Oznámení

19. dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

19. dubna : Obyčejný citrón a jeho netradiční využití beze zbytku. V kuchyni i v domácnosti je skvělý pomocník!

19. dubna : Rodičovství podle zvěrokruhu: Štíři jsou přísní, Panny umí ustoupit.

#1 27. 7. 2013 23:51

L'al'ka
♥------
Registrovaný: 27. 7. 2013
Příspěvky: 0

Zamilovaná do celebrity

Úvodem bych chtěla říct, že nejsem žádná náctiletá puberačka, která se zamiluje do každého. Snadno si k někomu najdu cestu, ale pokud se skutečně zamiluji, dokážu v tom stavu setrvat několik let. Je mi 21, mám za sebou jak "lásky" na jednu noc, tak i dvouletý velice vážný vztah, ve kterém jsme uvažovali už i o svatbě do budoucna.
Každopádně můj příběh začal 21.6.2013, kdy jsem s kamarády a kamarádkou jela do vedlejšího města na koncert skupiny, jejíž písničku znám od mala a vždycky jsem hrozně toužila slyšet ji naživo. Přiznám se, že jsem se o tuhle kapelu nikdy víc nezajímala, i když je její složení víceméně stejné už několik let. Když jsme si s kamarádkou stouply do druhé řady a čekaly, co se objeví na pódiu za muzikanty, vůbec jsme netušily, jaké letní "dobrodružství" jsme si tím přivodily. Na pódium přišlo 6 kluků, a když jsem uviděla toho, o kom je vlastně celý tenhle příběh, všechno ostatní pro mě přestalo existovat. Doslova. Koncert jsme si s kamarádkou užívaly naprosto naplno a zpěvák, kytarista i druhý zpěvák (ten můj "vyvolený"; pro lepší orientaci ho budu nazývat panem K) po nás neustále pokukovali. Co jsme v tu chvíli prožívaly, jsme už dlouho nezažily a možná, že ještě nikdy. Po koncertě jsme se s nimi šly vyfotit a já nikdy nezapomenu, když mi dal ruku kolem pasu a já jemu. Mile jsem se na něj usmála, řekla: "Děkuji." a on se na mě naprosto krásně usmál a pronesl: "Nemᚠzač."
Po tom, co s námi celou dobu koncertu komunikovali pohledy a v podstatě i trochu přes mikrofon, když zpěvák řekl: "Tak doufám, že se ještě v létě uvidíme někde!" a díval se při tom na nás, jsme se rozhodly, že musíme jet na další koncert.
Dva týdny na to byl jejich koncert opravdu nedaleko našeho města a my jsme tam jely. Ani jedna nikdy nezapomeneme na ten pocit, když jsme vystoupily z vlaku a až z městečka se k nám donesl jejich hlas při zvukové zkoušce. To, co mnou v tu chvíli projelo, se absolutně nedá popsat slovy. Byla to naprostá euforická vlna, okamžitě jsem zrychlila chůzi a nemohla jsem se dočkat, až ho uvidím. A když jsme dorazily na místo, nemohla jsem uvěřit, že ho skutečně znovu vidím. Když si nás všimli, zpěvák okamžitě šel za K, něco mu řekl, K okamžitě přikývl a podíval se na nás. Během koncertu se po nás dívali, i když už ne tak intenzivně jako minule. V průběhu jsem si sundala sluneční brýle a podívala se na K mýma velkýma modrýma očima, v tu chvíli se jakoby zastavil čas. K si toho okamžitě všiml a na několik dlouhých sekund se mi do nich zadíval, a i když ho zpěvák na chvíli zastínil a neviděli jsme na sebe, když zpěvák poodešel, pořád se díval na mě. Při focení po koncertě na mi K řekl asi 4 věty, pokaždé začal mluvit on, ale bohužel nebyl čas se pobavit, protože měl kolem sebe další fanynky, které se s ním chtěly vyfotit.
Když jsme jely vlakem domů, věděla jsem, že musím najít další termín koncertu. Když odjeli, začala jsem totiž mít pocit takového prázdna trochu. Několik dní jsme s kamarádkou všechno do detailů probíraly, jestli se nám ty pohledy jenom nezdály, a jestli by z toho časem po pár dalších koncertech nemohlo být i něco víc. Popustily jsme uzdu fantazii a já víc, než bych měla. Už předtím se mi o něm zdálo celou noc, myslela jsem na něj každý den prakticky od rána do večera, ale co následovalo po tom druhém koncertu, to už bych nazvala platonickou zamilovaností. Když jsem večer usínala, představovala jsem si ho vedle sebe... Když se něčeho bojím a jsem v pokoji sama, nedokáže mě nic uklidnit (dívala jsem se s kamarádkou odpoledne na horor), ale když jsem si představovala, že je tam se mnou on, byla jsem naprosto klidná.
Včera jsme byly na jejich koncertě znovu. 3 týdny jsem plánovala, aby všechno vyšlo a my se dopravily na místo bez komplikací. Bylo to totiž daleko 180 km. Navíc to bylo spojené se srazem fanklubu, takže v plánu bylo, že tam přespí a fanoušci můžou spát zdarma pod stanem v kempu, což se nám dvěma hodilo. V podstatě celé 3 týdny jsem žila jenom tím. Šíleně jsem se těšila. Ve čtvrtek večer jsem ani nemohla uvěřit, že už je to tu, sbalila jsem stan, spacák, karimatku, ostatní potřebné věci a po obědě jsme sedly s kamarádkou do vlaku směr koncert. Cesta nás (obě jsme studentky vysoké školy) stála kolem 340,- Kč pro každou, jely jsme 2 a půl hodiny s přesedáním. Potom jsme musely jet v cílovém městě kousek MHD a pár kilometrů v hicu, s krosnou na zádech, kusem města a dlouho po silnici za městem. Když jsme došly na místo, byly jsme totálně vyřízené. A hned u vstupu do areálu jsme potkaly bubeníka, který se na nás usmíval už z dálky, což nám po té úmorné cestě zvedlo náladu. Postavily jsme stan, upravily jsme se a šly jsme si pro pití. Shodou okolností polovina kapely (i s K) seděli u stolu hned u stánku. Bohužel jsme si všimli, že zpěvák a basista tam mají přítelkyně. To nepotěšilo zvl᚝ moji kamarádku, protože ona ty podobné pocity prožívala ke zpěvákovi. K po nás trochu pokukoval, když jsme seděly nedaleko a užívaly si sluníčka. Byla jsem neskutečně šastná, že je několik metrů ode mě, že ho konečně zase vidím. Když začala hrát první kapela, K si sedl kousek od nás na lavičku a byl sám. S kamarádkou jsme toho využily a šly jsme si za ním sednout s otázkou, jestli si můžeme jít na chvilku pokecat. Hned se usmál a řekl, že určitě. Povídal si tam s námi dobrou hodinu, dokonce se i trochu napil naší vodky s džusem, i když nechtěl pít. Když jsme se zeptaly, proč nepije, řekl nám, že musí po koncertě jet domů. To mě dost zklamalo, protože jsem myslela, že tam zůstane s ostatními členy a všichni společně popijeme. Dozvěděla jsem se, co studoval za vysokou školu (znalosti z ní měl naprosto skvělé), že má staršího bratra, co má za mobil a prostě jsme si skvěle povídali. Bohužel jsem se taky dozvěděla dost nemilou zprávu, a to, že má 8 let přítelkyni. Kamarádka hned nadhodila, že to už je skoro na svatbu a on hned řekl, že se ženit ještě nechce. Přijde mi to zvláštní být skoro ve 30ti v osmiletém vztahu a neuvažovat o spojení toho vztahu svatbou. Navíc stále bydlí půl republiky od sebe a on za ní prý dojíždí. Na otázku, proč tam s ním není, nám řekl, že je někde na Moravě s kamarádkami. Sice mě to zpráva dost zdrtila, ale i tak jsme se spolu smáli nad blbostmi. Potom nám řekl, že si jde poslechnout hudbu, rozloučil se s námi a odešel. Nemohla jsem tomu věřit, celou dobu mi bušilo srdce jako o závod. A bylo to o to horší, že se nám díval do očí, když s námi mluvil. Vždycky, když se na mě podíval těma jeho neskutečnýma modrýma očima, byla jsem znovu v tom mém vysněném světě, kde mě pozve na rande atd. Ale nic víc, než pokec, jsem si nedovolila po té informaci, že má přítelkyni. Kdyby byl zvyklý ji podvádět (jak to často hudebníci atd. dělají), nechtěla bych být holka na jednu noc. Chtěla jsem pro něj být něco víc.
Každopádně asi hodinu a půl na to začal jejich koncert. Byla tam naprosto úžasná atmosféra díky fanklubu a samozřejmě díky nim. Chtěla jsem, aby nikdy neskončili. Ale bohužel. Přišel konec koncertu, šly jsme si s kamarádkou pro fotky a jako první jsme šly k panu K. Vzhledem k tomu, že se mi nějakým záhadným způsobem vypnul blesk u foáku a nemohla jsem rychle najít, jak to spravit, vzal ten foák a spravil to on sám. Sice mi nastavil černo-bílé focení místo barevného, ale ty fotky tím vypadaly zajímavější. Každopádně, když jsem ho objala kvůli fotce, krásně pevně mě objal v pase a přitiskli jsme se k sobě tvářemi. Myslela jsem si, že už ho nikdy nepustím. Hlavně s vědomím, že pár minut na to odjede a já už ho možná ani nikdy neuvidím. Zhodnotili jsme spolu naše fotky, rozloučili se a šly jsme s kamarádkou shánět ostatní členy kapely kvůli fotce.
Chvilku na to mě přepadla zase ta prázdnota, dokonce jsem měla i slzy v očích. Ve svých představách jsme touhle dobou už spolu rozebírali všechno možné a domlouvali jsme se, že se někdy setkáme. Bohužel moje představy se nevyplnily.
Sice jsme s kamarádkou dělaly blbosti atd. do půl 6 do rána, kdy jsme to vzdaly a šly jsme si na hodinu lehnout do stanu, ale i když jsem se smála půlku noci a druhou půlku seděla u táboráku a zpívala písničky se členy kapel, strašně mi chyběl ten pocit, když byl pan K jen pár metrů ode mě. Jen ten pocit, že tam prostě je. Ten pocit, když jsem viděla, že se po mně otáčí. Když jsme se zadívali do očí...
Když jsme brzo ráno opouštěly kemp kvůli vlaku, začaly mi kapat slzy z očí. Celé tři týdny jsem se na to těšila, vymýšlela jsem, co si vezmu na sebe, a jak se začneme s panem K bavit a budeme se bavit celou noc. A najednou byl konec. Konec, se kterým jsem byla spokojená jen napůl. Celou cestu jsem zadržovala pláč, a když jsem večer přišla od kamarádky domů, začaly mi téct slzy proudem. Ani nevím, jestli má cenu ještě teď v létě jezdit na další koncert. Naprosto neskutečně mi chybí, i když ve své podstatě je se mnou pořád. Než jsem ho uviděla tenkrát na tom prvním koncertě, užívala jsem si života, párty a kluků. Ale už mě to nebaví. Nedovedu si teď ani představit něco s někým mít. Vím, že jsem strašně naivní, když se jen díky pár pohledům platonicky zamiluji a pár týdnů na to díky hodině povídání doma probrečím celý večer jen proto, že ho nemůžu mít. A vlastně ani nevím, co jsem si myslela. Chytrý, milý, zřejmě věrný, vtipný, talentovaný, komunikativní, otevřený a krásný muzikant opravdu nemůže být nezadaný. Samozřejmě doufám, že bude šastný s přítelkyní, ale byla bych radši, kdyby život svedl dohromady nás dva a já si tak mohla svoji imaginární pohádku prožít i reálně. Nejspíš bych to měla brát jen jako letní lásku, ale pokaždé, když si představím jeho dotek při focení, jeho hlas, úsměv, oči, styl oblékání, charizma... Tak se svojí imaginární pohádkou prostě nedovedu přestat. Chci, ale nejde to. Momentálně si docela i přeji, aby nás včera odehnal s tím, že nemá náladu na fanynky. Možná bych si o něm myslela, že je vůl, a skoro bych si nevyplakala oči. V jednu chvíli jsem ani nemohla uvěřit tomu, že takovou strašnou prázdnotu člověk vůbec může cítit kvůli někomu, koho viděl 3x, a koho vlastně ani nezná.

Ale... i zázraky se dějí, ne?

Není tady

 

#2 28. 7. 2013 7:09

taonata
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 13. 1. 2013
Příspěvky: 4577

Re: Zamilovaná do celebrity

L'al'ka napsal(a):

Úvodem bych chtěla říct, že nejsem žádná náctiletá puberačka, která se zamiluje do každého. Snadno si k někomu najdu cestu, ale pokud se skutečně zamiluji, dokážu v tom stavu setrvat několik let. Je mi 21, mám za sebou jak "lásky" na jednu noc, tak i dvouletý velice vážný vztah, ve kterém jsme uvažovali už i o svatbě do budoucna.
Každopádně můj příběh začal 21.6.2013, kdy jsem s kamarády a kamarádkou jela do vedlejšího města na koncert skupiny, jejíž písničku znám od mala a vždycky jsem hrozně toužila slyšet ji naživo. Přiznám se, že jsem se o tuhle kapelu nikdy víc nezajímala, i když je její složení víceméně stejné už několik let. Když jsme si s kamarádkou stouply do druhé řady a čekaly, co se objeví na pódiu za muzikanty, vůbec jsme netušily, jaké letní "dobrodružství" jsme si tím přivodily. Na pódium přišlo 6 kluků, a když jsem uviděla toho, o kom je vlastně celý tenhle příběh, všechno ostatní pro mě přestalo existovat. Doslova. Koncert jsme si s kamarádkou užívaly naprosto naplno a zpěvák, kytarista i druhý zpěvák (ten můj "vyvolený"; pro lepší orientaci ho budu nazývat panem K) po nás neustále pokukovali. Co jsme v tu chvíli prožívaly, jsme už dlouho nezažily a možná, že ještě nikdy. Po koncertě jsme se s nimi šly vyfotit a já nikdy nezapomenu, když mi dal ruku kolem pasu a já jemu. Mile jsem se na něj usmála, řekla: "Děkuji." a on se na mě naprosto krásně usmál a pronesl: "Nemᚠzač."
Po tom, co s námi celou dobu koncertu komunikovali pohledy a v podstatě i trochu přes mikrofon, když zpěvák řekl: "Tak doufám, že se ještě v létě uvidíme někde!" a díval se při tom na nás, jsme se rozhodly, že musíme jet na další koncert.
Dva týdny na to byl jejich koncert opravdu nedaleko našeho města a my jsme tam jely. Ani jedna nikdy nezapomeneme na ten pocit, když jsme vystoupily z vlaku a až z městečka se k nám donesl jejich hlas při zvukové zkoušce. To, co mnou v tu chvíli projelo, se absolutně nedá popsat slovy. Byla to naprostá euforická vlna, okamžitě jsem zrychlila chůzi a nemohla jsem se dočkat, až ho uvidím. A když jsme dorazily na místo, nemohla jsem uvěřit, že ho skutečně znovu vidím. Když si nás všimli, zpěvák okamžitě šel za K, něco mu řekl, K okamžitě přikývl a podíval se na nás. Během koncertu se po nás dívali, i když už ne tak intenzivně jako minule. V průběhu jsem si sundala sluneční brýle a podívala se na K mýma velkýma modrýma očima, v tu chvíli se jakoby zastavil čas. K si toho okamžitě všiml a na několik dlouhých sekund se mi do nich zadíval, a i když ho zpěvák na chvíli zastínil a neviděli jsme na sebe, když zpěvák poodešel, pořád se díval na mě. Při focení po koncertě na mi K řekl asi 4 věty, pokaždé začal mluvit on, ale bohužel nebyl čas se pobavit, protože měl kolem sebe další fanynky, které se s ním chtěly vyfotit.
Když jsme jely vlakem domů, věděla jsem, že musím najít další termín koncertu. Když odjeli, začala jsem totiž mít pocit takového prázdna trochu. Několik dní jsme s kamarádkou všechno do detailů probíraly, jestli se nám ty pohledy jenom nezdály, a jestli by z toho časem po pár dalších koncertech nemohlo být i něco víc. Popustily jsme uzdu fantazii a já víc, než bych měla. Už předtím se mi o něm zdálo celou noc, myslela jsem na něj každý den prakticky od rána do večera, ale co následovalo po tom druhém koncertu, to už bych nazvala platonickou zamilovaností. Když jsem večer usínala, představovala jsem si ho vedle sebe... Když se něčeho bojím a jsem v pokoji sama, nedokáže mě nic uklidnit (dívala jsem se s kamarádkou odpoledne na horor), ale když jsem si představovala, že je tam se mnou on, byla jsem naprosto klidná.
Včera jsme byly na jejich koncertě znovu. 3 týdny jsem plánovala, aby všechno vyšlo a my se dopravily na místo bez komplikací. Bylo to totiž daleko 180 km. Navíc to bylo spojené se srazem fanklubu, takže v plánu bylo, že tam přespí a fanoušci můžou spát zdarma pod stanem v kempu, což se nám dvěma hodilo. V podstatě celé 3 týdny jsem žila jenom tím. Šíleně jsem se těšila. Ve čtvrtek večer jsem ani nemohla uvěřit, že už je to tu, sbalila jsem stan, spacák, karimatku, ostatní potřebné věci a po obědě jsme sedly s kamarádkou do vlaku směr koncert. Cesta nás (obě jsme studentky vysoké školy) stála kolem 340,- Kč pro každou, jely jsme 2 a půl hodiny s přesedáním. Potom jsme musely jet v cílovém městě kousek MHD a pár kilometrů v hicu, s krosnou na zádech, kusem města a dlouho po silnici za městem. Když jsme došly na místo, byly jsme totálně vyřízené. A hned u vstupu do areálu jsme potkaly bubeníka, který se na nás usmíval už z dálky, což nám po té úmorné cestě zvedlo náladu. Postavily jsme stan, upravily jsme se a šly jsme si pro pití. Shodou okolností polovina kapely (i s K) seděli u stolu hned u stánku. Bohužel jsme si všimli, že zpěvák a basista tam mají přítelkyně. To nepotěšilo zvl᚝ moji kamarádku, protože ona ty podobné pocity prožívala ke zpěvákovi. K po nás trochu pokukoval, když jsme seděly nedaleko a užívaly si sluníčka. Byla jsem neskutečně šastná, že je několik metrů ode mě, že ho konečně zase vidím. Když začala hrát první kapela, K si sedl kousek od nás na lavičku a byl sám. S kamarádkou jsme toho využily a šly jsme si za ním sednout s otázkou, jestli si můžeme jít na chvilku pokecat. Hned se usmál a řekl, že určitě. Povídal si tam s námi dobrou hodinu, dokonce se i trochu napil naší vodky s džusem, i když nechtěl pít. Když jsme se zeptaly, proč nepije, řekl nám, že musí po koncertě jet domů. To mě dost zklamalo, protože jsem myslela, že tam zůstane s ostatními členy a všichni společně popijeme. Dozvěděla jsem se, co studoval za vysokou školu (znalosti z ní měl naprosto skvělé), že má staršího bratra, co má za mobil a prostě jsme si skvěle povídali. Bohužel jsem se taky dozvěděla dost nemilou zprávu, a to, že má 8 let přítelkyni. Kamarádka hned nadhodila, že to už je skoro na svatbu a on hned řekl, že se ženit ještě nechce. Přijde mi to zvláštní být skoro ve 30ti v osmiletém vztahu a neuvažovat o spojení toho vztahu svatbou. Navíc stále bydlí půl republiky od sebe a on za ní prý dojíždí. Na otázku, proč tam s ním není, nám řekl, že je někde na Moravě s kamarádkami. Sice mě to zpráva dost zdrtila, ale i tak jsme se spolu smáli nad blbostmi. Potom nám řekl, že si jde poslechnout hudbu, rozloučil se s námi a odešel. Nemohla jsem tomu věřit, celou dobu mi bušilo srdce jako o závod. A bylo to o to horší, že se nám díval do očí, když s námi mluvil. Vždycky, když se na mě podíval těma jeho neskutečnýma modrýma očima, byla jsem znovu v tom mém vysněném světě, kde mě pozve na rande atd. Ale nic víc, než pokec, jsem si nedovolila po té informaci, že má přítelkyni. Kdyby byl zvyklý ji podvádět (jak to často hudebníci atd. dělají), nechtěla bych být holka na jednu noc. Chtěla jsem pro něj být něco víc.
Každopádně asi hodinu a půl na to začal jejich koncert. Byla tam naprosto úžasná atmosféra díky fanklubu a samozřejmě díky nim. Chtěla jsem, aby nikdy neskončili. Ale bohužel. Přišel konec koncertu, šly jsme si s kamarádkou pro fotky a jako první jsme šly k panu K. Vzhledem k tomu, že se mi nějakým záhadným způsobem vypnul blesk u foáku a nemohla jsem rychle najít, jak to spravit, vzal ten foák a spravil to on sám. Sice mi nastavil černo-bílé focení místo barevného, ale ty fotky tím vypadaly zajímavější. Každopádně, když jsem ho objala kvůli fotce, krásně pevně mě objal v pase a přitiskli jsme se k sobě tvářemi. Myslela jsem si, že už ho nikdy nepustím. Hlavně s vědomím, že pár minut na to odjede a já už ho možná ani nikdy neuvidím. Zhodnotili jsme spolu naše fotky, rozloučili se a šly jsme s kamarádkou shánět ostatní členy kapely kvůli fotce.
Chvilku na to mě přepadla zase ta prázdnota, dokonce jsem měla i slzy v očích. Ve svých představách jsme touhle dobou už spolu rozebírali všechno možné a domlouvali jsme se, že se někdy setkáme. Bohužel moje představy se nevyplnily.
Sice jsme s kamarádkou dělaly blbosti atd. do půl 6 do rána, kdy jsme to vzdaly a šly jsme si na hodinu lehnout do stanu, ale i když jsem se smála půlku noci a druhou půlku seděla u táboráku a zpívala písničky se členy kapel, strašně mi chyběl ten pocit, když byl pan K jen pár metrů ode mě. Jen ten pocit, že tam prostě je. Ten pocit, když jsem viděla, že se po mně otáčí. Když jsme se zadívali do očí...
Když jsme brzo ráno opouštěly kemp kvůli vlaku, začaly mi kapat slzy z očí. Celé tři týdny jsem se na to těšila, vymýšlela jsem, co si vezmu na sebe, a jak se začneme s panem K bavit a budeme se bavit celou noc. A najednou byl konec. Konec, se kterým jsem byla spokojená jen napůl. Celou cestu jsem zadržovala pláč, a když jsem večer přišla od kamarádky domů, začaly mi téct slzy proudem. Ani nevím, jestli má cenu ještě teď v létě jezdit na další koncert. Naprosto neskutečně mi chybí, i když ve své podstatě je se mnou pořád. Než jsem ho uviděla tenkrát na tom prvním koncertě, užívala jsem si života, párty a kluků. Ale už mě to nebaví. Nedovedu si teď ani představit něco s někým mít. Vím, že jsem strašně naivní, když se jen díky pár pohledům platonicky zamiluji a pár týdnů na to díky hodině povídání doma probrečím celý večer jen proto, že ho nemůžu mít. A vlastně ani nevím, co jsem si myslela. Chytrý, milý, zřejmě věrný, vtipný, talentovaný, komunikativní, otevřený a krásný muzikant opravdu nemůže být nezadaný. Samozřejmě doufám, že bude šastný s přítelkyní, ale byla bych radši, kdyby život svedl dohromady nás dva a já si tak mohla svoji imaginární pohádku prožít i reálně. Nejspíš bych to měla brát jen jako letní lásku, ale pokaždé, když si představím jeho dotek při focení, jeho hlas, úsměv, oči, styl oblékání, charizma... Tak se svojí imaginární pohádkou prostě nedovedu přestat. Chci, ale nejde to. Momentálně si docela i přeji, aby nás včera odehnal s tím, že nemá náladu na fanynky. Možná bych si o něm myslela, že je vůl, a skoro bych si nevyplakala oči. V jednu chvíli jsem ani nemohla uvěřit tomu, že takovou strašnou prázdnotu člověk vůbec může cítit kvůli někomu, koho viděl 3x, a koho vlastně ani nezná.

Ale... i zázraky se dějí, ne?

Ano,zázraky se dějí.Tenhle,,příběh"jsem četla asi před pěti lety.Možná by bylo hezčí prožívat svoje příběhy. stolt


Žádný člověk není tak chudý,aby nemohl darovat úsměv.

Není tady

 

#3 29. 7. 2013 8:52

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 39959

Re: Zamilovaná do celebrity

Pekné city by somsi užila, ale na zázrak nečakala. Na ten treba dvoch a v tomto prípade sa zdá, že idol je so svojím životom spokojný a netúži nič meni... Lentý flirt je krásny a neznamená nič viac ako letmý letný flirt...


Boh nás má rád, keď pracujeme, ale miluje nás, keď tancujeme
Brita

Není tady

 
NÁŠ TIP:

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů