málem jsem zapomněla

Dituško, veliká gratulace k Denýskovi
napínal tě tedy dlouho
Těším se na fotku, dáš nám sem nějakou?

Čtu po delší době a nestačím žasnout, jaký velký tématický zlom tu nastal (a zas a znovu nad tím, jak to všechno šíleně rychle uteklo).

Holčí, krásně jsi to popsala s tím ztěžklým druhým dítětem. A s jistotou manipulace s novorozencem.
Vůbec si mateřství teď užívám mnohem klidněji než jako neurotická prvorodička.

Dito, gratulace k dalšímu do party...Já jsem odjakživa chtěla 5 dětí. Po Zaharčině porodu jsem si říkala, že porod teda už nikdy, raději jedináček...A teď se sama sebe ptám, co dalším dětem brání (kromě té paní ve frontě v Tescu, které jsem připomněla, že nechápe, "proč si někteří lidé pořizují děti")? Rodit už zvládám, kam je dát taky máme...Takže až dodělám Ph.D., jdu do toho zas.

Lusi, při popisu té staniční se mi vybavila porodní asistentka, která mě při porodu okřikovala: "Neječte, strašíte ostatní rodičky!" (Zrovna když jsem si říkala, jaká jsem statečná, že ani neřvu tolik jako prvně. )
Hrůza. Já bych to na tvém místě neustála a bulela jak želva...Ale kdysi jsem četla, že při podsazené spodní čelisti (a jako prevence předkusu) se kojení doporučuje, tak to nevzdávej.
Já v ČB nakonec nerodila. Plodovka mi totiž odtékala postupně a pomalu, kontrakce nulové, tak jsem si na cestu do Prahy troufla (s tím, že kdyby bylo nejhůř, po cestě je porodnice v Písku a Příbrami).

Po tomhle porodu bych už nejraději lezla na koně, plela zahradu, ale dávám si pozor, abych nic fyzicky nedělala jako po druhém porodu, kdy jsem něco dělala, cítila nějaké tahání v podbřišku a potom jsem musela cvičit na pokleslou zadní stěnu poševní, to se pozná, když si dřepnete a "něco" tam dole vidíte, co by tam být nemělo. Teď se tam dole kontroluju, jestli něco neklesá (zatím OK) a cvičím pánevní dno každý den. Nic fyzicky nedělám a když už to flákání nemůžu vydržet, radši si jdu sednout do kanceláře. Tam sice musím vynést korbu s mimčem do patra, ale zase si dávám pozor, abych měla zaťaté patřičné svaly. Jé holky, jak mě tohle děsí abych se nepočurávala nebo něco horšího, to mám z toho, že jsem četla knihu s obrázky z r. 1920, kde je vyobrazeno názorně, jak vypadá výhřez dělohy... a měli to tehdy ty ženské ze zanedbané péče po porodu a dřiny.
Před porodem jsem měla 66,5 kg, chtěla bych se dostat zpět na nějakých 55 kg, váhu doma nemáme. Vejdu se do jedněch volnějších kalhot, v pondělí jsem se do nich sotva narvala, v pátek už byly volnější, takže regenerace jde rychle.

Malý má asi špatnou termoregulaci, nebo co. Asi jak se narodil do těch veder přes 30 st. bylo první dny, tak se na to adaptoval. Doma máme 20 St. mám ho tu občas v čepičce, jinak má ledové ručičky. U přebalování v koupelně mu topím přímotopem a než mu sáhnu na nohy, ohřeju si ruce v teplé vodě. Stejně u toho řve a hned začne měnit barvu a klepe se mu bradička zimou. Pak ho zahřívám tělem a kojením pod dekou, no je s ním sranda, je z mých dětí největší a zároveň takový zmrzlík.

Elisabeti, Tvoje plány zní dobře. U porodu jsem teda řvala strašlivě až u tlačení a PA mě chválila, že mi to jde výborně. Předtím jsem na pokoji jen zarývala ruce do prostěradla vzdychala a sprostě nadávala, že se na to vy... a do pr..., ale to slyšel (snad) jen manžel. Dokonce jsem si vzpomněla i na tu chytrou příručku, že je třeba zachovat chladnou hlavu. Tak to se mi posledních asi 15 - 20 minut moc nedařilo a ještě jsem diskutovala s PA, když mě vlekli asi 2 minuty před porodem z koupelny na sál, že jestli tam u něj mají záchod, že si nejsem jistá, že rodím a co když ze mě vyleze něco jiného, než miminko... Prostě chvíle paniky, že bude ostuda. Oni mi řekli něco ve smyslu, ať to vůbec neřeším.
A dobrý zmatek mám v lékařských zprávách. V té mojí je uvedeno, že porod vedl lékař (viděla jsem ho na příjmu) a u malého napsali, že dostal vit. K do svalu a tak mě to stálo přesvědčování mojí doktorky, že opravdu ne a potřebujeme kapičky na doma. Naštěstí mi uvěřila.

Evi, já mám zase totálně podělanou zprávu o rodičce! (O co lepší byl porod, o to delší a hrůznější zpráva.) Když jsem volala do porodnice s žádostí o opravu, protože tam údaje nesedí, že jsem byla bez medikace (ve zprávě zapsány přímo názvy léků), porod lékař nevedl, pupečník dítě kolem krku omotaný nemělo, tak mě odbyli tím, že nejsem doktor a nerozumím tomu (že medikací může být míněn i prostý prášek proti bolesti po porodu - jenže ani ten jsem nevzala do pusy!!) - když jsem teda opáčila, že nesedí ani počet předporodních vyšetření, nabraná hmotnost, datum posl. UTZ ani gestační stáří, dostalo se mi odpovědi, že to nejsou tak důležité údaje, aby se kvůli nim musela zpráva měnit.
Nebýt v poporodním vyjednávacím útlumu, tak si na sestru došlápnu...ale já se fakt nezmohla na slovo.

Evi, taky jsem se ozývala až při tlačení, předtím jsem se držela madel a kroutila se, ale neslyšně. A s tou rekonvalescencí porodních cest jsi mě trochu vystrašila - já se totiž nijak nekrotím, jen moc neběhám, to ještě bolí.

Dita někde psala, že ve Francii dokonce po porodu mají rehabilitaci na pánevní dno. To je super. Třeba nám Dita dá nějaké typy na cvičení. To bych u nás uvítala.
V porodnici jsem se chtěla dozvědět o cvičení něco nového (když už jsem tam zůstala déle kvůli malému a "nic" mi nebylo) a jen mi půjčili příručku. No sice nevím, zda cvičím správně, ale díky příručce jsem zjistila, že do té doby jsem cvičila úplně blbě. Při těch cvicích skoro u všech psali, že se má podsadit pánev. Tak na to teď myslím, abych to tak prováděla.

Elisabeti, tu moji porodní zprávu podepisoval doktor, který mě viděl až 4. den, takže asi jen tak něco vyplodil. Alespoň že mi tam nenapsal medikaci. To ta Tvoje zpráva teda dopadla hůř. Trochu to ve mě vyvolává nejistotu do budoucna, že jestli všechny zprávy v nemocnicích jsou psané takto poctivě...tak doufám, že se nebudu muset s něčím léčit.

Jsem doma.
Novy chlivek zde http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?pi … 1#p2876691