29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Maminka asi není psychicky v pořádku. Jezdi za tátou, s ní se jen přivítej a rozluč. Nenech se zatáhnout do její hry. Zkus na ni nereagovat, nenech si ublížit.
Není tady
Máš matku, je taková jaká je, už dlouho, jen tobě otevřelo oči svatební veselí versus ponížení. Je třeba si nechat dál ubližovat? Musíš se stýkat s tátou v matčině přítomnosti? Musíš jí odpovídat na řeči, které nemusíš poslouchat?
Uvědom si, že dělá stejnou věc po celý tvůj život. Přestaň to brát osobně a podívej se na to jako na její selhání. Stýkej se s lidmi, kteří ti něco dávají, kteří tě respektují, ostatní fakt nestojí za to.
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Křepelko,
podle mého názoru by to chtělo dospět a nastavit matce hranice, které nebude překračovat. Matka určitě přesně ví, jakými zbraněmi tě nejlépe zasáhnout a ty jí to stále umožňuješ. Dokud si neuvědomíš svoji hodnotu a své hranice a nenajdeš v sobě sílu se jí postavit, bude se ti to dít pořád dál. Vystup ze stínu poslušné dcery a vem život do svých rukou.
Nevim, co to ma spolecneho s dospelosti Krepelky......
Me to, co napsala Krepelka, vyrazilo dech, pripomelo mi to svatbu me sestrenice pred desetiletim. Jeji matka (moje teta) se k ni chova jeste hur. Rict na svatbe vlastni dceri, ze se za ni stydim, je mimo jakoukoliv dospelost. Je to zakerne a zranujici a naprosto zbytecne. A hlavne BEZDUVODNE. Urcite to Krepelka necekala, zrovna v tak jedinecny den v zivote.
Matka, ktera tohle udela, to dela s radosti a surove. Kdyz tohle nekdo udela, vi proc to dela a jaky to ma dopad. Chce to delat.
Jedinna uspesna zbran je prestat se stykat, ale to neni tak lehko proveditelne.
Moje teta tohle dela rada me davno jiz dospele starsi (nez jsem ja) sestrenici, ktera je moje velka kamaradka od detstvi. Je to vemi podobne.
Není tady
dusička napsal(a):
Adriano
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.
Dusicko prosim te, i kdyb mel kdokoliv kdekoli blby saty, tak na to explicitne upozornovat a k tomu kritizivat liceni, je netaktni, surove. To proste rozhodi. I kdyby, treba mela krepelka nejkrasnejsi saty toho roku....chapes?
Tyvm otazkam se divim.
Není tady
sahleb napsal(a):
dusička napsal(a):
Adriano
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.Dusicko prosim te, i kdyb mel kdokoliv kdekoli blby saty, tak na to explicitne upozornovat a k tomu kritizivat liceni, je netaktni, surove. To proste rozhodi. I kdyby, treba mela krepelka nejkrasnejsi saty toho roku....chapes?
Tyvm otazkam se divim.
Sahleb - to byly otázky směřované k tomu, že by se Křepelka neměla nechat rozhodit. I když chápu, je to hodně moc těžké a raní to.
Není tady
dusička napsal(a):
Adriano
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.
Nehnevaj sa, ale rozprávať neveste na svadbe - bez jej opýtania - že má hrozné šaty je podľa mňa kritika, a nie vyslovenie názoru. Tuná sú ľudia takí necitliví, že každému vnucujú svoj názor bez toho, aby sa ich niekto naň vôbec pýtal... A matka by mohla tušiť, KEDY je vhodné načasovanie, keď už tede nutne MUSÍ dcére oznámiť, že má hrozný vkus a hrozné šaty... A vytiahnuť to po roku pri diskusii o svadbe niekoho iného je už podľa mňa cielené týranie, a nie vyjadrenie názoru - po roku už je to nutne úplne šumafuk, nikto to nezmení, tak načo to môže byť dobré...?
Není tady
krepelka napsal(a):
Ano uznávám, že šaty nakonec taky nebyly dle mého gusta, ale pokud by to řekla jednou a potom se k tomu již nevracela, uznala bych její názor. Ale celodenní její neštastné pohledy a vyčítání jak jsem si tohle mohla vzít (i když je vybírala semnou:-)))?
Ráda bych už vlastní svatbu vytěsnila z hlavy a ráda a v pohodě chodila na svatby jiných.
Mé dětsví s mámou? Velmi těžké až schizofenní. Na jedné straně chvíle kdy se semnou mazlila, hezky si povídala, dala by mě i bráchovi vše, materiálně nám hodně pomohli X na druhou stranu časté výčitky, ošklivé a sprosté nadávky, ponižování (já nemám vkus, já se hrozně směju, já nejsem drsná vůči manželovi jako ona, což je špatně, já vlastně vše dělám špatně). Obligátní věta : ,, nejsi dobrá dcera ".
Ono mi snad už ani nejde o vztah mezi mnou a jí, jako o mého tátu, který je nemocný a trápí ho naše rozepře. Vždy když odjedu, volá a prosí ať přijedu. Strašně se těší na vnuka, jedinou jeho slabostí je, že se neumí zrovna postavit mámě. Kvůli němu dělám blbečka a s prominutím sklopím uši a jde se dál. Jsem slabá, neumím se zatvrdit a přestat s nimi komunikovat. Ani manžel mě v tom nepodpoří, naopak mě přemlouvá, abych k nim šla, že ona se stejně nezmění. Cítím to jako začarovaný kruh a nejsem v této oblasti absolutně vnitřně vyrovnaná. Musím však začít nějak na tom asi zapracovat, už kvůli dítěti, protože nechci aby byl toho svědkem. Těším se až si doděláme domeček a budu mít konečně své vlastní zázemí!
Nemohla by si sa s otcom stretávať niekde inde? A na tú druhú spoluautorku sa vykašľať?
Není tady
Selima napsal(a):
dusička napsal(a):
Adriano
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.Nehnevaj sa, ale rozprávať neveste na svadbe - bez jej opýtania - že má hrozné šaty je podľa mňa kritika, a nie vyslovenie názoru. Tuná sú ľudia takí necitliví, že každému vnucujú svoj názor bez toho, aby sa ich niekto naň vôbec pýtal... A matka by mohla tušiť, KEDY je vhodné načasovanie, keď už tede nutne MUSÍ dcére oznámiť, že má hrozný vkus a hrozné šaty... A vytiahnuť to po roku pri diskusii o svadbe niekoho iného je už podľa mňa cielené týranie, a nie vyjadrenie názoru - po roku už je to nutne úplne šumafuk, nikto to nezmení, tak načo to môže byť dobré...?
Dobře, ale nechápu, když spolu vybíraly ty šaty, proč jí to neřekla v tom svatebním salonu, proč až na svatbě.
Není tady
Dušičko, protože Křepelčina máma není zřejmě v pořádku. Kdyby byla, řekne dceři svůj názor už při výběru, ale zároveň by repektovala to, jaké šaty si křepelka vybrala. I kdyby to byl pytel nebo kraťasy - byl to přece její den.
kritizovat dceru v její svatební den - moc horšího už uděla nemohla. Snad jen pohanět miminko, až se narodí. A to se zřejmě i stane.
Není tady
dusička napsal(a):
Selima napsal(a):
dusička napsal(a):
Adriano
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.Nehnevaj sa, ale rozprávať neveste na svadbe - bez jej opýtania - že má hrozné šaty je podľa mňa kritika, a nie vyslovenie názoru. Tuná sú ľudia takí necitliví, že každému vnucujú svoj názor bez toho, aby sa ich niekto naň vôbec pýtal... A matka by mohla tušiť, KEDY je vhodné načasovanie, keď už tede nutne MUSÍ dcére oznámiť, že má hrozný vkus a hrozné šaty... A vytiahnuť to po roku pri diskusii o svadbe niekoho iného je už podľa mňa cielené týranie, a nie vyjadrenie názoru - po roku už je to nutne úplne šumafuk, nikto to nezmení, tak načo to môže byť dobré...?
Dobře, ale nechápu, když spolu vybíraly ty šaty, proč jí to neřekla v tom svatebním salonu, proč až na svatbě.
Lebo to je podstata psychického týrania a manipulácie... Tam nejde o šaty, účes alebo čokoľvek objektívne, ale o to zraniť, nasrať, vytočiť toho druhého...
Není tady
Já vím , je to hnusný od mámy.
Ale prostě to nepobírám, že máma , místo toho aby byla spokojená, že má spokojené dítě,tak ...
Není tady
Křepelko, taky to bohužel znám Taky bych chtěla mít mámu, která mě bude brát takovou, jaká jsem, ale už mi konečně dochází, že takovou holt nemám. Rodiče si nevybíráme. Já už mám po svatbě dlouho, ale nejen, že se taky tak trošku nepovedla, ale pak jsem ještě hodně dlouho od ní ohledně svatby výčitky. Teď už ne. Nejsme v kontaktu. A i když to bolí, tak vím, že je to tak lepší.
Není tady
dusička napsal(a):
sahleb napsal(a):
dusička napsal(a):
Adriano
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.Dusicko prosim te, i kdyb mel kdokoliv kdekoli blby saty, tak na to explicitne upozornovat a k tomu kritizivat liceni, je netaktni, surove. To proste rozhodi. I kdyby, treba mela krepelka nejkrasnejsi saty toho roku....chapes?
Tyvm otazkam se divim.Sahleb - to byly otázky směřované k tomu, že by se Křepelka neměla nechat rozhodit. I když chápu, je to hodně moc těžké a raní to.
DUsicko, tady . presne v tomto pripade, nekomu radit a ocekavat od nej, ze ho to nerozhodi je absurdni. Na takovou poznamku se nezapomina cely zivot. MAtka ty saty vybirala s ni, s dcerou a pak ji flakne do ksichtu primo na svatbe, ze jsou hnusny. Ta matka si to naplanovala. Chtela to udelat a chtela z dcerinyho ponizeni mit radost. Proste ji dostat na koelna. Triumfovat. Me je to jasny.
To urcite neni poprve. A aby se to neopakovalo, existuje jen jedinna cesta, uplne se odriznout. Jenze co pak, kdyz prijdou vnoucata aco pak, kdyz manzel bude mit vyborny vztah a bude ji chtit vydet. Ten vbotny vztah si jeji vlastni matka klidne zaridi. Manzel zmanipulovan proti ni nic mit nebude.
Není tady
dusička napsal(a):
Já vím , je to hnusný od mámy.
Ale prostě to nepobírám, že máma , místo toho aby byla spokojená, že má spokojené dítě,tak ...
Ona nechce mit spokojeny dite. V tom to je.
Jak napsala Selima:
Lebo to je podstata psychického týrania a manipulácie... Tam nejde o šaty, účes alebo čokoľvek objektívne, ale o to zraniť, nasrať, vytočiť toho druhého...
Upravil(a) sahleb (13. 5. 2013 16:52)
Není tady
Tak na tohle bych promptně odpověděla: "No vidíš co jsi způsobila tou svojí výchovou"
vylepšila bych to dotazem - Myslíš, že je to dědičné nebo vlivem prostředí ?
Křepelko, jednoho krásného dne sebereš odvahu a s matkou to utneš. Teď ještě prostě nenastala ta správná chvíle.
Není tady
dusička napsal(a):
Já vím , je to hnusný od mámy.
Ale prostě to nepobírám, že máma , místo toho aby byla spokojená, že má spokojené dítě,tak ...
dusičko, normální máma by byla spokojená, že má spokojené dítě. Jenomže tahle paní není normální matka, to je člověk s poruchou osobnosti, kterému působí nevýslovnou radost svoje dítě trápit
Není tady
najblizsie jej povedz- co si si porodila, to mas!
Není tady
Světe div se něco ve mně vybuchlo a já ji pěkně od srdce i plic řekla co si o těch jejích výstupech na svatbě myslím a kupodivu mi ani moc neoponovala. Od té doby o tom nemluvíme. Neberu to jako svoji výhru, ale aspoń jsem měla dobrý pocit z toho, že jsem ukázala, že se až tak moc nebojím. Mamka není určitě psychicky v pořádku a v podstatě celé dětsví jsem prožila ve strachu. Proto je asi hodně zvláštní, že jsem s ní v kontaktu. Jedno ale vím jistě, pokud nám bude ubližovat až bude dítě na světě utnu to, protože nebudu ji podporovat v tom, aby negativně působila na mé dítě.
Je to tak, rodiče si člověk nevybere a musí se snažit žít jinak ve své nové rodině a být svým dětem oporou a kladným vzorem:-(. Snad to vůči svým dětem dokážu!
Není tady
určitě dokážeš, uvědomuješ si co je špatně! Uvidíš že máti si nebude tolik troufat a dovolovat si na tebe, když se budeš umět proti tomu ohradit. Čím víc bys ustupovala, tím víc by ona stupňovala nátlak. Držím ti palce.
Není tady
Křepelko, výborně.
Není tady
Nojo - MATKY - věčné téma ................... je to rok - hoď to za hlavu a nenos si to pořád s sebou jako křivdu - že sis nechala blbými kecy zkazit náladu, není vina tvé matky, ale tvoje . Teprve, až si uvědomíš, že nežiješ svůj život proto, abys uspokojovala svoji matku, budeš mít klid - matka si žije podle svého, ty můžeš taky - záleží jen na tobě, nakolik tě bude ovlivňovat skutečnost, co si o tvém životě myslí tvoje matka - zkus si uvědomit, že to vůbec není důležité - svoje štěstí si buduje každý sám. Dokud budeš závislá na hodnocení matky, nežiješ svůj život - házíš každý den do kanálu
Upravil(a) Háňa* (5. 7. 2013 11:47)
Není tady
Milá křepelko, vím, že je takhle diskuze už starší, ale ráda bych ti řekla, že něco podobného zažívám se svým otcem, od malička jsem se mu chtěla nějak zavděčit, dělala jsem ze sebe blbečka, aby si mě všimnul, aby mě poslouchal, když se naši rozvedli a mamka se odstěhovala do garsonky, musela jsem žít s ním a těšila jsem se, až třeba příjde z práce a já mu budu vyprávět co jsem dělala, když jsem mu něco říkala, tak on mě neposlouchal a nejhorší na tom je, že já jsem to věděla, viděla jsem to, že mě neposlouchá, ale stejně jsem pořád mluvila, myslela jsem si naivně, že se to nějak změní, ale nikdy se to nezměnilo, pro něj jsem vždycky ta hrozná já, on nikdy nedělá chyby a nedokáže pochopit, že tím, že jsme si v hodně věcech podobní, tak proto si nerozumíme, ale vždycky ví, že to je moje chyba, on nikdy totiž nechybuje Až jsem se konečně odstěhovala s přítelem, dodělala školu a našla si práci a přestala jsem být na něm finančně závislá, tak se mi ulevilo, stále jsem před ním dělala blbečka až jednou prostě hladina přetekla a já jsem si řekla, že už je toho dost, pochopila jsem nebo spíše si v sobě přiznala, že mě stejně nebude nikdy poslouchat, že ho nebudu zajímat a že mě nebude mít nikdy rád, aspoň né tak jak bych chtěla, na mé svatbě sice byl, ale k oltáři mě vedl brácha, máme rok a půl starou dceru a on za ní příjde jednou za 3 měsíce a už ani nevím co si s ním mám říct, tobě radím, aby ses taky odprostila od mámy, co ti tohle dělá, uleví se ti a s tatínkem se zkus domluvit, že se budete vídat jen spolu, já to mám jednodušší v tom, že naši jsou rozvedení, ale přeju ti hodně štěstí, protože vím, jak to s člověkem mává a je z toho ve stresu
Konkrétně tohle se dá vidět i v seriálu Cesty domů (vím, že jsou to "telenovely"), ale některé situace ze života se opravdu dějí, kdy matka (Linda Rybová) nemiluje svého syna, ale citově ho vydírá, protože on pořád chce získat její přízeň, nakonec to skončí tím, že matku zabije, ale to už je extrém, ale je tam dobře ukázané, jak to s člověkem mává. To, že ti matka takhle zkazila svatbu, to se nedá omluvit, ještě když ti s výběrem šatů pomáhala, u mojí svatby se taky pokazilo co se dalo a rodinní příslušníci taky nebyli milí, navíc rodiče ženicha nepřišli a řeknu ti, že je to půl roku a taky o tom pořád přemýšlím, když každý píše, jak to byl nejkrásnější den v životě a můj bohužel nebyl
Přeju hodně štěstí, užívej miminka a nenech se matkou trápit, já se teď s taťkou vidím jednou za čas, na hodinu a je mi mnohem lépe
Není tady
Křepelko, své děti neskutečně miluju, ale nebyla jsem daleko, abych byla jako tvoje matka. Když mi dospělá dcera oznámila, že se bude vdávat, nezažívala jsem žádný pocit štěstí a radosti, ale strašně hluboký citový šok, zradu, pocit zklamání. Zhroutil se mi svět - došlo mi, že moje, MOJE rodina končí, rozpadá se, že už to nikdy nebude jako dřív, že už nezasedneme ke společné snídani v neděli v pyžamech, nebude společné povídání večer v obýváku, že už nebudeme všichni u vánočního stromku, prostě, že už vše bude jiné. Měla jsem ale dost času to rozchodit a ( s nechutí v sobě) svatbu zorganizovala, nevěstu vychválila (opravdu byla ale nádherná), vše bylo jak má, veselo, spousta gratulací, děkováni, plno příjemných hostů, krásných fotek. Dcera mi za krásnou svatbu poděkovala a pozvala mne za to na relaxační den. Ale ve mně je dodnes, i po 4 letech, pocit ublíženosti, že od nás odešla, že opustila svoji rodinu a založila svoji i když k nám jezdili co dva týdny a vztahy máme velmi dobré. Podobně těžce jsem prožívala i oznámení, že čekají miminko, to už byl pro mě naprostý konec mé rodiny, protože se v té době osamostatnil i syn a zůstali jsme sami. Vnučka je úžasná, milujeme ji, bereme si ji jak jen je to možné ale už je vídáme méně. Od té svatby už nic není jako předtím, žádný víkend, žádné narozeniny, žádné svátky nejsou tak krásné. A já se s tím asi už nikdy nesmířím.
A tak mi došlo, že to samé jsem přece udělala kdysi i já svým rodičům!! O to víc teď za nimi jezdím, trávím s nimi víc času a v duchu se jim omlouvám, že jsem je roky časově zanedbávala. Nezatracujte hned své matky, taky se jednou ocitnete v podobné situaci a věřte, vůbec to není lehké, tím spíš, když už se s partnerem v podstatě nemáte o čem bavit.
Křepelko, zkus to překousnout, třeba to matka cítí podobně a nedokáže to potlačit. Zkus jí dát najevo, že ji máš přesto ráda a že ji potřebuješ.
Předpokládám že už máš miminko, tak buďte všichni moc šťastní
Není tady
Natasha 59 napsal(a):
Křepelko, své děti neskutečně miluju, ale nebyla jsem daleko, abych byla jako tvoje matka. Když mi dospělá dcera oznámila, že se bude vdávat, nezažívala jsem žádný pocit štěstí a radosti, ale strašně hluboký citový šok, zradu, pocit zklamání. Zhroutil se mi svět - došlo mi, že moje, MOJE rodina končí, rozpadá se, že už to nikdy nebude jako dřív, že už nezasedneme ke společné snídani v neděli v pyžamech, nebude společné povídání večer v obýváku, že už nebudeme všichni u vánočního stromku, prostě, že už vše bude jiné. Měla jsem ale dost času to rozchodit a ( s nechutí v sobě) svatbu zorganizovala, nevěstu vychválila (opravdu byla ale nádherná), vše bylo jak má, veselo, spousta gratulací, děkováni, plno příjemných hostů, krásných fotek. Dcera mi za krásnou svatbu poděkovala a pozvala mne za to na relaxační den. Ale ve mně je dodnes, i po 4 letech, pocit ublíženosti, že od nás odešla, že opustila svoji rodinu a založila svoji i když k nám jezdili co dva týdny a vztahy máme velmi dobré. Podobně těžce jsem prožívala i oznámení, že čekají miminko, to už byl pro mě naprostý konec mé rodiny, protože se v té době osamostatnil i syn a zůstali jsme sami. Vnučka je úžasná, milujeme ji, bereme si ji jak jen je to možné ale už je vídáme méně. Od té svatby už nic není jako předtím, žádný víkend, žádné narozeniny, žádné svátky nejsou tak krásné. A já se s tím asi už nikdy nesmířím.
A tak mi došlo, že to samé jsem přece udělala kdysi i já svým rodičům!! O to víc teď za nimi jezdím, trávím s nimi víc času a v duchu se jim omlouvám, že jsem je roky časově zanedbávala. Nezatracujte hned své matky, taky se jednou ocitnete v podobné situaci a věřte, vůbec to není lehké, tím spíš, když už se s partnerem v podstatě nemáte o čem bavit.
Křepelko, zkus to překousnout, třeba to matka cítí podobně a nedokáže to potlačit. Zkus jí dát najevo, že ji máš přesto ráda a že ji potřebuješ.
Předpokládám že už máš miminko, tak buďte všichni moc šťastní
Tohle je pro mě překvapením. Já jsem ráda, když je má dcerka šťastná. Takovéhle pocity jsem při její svatbě nezažívala. Nu a když mi oznámila, že budu babičkou, a pak podruhé, to byly jedny z nejkrásnějších dní mého života. Neznám osobně žádnou ženu, která by to měla, jak tady popisuješ ty. Nebo to ty ženy možná neříkají nahlas.
U tebe bude nejspíš pes zakopaný v tom, že se s partnerem nemáte o čem bavit, ne v tom, že tvá dcera vyletěla z hnízda. Ve vztazích, které jsou hezké, nastupuje pak jiná kvalita. Váš vztah je možná problematický a držely vás pohromadě jenom děti. To jsou mé domněnky, ale možná na tom něco pro tebe bude. Až budeš šťastná ve vztahu s partnerem, dáš svobodu svým dětem. Nebo spíš - až budeš umět být šťastná sama se sebou.
Rodiče by měli dát svým dětem křídla, aby mohly vyletět.
Ještě něco mě praštilo do oka. Slovo neskutečně. Závislost není láska. Tím neříkám, že své děti nemiluješ. Ale že jsi na nich i závislá. A to není dobře.
Upravil(a) Eva. (16. 2. 2014 17:01)
Není tady
Natasha 59 napsal(a):
Křepelko, své děti neskutečně miluju, ale nebyla jsem daleko, abych byla jako tvoje matka. Když mi dospělá dcera oznámila, že se bude vdávat, nezažívala jsem žádný pocit štěstí a radosti, ale strašně hluboký citový šok, zradu, pocit zklamání. Zhroutil se mi svět - došlo mi, že moje, MOJE rodina končí, rozpadá se, že už to nikdy nebude jako dřív, že už nezasedneme ke společné snídani v neděli v pyžamech, nebude společné povídání večer v obýváku, že už nebudeme všichni u vánočního stromku, prostě, že už vše bude jiné. Měla jsem ale dost času to rozchodit a ( s nechutí v sobě) svatbu zorganizovala, nevěstu vychválila (opravdu byla ale nádherná), vše bylo jak má, veselo, spousta gratulací, děkováni, plno příjemných hostů, krásných fotek. Dcera mi za krásnou svatbu poděkovala a pozvala mne za to na relaxační den. Ale ve mně je dodnes, i po 4 letech, pocit ublíženosti, že od nás odešla, že opustila svoji rodinu a založila svoji i když k nám jezdili co dva týdny a vztahy máme velmi dobré. Podobně těžce jsem prožívala i oznámení, že čekají miminko, to už byl pro mě naprostý konec mé rodiny, protože se v té době osamostatnil i syn a zůstali jsme sami. Vnučka je úžasná, milujeme ji, bereme si ji jak jen je to možné ale už je vídáme méně. Od té svatby už nic není jako předtím, žádný víkend, žádné narozeniny, žádné svátky nejsou tak krásné. A já se s tím asi už nikdy nesmířím.
A tak mi došlo, že to samé jsem přece udělala kdysi i já svým rodičům!! O to víc teď za nimi jezdím, trávím s nimi víc času a v duchu se jim omlouvám, že jsem je roky časově zanedbávala. Nezatracujte hned své matky, taky se jednou ocitnete v podobné situaci a věřte, vůbec to není lehké, tím spíš, když už se s partnerem v podstatě nemáte o čem bavit.
Křepelko, zkus to překousnout, třeba to matka cítí podobně a nedokáže to potlačit. Zkus jí dát najevo, že ji máš přesto ráda a že ji potřebuješ.
Předpokládám že už máš miminko, tak buďte všichni moc šťastní
děkuji Ti za upřímné sdělení tvých pocitů. myslím, že to tak může mít víc žen, ale bojí se si to přiznat. Natož to říct nahlas a veřejně.
Není tady