Pochopit, jak jsem situaci vnímala já a udělat s tím nic nemusí.

lepista napsal(a):

Pochopit, jak jsem situaci vnímala já a udělat s tím nic nemusí.

jako aby měla výčitky?  řešila bych to sama se sebou a druhé už do toho netahala ....

lepista napsal(a):

Pochopit, jak jsem situaci vnímala já a udělat s tím nic nemusí.

ale PROC ? co TED z toho bude mit ? Co z toho budes mit ty?

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

Nechápu Pavli, proč mě posíláš kamsi.Co jsem napsala,že tě to tak vytočilo?

nejde o to co, ale jak. tohle jsi dělávala, když ses z maminek přesunula na psycho. už tenkrát mě to šíleně dráždilo. ten tvůj styl, kdy to vysvětluješ nebo říkáš, jako když mluví paní učitelka se školáčkem.
už tenkrát jsem s tebou kvůli tomu měla střety, pak jsi toho nechala, teď to děláš zas. vždycky, když něco napíšeš tímhle způsobem, mám chuť tě přinejmenším zakousnout.

Malá technická: existuje Ignore, ušetríš si tým dosť žlče a nám čítanie jedovatých príspevkov...

agewa napsal(a):

lepista napsal(a):

Pochopit, jak jsem situaci vnímala já a udělat s tím nic nemusí.

ale PROC ? co TED z toho bude mit ? Co z toho budes mit ty?

Vyřešení a zadostiučinění. Komunikaci.

Myslím si, že pokud je problém v naší hlavě, měli bychom ho tam odtud dostat zas jen my. Pokud, Lepisto, v sobě máš nepříjemné pocity z dětství, měla by sis je v sobě srovnat sama. "Vyříkáním" s dotyčným se většinou nic nespraví (někdy to ani nejde, třeba dotyčný mezitím umře....ale to neznamená, že tu "nevyříkanou" křivdu musí člověk v sobě nosit do konce života). Co třeba si říct, že maminka dělala, jak nejlíp uměla, nesoudit ji a domnělou křivdu si v sobě nehýčkat. Když se budu celý život užírat (a třeba i očekávat omluvu či satisfakci) tím, že mi Pepíček odvedle rozkopal bábovičky a rozšlapal kyblíček, otrávím tím život nejen sobě, ale pravděpodobně i okolí, ta věc už stejně nejde nijak napravit. Je lepší se smířit s tím, že se stalo, co se stalo, vrátit to nejde....a žít tady a teď, ne ve výčitkách k minulosti. Já bych mamince nic nevyčítala - to si myslím, že k tomu směřuje případný rozhovor -, ona jistě zvážila všechny tehdejší možnosti, které malé dítě nedokáže ani pochopit, a rozhodla, jak rozhodla. Měla na to právo, si myslím, a jistě cítila, jak ti je...ale zvolila prostě takhle, je to její život. Třeba, s jiným rozhodnutím, bys byla ty spokojenější, ale ona dlouhodobě nešťastná....to je to, co neznáš a nedokážeš posoudit, vidíš jen svým tehdy dětským pohledem. A asi by tě bolelo i dnes, kdybys jí svoje výčitky přednesla a ona by stejně hájila svoje rozhodnutí, protože třeba žije od té doby šťastně (čili z jejího pohledu by bylo to rozhodnutí dobré). Nezbývá, než to přijmout a žít svůj život, a dělat svá vlastní rozhodnutí, za která neseš odpovědnost.

lepista: proč to s mámou chceš řešit zrovna na oslavě. Jsi sobec,nekaž oslavu. Zkazit oslavu a být v hlavní roli, že? Jestli tam jít nechceš, řekni to včas a vyřeš si to v sobě-nejdřív.

Ne, nezávisle daleko za oslavou.

agewa napsal(a):

Doslo ti, ze I kdyz rikas, ze mamka nemusi nic - ona neco udelat bude muset ? A jsi pripravena na to, ze nebude  chtit/moct , ze ji muzes ublizit? Dnes uz ani JEDNA Z VAS neovlivni tehdejsi pocity a ciny ?

Matka nemusí samozřejmě nic udělat. To od ní nečekám. Byla bych ráda, kdyby jednou vyslechla také názor z jiné strany než z té její. Celý život poslouchám, že věci jsou takové a onaké.

Tak mne sa zdá lepšie dostať to zo seba ako dusiť vnútri ďalšie desaťročia , len by som si dala pozor na načasovanie a na to, aby som nemala útočný tón, ale aby to vyznelo, že mi záleží na vzájomnom vzťahu a chcem ho vylepšiť. Keď sa to dostane do konfrontačnej hladiny, bude komunikácia v (_._), on nikto rád nepočúva, čo kedy urobil zle.