29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Rozvod vnímám jako ztracený ráj.
Tak většinou všichni vnímáme konec dětství - někdo dřív, jiný později. Ale není lepší, když tví rodiče si "vzali partnery se kterými byli spokojenější", než abys žila v "ráji" s dvěma nespokojeými lidmi?
s odborníkem jsem to probírala, před lety... Teď bohužel... došlo k zásahu do černého.
To skoro vypadá, jako bys od doby "před lety" pro to "odpuštění" nic neudělala a teď tě poznání zaskočilo nepřipravenou.
Není tady
helena napsal(a):
Rozvod vnímám jako ztracený ráj.
Tak většinou všichni vnímáme konec dětství - někdo dřív, jiný později. Ale není lepší, když tví rodiče si "vzali partnery se kterými byli spokojenější", než abys žila v "ráji" s dvěma nespokojeými lidmi?
s odborníkem jsem to probírala, před lety... Teď bohužel... došlo k zásahu do černého.
To skoro vypadá, jako bys od doby "před lety" pro to "odpuštění" nic neudělala a teď tě poznání zaskočilo nepřipravenou.
a) Vše proběhlo strašně rychle. Máma potkala otčíma (svoji bývalou lásku) a čekala dítě, byly to 4 měsíce od potkání kdy jsme se stěhovaly a já musela být "dospělá", starat se sama o sebe, nepřekážet tchyni. Do doby seznámení mí rodiče byli spokojený pár.
b) Ano, neudělala jsem odpuštění, nejde mi to. Hlava velí odpustit, srdce neumí.
Upravil(a) lepista (23. 7. 2013 13:08)
Není tady
lepista napsal(a):
Agewo nevadí i když to logicky vyznívá, že ano. Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí. Já ale napsala, že je mi líto, že nemám svoji původní rodinu. Tam jsem byla doma a na tu nemohu zapomenout. Rozvod vnímám jako ztracený ráj.
nezlob se, ale ve 40 bys měla mít už "svojí" rodinu. Rodiče vnímat už "jen" jako původní rodinu pro dítě. A DOMA bys měla mít sama u sebe , ve tvém věku už né u rodičů. Být dospělá, ne dítě.
Není tady
lepista napsal(a):
helena napsal(a):
Rozvod vnímám jako ztracený ráj.
Tak většinou všichni vnímáme konec dětství - někdo dřív, jiný později. Ale není lepší, když tví rodiče si "vzali partnery se kterými byli spokojenější", než abys žila v "ráji" s dvěma nespokojeými lidmi?
s odborníkem jsem to probírala, před lety... Teď bohužel... došlo k zásahu do černého.
To skoro vypadá, jako bys od doby "před lety" pro to "odpuštění" nic neudělala a teď tě poznání zaskočilo nepřipravenou.a) Vše proběhlo strašně rychle. Máma potkala otčíma (svoji bývalou lásku) a čekala dítě, byly to 4 měsíce od potkání kdy jsme se stěhovaly a já musela být "dospělá", starat se sama o sebe, nepřekážet tchyni. Do doby seznámení mí rodiče byli spokojený pár.
b) Ano, neudělala jsem odpuštění, nejde mi to. Hlava velí odpustit, srdce neumí.
jenže nejsi dospělá dodneška.
a to že rodiče byli spokojení může být jen tvůj pohled z venku. nevíš, co mezi nimi přesně bylo, jak se navzájem cítili.
Stejně ze všeho cítím, že jsi matce rozvod ani nový vztah "nedovolila"
Upravil(a) agewa (23. 7. 2013 13:12)
Není tady
Do doby seznámení mí rodiče byli spokojený pár.
To je ovšem tvůj pohled, navíc zkreslený dětským věkem.
neudělala jsem odpuštění, nejde mi to. Hlava velí odpustit, srdce neumí
Způsob ti neporadím... ale tobě opravdu nevadí žít s červíčkem, kterej užírá a užírá? Nebylo by odpuštění přínosem i pro tebe?
Není tady
píšeš, že tatínek zemřel..takže, kdyby maminka zůstala s ním, byla by dnes nejspíš vdova.. To bys jí jistě nepřála.
Na svatební oslavu nechoď. Řekni mamince, že je to jejich den,ať si ho užijí spolu, ale po ní si o skutečném důvodu s ní promluv. Tím, že to máš v sobě nevyřešené a především s ní nevyřešené, to jen klíčí a roste. Dost možná tě překvapí, co ji k tomu vedlo. Jako malá jsi byla jistě ušetřena jejich konfliktů a tak se ti jejich vztah mohl zdát ideální.
Nicméně, nkdy se prostě stane, že lidé opustí i fungující vztah pro svou dávnou lásku. Když jim to vyjde, je to fajn. mamince ,jak se zdá , to vyšlo. Jde spíš o to, aby to neodnesly děti. Pokud ti mamka umožnila vídat se s tátou dál a nekladla překážky je čas jí odpustit.
Není tady
agewa napsal(a):
lepista napsal(a):
Agewo nevadí i když to logicky vyznívá, že ano. Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí. Já ale napsala, že je mi líto, že nemám svoji původní rodinu. Tam jsem byla doma a na tu nemohu zapomenout. Rozvod vnímám jako ztracený ráj.
nezlob se, ale ve 40 bys měla mít už "svojí" rodinu. Rodiče vnímat už "jen" jako původní rodinu pro dítě. A DOMA bys měla mít sama u sebe , ve tvém věku už né u rodičů. Být dospělá, ne dítě.
Pěkně jsi to napsala,výstižněji to už ani nejde.Mám z toho u Lepisty ten sám pocit - přece kdyby žila jako normální ženská,když ne i s dětmi,tak alespon s přítelem,tak už se dávno nezaobírá letitými záležitostmi,které jsou dávno jednak pryč (dětský ráj) a jednak dané (otčím+matka).Měla by spoustu svých starostí,radostí,plánů,me celkem i divný,že nikdy nezatoužila po dětech,to se taky u běžných ženských často nevidí.
Takže já bych to viděla na odbornou duševní pomoc,kde ti pomůžou odpoutat se od toho co bylo a co už nemůžeš změnit a žít svým životem konečně.Nepřijde mi normální ve tvém věku vyčítat něco matce,kor co se partnerských vztahů týká.
Není tady
zase je pravda, že to od její mámy byl teda taky docela fofr, někoho potkat a během krátký doby táhnout děcka pryč ..
ať už se s otcem stýkaly nebo ne, tak to ji taky mohlo napadnout, že to pro ty děcka bude docela záhul, když jim překope takhle život.
Není tady
laminanonte napsal(a):
Na svatební oslavu nechoď. Řekni mamince, že je to jejich den,ať si ho užijí spolu, ale po ní si o skutečném důvodu s ní promluv. Tím, že to máš v sobě nevyřešené a především s ní nevyřešené, to jen klíčí a roste.
Laminanonte, to mě nenapadlo a přijde mi to jako dobrá rada. Jejich den. To zní nekonfliktně.
Není tady
Jaku napsal(a):
.Mám z toho u Lepisty ten sám pocit - přece kdyby žila jako normální ženská,když ne i s dětmi,tak alespon s přítelem,tak už se dávno nezaobírá letitými záležitostmi,které jsou dávno jednak pryč (dětský ráj) a jednak dané (otčím+matka).yčítat něco matce,kor co se partnerských vztahů týká.
Právě když jsem žila u přítele tak jsem se tím trápila asi nejvíce a šla jsem pro odbornou pomoc. Nyní jsem měla spoustu let klid, dokud nepřišla ta pozvánka. Samotnou mě překvapilo, že mě to tak vzalo.
Není tady
lepista napsal(a):
Jaku napsal(a):
.Mám z toho u Lepisty ten sám pocit - přece kdyby žila jako normální ženská,když ne i s dětmi,tak alespon s přítelem,tak už se dávno nezaobírá letitými záležitostmi,které jsou dávno jednak pryč (dětský ráj) a jednak dané (otčím+matka).yčítat něco matce,kor co se partnerských vztahů týká.
Právě když jsem žila u přítele tak jsem se tím trápila asi nejvíce a šla jsem pro odbornou pomoc. Nyní jsem měla spoustu let klid, dokud nepřišla ta pozvánka. Samotnou mě překvapilo, že mě to tak vzalo.
To je zajímavý nebo spíš nenormální.Fakt by to chtělo pravděpodobně u tebe zapracovat na psychice.
Není tady
agewa napsal(a):
lepista napsal(a):
Agewo nevadí i když to logicky vyznívá, že ano. Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí. Já ale napsala, že je mi líto, že nemám svoji původní rodinu. Tam jsem byla doma a na tu nemohu zapomenout. Rozvod vnímám jako ztracený ráj.
nezlob se, ale ve 40 bys měla mít už "svojí" rodinu. Rodiče vnímat už "jen" jako původní rodinu pro dítě. A DOMA bys měla mít sama u sebe , ve tvém věku už né u rodičů. Být dospělá, ne dítě.
S druhou a treťou vetou súhlasím, s prvou nie - neexistuje podľa mňa žiadna povinnosť, zákonná, morálna ani iná, mať rodinu. (Ale neexistuje ani povinnosť rodičov byť nimi pre dospelé deti až do smrti a kašlať na vlastný život...)
Není tady
lepista napsal(a):
helena napsal(a):
Rozvod vnímám jako ztracený ráj.
Tak většinou všichni vnímáme konec dětství - někdo dřív, jiný později. Ale není lepší, když tví rodiče si "vzali partnery se kterými byli spokojenější", než abys žila v "ráji" s dvěma nespokojeými lidmi?
s odborníkem jsem to probírala, před lety... Teď bohužel... došlo k zásahu do černého.
To skoro vypadá, jako bys od doby "před lety" pro to "odpuštění" nic neudělala a teď tě poznání zaskočilo nepřipravenou.a) Vše proběhlo strašně rychle. Máma potkala otčíma (svoji bývalou lásku) a čekala dítě, byly to 4 měsíce od potkání kdy jsme se stěhovaly a já musela být "dospělá", starat se sama o sebe, nepřekážet tchyni. Do doby seznámení mí rodiče byli spokojený pár.
b) Ano, neudělala jsem odpuštění, nejde mi to. Hlava velí odpustit, srdce neumí.
Neviem, či je čo odpúšťať... Koľko si vtedy mala rokov?
Není tady
Neviem, či je čo odpúšťať
Myslím, že není podstatný jestli je nebo není - ale jak ona sama to cítí. Má-li pocit, že jí máma "ublížila", pak je odpuštění (téměř) jedinej způsob, jak se s tím srovnat.
Když ti někdo byť i nechtěně šlápne na kuří oko, je to podobný jako lepistino "Hlava velí odpustit, srdce neumí." Předpokládáš, že to nebylo schválně, ale bolí tě to stejně. A když se dotyčnej navíc ani neomluví, bolí to tuplovaně.
Není tady
Selima napsal(a):
agewa napsal(a):
lepista napsal(a):
Agewo nevadí i když to logicky vyznívá, že ano. Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí. Já ale napsala, že je mi líto, že nemám svoji původní rodinu. Tam jsem byla doma a na tu nemohu zapomenout. Rozvod vnímám jako ztracený ráj.
nezlob se, ale ve 40 bys měla mít už "svojí" rodinu. Rodiče vnímat už "jen" jako původní rodinu pro dítě. A DOMA bys měla mít sama u sebe , ve tvém věku už né u rodičů. Být dospělá, ne dítě.
S druhou a treťou vetou súhlasím, s prvou nie - neexistuje podľa mňa žiadna povinnosť, zákonná, morálna ani iná, mať rodinu. (Ale neexistuje ani povinnosť rodičov byť nimi pre dospelé deti až do smrti a kašlať na vlastný život...)
tak jsem to nemyslela, myslela jsem tím, že jeji "dětská" rodina by měla být už "odžitá", ted by měla mít jinou "dospelou " a je jedno jestli to bude jen ona sama nebo s přítelem nebo s svými dětmi.
Není tady
myslela jsem tím, že jeji "dětská" rodina by měla být už "odžitá"
Někdy je to "neodžití" způsobený rodiči, pro který je dítě pořád "dítě", který odmítají "pustit do života" - a to klidně i v případě, že má vlastní rodinu, přítele, děti...
Není tady
helena napsal(a):
Někdy je to "neodžití" způsobený rodiči, pro který je dítě pořád "dítě", který odmítají "pustit do života" - a to klidně i v případě, že má vlastní rodinu, přítele, děti...
To je výmluva nedospělého člověka. To je můj život a je na mně, nakolik se ve 46 nebo tak nějak, co je lepistě, dám stále ovlivňovat rodiči nebo ne.
Není tady
helena napsal(a):
myslela jsem tím, že jeji "dětská" rodina by měla být už "odžitá"
Někdy je to "neodžití" způsobený rodiči, pro který je dítě pořád "dítě", který odmítají "pustit do života" - a to klidně i v případě, že má vlastní rodinu, přítele, děti...
nemyslím, že je to tento případ.
Spíšto na mě působí opačně, že L. se bojí "jít" dál. Idealizuje si dětství (dětský ráj) a odmítá dospěle přijmout, že její rodiče si našli jiné partnery a nezustali spolu.
Není tady
To je výmluva nedospělého člověka.
Holt všichni nedospějou... To se stává...
A to, jestli se "dám stále ovlivňovat rodiči nebo ne" může mít X důvodů.
Spíšto na mě působí opačně, že L. se bojí "jít" dál.
Dobře - ale těžko tu můžeme určit, z čeho ten "strach" pramení. Jestli (například) z tý touhy po "ztraceným ráji", nebo (zase například) by stejným způsobem svůj "domov ideálního dětství" neopustila i tehdy, když by její rodiče zůstali spolu.
Upravil(a) helena (24. 7. 2013 7:55)
Není tady
Selima napsal(a):
Koľko si vtedy mala rokov?
Šest.
Není tady
Děkuji za všechny komentáře. Tímto tématem jsem spíše chtěla dostat radu jak se ze setkání vymluvit. Rozbor mé psychiky je přínosný nicméně mi to nepomůže s touto konkrétní situací - oslavou - která se bude konat cca do deseti dnů. Do té doby se obávám nedokáži totálně změnit.
Mnohé máte poznámku ve smyslu, že je to dávno a dávno to mělo přestat být podstatné. Já myslela, že všichni vzpomínáme na své dětství a z něho si něco neseme celý život. A´t už je to hezké či bolavé.
Není tady
Já myslela, že všichni vzpomínáme na své dětství a z něho si něco neseme celý život. A´t už je to hezké či bolavé.
To samozřejmě ano... ale nemělo by to ovlivňovat celej zbytek našeho života. Zvláště pak negativně.
Není tady
Vzpomínáme - to určitě. Ale na místě je nenechat se tím bolavým ovlivňovat v dospělosti, přijmout to, vyrovnat se s tím. Sami nebo třeba i s pomocí terapeuta. Taky se mi to daří až po pomoci terapeuta.
Není tady
lepista napsal(a):
Selima napsal(a):
Koľko si vtedy mala rokov?
Šest.
No, to je dosť málo. Ale skús tej svojej malej šesťročnej ja vysvetliť z pohľadu svojho dospelého ja, že obaja rodičia ju mali stále radi, rozvod neurobili JEJ, ale sebe... a koniec koncov jej dali aj spojenca-súrodenca.
Upravil(a) Selima (24. 7. 2013 8:44)
Není tady
Jaku napsal(a):
agewa napsal(a):
lepista napsal(a):
Agewo nevadí i když to logicky vyznívá, že ano. Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí. Já ale napsala, že je mi líto, že nemám svoji původní rodinu. Tam jsem byla doma a na tu nemohu zapomenout. Rozvod vnímám jako ztracený ráj.
nezlob se, ale ve 40 bys měla mít už "svojí" rodinu. Rodiče vnímat už "jen" jako původní rodinu pro dítě. A DOMA bys měla mít sama u sebe , ve tvém věku už né u rodičů. Být dospělá, ne dítě.
Pěkně jsi to napsala,výstižněji to už ani nejde.Mám z toho u Lepisty ten sám pocit - přece kdyby žila jako normální ženská,když ne i s dětmi,tak alespon s přítelem,tak už se dávno nezaobírá letitými záležitostmi,které jsou dávno jednak pryč (dětský ráj) a jednak dané (otčím+matka).Měla by spoustu svých starostí,radostí,plánů,me celkem i divný,že nikdy nezatoužila po dětech,to se taky u běžných ženských často nevidí.
Takže já bych to viděla na odbornou duševní pomoc,kde ti pomůžou odpoutat se od toho co bylo a co už nemůžeš změnit a žít svým životem konečně.Nepřijde mi normální ve tvém věku vyčítat něco matce,kor co se partnerských vztahů týká.
Co to je-kdyby zila jako normalni zenska..? Co je Jaku podle Tebe normalni ?Mit deti a rodinu a kdo to nema je jako nenormalni ,to snad ne? To je strasne omezeny nazor
Není tady