No to je právě omyl těch věřících co mají Boha našprtanýho a necítí ho . Bůh tady není proto abychom se o něj opírali a byl vždy na naší straně i když se chováme hnusně . Bůh tady prostě je, všichni jsme jeden celek , on je s námi a nemůže ovlivnovat naše chování . My musíme žít sami za sebe.  A není to o tom , že je ten člověk jednoduchý, je to o tom, že není duchovně ještě tak daleko , aby Boha cítil ,  jen opakuje fráze v kostele a  Boha nechápe .

A není to tak, že bych si řekla, mně se nelíbí Bůh jako bytost , tak já radši Univerzum ....
Je to prostě POCIT ...........jednoho dne půjdete do přírody, až budete staří a za sebou budete mít spoustu událostí a ten POCIT přijde .
A do kostela vůbec nemusíte chodit celý život, já se neumím modlit a nikdy jsem nechodila na mše - dřív.

Jojo, jak se říká, Pánbůh pomáhej, ale pomož si sám.
Světýlko - co je dobro, co je zlo? Z jaké pozice? Tvojí, mojí, souseda, zvířat.
Jednou jsme s klukem psali slohovku, jestli je Svět spravedlivý a došli jsme k tomu,že ano.
Něco zlého, je pro něco dobrý.
Kdyby bylo jen dobro, nikdo by to "neocenil" jako dobro a dobro by se stalo automatickým.
Něco končí (v tu chvíli si myslíš např. že je to zlo) aby mohlo něco začít nového

Ziki napsal(a):

světýlko napsal(a):

Ziki napsal(a):

Vpodstatě ano, ale krize ještě neznamená přestat věřit na základě smutných okolností.

Ziki, Ty nás tady zkoušíš?  Nejdřív se ptáš, co si pod tím představujeme (viz odkaz výš) a když dostaneš od někoho odpověď, tak ji "v podstatě ano" schvaluješ jako správnou a zbytek opravíš?
Nota bene, nikdo neřekl "přestat věřit", ale Ivana píše "těžké věřit."

Nezkouším, ale spojovat víru jen s tím, jestli se mi daří nebo nebo ne, mi připadá zjednodušené,to je můj názor na tento názor. Mít radost z Boha jen když mám dostatek. Chtít s ním být v domě, ale jen když se nebudu muset o nic starat. Milovat ho, ale jen když nebudu muset něco podstoupit..

Ziki, Ty mi nerozumíš. Ani Ivana, ani já, tu víru nechápeme tak, jak píšeš. A je to docela drsné, že nám to takhle podsouváš, když nás neznáš a my jsme nic takového neřekly.
Ty ses ptala na krizi víry a my tu otázku z nějakého úhlu komentujeme. A ten úhel je, že pro člověka může být ten vztah těžký ve chvíli, kdy Bohu nerozumí a prožívá hrůzy. To zažilo spousta lidí, včetně Tolkiena a Lewise, kteří tu zkušenost předali ostatním - a rozhodně ne v tom smyslu, že by s Ním nechtěli být. Jen mu určité chvíle nerozuměli. A to je v těžkou chvíli nebo letech těžké dvojnásob.
Myslím, že znáš Bibli, tak Ti připomínám, že o tomhle mluví i král David v mnoha Žalmech, Jób i prorok Eliáš. Zdálo se jim, že Bůh je neslyší, neodpovídá a není s nimi nebo že se jim dějí věci, které neunesou.

Jak už tady podotkl někdo přede mnou, název vlákna je pro mě podivný.
Proč v názvu zrovna křesťané, když se autorka (prý) ptá na krizi víry všeobecně?
Ani to narození křesťanů mi nějak nesedí. Chápu, jak je to myšleno, ale stejně...

Eva. napsal(a):

Před třemi lety jsem při procházení Via Dolosa v Jeruzalémě stála na místě pod Golgotou, na devátém zastavení, kde měl Ježíš potřetí upadnout pod křížem.
Přepadl mě zvláštní pocit, bylo to jak "rána do hlavy". Že cítím to, co asi cítil Ježíš, když uviděl vlevo kousek nad sebou místo, kde bude za chvilku ukřižován. Všechnu beznaděj světa, marnost... Ten pocit neumím popsat slovy.
Jako kdybych na tom místě tenkrát byla, když kolem procházel a upadl, jako bych s ním byla pocitově v tu chvíli spojená. I teď mi z toho jde mráz po zádech.

Tohle je zajímavý , asi tam bude silný energetický místo , nebo jak tam věřící prožívají tu tragedii, tak se tam nahromadila ta energie .
Já mám takový silný pocity na Svatý hoře v Příbrami, je mi na omdlení, podlamují se mi nohy , nikde jinde jsem to nezažila . Vůbec nevím proč zrovna tam , asi je tam hodně energie mnoha věřících lidí a já to cítím .

Ziki - já třeba chápu duchovno jako "něco" co není hmatatelný, ale duchovno nevnímám jako církevní víru.
Ona je totiž víra a víra. A Křesťani atd... s tím nemaj nic společného.
Mít víru můžeš v cokoliv.
Nemám nic proti pobožným lidem. Ať si chodí do kostela, ať se hromadně modlí.,
pro mě je víra a věřit v ní o něčem jiném.
Řekla bych o sobě, že věřící jsem

Upravil(a) dusička (4. 4. 2013 13:03)

KALIK napsal(a):

Bůh bude pro člověka asi něco jako člověk pro buňku. Jak nahoře, tak dole. De facto jsme uvnitř těla boha, jsme jeho buňkou, jeho součástí.

Ano, tak nějak to vnímám taky. Takže se cítím být malinkou součástí velkocelku, který se z podstaty věci nemůže věnovat mně osobně (jako já se nemůžu věnovat třeba jediné jaterní buňce, byť by na mně třeba hulákala) ale musí se věnovat fungování celku jako takového.
Ovšem sohlasím, že bez osobního vztahu by to moc nešlo a taky jej navazuju - jen si myslím, že to, co se mnou komunikuje, není sám velký duch, ale jakási součást na nižším (bližším) postu, něco, co s námi navázat ten dialog může, protože je to - právě z té podstaty - část, ne ten celek. Já tomu říkám Matka duší a myslím si, že je to nějaká styčná funkce Velkého ducha - a současně i bytost. Tak, jako je svým způsobem bytostí třeba naše srdce, nebo mozek, nebo tak podobně. Taková bytost komunikuje na jednu stranu se svými buňkami a na druhou stranu s naší duší.
A mě ale vůbec nevadí, že se bavím s jaksi............nižší inštancí

Algebarano, ne že by se mi až podlamovaly nohy, ale taky jsem na Svaté hoře vnímala velice silnou energii. Mám za to, že pokud je nějaké místo příhodné pro navázání spojení a lidi to vycítí a houfně jej tam navazují, že se to velmi, velmi umocní......ovšem, energie míst je hodně různá, poslouží k různému - ale to je na jiné vlákno, myslím, že jsem tu takové určitě už měli.

To je zajímavé, co napsal Kalik i Lupi jako reakci.
Vzpoměla jsem si, jak Jaromír Dušek ve svém představení o toltéckých dohodách říká, že byl kdysi dávno dávno v Indii nějaký bůh a bohyně, nepamatuji si přesně, jak to je. Ale podstata je ta, že bohyně řekla, že si budou hrát, rozsekala boha na nekonečno kousků a v každém člověku jeden kousek je. Ty kousky se snaží dostat k sobě, aby bůh byl znovu celý pohromadě a bohyně těm kouskům různými způsoby brání, aby se k sobě nedostaly.

světýlko napsal(a):

Ziki napsal(a):

světýlko napsal(a):

Ziki, Ty nás tady zkoušíš?  Nejdřív se ptáš, co si pod tím představujeme (viz odkaz výš) a když dostaneš od někoho odpověď, tak ji "v podstatě ano" schvaluješ jako správnou a zbytek opravíš?
Nota bene, nikdo neřekl "přestat věřit", ale Ivana píše "těžké věřit."

Nezkouším, ale spojovat víru jen s tím, jestli se mi daří nebo nebo ne, mi připadá zjednodušené,to je můj názor na tento názor. Mít radost z Boha jen když mám dostatek. Chtít s ním být v domě, ale jen když se nebudu muset o nic starat. Milovat ho, ale jen když nebudu muset něco podstoupit..

Ziki, Ty mi nerozumíš. Ani Ivana, ani já, tu víru nechápeme tak, jak píšeš. A je to docela drsné, že nám to takhle podsouváš, když nás neznáš a my jsme nic takového neřekly.
Ty ses ptala na krizi víry a my tu otázku z nějakého úhlu komentujeme. A ten úhel je, že pro člověka může být ten vztah těžký ve chvíli, kdy Bohu nerozumí a prožívá hrůzy. To zažilo spousta lidí, včetně Tolkiena a Lewise, kteří tu zkušenost předali ostatním - a rozhodně ne v tom smyslu, že by s Ním nechtěli být. Jen mu určité chvíle nerozuměli. A to je v těžkou chvíli nebo letech těžké dvojnásob.
Myslím, že znáš Bibli, tak Ti připomínám, že o tomhle mluví i král David v mnoha Žalmech, Jób i prorok Eliáš. Zdálo se jim, že Bůh je neslyší, neodpovídá a není s nimi nebo že se jim dějí věci, které neunesou.

I Ježíš volal na kříži :"Proč jsi mne opustil?" A určitě nebyl nevěřící.
Mnoho lidí mělo krizi víry třeba po holocaustu, měli pocit, že Bůh toto nemohl přece dopustit, kdyby byl spravedlivý.

I Ježíš volal na kříži :"Proč jsi mne opustil?" A určitě nebyl nevěřící.
Tento výrok měl svůj hlubší původ a je velice těžký na vysvětlení. Ale nebylo to tím, jakým utrpením prošel. Na kříži na sebe vzal hřích světa-prožil duchovní "smrt",odloučení od Otce. Ale vím, co máš na mysli,Ivi.. Když cítíme bezmoc, smutek,bolest, a pomoc ani vysvětlení nepřichází

Ziki napsal(a):

I Ježíš volal na kříži :"Proč jsi mne opustil?" A určitě nebyl nevěřící.
Tento výrok měl svůj hlubší původ a je velice těžký na vysvětlení. Ale nebylo to tím, jakým utrpením prošel. Na kříži na sebe vzal hřích světa-prožil duchovní "smrt",odloučení od Otce. Ale vím, co máš na mysli,Ivi.. Když cítíme bezmoc, smutek,bolest, a pomoc ani vysvětlení nepřichází

Nevzal na sebe nic, to si jen vymysleli lidi , aby mohli ovládat druhý lidi .
Ježíš přišel proto, aby nás něco naučil, protože byl osvícený a měl nadpřirozené schopnosti .
Tyhle historky o tom že na sebe vzal hříchy jsou výmysly.

Ivana napsal(a):

Pan, to je krásné!

Ano, je.
Čím víc to studuji a pronikám do toho, tím se mi líp žije.
Je to tak prosté

K tématu to nejlepší, co zatím znám: Paul Young: Chatrč