Selima napsal(a):

Ak má mnažel rovnaký názor, tak nevidím žiaden dôvod, prečo urobiť nešťastnou seba, potenciálne dieťa + X ďalších ľudí, lôen preto, že sa to očakáva, že sa to má... Rob len to, na čo sa cítiš - ale potom aj prijmi následky svojich rozhodnutí (čo je už možno iná vec, ale v niečom stále tá istá otázka). Lebo je možné, že keď o 20 rokov náhle zmeníš názor, bude už neskoro - a ty si ponesieš následky svojho rozhodnutia. Ide hlavne o to stáť si za ním - teraz aj na veky vekov, amen.

Blancha napsal(a):

Tak teď budu vypadat jako sobec, ale nechci děti. Je mi 35, jsem 5 let vdaná a představa mít děti se mi doslova hnusí. Vůbec nic k nim necítím, vyhýbám se situacím kdy bych jen měla přijít do styku s kamarádkou s kočárkem, takové to šišlání a obdivování dětí se mi příčí, navíc s nima vůbec neumím mluvit, chovat se k nim. Moje máma mi říká že musím aspoň jedno mít, že mám nejvyšší čas, ale já nechci mít děti jen proto, že je to tak správně a že to tak má být. Ze všech stran slyším otázky - kdy už? Odpovídám popravdě - že nechci. Nikdo to nechápe, všichni se ptají - proč nechceš, přece musíš mít děti, všichni přece chceme děti. S manželem jsme se na tom schodli, jsme dva stejně "postižený" Jenže já si poslední dobou začínám připadat jako nenormální, jako z jiný planety. Už nevím jak mám čelit věčným otázkám.
Jak to vidíte vy?

Přiznám se, že to nepobírám, když ženská nechce mít děti. Ale je to tvůj život a tvého manžela, když nechcete, tak je to vaše věc.
A nediv se, že ani tvoje mamka a tchyně to nechápou. Oni děti maj, vás. A že maj jinej názor než Ty, tak jim ho nech. Nemusí s vámi souhlasit.

dusička napsal(a):

Přiznám se, že to nepobírám, když ženská nechce mít děti. Ale je to tvůj život a tvého manžela, když nechcete, tak je to vaše věc.
A nediv se, že ani tvoje mamka a tchyně to nechápou. Oni děti maj, vás. A že maj jinej názor než Ty, tak jim ho nech. Nemusí s vámi souhlasit.

7

Já myslím, že souhlas by z nich ani nikdo nedoloval. Ale na oplátku by si svoje názory a nechápání mohli nechat pro sebe a neotravovat tím Blánš život. 

Eva. napsal(a):

Pokud Blancha není schopna ustát svá rozhodnutí, měla by se opravdu poradit s psychologem. Když není schopna čelit dotazům. Pokud se pro něco rozhodnu, tak si za tím prostě stojím. Nemůže zakázat celému okolí, aby se ptalo. To asi nelze. Tak co se třeba přestěhovat jinam. Dost lidí řeší svou odlišnost anonymitou většího města. Tam se nikdo nestará. U nás taky ne a to moc oceňuji. I proto bych se na vesnici, odkud jsem, už nevrátila. Když vidím seriál Doktoři z Počátků, říkám si, zlatá anonymita města.

Před prudící rodinou těžko někam uteče, takže stěhování by asi těžko něco vyřešilo. A vlezlé netaktní dotazy cizích lze odpálkovat tak, že víckrát už se nezeptají, protože místní drbny jistě mezi sebou roznesou nejen to, že ta divná osoba nechce děti, ale i to, že při debilní a vlezlé otázce má po ruce adekvátní a ráznou odpověď.
Ovšem ne každý na to má, takříkajíc, koule.

dusička napsal(a):

modrovous napsal(a):

dusička napsal(a):

Přiznám se, že to nepobírám, když ženská nechce mít děti. Ale je to tvůj život a tvého manžela, když nechcete, tak je to vaše věc.
A nediv se, že ani tvoje mamka a tchyně to nechápou. Oni děti maj, vás. A že maj jinej názor než Ty, tak jim ho nech. Nemusí s vámi souhlasit.

7

Já myslím, že souhlas by z nich ani nikdo nedoloval. Ale na oplátku by si svoje názory a nechápání mohli nechat pro sebe a neotravovat tím Blánš život. 

A proč? Když si Blána nechá od nich ten život otravovat.

Aha. Tak jenom proto, že Blancha není sekernice, která by matku, tchýni, příbuzné a známé poslala do (_._), můžou být oni netaktní, vlezlí a sprostí, můžou strkat nos do věcí, do kterých jim ale vůbec nic není a vyvíjet na ni takovýhle sprostý nátlak.
A omluvou jim má být, že Blancha si to přece nechá líbit. No, dušičko, to je teda myšlenkový pochod, to nestačím zírat.

Ano, nemusí je přeci poslouchat. Může odejít. Proč je poslouchá? Proč o slovech přemýšlí? Má to prostě tak, nechce děti, tak to tak má. At se třeba všichni zblázněj.
Nemusí být sekernice.

Píše sem Blancha, ta má problém, že není schopna stát si za svým rozhodnutím.
Tak já to její psaní pochopila úplně jinak..., že jen neví, jak má odpálkovat dotazy a chtěla vědět, jestli to má někdo také tak.   

Blanch, přeci si nebudeš pořizovat dítě jen proto, aby tě lidi neotravovali dotazy.

dusička napsal(a):

Ano, nemusí je přeci poslouchat. Může odejít. Proč je poslouchá? Proč o slovech přemýšlí? Má to prostě tak, nechce děti, tak to tak má. At se třeba všichni zblázněj.
Nemusí být sekernice.

Ano, nemusí přemýšlet. Ale ty bys pro změnu občas mohla.

Je mi 26 let, nechci mít děti a nepřipadám si v tomto ohledu nenormální. Mateřské pudy žádné nemám, samozřejmě vím, že se můj náhled na děti může změnit, pokud se změní, tak asi až za hodně dlouho. Děti mi ale momentálně nic neříkají, zejména mimina a batolata. Mimina mi nepřijdou roztomilá, přímo mě děsí představa, že se o ně musí čl. 24 hod. denně 7 dní v týdnu starat, děsí mě nevyspání, nesnáším řev. Nedávno jsme měli návštěvu - známé a dvěma malými dětmi (5 let a 9 měsíců), ten devítiměsíční chlapeček je prý hodné miminko. No, zjistila jsem, že i hodná miminka mi lezou na nervy. Začal "povídat", což jsou pro mě nepříjemné skřeky, po asi třech hodinách jsem měla hlavu jako pátrací balón (celou dobu jsem s nimi byla v místnosti, hrála jsem si s pětiletým chlapcem, s ním si ráda hraju, on je hodné dítě, rád hraje společenské hry, staví puzzle). Děti mi nevadí až tak od pěti let.

Mít dítě není povinnost (pro mnohé potencionální prarodiče bohužel), stejně tak ale není povinnost prarodičů hlídat vnoučata (bohužel pro spoustu rodičů). Svým způsobem chápu tvé rodiče, že touží po vnoučatech, nevím, jestli už vnoučata mají, tj. zda jsi jedináček nebo máš sourozence. Ale je to trochu sobecké. Skutečně nemáš povinnost mít děti. A mít děti jen proto, že je to běžné, že většina žen má mateřské pudy a touží po dětech, na to bych se mohla vykašlat. Řídila bych se pouze sama sebou, protože ty se pak o dítě budeš muset starat, babičky možná pohlídají na pár hodin, ale budeš to ty, která bude vstávat k řvoucímu miminu, i když ti bude zle. Je třeba uvážit všechna negativa, ale i pozitiva (které já jakožto jedinec s nulovými mateřskými pudy moc nenacházím). Myslet si, že moje dítě bude hodné, prospí jako mimino celou noc atd., je velmi naivní.

Píšeš, že i tvůj partner nechce mít děti. Nevím, jak je starý a zda má děti z předchozího vztahu. Bála bych se, že svůj postoj změní v době, kdy už nebudeš moct mít děti, a uteče k ženské, která mu bude schopna dát dítě. Nemusí se to stát, ale je dobré i s touto variantou počítat.

Já jsem sice děti chtěla,moc, mám dva, dnes už dospělý kluky, děti mám všeobecně ráda, jsou fajn, je s nima sranda, zábava, ale i starost a máš o ně strach. Pro mě je normální mít děti.
Ale když je nechceš, tak je mít nemusíš. Nikdo tě nemůže nutit, abys je měla. Je to tvůj život,tvoje věc. Jednou ti to třeba bude líto, že je nemáš, ale člověk dělá různý rozhodnutí a pak někdy přemýšlí, jestli to bylo správně.
Prostě děti neměj a neboj se to říct:  "Prostě děti nechci a mám k tomu svoje důvody. Je to moje věc, moje rozhodnutí, můj život a nikomu jinýmu, krom mého partnera, který děti taky nechce, do toho nic není."

Nejsi povinná nikomu to vysvětlovat. Já to sice nechápu,protože jsem děti chtěla mít a mám, ale nevidím důvod,proč by to někdo nemohl mít jinak.
Já třeba nechci vnoučata, teda  zatím   je nechci.

Heli, já vnoučata neovlivním, myslela jsem tím spíš to,že spousta ženských nechápe, že zatím nestojím o to být babičkou. Když vnoučata přijdou, budu je milovat,rozmazlovat, starat se.Ale zatím se na to nijak netěším a nedožaduju se vnuků. A kluci zatím děti taky nechtějí mít, ani nevěsty, teda, ta od mladšího synka by i chtěla, ale zatím nemají stálý příjmy a ani vlastní bydlení,jí je 23, synovi 21, je o dva roky mladší než ona.
Ale je to stejný, že někdo nechápe, když jinej nechce mít děti a u mě nechápou, že se ve 44 letech ještě netěším na vnoučata a nechci být ještě babičkou.

Pokud se naši mladí, jedni nebo druzí, rozhodnou nemít děti, je to jejich věc. S mužem máme dohromady čtyři kluky, on dva, jednoho sice nevlastního, ale vzal ho za vlastního, takže je taky jeho, tak se nějakýho vnoučete určitě dočkáme, ale zatím mají všichni čas.
Nutit někoho, aby měl děti,to je zhovadilost. Dítě není věc, kterou odložíš, když ti nevyhovuje, takže je opravdu na těch lidech,jestli chtějí nebo ne. A nikdo nemá právo jim do toho mluvit nebo je odsuzovat, že se rozhodli jinak, než je běžný.

Nutit někoho, aby měl děti,to je zhovadilost.
A tuplovaná, když se z dotyčný/ch snaží udělat cvoka - "Tchyně mě dokonce posílala i k psychiatrovi".
Takový paňmámě kdybych ublížila na zdraví, tak mě každá porota musí osvobodit...

Proste driv bylo v mode mit dite kratce po svatbe.
Neřekla bych, že to byla "móda"... spíš to přinášelo výhody.