Znie to rozumne a dobre... len to žiť...

Grainne, tak se zamysli nad tímto, protože tohle dle mého názoru nemáš zpracované.

1. Abys mohl být šťastný ve vztahu, musíš být nejdřív šťastný sám. Zní to jako ošoupané klišé, ale je to svatá pravda. Nešťastný člověk, který doufá, že ve vztahu najde štěstí, najde pouze dalšího nešťastného člověka, s kterým bude mít ještě nešťastnější vztah.

mně se určitě hodně týká hlavně toto :

Jestliže chci někoho najít, tak musím 1), 2), 3)…

Lidé, kteří touží po životním partnerovi a stále ho nemají, mají většinou pocit, že aby ho našli, musí nejdříve splnit x požadavků. Ty klasické jsou, že musí zhubnout, mít lepší práci, víc peněz, hezčí auto, hezčí postavu, větší svaly, větší prsa, větší sebevědomí atd atd. Mají pocit, že pokud by byli v pohodě takoví, jací jsou, už by přece někoho našli. A vzhledem k tomu, že nikoho nenašli, dojdou k závěru, že je na nich něco špatně, a že řešením je na sobě něco změnit, vylepšit. Beznaděj těchto lidí ještě mnohonásobně zvyšují mraky zdementělých článků typu „10 věcí, které muži na ženách nesnáší“ nebo „10 zaručených triků, jak získat ženu svých snů“… Zblblí a zmatení z takovýchto článků a tisíců rad všech kamarádů a kamarádek začínájí od prvního dne nové známosti promýšlet každý tah… Zavolat teď nebo později? Ne, ne, proboha, nesmíš hned odpovědět na sms! Na to se ho/jí neptej – to by ho/jí mohlo vyděsit!!! Musíš tohle a nesmíš táhleto, tohle by vypadalo blbě, nééé, to se nehodí, pro krista, jenom nemluv o tomhletom, tohle dobře zapůsobí, takhle uděláš dojem… Nakonec je těch rad a tipů a triků tolik, že člověk už téměř neví, jak se má dívat nebo dýchat. A když se pak potenciální partner po první/druhé/třetí schůzce už neozve, tráví nešťastný hledač hodiny zpětným analyzováním svého chování a zkoumá, co udělal špatně! Po každém dalším neúspěšném pokusu o navázání nového vztahu je hledající čím dál tím vyfrustrovanější a nejistější, až často propadne dlouhodobé zoufalosti a skepsi a na vztahy buď úplně zanevře nebo zvolí cestu menšího zla a skončí s člověkem, který mu až tak nevyhovuje, ale pořád lepší než být sám… A právě tady se dostáváme ke zlomovému bodu:

helena napsal(a):

tráví nešťastný hledač hodiny zpětným analyzováním svého chování a zkoumá, co udělal špatně...
... místo aby si řekl "nechceš, nech bejt" http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

přesně tak

helena napsal(a):

přesně tak
Tak proč to neděláš???

no protože to nejde jsem ten nimrač v tom , co jsem mohla udělat špatně  přesně , jak je to v tom článku

helena napsal(a):

no protože to nejde
Všechno jde... jen malý děti se musejí nosit.

jenom zdechlý kůň ne .

helena napsal(a):

Nebo tak...

tak vidíte ... já jsem ten zdechlý kůn

Grainne napsal(a):

helena napsal(a):

Nebo tak...

tak vidíte ... já jsem ten zdechlý kůn

tak vidíš...je to jen v tvých rukách, nikdo jiný to za tebe neudělá

já se nehádám ... mají pravdu
Ale dělat s tím nic nehodláš, viď?
Je přece pohodlnější říkat "já jsem ten zdechlý kůn a z toho pocházejí všechny moje potíže", než se pokusit dělat věci jinak... to je moc práce...

nechápu úplně přesně , co nebo jak  pro to udělat
Něco jinýho, než děláš dosud... jak prosté...

já nějak nevím, co by to mělo být
NĚCO JINÝHO... kolikrát ti mám/e opakovat, že konkrétní "pracovní postup po jednotlivých krocích" ti nikdo nedá?

Já jsem sama docela nechci říct šťastná, protože štěstí je pro mě pomíjivý okamžik extáze, ale spokojená. Jsem ráda sama, protože jsem introvert, čtu si, koukám na televizi nebo do PC, jdu si sama na procházku nebo si zaplavat, občas něco podniknu s kamarádkou nebo s dcerou a pejsinkou a je mi tak dobře. Myslím si, že kdybych se musela ohlížet na nějakého chlapa, furt vymýšlet kdy se vidět, co říkat, kam jít, zrovna v době, kdy by se mi vůbec nechtělo, tak bych byla daleko nespokojenější, než jsem teď. Jsem asi trochu sobec, nechce se mi nikomu přizpůsobovat. Nechápu ženy, které musí mít za každou cenu nějaký vztah a pak se trápí, že ten jejich chlap je takovej a makovej a dělá to nebo tamto.