžu mít, ale budiž, stává se. Tohle ale nebude váš případ.
Jo a taky znám spoustu žen, které se prostě po setkání s maminkou a jejím užvatlaným dítětem skoro opupínkovaly a za čas se z nich staly vzorné matky, které byly hrdé na své ratolesti a nikdy by zpětně nepřipustily, že děti nikdy nechtěly. Nikdy neříkej nikdy!!!

Blanche,
ano, teď 1 dítě mám. Potkala jsem jednou tak šťastně vypadající pár, paní měla už pěkné bříško, pán ji něžně objímal a hladil, a najednou se ve mě něco hnulo a já dítě chtěla. Ale do té doby mi pomyšlení na vlastní dítě zvedalo žaludek.
Pokud dítě nechceš, je to v pořádku. Pokud ho chceš, je to v pořádku. Žijeme ve svobodné společnosti. Bohužel společnost je nastavená tak, že žena = dítě. A pokud žena, která má partnera, překročila třicítku, už se ji všichni snaží říct, že má nejvyšší čas . Takže pokud si budeš za svým rozhodnutím opravdu stát a budeš si tím jistá, ptát se přestanou. Oni vycítí, že tě můžou zviklat

Upravil(a) Tulipánka (29. 7. 2013 8:56)

Blanch - nejsi ani divná, ani nenormální, ani zralá pro psychiatra. Moje švagrová taky děti nechtěla - není zrovna mateřský typ, baví ji práce, ale nakonec si v 34 letech děti pořídila - kvůli manželovi. Sice je miluje, věnuje se jim, děti mají všechno co potřebují, ale více takové té "mateřské" lásky mají rozhodně od tatínka - bohužel teď už méně, protože rodiče se rozešli. Jaké vjemy si ty děti ponesou do budoucna, to ukáže až čas. Takže za mně raději děti kdo nechce ať nemá. A zažila jsem si s ní 10 let na rodinných oslavách, kdy do ní starší členové rodiny a hlavně ženské pořád hustily kdy, za jak dlouho apod.........přestože jasně říkala, že děti nechce. Ty shovívavé věty typu "však počkej, až to přijde, budeš šťastná" apod. lezly na nervy i mně, natož když do ní hučely všechny a pořád odkola. To by udělalo do hlavy díru asi i hodně silným osobnostem.
Moje dcera odmala prohlašuje, že děti mít nebude a nechce. Teď jí bude 26, děti nechce a neplánuje, ani by to nebylo dost dobře možné. Studuje, pracuje, cestuje a je spokojená. Pořídila si pejska, takže já všude prohlašuju, že mám chlupatou vnučku . A jsem s tím smířená......buď budu mít vnoučata od syna, nebo od manželových holčiček. Však se dočkám - a nebo třeba ne, kdoví 

Modroočko, zajímá mě, proč píšeš o nevěstách, když se tví synové ještě neoženili?

aprill napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Tak ono musi byt priserny porad nekde poslouchat,kdy budes mit deti.Znam to od svoji matky.Byla jsem skoro 2 roky vdana a nemohla jsem otehotnet a porad jsem poslouchala,kdy bude babickou.To,ze nam to nejde nevedela.Ale slysela jsem od ni,ze to nejde,protoze jsem tlusta tehdy jsem mela 72 kilo.Radci jsem ji odpovidala,ze jeste deti nechcem.........takhle se vyptavali i jiny lide z okoli.Proste driv bylo v mode mit dite kratce po svatbe.

a proč jsi ji teda neřekla pravý důvod?

Protoze sex u nas bylo tabu,takze jsem se stydela o tom mluvit.

Blanch ,mas pravo na svobodne rozhodnuti jestli deti mit nebo nemit .Nenech si rvat srouby do hlavy ,ze jsi nenormalni atd....Jsi naprosto normalni a zij tak jak citis .Ja sama mam 2 male deti ,prvni jsem mela ve 30 ti letech a je to pro mne zahul ,ted jsem si uz zvykla  ,ale po pravde receno - detske rvani ,vsechno popatlane ,hrani si se synem s autickama ,pokakane plinky ,lahve od mlika a k tomu byt vecne nevyspana to neni zadny med .Neznamena to ,ze moje deti nemam rada ,ale je to realita .Trva to nez se vypiplaji z toho nejhorsiho ,taky bych se obcas rada na vse vykaslala a cetla si knizku nebo si zasla do kina atd...Ale bohuzel ,kdyz uz tu jsou tak to nejde .Pozitivni vec je ,ze nas deti uci trpelivosti

Ale jo, je to strašně těžký odolat vlivu, vždyt jsem to psala. Ale podle mě jediný funguje, naučit se řeči nevnímat. Jak se říká, jedním uchem tam, druhým ven.
Znám jen jednu ženskou,která děti nechtěla. Svagrovou. V 36 letech poznala nového muže a neplánovaně otěhotněla. Ted má dvě holky a říká, že je ráda, že je má, že jsou její štěstíčka.
Já měla zas opačný problém, když jsem byla těhotná s holkou, ze začátku se nám to rodina snažila vymluvit.
Já tedy zas opačně - chtěla děti odmalička.

Většina lidí je průměrných, takže kariéru stejně neudělají, nikdy v ničem neuspějí, tak je pro ně dítě a rodina jediná cesta, jak dosáhnout alespoň nějakých výsledků...

Každopádně není problém jen těch prvních několik měsíců či let, pak se to sice určitě trochu uklidní (doufám), ale pak přijde puberta a nakonec odcizení a děti se rozběhnou po svejch, bude vídání o vánocích a nakonec děti udělají to samé, a jejich děti zase to samé - krásná vyhlídka - moc smyslu v tom taky nevidim

Upravil(a) Luisa93 (29. 7. 2013 10:57)

Modroočka napsal(a):

Eva. napsal(a):

Modroočko, zajímá mě, proč píšeš o nevěstách, když se tví synové ještě neoženili?

Právě proto, po svatbě to budou manželky, Majkafo, víš, u nás je nevěsta před svatbou, na Slovensku nejspíš po svatbě, neříká se snaše nevesta? Tak se ti to možná asi trochu plete.

Díky za vysvětlení. Myslela jsem si, že se všude říká přítelkyně.

Kdyby takhle uvažovali všichni, tak tu nejsme, no a?

"Ale ne každej tuhle radost chce mít." - o to přeci vůbec nejde, tuhle radost někteří prostě v sobě nemají, třeba by i chtěli, ale nemají, tak je pak lepší si dítě nepořizovat, ale někdo řiká, že tu radost prožije až to dítě mít bude, "uvidíš, až si ho pořídíš, bude to jiné" ... ale jsou to jenom kecy...

Mít dítě není povinnost

U těch, co sou mateřské typy už před narozením dítěte, tam se nejspíš vždy otevřou mateřské city. Ale u těch dalších je to pěkný risk, který může odnést i to dítě a celá rodina. Často si lidé pořizují děti prostě proto, že se nudí a neví kam dál, kariéra je neláká, nebo na ní prostě nemaj...

A pak jsou zapřísáhlé anti-mateřské ženy, které vědí "téměř jistě", že dítě nechtějí či zatím nechtějí. Ale je i spousta těch, co jsou mezi...

Litovat se dá jak toho, že si dítě člověk neudělal, tak toho, že si ho udělal. Ale v tom druhém případě se to veřejně nepřiznává, nenosí se to...

Upravil(a) Luisa93 (29. 7. 2013 11:25)