Bara ,Alena ,Petra dyt je toho hodne na vyber

Všechna jména jsou hezká, když se hezky říkaj (říkávala moje babička)
a na každé jméno se dá vymyslet nadávka. když bude někdo chtít

Veron, musíš blíže specifikovat, jakou máš zhruba představu o jméně. Některá jména určitě nepřipadají v úvahu - např. se tak jmenuje tvoje sestra a ty nechceš, aby v nejužší rodině byly dvě Jany atd. Některá se ti vůbec nelíbí a nebo připomínají nesympatického člověka.

Mně se osobně líbí spousta jmen. Mám ráda počeštěná jména, ne poangličtěné tvary typu Tobias, když česká varianta Tobiase je Tobiáš, ale je to každého věc, lidem se za jména neposmívám.

Z dívčích jmen se mi nejvíce líbí Alžběta, přijde mi to "vznešené" jméno, dále pak se mi moc líbí Magdalena (preferuji podobu s krátkým e), Markéta, Eliška, Šárka, Hana, Kristina (upřednostňuji tento tvar, v kalendáři je Kristýna), Amálie, Viktorie, Rozálie, Anežka, Johana, Františka, Dorota, Josefína, Antonie, Ludmila, Růžena, Zuzana, Adéla, Tereza... obecně mám ráda plné tvary jmen, např. bych nedala Magdu (která je běžná a lze ji bez problému dát), ale Magdalenu ano, líbí se mi "stará" jména, nemám ráda moc mezinárodně znějící jména jako je Daniela, Denisa...

Z chlapeckých se nejvíce líbí Vilém, těsně po něm Štěpán a Lukáš, dále Jan, Jakub, Vojtěch, Václav, Viktor, Matyáš, František, Tomáš, Jonáš, Eliáš, Šimon...

dusička napsal(a):

Všechna jména jsou hezká, když se hezky říkaj (říkávala moje babička)
a na každé jméno se dá vymyslet nadávka. když bude někdo chtít

To je pravda, ALE jsou bohužel jména, u kterých ta nadávka či říkanka napadne ihned každého, není třeba mít žádnou fantazii - např. Denis, Linda... je zajímavé, že Linda se mi docela líbí, ale Denis vůbec, ale jak jsem psala, lidem se za jména neposmívám, proč taky, sami si je nevybrali.

Holga napsal(a):

Můj syn se jmenuje po tátovi - Honzík a dcerka po babičce, mojí matce - Anička.
Nikdy bych nedala dceři jméno po sobě, co já jsem se svým jménem zklusila mezi spolužáky. Jméno mi vybral táta, zřejmě se mi chtěl pomstít, nebo nevim.

Jmenuješ se Holga nebo Helga?

Mně se za jméno nikdo nesmál, nebudu ho tu prozrazovat, jen chci podotknout, že se na něj při troše fantazie dala vymyslet nepěkná rýmovačka. Smáli se mi za jiné věci.

Vilemína napsal(a):

dusička napsal(a):

Všechna jména jsou hezká, když se hezky říkaj (říkávala moje babička)
a na každé jméno se dá vymyslet nadávka. když bude někdo chtít

To je pravda, ALE jsou bohužel jména, u kterých ta nadávka či říkanka napadne ihned každého, není třeba mít žádnou fantazii - např. Denis, Linda... je zajímavé, že Linda se mi docela líbí, ale Denis vůbec, ale jak jsem psala, lidem se za jména neposmívám, proč taky, sami si je nevybrali.

Nebo Blanka. Co já jsem s tímhle jménem zkusila Dneska už na to koukám jinak, ale na základní škole bych se v pr***i viděla

Veron, vyber podle svého vkusu, v tomhle se těžko radí.  Mělo by ti to prostě "naskočit" a to bude to správné jméno. Navíc u holky to spojení jména a píjmení není doživotní jako u kluka. V každém případě bych se držela při zemi, aby její křestní jméno ve spojitosti s ryze českým příjmením znělo tak nějak normálně, aby se jí ve škole nesmáli.

Judyna napsal(a):

Veron, vyber podle svého vkusu, v tomhle se těžko radí.  Mělo by ti to prostě "naskočit" a to bude to správné jméno. Navíc u holky to spojení jména a píjmení není doživotní jako u kluka. V každém případě bych se držela při zemi, aby její křestní jméno ve spojitosti s ryze českým příjmením znělo tak nějak normálně, aby se jí ve škole nesmáli.

Těžko říct, tento argument bych nepoužila, spíše bych to brala tak, že jména typu Sophia Sklenářová, Tobias Patočka... zní lacině, někdy až směšně, jak chtějí rodiče působit za každou cenu "světově". Zářným příkladem je Ornella Štiková a její Quentin.

Tak uvediem, aké "kritériá" som mala ja.
Nechcela som, aby mali deti mená po nás rodičoch, či starých rodičoch úplne totožné. (otec - syn, matka - dcéra)
Nechcela som, aby meno vybral iba jeden z rodičov, na tom by sa mali zhodnúť obaja. My sme dokonca pri druhom potomkovi do toho začlenili aj prvého potomka, aby sme nevybrali niečo, čo by sa mu nepáčilo.
Páči sa mi, keď sa syn volá po matke a dcéra po otcovi....u nás nemožné.
Páči sa mi, keď sa súrodenci volajú podobne, napr. Denis-Denisa, Milan-Roman, Erik-Patrik, Kristína-Katarína, Natália-Anastázia....
Nedala by som žiadne cudzie meno k slovenskému priezvisku. (Ono síce, keď si hodím naše priezvisko napr. do vyhľadávača na FB, tak mi to vyhodí samých číňanov )

Chodila jsem na jaře se synem do herny a nad některými jmény jsme se nestačila divit. Třeba Aaron Holub. To na mě bylo docela dost. Byla tam maminka s holčičkou Jůlií a říkala jí stále jen Julka, takové krásné jméno a tak ho kazí. Ale to je věc vkusu.
Jméno jsme vybírali hlavně krátké, protože příjmení máme v mužské verzi na 11 písmen. Tak pro holčičku jsme měli Adélku, u chlapečka jsem se zpočátku bála, že partner bude prosazovat své jméno, protože zdědil po tatínkovi, ten po svém tatínkovi, atd atd. a je ty ryze české jméno, které se dnes už snad ani nedává. Naštěstí hned zpočátku řekl, že by nechtěl, aby se jeho syn jmenoval po něm. Líbí se mi David, Daniel, Lukáš, Ondřej, Adam. Vybrali jsme to první.
Se svým jménem jsem anprosto spokojená, líbí se. Myslím, že rodiče vybírali dobře, i pro moji sestru.

Má kritéria při výběru jména by byla následující:

- nedala bych jméno, které už je v nejužší rodině (partner, moji sourozenci, partnerovy sourozenci a jejich děti, zřejmě ani rodiče)
- bylo by mi srdečně jedno, že stejné jméno má sousedka bydlící ve 3. patře, to bych nemohla dát pomalu žádné jméno, nehrála bych na "vyfouknutí", v diskuzích o jménech se s tím ale dost často setkávám
- dala bych jméno, které je v častější verzi, takže ne Josephine ale Josefína, ne Štěpána ale Štěpánka..., jedině u Kristýny bych uvažovalo o Kristině, u Magdalény bych neváhala a dala Magdalenu
- preferovala bych počeštěné tvary, nemusím mezinárodně znějící jména, byť jsou v českém prostředí velmi dávaná a nezní k typicky českému prostředí divně (David, Daniel, Adam...)
- brala bych v úvahu příjmení, a to i u holky, dnes se holky tolik nevdávají, dávno neplatí, že holka se stejně ve 20 či v 25 vdá a bude mít jiné příjmení
- ve jméně a příjmení by nesměly být 3 r - takže ne Barbora Strnadová, max. 2 r, ale tady bych hodně dlouho rozvažovala, nemám vadu řeči, ale 3 r ve jméně a příjmení mi nezní pěkně

Pokud bych si mohla sama vybrat, vybírala bych mezi jmény Alžběta, Magdalena, Markéta a Eliška/Vilém, Štěpán a Lukáš. Vilém je nádherné jméno, ale má pro mě dvě vady - není to až tak časté jméno, trochu bych se obávala, že bych tím dítěti zavařila, že by zbytečně vyčnívalo, aniž by o to stálo (pokud by mělo moji povahu, tak by to tak mělo) a pak oslovení Vile, změní se jedno písmeno a je z toho vole.

kostka napsal(a):

Chodila jsem na jaře se synem do herny a nad některými jmény jsme se nestačila divit. Třeba Aaron Holub. To na mě bylo docela dost. Byla tam maminka s holčičkou Jůlií a říkala jí stále jen Julka, takové krásné jméno a tak ho kazí. Ale to je věc vkusu.
Jméno jsme vybírali hlavně krátké, protože příjmení máme v mužské verzi na 11 písmen. Tak pro holčičku jsme měli Adélku, u chlapečka jsem se zpočátku bála, že partner bude prosazovat své jméno, protože zdědil po tatínkovi, ten po svém tatínkovi, atd atd. a je ty ryze české jméno, které se dnes už snad ani nedává. Naštěstí hned zpočátku řekl, že by nechtěl, aby se jeho syn jmenoval po něm. Líbí se mi David, Daniel, Lukáš, Ondřej, Adam. Vybrali jsme to první.
Se svým jménem jsem anprosto spokojená, líbí se. Myslím, že rodiče vybírali dobře, i pro moji sestru.

JULIE, ne Jůlie, možná jde dát i Jůlie, to nevím, ale pravděpodobnost, že se ta holčička jmenovala Jůlie, je dost malá, běžná je Julie, tato podoba je i v kalendáři. A domácká podoba Julka se mi líbí.