Myslím, že jsem mu odpustila, necítím negativní emoce, bolí mě, když ho vidím jak to vše ovlivnilo náš život - můj, dětí i jeho, přesto všechno mi není lhostejný. Žiji sama s dětmi, asi by mi pomohlo, kdybych si našla jiný vztah. Nechci abych to tak měla, ale jak si pomoc...

Znam to,neodpoutala ses od nej.Mas ho stale ve svem srdci.

Eresmuss máš pravdu, nevidět, neslyšet, nekomunikovat je nejlepší pro klid duše, jinak mi to ubližuje. Je to pech....

No tak to si nemyslím, že to potřebuju, zajímavý pohled...spíš se toho potřebuju zbavit. Sebeltost tam možná je  a co s ní : Když ho nevidím, žiji v klidu dál a normálně funguju ale jeho přítomnost ve mně vyvolává tyhle stavy - úzkost a pocity rychle od něj pryč...........protože mi to ubližuje.

No tak to si nemyslím, že to potřebuju, zajímavý pohled...spíš se toho potřebuju zbavit. Sebeltost tam možná je  a co s ní : Když ho nevidím, žiji v klidu dál a normálně funguju ale jeho přítomnost ve mně vyvolává tyhle stavy - úzkost a pocity rychle od něj pryč...........protože mi to ubližuje.

lupina montana napsal(a):

Hani, to vypadá, že to nějak potřebuješ. Nevykládej si to špatně.....kdekdo z nás "potřebuje" hluboko v duši něco, z čeho vědomí stávají vlasy na hlavě. Víš co myslím - třeba někoho jako dítě mlátěj jako žito, a on pak "potřebuje" aby ho někdo ponižoval urážel......ne a ne se toho zbavit, ačkoliv se snaží jako barevnej. Protože to v hloubi duše "potřebuje".
Jak se zbavit smutku je těžká věc; někdy pomůže se přeprogramovat, někdy musíš vyhledat pomoc. Každopádně se zamysli nad tím, jestli v tom není sebelítost.
Nicméně moje kamarádka má na ni famózní metodu. A vlastně by mohla pomoct i tobě.
Ona se té lítosti nebrání, naopak - jak to na ni přijde, tak se v ní hezky porochí. Vtip je v tom, že si dá časovej limit. Řekne si dejme tomu "ách, to je mi smutno, jak to ten manžel zkunďabil, béééé" ALE sleduje hodinky: hoďku, hoďku a půl a dost. A řekne si "zejtra si dám další hodinku smutnění, jak to ten manžel zkunďabil, dejme tomu od tří do půl pátý"
Zkusila jsem a doporučuju

ježiš, to mi přijde hrozný takhle něco kouskovat a otrávit si tím celý dny

Hana1 napsal(a):

No tak to si nemyslím, že to potřebuju, zajímavý pohled...spíš se toho potřebuju zbavit. Sebeltost tam možná je  a co s ní : Když ho nevidím, žiji v klidu dál a normálně funguju ale jeho přítomnost ve mně vyvolává tyhle stavy - úzkost a pocity rychle od něj pryč...........protože mi to ubližuje.

Takove stavy mas asi protoze te to tehdy velmi bolelo a hlavne opravdu hodne do hloubky zasahlo .Ja si myslim ,najit si nejake hobby nebo i pohodoveho pritele na obcasna setkani a zmeni se to .Neco ,co Ti cini radost a budes stastna a tim padem se nad byvaleho manzela povznest a nebudes uz citit zadne emoce k nemu a prestane Ti z nej byt uzko .Je to o emocich ,musi Ti byt proste jedno a vse bude o.k.

Hana1 napsal(a):

No tak to si nemyslím, že to potřebuju, zajímavý pohled...spíš se toho potřebuju zbavit. Sebeltost tam možná je  a co s ní : Když ho nevidím, žiji v klidu dál a normálně funguju ale jeho přítomnost ve mně vyvolává tyhle stavy - úzkost a pocity rychle od něj pryč...........protože mi to ubližuje.

Potřebuješ to,
Ale ne proto, aby ti bylo zle a ty se v tom stále utápěla, spíš proto, abys si uvědomila, že TY máš nějaký problém, který se ti stále vrací skrze manžela.
Taky myslím, že ses od něj neodpoutala a to právě proto, že sis nevyřešila to, co v tobě jeho pouhá přítomnost vzbuzuje...
Je to něco, co je vyloženě tvoje, co ti otravuje život a exmanžel ti to jen "připomíná"...
Je to něco, co jsi neodpustila sama sobě....něco hodně bolestivého, takže jsi to naprosto vytěsnila ze svého vědomí a už si to nepamatuješ, připomíná ti to jen tvůj ex...
S ním to tedy nemá až tolik společného, spíš s tebou. ty jediná můžeš sama sebe vyléčit

Já bych se zaměřila na to, co jsi napsala: že je ti líto, jak to všechno ovlivnilo vaše životy, životy dětí...
Osobně si myslím, že každá událost má svá plus a svá mínus.
Z toho, jak píšeš, mám pocit, že ty se zaměřuješ pouze na ta mínus. Jako bys ani nemohla - neuměla - vidět i to dobré, co to přineslo - skončila jsi nefunkční vztah, postavila ses na vlastní nohy, jako rodina s dětmi fungujete...atd. atd.
Vězíš spíš jen v té lítosti, stezku po něčem, co možná ani neexistovalo..je ti líto života někoho, kdo tvou lítost třeba ani nepotřebuje, protože sám o sobě je přesvědčený, že dělá všechno dobře....
Zkus se zamyslet nad tím, proč to tak máš.... proč na sebe bereš zodpovědnost za životy druhých lidí, proč vlastně potřebuješ obviňovat sama sebe, že jsi například dětem neudržela rodinu.... dosaď si sem všechno to, co způsobuje, že je ti to "líto".

A metoda, o které mluví lupi, je velmi účinná. Potlačovat sebelétost je velmi náročné a stejně to dlouho nefunguje. Za to, když se pořádně polituješ, tak půl - čtvrt hoďky denně, tak časem dojdeš k tomu, co píše ppavla - že je pitomost si pořád takhle otravovat život a na nějaké sebelitování se vyprdneš, protože to už nebudeš potřebovat
Nakonec už jako děti nás přece nejvíc lákalo to, co bylo ZAKÁZANÉ. Když si sebelítost povolíš, dáš jí jasná pravidla, které dokážeš dodržet, přestane tě nějaké stále stejné skuhrání bavit. Uvědomíš si hodně rychle, že to, kvůli čemu sama sobě otravuješ život, jsou vlastně prkotiny.

Hana1 napsal(a):

Myslím, že jsem mu odpustila, necítím negativní emoce, bolí mě, když ho vidím jak to vše ovlivnilo náš život - můj, dětí i jeho, přesto všechno mi není lhostejný. Žiji sama s dětmi, asi by mi pomohlo, kdybych si našla jiný vztah. Nechci abych to tak měla, ale jak si pomoc...

Život detí je život detí, im otcom byť neprestal, ale tvoj život by ovplyvňovať nemusel - vy ste sa rozviedli a neviem, či nový vzťah, ale nový život by sa ti zišiel celkom určite... Už sa odpútaj, lebo prežiješ celý zvyšok života len minulosťou... a
starými krivdami, domnelými alebo skutočnými. Nájdi si koníčka, vymysli spoločné aktivity možno aj  deťmi, alebo s kamoškami - alebo si nájdi nových známych a kamarátov. Bezprostredne po rozpade vzťahu by mi tvoje pocity a postoje pripadali normálne, ale po rokoch...?

Upravil(a) Selima (10. 7. 2013 8:30)

Děkuji Sel za příspěvky:)

Nejhorší na tom je, že po posledním soudu jsme si na chodbě poprvé za 10 let popovídali o všem co bylo, kde jsem dělali chyby - od jeho odchodu od rodiny jsme se viděli jen při rozvodu a u soudech o výživném a protože odešel ze dne na den k jiné ženě bez vysvětlení, nedokázali jsem spolu vůbec v minulosti komunikovat, byl jak pomatený.......po rozhovoru u soudu mě zval na kafe a já jsem raději než byl rozsudek odešla, cítila jsem, že s ním nechci jít a nedokážu si říct proč. Cítilo jsem, že je  mi ho líto, že se mu teď moc nedaří, i když po tom, jak se v minulosti choval, vím, že bych od něj mělal utíkat hodně daleko. Našel si  mojí adresu na netu a začal mi psát. Nejprve jsme neodpovídala, jednou jsem odepsala a pak jsme si začali psát a zjistili jsme, že jsme každý už jiný, ty roky nám něco daly ale i vzaly a dokážeme si dnes přiznat svoje chyby. Nevím, proč mi píše když v počátku napsal, že někoho má.......Měla bych mu říct, že už není už co řešit, ale není mi lhostejný, tak se v tom plácám, zda jít či nejít a co tím pozváním sleduje....snad se mi podaří dozrát k nějakému rozhodnutí......vztahy jsou složité a my to máme jako nějakou karmu........

Je to přesně tak, jak píšeš. Musím si to srovnat v hlavě, co vlastně chci a utnout to.