Rozvod vnímám jako ztracený ráj.
Tak většinou všichni vnímáme konec dětství - někdo dřív, jiný později. Ale není lepší, když tví rodiče si "vzali partnery se kterými byli spokojenější", než abys žila v "ráji" s dvěma nespokojeými lidmi?
s odborníkem jsem to probírala, před lety... Teď bohužel... došlo k zásahu do černého.
To skoro vypadá, jako bys od doby "před lety" pro to "odpuštění" nic neudělala a teď  tě poznání zaskočilo nepřipravenou.

lepista napsal(a):

Agewo nevadí i když to logicky vyznívá, že ano. Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí. Já ale napsala, že je mi líto, že nemám svoji původní rodinu. Tam jsem byla doma a na tu nemohu zapomenout. Rozvod vnímám jako ztracený ráj.

nezlob se, ale ve 40 bys měla mít už "svojí" rodinu. Rodiče vnímat už "jen" jako původní rodinu pro dítě. A DOMA bys měla mít sama u sebe , ve tvém věku už né u rodičů. Být dospělá, ne dítě.

Do doby seznámení mí rodiče byli spokojený pár.
To je ovšem tvůj pohled, navíc zkreslený dětským věkem.
neudělala jsem odpuštění, nejde mi to. Hlava velí odpustit, srdce neumí
Způsob ti neporadím... ale tobě opravdu nevadí žít s červíčkem, kterej užírá a užírá? Nebylo by odpuštění přínosem i pro tebe?

agewa napsal(a):

lepista napsal(a):

Agewo nevadí i když to logicky vyznívá, že ano. Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí. Já ale napsala, že je mi líto, že nemám svoji původní rodinu. Tam jsem byla doma a na tu nemohu zapomenout. Rozvod vnímám jako ztracený ráj.

nezlob se, ale ve 40 bys měla mít už "svojí" rodinu. Rodiče vnímat už "jen" jako původní rodinu pro dítě. A DOMA bys měla mít sama u sebe , ve tvém věku už né u rodičů. Být dospělá, ne dítě.

Pěkně jsi to napsala,výstižněji to už ani nejde.Mám z toho u Lepisty ten sám pocit - přece kdyby žila jako normální ženská,když ne i s dětmi,tak alespon s přítelem,tak už se dávno nezaobírá letitými záležitostmi,které jsou dávno jednak pryč (dětský ráj) a jednak dané (otčím+matka).Měla by spoustu svých starostí,radostí,plánů,me celkem i divný,že nikdy nezatoužila po dětech,to se taky u běžných ženských často nevidí.
Takže já bych to viděla na odbornou duševní pomoc,kde ti pomůžou odpoutat se od toho co bylo a co už nemůžeš změnit a žít svým životem konečně.Nepřijde mi normální ve tvém věku vyčítat něco matce,kor co se partnerských vztahů týká.

laminanonte napsal(a):

Na svatební oslavu nechoď. Řekni mamince, že je to jejich den,ať si ho užijí spolu, ale po ní si o skutečném důvodu s ní promluv. Tím, že to máš v sobě nevyřešené a především s ní nevyřešené, to jen klíčí a roste.

Laminanonte, to mě nenapadlo a přijde mi to jako dobrá rada. Jejich den. To zní nekonfliktně.

lepista napsal(a):

Jaku napsal(a):

.Mám z toho u Lepisty ten sám pocit - přece kdyby žila jako normální ženská,když ne i s dětmi,tak alespon s přítelem,tak už se dávno nezaobírá letitými záležitostmi,které jsou dávno jednak pryč (dětský ráj) a jednak dané (otčím+matka).yčítat něco matce,kor co se partnerských vztahů týká.

Právě když jsem žila u přítele tak jsem se tím trápila asi nejvíce a šla jsem pro odbornou pomoc. Nyní jsem měla spoustu let klid, dokud nepřišla ta pozvánka. Samotnou mě překvapilo, že mě to tak vzalo.

To je zajímavý nebo spíš nenormální.Fakt by to chtělo pravděpodobně u tebe zapracovat na psychice.

lepista napsal(a):

helena napsal(a):

Rozvod vnímám jako ztracený ráj.
Tak většinou všichni vnímáme konec dětství - někdo dřív, jiný později. Ale není lepší, když tví rodiče si "vzali partnery se kterými byli spokojenější", než abys žila v "ráji" s dvěma nespokojeými lidmi?
s odborníkem jsem to probírala, před lety... Teď bohužel... došlo k zásahu do černého.
To skoro vypadá, jako bys od doby "před lety" pro to "odpuštění" nic neudělala a teď  tě poznání zaskočilo nepřipravenou.

a) Vše proběhlo strašně rychle. Máma potkala otčíma (svoji bývalou lásku) a čekala dítě, byly to 4 měsíce od potkání kdy jsme se stěhovaly a já musela být "dospělá", starat se sama o sebe, nepřekážet tchyni. Do doby seznámení mí rodiče byli spokojený pár.
b) Ano, neudělala jsem odpuštění, nejde mi to. Hlava velí odpustit, srdce neumí.

Neviem, či je čo odpúšťať... Koľko si vtedy mala rokov?

Selima napsal(a):

agewa napsal(a):

lepista napsal(a):

Agewo nevadí i když to logicky vyznívá, že ano. Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí. Já ale napsala, že je mi líto, že nemám svoji původní rodinu. Tam jsem byla doma a na tu nemohu zapomenout. Rozvod vnímám jako ztracený ráj.

nezlob se, ale ve 40 bys měla mít už "svojí" rodinu. Rodiče vnímat už "jen" jako původní rodinu pro dítě. A DOMA bys měla mít sama u sebe , ve tvém věku už né u rodičů. Být dospělá, ne dítě.

S druhou a treťou vetou súhlasím, s prvou nie - neexistuje podľa mňa žiadna povinnosť, zákonná, morálna ani iná, mať rodinu. (Ale neexistuje ani povinnosť rodičov byť nimi pre dospelé deti až do smrti a kašlať na vlastný život...)

tak jsem to nemyslela, myslela jsem tím, že jeji "dětská" rodina by měla být už "odžitá", ted by měla mít jinou "dospelou " a je jedno jestli to bude jen ona sama nebo s přítelem nebo s svými dětmi.

helena napsal(a):

Někdy je to "neodžití" způsobený rodiči, pro který je dítě pořád "dítě", který odmítají "pustit do života" - a to klidně i v případě, že má vlastní rodinu, přítele, děti...

To je výmluva nedospělého člověka. To je můj život a je na mně, nakolik se ve 46 nebo tak nějak, co je lepistě, dám stále ovlivňovat rodiči nebo ne.

To je výmluva nedospělého člověka.
Holt všichni nedospějou... To se stává...
A to, jestli se "dám stále ovlivňovat rodiči nebo ne" může mít X důvodů.

Spíšto na mě působí opačně, že L. se bojí "jít" dál.
Dobře - ale těžko tu můžeme určit, z čeho ten "strach" pramení. Jestli (například) z tý touhy po "ztraceným ráji", nebo (zase například) by stejným způsobem svůj "domov ideálního dětství" neopustila i tehdy, když by její rodiče zůstali spolu.

Upravil(a) helena (24. 7. 2013 7:55)

Děkuji za všechny komentáře. Tímto tématem jsem spíše chtěla dostat radu jak se ze setkání vymluvit. Rozbor mé psychiky je přínosný nicméně mi to nepomůže s touto konkrétní situací - oslavou - která se bude konat cca do deseti dnů. Do té doby se obávám nedokáži totálně změnit.
Mnohé máte poznámku ve smyslu, že je to dávno a dávno to mělo přestat být podstatné. Já myslela, že všichni vzpomínáme na své dětství a z něho si něco neseme celý život. A´t už je to hezké či bolavé.

Vzpomínáme - to určitě. Ale na místě je nenechat se tím bolavým ovlivňovat v dospělosti, přijmout to, vyrovnat se s tím. Sami nebo třeba i s pomocí terapeuta. Taky se mi to daří až po pomoci terapeuta.

Jaku napsal(a):

agewa napsal(a):

lepista napsal(a):

Agewo nevadí i když to logicky vyznívá, že ano. Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí. Já ale napsala, že je mi líto, že nemám svoji původní rodinu. Tam jsem byla doma a na tu nemohu zapomenout. Rozvod vnímám jako ztracený ráj.

nezlob se, ale ve 40 bys měla mít už "svojí" rodinu. Rodiče vnímat už "jen" jako původní rodinu pro dítě. A DOMA bys měla mít sama u sebe , ve tvém věku už né u rodičů. Být dospělá, ne dítě.

Pěkně jsi to napsala,výstižněji to už ani nejde.Mám z toho u Lepisty ten sám pocit - přece kdyby žila jako normální ženská,když ne i s dětmi,tak alespon s přítelem,tak už se dávno nezaobírá letitými záležitostmi,které jsou dávno jednak pryč (dětský ráj) a jednak dané (otčím+matka).Měla by spoustu svých starostí,radostí,plánů,me celkem i divný,že nikdy nezatoužila po dětech,to se taky u běžných ženských často nevidí.
Takže já bych to viděla na odbornou duševní pomoc,kde ti pomůžou odpoutat se od toho co bylo a co už nemůžeš změnit a žít svým životem konečně.Nepřijde mi normální ve tvém věku vyčítat něco matce,kor co se partnerských vztahů týká.

Co to je-kdyby zila jako normalni zenska..? Co je Jaku podle Tebe normalni ?Mit deti a rodinu a kdo to nema je jako nenormalni ,to snad ne? To je strasne omezeny nazor