Máš matku, je taková jaká je, už dlouho, jen tobě otevřelo oči svatební veselí versus ponížení. Je třeba si nechat dál ubližovat? Musíš se stýkat s tátou v matčině přítomnosti? Musíš jí odpovídat na řeči, které nemusíš poslouchat?

Uvědom si, že dělá stejnou věc po celý tvůj život. Přestaň to  brát osobně a podívej se na to jako na její selhání. Stýkej se s lidmi, kteří ti něco dávají, kteří tě respektují, ostatní fakt nestojí za to.

dusička napsal(a):

Adriano
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.

Dusicko prosim te, i kdyb mel kdokoliv kdekoli blby saty, tak na to explicitne upozornovat a k tomu kritizivat liceni, je netaktni, surove.  To proste rozhodi.  I kdyby, treba mela krepelka nejkrasnejsi saty toho roku....chapes? 


Tyvm otazkam se divim.

dusička napsal(a):

Adriano
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.

Nehnevaj sa, ale rozprávať neveste na svadbe - bez jej opýtania - že má hrozné šaty je podľa mňa kritika, a nie vyslovenie názoru. Tuná sú ľudia takí necitliví, že každému vnucujú svoj názor bez toho, aby sa ich niekto naň vôbec pýtal... A matka by mohla tušiť, KEDY je vhodné načasovanie, keď už tede nutne MUSÍ dcére oznámiť, že má hrozný vkus a hrozné šaty... A vytiahnuť to po roku pri diskusii o svadbe niekoho iného je už podľa mňa cielené týranie, a nie vyjadrenie názoru - po roku už je to nutne úplne šumafuk, nikto to nezmení, tak načo to môže byť dobré...?

Selima napsal(a):

dusička napsal(a):

Adriano
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.

Nehnevaj sa, ale rozprávať neveste na svadbe - bez jej opýtania - že má hrozné šaty je podľa mňa kritika, a nie vyslovenie názoru. Tuná sú ľudia takí necitliví, že každému vnucujú svoj názor bez toho, aby sa ich niekto naň vôbec pýtal... A matka by mohla tušiť, KEDY je vhodné načasovanie, keď už tede nutne MUSÍ dcére oznámiť, že má hrozný vkus a hrozné šaty... A vytiahnuť to po roku pri diskusii o svadbe niekoho iného je už podľa mňa cielené týranie, a nie vyjadrenie názoru - po roku už je to nutne úplne šumafuk, nikto to nezmení, tak načo to môže byť dobré...?

Dobře, ale nechápu, když spolu vybíraly ty šaty, proč jí to neřekla v tom svatebním salonu, proč až na svatbě.

dusička napsal(a):

Selima napsal(a):

dusička napsal(a):

Adriano
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.

Nehnevaj sa, ale rozprávať neveste na svadbe - bez jej opýtania - že má hrozné šaty je podľa mňa kritika, a nie vyslovenie názoru. Tuná sú ľudia takí necitliví, že každému vnucujú svoj názor bez toho, aby sa ich niekto naň vôbec pýtal... A matka by mohla tušiť, KEDY je vhodné načasovanie, keď už tede nutne MUSÍ dcére oznámiť, že má hrozný vkus a hrozné šaty... A vytiahnuť to po roku pri diskusii o svadbe niekoho iného je už podľa mňa cielené týranie, a nie vyjadrenie názoru - po roku už je to nutne úplne šumafuk, nikto to nezmení, tak načo to môže byť dobré...?

Dobře, ale nechápu, když spolu vybíraly ty šaty, proč jí to neřekla v tom svatebním salonu, proč až na svatbě.

Lebo to je podstata psychického týrania a manipulácie... Tam nejde o šaty, účes alebo čokoľvek objektívne, ale o to zraniť, nasrať, vytočiť toho druhého...

Křepelko, taky to bohužel znám Taky bych chtěla mít mámu, která mě bude brát takovou, jaká jsem, ale už mi konečně dochází, že takovou holt nemám. Rodiče si nevybíráme. Já už mám po svatbě dlouho, ale nejen, že se taky tak trošku nepovedla, ale pak jsem ještě hodně dlouho  od ní ohledně svatby výčitky. Teď už ne. Nejsme v kontaktu. A i když to bolí, tak vím, že je to tak lepší.

dusička napsal(a):

Já vím , je to hnusný od mámy.
Ale prostě to nepobírám, že máma , místo toho aby byla spokojená, že má spokojené dítě,tak ...

Ona nechce mit spokojeny dite. V tom to je.

Jak napsala Selima:

Lebo to je podstata psychického týrania a manipulácie... Tam nejde o šaty, účes alebo čokoľvek objektívne, ale o to zraniť, nasrať, vytočiť toho druhého...

Upravil(a) sahleb (13. 5. 2013 16:52)

dusička napsal(a):

Já vím , je to hnusný od mámy.
Ale prostě to nepobírám, že máma , místo toho aby byla spokojená, že má spokojené dítě,tak ...

dusičko, normální máma by byla spokojená, že má spokojené dítě. Jenomže tahle paní není normální matka, to je člověk s poruchou osobnosti, kterému působí nevýslovnou radost svoje dítě trápit

Světe div se něco ve mně vybuchlo a já ji pěkně od srdce i plic řekla co si o těch jejích výstupech na svatbě myslím a kupodivu mi ani moc neoponovala. Od té doby o tom nemluvíme. Neberu to jako svoji výhru, ale aspoń jsem měla dobrý pocit z toho, že jsem ukázala, že se až tak moc nebojím. Mamka není určitě psychicky v pořádku a v podstatě celé dětsví jsem prožila ve strachu. Proto je asi hodně zvláštní, že jsem s ní v kontaktu. Jedno ale vím jistě, pokud nám bude ubližovat až bude dítě na světě utnu to, protože nebudu ji podporovat v tom, aby negativně působila na mé dítě.
Je to tak, rodiče si člověk nevybere a musí se snažit žít jinak ve své nové rodině a být svým dětem oporou a kladným vzorem:-(. Snad to vůči svým dětem dokážu!

Křepelko, výborně.

Milá křepelko, vím, že je takhle diskuze už starší, ale ráda bych ti řekla, že něco podobného zažívám se svým otcem, od malička jsem se mu chtěla nějak zavděčit, dělala jsem ze sebe blbečka, aby si mě všimnul, aby mě poslouchal, když se naši rozvedli a mamka se odstěhovala do garsonky, musela jsem žít s ním a těšila jsem se, až třeba příjde z práce a já mu budu vyprávět co jsem dělala, když jsem mu něco říkala, tak on mě neposlouchal a nejhorší na tom je, že já jsem to věděla, viděla jsem to, že mě neposlouchá, ale stejně jsem pořád mluvila, myslela jsem si naivně, že se to nějak změní, ale nikdy se to nezměnilo, pro něj jsem vždycky ta hrozná já, on nikdy nedělá chyby a nedokáže pochopit, že tím, že jsme si v hodně věcech podobní, tak proto si nerozumíme, ale vždycky ví, že to je moje chyba, on nikdy totiž nechybuje Až jsem se konečně odstěhovala s přítelem, dodělala školu a našla si práci a přestala jsem být na něm finančně závislá, tak se mi ulevilo, stále jsem před ním dělala blbečka až jednou prostě hladina přetekla a já jsem si řekla, že už je toho dost, pochopila jsem nebo spíše si v sobě přiznala, že mě stejně nebude nikdy poslouchat, že ho nebudu zajímat a že mě nebude mít nikdy rád, aspoň né tak jak bych chtěla, na mé svatbě sice byl, ale k oltáři mě vedl brácha, máme rok a půl starou dceru a on za ní příjde jednou za 3 měsíce a už ani nevím co si s ním mám říct, tobě radím, aby ses taky odprostila od mámy, co ti tohle dělá, uleví se ti a s tatínkem se zkus domluvit, že se budete vídat jen spolu, já to mám jednodušší v tom, že naši jsou rozvedení, ale přeju ti hodně štěstí, protože vím, jak to s člověkem mává a je z toho ve stresu Konkrétně tohle se dá vidět i v seriálu Cesty domů (vím, že jsou to "telenovely"), ale některé situace ze života se opravdu dějí, kdy matka (Linda Rybová) nemiluje svého syna, ale citově ho vydírá, protože on pořád chce získat její přízeň, nakonec to skončí tím, že matku zabije, ale to už je extrém, ale je tam dobře ukázané, jak to s člověkem mává. To, že ti matka takhle zkazila svatbu, to se nedá omluvit, ještě když ti s výběrem šatů pomáhala, u mojí svatby se taky pokazilo co se dalo a rodinní příslušníci taky nebyli milí, navíc rodiče ženicha nepřišli a řeknu ti, že je to půl roku a taky o tom pořád přemýšlím, když každý píše, jak to byl nejkrásnější den v životě a můj bohužel nebyl Přeju hodně štěstí, užívej miminka a nenech se matkou trápit, já se teď s taťkou vidím jednou za čas, na hodinu a je mi mnohem lépe

Natasha 59 napsal(a):

Křepelko, své děti neskutečně miluju, ale  nebyla jsem daleko, abych byla jako tvoje matka. Když mi dospělá dcera oznámila, že se bude vdávat, nezažívala jsem žádný pocit štěstí a radosti, ale strašně hluboký citový šok, zradu, pocit  zklamání. Zhroutil se mi svět - došlo mi, že moje,  MOJE rodina končí, rozpadá se, že už to nikdy nebude jako dřív, že už nezasedneme ke společné snídani v neděli v pyžamech, nebude společné povídání večer v obýváku, že už nebudeme všichni u vánočního stromku, prostě, že už vše bude jiné. Měla jsem ale dost času to rozchodit a ( s nechutí v sobě) svatbu zorganizovala, nevěstu vychválila (opravdu byla ale nádherná), vše bylo jak má, veselo, spousta gratulací, děkováni, plno příjemných hostů, krásných fotek. Dcera mi za krásnou svatbu poděkovala a pozvala mne za to na relaxační den. Ale ve mně je dodnes, i po 4 letech, pocit ublíženosti, že od nás odešla, že opustila svoji rodinu a založila svoji i když k nám jezdili co dva týdny a vztahy máme velmi dobré. Podobně těžce jsem prožívala i oznámení, že čekají miminko, to už byl pro mě naprostý konec mé rodiny, protože se v té době osamostatnil i syn a zůstali jsme sami. Vnučka je úžasná, milujeme ji, bereme si ji jak jen je to možné ale už je vídáme méně. Od té svatby už nic není jako předtím, žádný víkend, žádné narozeniny, žádné svátky nejsou tak krásné. A já se s tím asi už nikdy nesmířím.
A tak mi došlo, že to samé jsem přece udělala kdysi i já svým rodičům!!  O to víc teď za nimi jezdím, trávím s nimi víc času  a v duchu se jim omlouvám, že jsem je roky časově zanedbávala. Nezatracujte hned své matky, taky se jednou ocitnete v podobné situaci a věřte, vůbec to není lehké, tím spíš, když už se s partnerem v podstatě nemáte o čem bavit.
Křepelko, zkus to překousnout, třeba to matka cítí podobně a nedokáže to potlačit. Zkus jí dát najevo, že ji máš přesto ráda a že ji potřebuješ.
Předpokládám že už máš miminko, tak buďte všichni moc šťastní

Tohle je pro mě překvapením. Já jsem ráda, když je má dcerka šťastná. Takovéhle pocity jsem při její svatbě nezažívala. Nu a když mi oznámila, že budu babičkou, a pak podruhé, to byly jedny z nejkrásnějších dní mého života. Neznám osobně žádnou ženu, která by to měla, jak tady popisuješ ty. Nebo to ty ženy možná neříkají nahlas.
U tebe bude nejspíš pes zakopaný v tom, že se s partnerem nemáte o čem bavit, ne v tom, že tvá dcera vyletěla z hnízda. Ve vztazích, které jsou hezké, nastupuje pak jiná kvalita. Váš vztah je možná problematický a držely vás pohromadě jenom děti. To jsou mé domněnky, ale možná na tom něco pro tebe bude. Až budeš šťastná ve vztahu s partnerem, dáš svobodu svým dětem. Nebo spíš - až budeš umět být šťastná sama se sebou.
Rodiče by měli dát svým dětem křídla, aby mohly vyletět.

Ještě něco mě praštilo do oka. Slovo neskutečně. Závislost není láska. Tím neříkám, že své děti nemiluješ. Ale že jsi na nich i závislá. A to není dobře.

Upravil(a) Eva. (16. 2. 2014 17:01)