Diskuze se ubírá zajímavým směrem . Netušila jsem, že někdo má takový odpor k jménům Josef, František, Antonín... Já jsem jiná generace, jsem ročník 1986, tudíž to vnímám asi jinak než o generaci starší.

Ještě tu nezazněly relevantní informace, tak to musím napravit, koho to nezajímá, ať nečte, bude to delší.

Dochované záznamy dokládají, že v době od 13. stol. do 1. pol. 19. stol. se u nás nejčastěji objevovala jména Jan, Petr, Mikuláš, Jiří, Václav, Martin, Ondřej (Mendy!, není to slátanina, nýbrž je to jméno, které má u nás dlouhou tradici, to, že se ti nelíbí, je věc druhá), Tomáš, Jakub, Matěj, Pavel, Adam (od 16. stol.), Josef, František, Karel, Antonín; z ženských Kateřina, Anna, Dorota, Markéta, Alžběta, Klára, Ludmila, Magdaléna, Barbora, Marie.
18. století zavádí kult Panny Marie a sv. Josefa a s ním dochází k rozšíření jmen Marie a Josef. Důsledkem kanonizace nových barokních světců se u nás objevují také jména Terezie, Karel, František, Antonín (a přechýlené tvary: Josefa/Josefína, Františka, Karla/Karolína, Antonie). Šíření těchto jmen napomáhá i vzor rodu Habsburků. Tato jména se rozšiřují i mezi venkovský lid.   

Od druhé pol. 19. stol. se díky národnímu obrození začínají hojně dávat slovanská jména - Jaroslav, Bohuslav, Vladimír, Jarmila, Věra... a české obdoby cizích jmen: Božena (Benedikta, Beatrice, Teofila), Růžena (Rosalie)... Slovanská jména jsou značně rozptýlena a v popředí výskytu jmen na prvních místech stále dominují jména jako Josef, Jan, František, Václav, Antonín, Karel, Marie, Anna, Kateřina, Josefa, Antonie, Františka...

První světová válka přináší nové změny v celé společnosti, a to i ve jménech. Najednou začínají být jména jako Anežka, Aloisie, Vendelín... pociťována za zastaralá. V oblibě je pomalu střídají Eva, Irena...

Po druhé světové válce jména jako Václav, Anna, František, Marie... utlačují postupně do ústraní slovanská jména - zejména Miroslav/a, Jaroslav/a, jména "vlastnecká" - Vlasta, Věra (ty krátce po válce či v období války), a zhruba od 60. či 70. let přichází do obliby jména dávaná hojně před barokem - jsou to jména apoštolská a evangelická: Petr, Pavel, Marek, Ondřej, Jakub, Martin, Tomáš, Jan, Lukáš..., nově přechýlené tvary Jana, Pavla, Petra, Martina..., některé ze jmenovaných jsou stále v oblibě, některá už tolik ne. Momentálně jsou dost oblíbená starozákonní jména - David, Sára, Samuel, Jáchym, Adam... (některá z nich nedominují v top 10 nejdávanějších jmen, ale dávají se nesrovnatelně více než před např. 20 lety), plus v posledních zhruba deseti letech se začala více objevovat jména, která vyskytovala do poloviny 19. stol., avšak pak upadla do zapomnění - jedná se o jména: Amálie, Rozálie, Viktorie, Julie, Matyáš, Tobiáš...

Zdroj: M. Knappová: Jak se vaše dítě bude jmenovat a Robert Altman: Osud podle jména

Toliko v kostce k historii obliby jmen v českých zemích.

Tato diskuze mě přiměla přepsat si nepřehledné poznámky k rodokmenu do přehledné formy. Zatím jsem se dostala pouze k předkům z mamčiny strany. Žili převážně ve vesnicích v dnešním okrese Blansko, ve dvou vesnicích na Jevíčsku a jedna větev v Hronově. Nejčastější mužské jméno je František a ženské Anna. Častá je Marie, Františka, vyskytuje se tam i Ludvík, Cyril, Božena, Marianna, Vincent, Vincencie, Engelbert, Kateřina, Josef a další jména.

V online matrikách jsem často narážela na jména Marianna a Johanna (19. stol.), Julie (ty se mohly narodit na zač. 19. stol.), Emílie (viz Julie), Matěj (stejné jako Julie a Emílie), na více si nevzpomenu.

Na příkladu rodiny jedné mé prababičky okomentuji jména. Jedná se o rodinu půlláníka (vlastník cca 17 ha půdy), vesnická rodina, otec František, matka Marie.
Děti:
1. Maria Anna 1887, zemřela v roce - často jsem narážela na buď Maria Anna nebo Marianna, Maria a Marie kolísalo, příp. se ještě dávalo Anna Marie/Maria
2. František Stanislav 1888, zemřel ve dvou letech - zajímavé je, že některý ze sourozenců měl dvě jména, některý jen jedno
3. Maria 1889
4. Ludmila 1891 - velmi časté jméno na přelomu 19. a 20. století, je třeba ale zmínit, že se toto jméno dávalo i před barokem
5. Bedřich Jan 1892
6. František 1894
7. Alžběta 1896
8. Anna 1898
9. Josefka 1900 - v matrice je napsáno skutečně Josefka, ale na hrobě má Josefa
10. a 11. dvojčata: Alois a Anton 1902, Alois zemřel jako mimino - Anton to je zajímavé, opět se potvrzuje, že některá jména nebyla až tolik ustálena (Marie/Maria, Anton/Antonín...)
12. Johanna 1904, zemřela jako sedmidenní

Pro Algebranu samá jména vhodná tak max. pro plebs , mně se až na Bedřicha a Aloise líbí všechna, některá méně, některá více.

A když už jsme u těch "plebsových jmen", tak musím uvést, že jeden mamčin bratranec se jmenuje František, ročník 1951, jeho otec se jmenoval taky František, Franta st. byl mimochodem zvěrolékař .
Řekla bych, že o masové rozšíření "barokních" jmen se postaral císař František Josef I. V téměř každém tzv. vesnickém románu (Světlá, K. V. Rais...) se objevuje Frantík, Pepík, Lojza, Tonda..., tak proto ta vaše asociace vás nad 40+, nebo i mladších.

Vilemíno, já píšu o svým POCITU  z těch jmen...........ne že by skutečně měly být jen pro plebs.
Ale když slyším Tonda, Fanda, Pepa, tak mám ten pocit, že se to pro moderní lidi nehodí .

Upravil(a) algebrana (7. 7. 2013 9:33)

Vilemína napsal(a):

Diskuze se ubírá zajímavým směrem . Netušila jsem, že někdo má takový odpor k jménům Josef, František, Antonín... Já jsem jiná generace, jsem ročník 1986, tudíž to vnímám asi jinak než o generaci starší.

Ještě tu nezazněly relevantní informace, tak to musím napravit, koho to nezajímá, ať nečte, bude to delší.

Dochované záznamy dokládají, že v době od 13. stol. do 1. pol. 19. stol. se u nás nejčastěji objevovala jména Jan, Petr, Mikuláš, Jiří, Václav, Martin, Ondřej (Mendy!, není to slátanina, nýbrž je to jméno, které má u nás dlouhou tradici, to, že se ti nelíbí, je věc druhá), Tomáš, Jakub, Matěj, Pavel, Adam (od 16. stol.), Josef, František, Karel, Antonín; z ženských Kateřina, Anna, Dorota, Markéta, Alžběta, Klára, Ludmila, Magdaléna, Barbora, Marie.
18. století zavádí kult Panny Marie a sv. Josefa a s ním dochází k rozšíření jmen Marie a Josef. Důsledkem kanonizace nových barokních světců se u nás objevují také jména Terezie, Karel, František, Antonín (a přechýlené tvary: Josefa/Josefína, Františka, Karla/Karolína, Antonie). Šíření těchto jmen napomáhá i vzor rodu Habsburků. Tato jména se rozšiřují i mezi venkovský lid.   

Od druhé pol. 19. stol. se díky národnímu obrození začínají hojně dávat slovanská jména - Jaroslav, Bohuslav, Vladimír, Jarmila, Věra... a české obdoby cizích jmen: Božena (Benedikta, Beatrice, Teofila), Růžena (Rosalie)... Slovanská jména jsou značně rozptýlena a v popředí výskytu jmen na prvních místech stále dominují jména jako Josef, Jan, František, Václav, Antonín, Karel, Marie, Anna, Kateřina, Josefa, Antonie, Františka...

První světová válka přináší nové změny v celé společnosti, a to i ve jménech. Najednou začínají být jména jako Anežka, Aloisie, Vendelín... pociťována za zastaralá. V oblibě je pomalu střídají Eva, Irena...

Po druhé světové válce jména jako Václav, Anna, František, Marie... utlačují postupně do ústraní slovanská jména - zejména Miroslav/a, Jaroslav/a, jména "vlastnecká" - Vlasta, Věra (ty krátce po válce či v období války), a zhruba od 60. či 70. let přichází do obliby jména dávaná hojně před barokem - jsou to jména apoštolská a evangelická: Petr, Pavel, Marek, Ondřej, Jakub, Martin, Tomáš, Jan, Lukáš..., nově přechýlené tvary Jana, Pavla, Petra, Martina..., některé ze jmenovaných jsou stále v oblibě, některá už tolik ne. Momentálně jsou dost oblíbená starozákonní jména - David, Sára, Samuel, Jáchym, Adam... (některá z nich nedominují v top 10 nejdávanějších jmen, ale dávají se nesrovnatelně více než před např. 20 lety), plus v posledních zhruba deseti letech se začala více objevovat jména, která vyskytovala do poloviny 19. stol., avšak pak upadla do zapomnění - jedná se o jména: Amálie, Rozálie, Viktorie, Julie, Matyáš, Tobiáš...

Zdroj: M. Knappová: Jak se vaše dítě bude jmenovat a Robert Altman: Osud podle jména

Toliko v kostce k historii obliby jmen v českých zemích.

tak mne se nejvice libi toto obdobi :   jsou to jména apoštolská a evangelická: Petr, Pavel, Marek, Ondřej, Jakub, Martin, Tomáš, Jan, Lukáš

Vilemíno, krásně jsem si početla! Já taky dělám rodokmen naší rodiny a jména mě zajímají. Můj dědeček byl Tomáš a bylo bezva zjistit, že jeden jeho předek v 17. století byl taky Tomáš.

Ivana napsal(a):

Vilemíno, krásně jsem si početla! Já taky dělám rodokmen naší rodiny a jména mě zajímají. Můj dědeček byl Tomáš a bylo bezva zjistit, že jeden jeho předek v 17. století byl taky Tomáš.

Moji prarodiče se jmenovali: Jan, Růžena, Ludvík a Božena, praprarodiče: František, Marie, Antonín, Amálie, Ludvík, Anna, František a Božena, prapraprarodiče: Jan, Terezie, Jan, Magdalena, František, Rosalie, Bartoloměj, Anna, Cyril, Anna, František, Marie, Engelbert, Františka, Ludvík a Anna. Všichni byli katolíci, Češi až na jednu - Anna, to byla sudetská Němka. Kupodivu jsem nenarazila na žádného Václava.

LENNNA napsal(a):

dusička napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Jo,kdyz je dite maly a rika se mu Vasicek nebo Vasik je to pekny,ale Michal je hezci.

V čem je Erem hezčí? Michal je taky hezké jméno. Je to o vkusu.
Malý Venoušek po tátovi, vlastně po partnerovi, s kterým to dítě máš. Vždyt je to krásný.

Duši, přesně tak, je to o vkusu. Na Václavovi mi nepřijde nic pěkněho a už vůbec se mi nezdá krásný pojenovat dítě po rodičích!

dusička napsal(a):

Manžela oslovuju Pavle, když jsme sami, tak Pavliku
kluka Pavliku
Já s tím fakt problém nemám, jesti malej nebo velkej. Stejně malej Pavlik bude pořád malej, i když svýho tátu přerostl. A jen kvůli tomu, aby se jména nepletli dávat nějaké jiné jméno, proč?
Já jsem taky Marie jako mamka, tátovi se jméno líbilo, tak ho chtěl. Máma byla Maruš, já Maruška. Teď jsem jako velká taky Maruš.
No občas se stalo, když táto volal Maruš, tak jsme se ozvaly, která.
Proč by mělo být jméno rozlišovací?
Vždyt se i stane, že ve třídě jsou dítka se stejnými jmény. (A Pavel zase až tak atraktivní není, a je jen jeden ve třídě, jak na základce, tak teď na učnáku).

jenže ve třídě je to něco jiného, dusičko.
jinak - syn neprotestuje, když mu říkáš pavlíku ? já oslovit mladýho zdrobnělinou, vyskočí asi z kůže. cca od 14 to nemá rád. v podstatě to chápu, mě to v tom věku vadilo taky.

lupina montana napsal(a):

Skelnář? To je ale dost tvrdý do pusy, Duši. Ono to Sklenář je dost obtížný na vyslovování samo o sobě - já bych mu tam mrskla Honzíka. To by znělo hezky.

co petr ?

aprill napsal(a):

Grainne napsal(a):

Ivana napsal(a):

Překvapuje mě dělení jmen na buranská a neburanská. To by mě v životě nenapadlo. Já se dost zajímám o rodokmeny naší rodiny a jména jako Jan, Antonín, František, Josef, Václav jsou jména, která se hodně dávala v 19. století a to jak ve městě, tak na venkově. Ve dvacátém byly zas moderní Karel, Milan, Zdeněk, Jaroslav, Miroslav.
Můj pradědeček byl např. Ferdinand, jiný pradědeček Josef, dědečci byli Tomáš a Maxmilián, babičky Božena a Ludmila. Jména, snad kromě toho Tomáše, se mi nelíbí, ale ne proto, že by byla buranská nebo nevímjaká.
Když si uvědomím, kolik českých králů bylo Václavů, co třeba Josef II., Karel IV., Karel Čapek, Josef Suk, Antnín Dvořák, František Palacký, Alois Jirásek, to snad nebyli žádní burani?

Ja to spis rozdeluju podle toho ceho je moc .... kdyz ve vekove kategorii 40+  je kazdy druhy Pepik nebo Franta   Nedavno jsem setkala taky s nic moc jmenem , ale protoze je spise ojedinele uz to zni zase jinak

v každé věkové kategorii je něčeho moc. když jsem před 23 lety pojmenovala syna - adam, bylo to jméno velmi ojedinělé . teď je adam na každém rohu a nejméně dvakrát

adam byl moje první láska nebo počkat, druhá. v jeslích jsem měla tomáška, adámka až ve školce. byl to blonďáček s kudrnatejma vláskama a odstěhoval se mi do brna.

eremuruss napsal(a):

dusička napsal(a):

Kdyby můj manžel byl Václav,měla bych doma syna Venouška. Hezký jméno , řekněte mi, co je na něm ošklivého, hanlivého, buranského?

Jo,kdyz je dite maly a rika se mu Vasicek nebo Vasik je to pekny,ale Michal je hezci.

mně se zase nelíbí to vašíček nebo vašík. líbí se mi prostě vašek. ne venca, ne vašík a cokoliv podobnýho.

Prarodiče,narození v přeminulém století  byli Marie a Dominik,Marie a Rudolf, rodiče Libuše a Miroslav,manžel byl Jaroslav,děti mám Martinu a Tomáše a vnoučata Zuzanu,Kateřinu,Lucii a Dominika.

Vilemína napsal(a):

aprill napsal(a):

vil, druhé jméno by mělo být jméno po kmotrovi/kmotře. já mám taky v křestním listě jména dvě, v OP pouze jedno.
moc zajímavé čtení , dala sis s tím práci

Kmotři Marie Anny se jmenovali Libor a Johanna, Františka Stanislava František a Kateřina, Bedřicha Jana František a Kateřina, takže druhé jméno po kmotře/kmotrovi nemají. Byli to katolíci, takže při křtu dostali samozřejmě další jméno, to jsem ale v té matrice narozených nenašla. Jen někteří (tak dejme tomu 30%) měli druhé jméno. Proč, to mi zůstává záhadou.

Já jsem v matrice zjistila, že moje babička byla pokřtěná Božena Anna. Její kmotra taky nebyla Anna, tak nevím. Možná se mohly dávat dvě jména. Můj syn chodí s dívkou, kteá se jmenuje Anna Marie.