Ahoj Emmo, já Ti asi moc neporadím, ale napíšu Ti svůj názor. Mám holčičku, které v květnu bude sedm, takže je asi stejně stará, jako ta tvoje. A mám manžela, který se k ní chová naprosto jako tvůj bývalý přítel (pro upřesnění- je to její otec). Tzn. nosí ji na rukou, miluje ji a všechno je tak, jak jsi popisovala. Tráví s ní veškerý volný čas. Teď možná někdo napíše- to je normální, když je to jeho dcera, ale podle toho, co vidím ve svém okolí, tak to tak vždycky. není. Kromě toho máme ještě 14 letého syna. Toho jaksi nikdy moc neprožíval, tak nějak normálně, taky hezky, ale ne že by ho "žral" jako ji. No a vůbec si nedovedu představit, kdyby od nás třeba odešel, jak bych jí to podala. Musí to být strašné, vaše situace.
V tvém případě bych jí to asi řekla tak, jak to je- pravdu. Natvrdo. Bohužel. Jenže je tu problém-co když se přece jen k vám vrátí??? To nikdy nevíš, a pokud bys jí řekla, že odešel napořád, protože má rád jinou a on se náhodou někdy vrátil, tak by v tom tvoje holčička měla strašný galimatiáš. Prostě řekni, že má rád jinou. Nijak definitivněto neukončuj, řekni, že ho třeba uvidí. Pokud je na tom holčička dost zle, možná bych mu zavolala, a poprosila ho, že tím třeba dost trpí, jestli by nebyl tak hodný, a občas si ji třeba nevzal. Nechci strašit, ale aby z toho neměla nějaké trauma. Já vím, že je to ponižující, ale si bych mu zavolala a poprosila ho, aby se s ní občas vídal. Mě se to mluví, já vím. Kvůli ní bych to asi udělala. Třeba mě se svým názorem pošleš do prčic,  moc jsem neporadila. Přeju Ti všechno nejlepší, ať se ti to podaří zvládnout. Radka

Ahojky, pokud je to takto, tak ho nekontaktuj.
Já razím zásadu- říkat dětem pravdu. I když je špatná. Tzn. jedeme k zubaři a : Mamko, bude to bolet? Tak když jedem na trhání zubu, tak řeknu jo, ale ty seš statečná, tak to musíš vydržet a pak si koupíš bolestný. Protože kdybych řekla ne, byl by to podraz a /očima dítěte/ a příště ti nebude věřit. Tak je to se vším. Jedna naše babička na naše děti zvysoka kašle- bydlíme ve stejném městě a děti ji neviděly rok- tak na otázku- Proč k nám babička nechodí, nebo k ní nemůžem na víkend? odpovím- protože na vás kašle, asi vás nemá ráda. A bere to i dcerka. Kdybych vykládala nevím, má vás ráda, tak je to nesmysl a děti to poznají. Věř, že i to sedmiletý. Takže prostě jí řekni, že vás přestal mít rád, že nejste horší, než ostatní, že se to stává, že se člověk občas zamiluje do někoho jinýho... Nepomlouvej ho, to asi ani neděláš. Dětem se má říkat pravda-to je můj názor. Možná by to někdo jiný viděl jinak, co já vím. Klukovi je 14, takto vedu výchovu už celých 14 let plus něco a- nechci to zakřiknout- roste z něj slušnej, upřímnej, bezproblémovej kluk. Neříkám že je svatej, občas, když něco po něm chci, tak vidím, že třeba vyvrátí oči /myslí si, že to nevidím - /, ale čím je větší, máme z něj zatím jenom radost. Takže jí to vysvětli narovinu- to je moje rada.
Ještě jedna věc- pokud se ti holčička budí v noci a předtím se to nestávalo, je to už něčehopříznak- úzkosti, já nevím. Tudíž bys to měla vyřešit rychle. Pokud nevíš, jakou formou, obrať se na ped.psych.poradnu,můžeš se jich jít zeptat i bez ní. Ale myslím,že kdybys jí to řekla naplno, tak by možná třeba pár dní byla ještě smutnější, ale konečně by v tom měla jasno, ta nejistota, jestli jo, nebo ne, musí být horší. Prostě ať se s tím smíří- bude muset. To je hrozný,co. Já si to fakt nedovedu přestavit.

Omlouvám se - v poslední větě jsem samozřejmě chtěla napsat "držím", ale takhle to taky celkem dává smysl

Radko, máš moje sympatie. Ja tiež hovorím mojej dcérke pravdu a tiež je veľmi statočná, keď ideme k pani doktorke a musí jej pichnúť očkovanie. A taktiež jej nevešiam buliky na nos. Ale toto je pre mňa ešte príliš bolestné. Vidím, ako ju bolí srdiečko a pýta sa ma, či aj im je za nami smutno.... No, idem byť aj ja statočná a radšej si asi poplačeme spolu, vystískame sa a sľúbime si, že sa vždy budeme ľúbiť a hovoriť si pravdu.

Ahoj Emmo, jo, řekla bych jí i o druhé tetě. Prostě pravdu. Peníze bych do toho nepletla, to děti moc nechápou. Zatím. Normálně jí to řekni,neodsouvej to, zbytečně by čekala a dělala si naděje. Pak by ti tomohla vyčítat. Stejně tě musí, pokud ji udržuješ v naději, pořád říkat, abys mu zavolala a tak. Vždyť to tě musí pěkně deptat.

Tak ať to dopadne co možná nejlíp, měj se fajn.

Emma napsal(a):

Tak som to včera nevydržala a napísala som mu o trápení mojej dcérky. Najprv absolútne nereagoval a potom mi volal, že mu je ľúto, ale nie toho, že ona smúti, ale toho, že sa so mnou stretol, že sa zamiloval bezhlavo a že to tak dopadlo. Ale ani jedna zmienka o mojej dcérke nepadla. Stále rozprával len o sebe, ako je jemu teraz zle, ešte že cez týždeň má veľa roboty, že najhoršie sú víkendy a vraj v obidvoch prípadoch sa nedá vrátiť späť. Ako sa všetkým teraz len ospravedlňuje. Že nemá síl a ani nevie ako by to napravil, či mi má poslať nejaké peniaze. No, bola som z neho taká znechutená, že som dostala záchvat smiechu a nedokázala som sa zastaviť. A potom som mu po telefonáte napísala sms, že je mi ľúto, že rozprával len o sebe a vôbec ho nezaujímala moja dcéra, ale že som sa aspoň dobre nasmiala, posielam mu číslo môjho účtu a chcem 1,000,000 korún a že mi je ho dosť ľúto.    

Emmo,
tak jak reagoval Tvůj bývalý přítel, to není nic neobvyklého. Nech ho jít, nepiš nemá to cenu, on je teď jinde a jak se říká " na jiné vlně", nepochopí Tvoje pocity. Vím, co cítíš, jak je Ti to líto, že mluví jen o sobě. Ale i takové věci se stávají a někteří muži, reagují i hůře než on, když se zamilují, začnou "jiný život" a neexistují pro ani vlastní děti, natož aby něco vysvětlovali. Minulost hodí za hlavu a manželko, ženo ty si poraď- vychovej děti a začni nový život. Něčím takovým nyní procházím a není to snadné.
Z vlastní zkušenosti Ti řeknu, buď ráda že se tak stalo teď a ne za několik let, kdyby Jste měli spolu vlastní dítě a prožili kus života, bolest a zklamání pro Vás obě by byla daleko větší. Všechno to přejde, ale chce to čas.
Zvládneš i Tvoje dcera.

A je to tu zas. Ako som vyššie písala v bolestivom, až stresujúcom rozpoložení môj neúspešný príbeh lásky s dopadom na citlivú dušičku mojej najmilovanejšej dcérky.
Ubehol odvtedy nejaký čas. Ja osobne som sa ako-tak spamätala, opäť som sa vrátila ku kamarátom, k mojím koníčkom a vrátila sa mi aj chuť do života. No, poznačil ma tento rozchod a nielej to, ale aj ten neuveriteľný smútok mojej dcérky, vo výbere ďaľšieho, resp. žiadneho partnera. V podstate som sa uzavrela pred mužmi, nikoho si nepripustím k telu a ani k duši. Ale toto nemá byť príspevok o mne.
Včera ma moja dcérka opäť prekvapila. Večer mi povedala, že v škole zase myslela na toho psíka..... Možno si pomyslíte, že je to hlúposť.... Ale keby ste ich videli spolu, tak pochopíte.... Spávali spolu, teda psík pri jej posteli, moja dcérka jej (sučke) urobila "pelech" zo svojej bábätkovskej (jej najmilšej) deky, hrali sa spolu, no jednoducho boli ako keby jedna duša..... A v neposlednom rade spomínala aj na neho. Rozplakala sa, žialila za tým, že ich už nikdy neuvidí....psík ju už nikdy neoňuchá, neoblíže..... Proste, to definitívum ju veľmi, ale veľmi bolí. Pýtala sa ma, či nemám na neho číslo. Ja nemám, vymazala som ho a či nemám náhodou adresu na neho. Chce im proste napísať pár riadkov. Problém je v tom, že ja nechcem a nemôžem dovoliť, aby to spravila. Lebo on nás do svojho sveta nikdy nezobral. Vždy bol len on u nás alebo sme boli spolu na výletoch. Nemal vysporiadanú minulosť so svojou bývalou priateľkou, s ktorou v tom čase (počas nášho vzťahu) stále býval. Ja som na neho stále nahnevaná za to, že nás do svojho neusporiadaného a nevysporiadaného života zatiahol a nami si chcel uľahčiť rozchod a odchod od bývalej. Vlastne ja neviem, či to už opäť nie je terajšia..... Ale to je vlastne jedno, ja by som ho už nechcela naspäť ani za svet!
Poraďte mi prosím, ako mám mojej dcérke vysvetliť, že on o nás už naozaj nemá záujem a nejakým písaním listu by sa na tom nič nezmenilo?!?
Totiž, dnes v noci sa jej sníval o tom sen, že im napísala a začali sme sa znovu kamarátiť a boli sme opäť úplná a šťastná rodinka. Ako jej to mám vyvrátiť a tým pádom ju sklamať, nech si nestavia ružové vysnívané zámky.....?
Ďakujem za všetky pozitívne a aj negatívne reakcie.
Emma

Upravil(a) Emma (15. 11. 2006 15:10)

Emmo a nemohla bys dcerce koupit jejího vlastního psíka? Třeba by snáz zapoměla, když by se měla o koho starat!

lueta napsal(a):

No asi jsme měly Mayo stejný nápad, že?

Asi jo - že by telepatie?

Emma napsal(a):

A je to tu zas. Ako som vyššie písala v bolestivom, až stresujúcom rozpoložení môj neúspešný príbeh lásky s dopadom na citlivú dušičku mojej najmilovanejšej dcérky.
Ubehol odvtedy nejaký čas. Ja osobne som sa ako-tak spamätala, opäť som sa vrátila ku kamarátom, k mojím koníčkom a vrátila sa mi aj chuť do života. No, poznačil ma tento rozchod a nielej to, ale aj ten neuveriteľný smútok mojej dcérky, vo výbere ďaľšieho, resp. žiadneho partnera. V podstate som sa uzavrela pred mužmi, nikoho si nepripustím k telu a ani k duši. Ale toto nemá byť príspevok o mne.
Včera ma moja dcérka opäť prekvapila. Večer mi povedala, že v škole zase myslela na toho psíka..... Možno si pomyslíte, že je to hlúposť.... Ale keby ste ich videli spolu, tak pochopíte.... Spávali spolu, teda psík pri jej posteli, moja dcérka jej (sučke) urobila "pelech" zo svojej bábätkovskej (jej najmilšej) deky, hrali sa spolu, no jednoducho boli ako keby jedna duša..... A v neposlednom rade spomínala aj na neho. Rozplakala sa, žialila za tým, že ich už nikdy neuvidí....psík ju už nikdy neoňuchá, neoblíže..... Proste, to definitívum ju veľmi, ale veľmi bolí. Pýtala sa ma, či nemám na neho číslo. Ja nemám, vymazala som ho a či nemám náhodou adresu na neho. Chce im proste napísať pár riadkov. Problém je v tom, že ja nechcem a nemôžem dovoliť, aby to spravila. Lebo on nás do svojho sveta nikdy nezobral. Vždy bol len on u nás alebo sme boli spolu na výletoch. Nemal vysporiadanú minulosť so svojou bývalou priateľkou, s ktorou v tom čase (počas nášho vzťahu) stále býval. Ja som na neho stále nahnevaná za to, že nás do svojho neusporiadaného a nevysporiadaného života zatiahol a nami si chcel uľahčiť rozchod a odchod od bývalej. Vlastne ja neviem, či to už opäť nie je terajšia..... Ale to je vlastne jedno, ja by som ho už nechcela naspäť ani za svet!
Poraďte mi prosím, ako mám mojej dcérke vysvetliť, že on o nás už naozaj nemá záujem a nejakým písaním listu by sa na tom nič nezmenilo?!?
Totiž, dnes v noci sa jej sníval o tom sen, že im napísala a začali sme sa znovu kamarátiť a boli sme opäť úplná a šťastná rodinka. Ako jej to mám vyvrátiť a tým pádom ju sklamať, nech si nestavia ružové vysnívané zámky.....?
Ďakujem za všetky pozitívne a aj negatívne reakcie.
Emma

Emmo, já bych maličké koupila štěňátko !!!!! Uvidíš, že si ho zamiluje, naučí se nestarat jen sama o sebe, naučí se o všechno rozdělit a HLAVNĚ zapomene na psa tvého ex-přítele

Všetci sme spali v jednej miestnosti. Takže dosť ztiesneno sme to zvládali. Ale na víkendy sa to ako-tak dalo. Ja si psíka naozaj nemôžem dovoliť aj kvôli času. Pracujem, mama sa mi stará o dcérku a ja si pre ňu chodím až večer po práci. Takže psík by nám veľmi skomplikoval život. To nie sú výhovorky, to sú fakty. Život samoživiteľky nie je absolútne ľahký, ale týmto sa sťažovať nemienim a ani nechcem.
Skôr si myslím, že to nie je o psíkovi, ako skôr o tom pocite, že sme boli úplná rodina, ktorá sa mala rada. Totižto aj dcérkyn tatino sa druhýkrát oženil, vyženil si dvoch veľkých chlapcov, presťahoval sa s  novou rodinou do rodinného domu, tam majú tiež psíka. Moja sestra má psíka, takže moja dcérka má psíkov okolo habadej. Viem, že ani jeden z nich jej nepatrí, ale blízkosť nemého tvora jej naozaj nechýba.

Upravil(a) Emma (15. 11. 2006 16:08)