A i když mě BM podváděl, moje hanba to nebyla


Modroocko,kdyz se okoli dozvedelo,ze je me muz neverny chybu hledali u me.Me podvadel.Jedna me dokonce rekla,ze milenka ma lepsi pi..proto si ji nasel.
Ja,ze za nic nestala proto si muj manzel nasel jinou me rekl dokonce muj tata.
A ja ten pocit mela taky.Velice ponizujici.
Spousta lidi te rekne,ze kdybys byla poradna zenska chlap si jinou nenajde atd.

Upravil(a) eremuruss (23. 3. 2013 17:08)

já si myslím, že v dnešní době, kdy tyto ekonomické důvody uzavírání manželství pominuly, protože se většina lidí uživí sama, tak jediným důvodem uzavření manželství by měla být vzájemná láska. Beru manželství jako slib, že budeme spolu, budeme si věrní, budeme stát při sobě ve dnech dobrých i zlých.
Já nemluvila jen o důvodech ekonomických, ale taky - a to především - o vychování mláďat, což je důvod, kterej by hned tak pominout neměl. Takže ano, podstatný by mělo bejt "budeme stát při sobě ve dnech zlých" (protože v těch dobrých je to snadnější), abychom řádně vyvedli mladý do světa... a láska, to je něco jako bonus, protože i bez ní, ale s vzájemným respektem a slušností lze hlavní úkol manželství splnit.
Ono skutečně nelze slíbit "lásku až za hrob"... nebo teda lze, zvlášť v tom období zamilovanosti, kdy je možný nejen slíbit cokoliv, ale dokonce tomu i sám věřit ... ale je to zhruba totéž, jako slíbit, že od svatebního dne už nikdy nedostanu rýmu.
Já jsem třeba před svým ex žádné tajnosti neměla, a klidně jsem mu řekla vše, co mi svěřila kamarád.ka a nepovažovala jsem to, za porušení slibu, že to nikomu neřeknu.
Tebe bych chtěla mít za kamarádku...

helena napsal(a):

já si myslím, že v dnešní době, kdy tyto ekonomické důvody uzavírání manželství pominuly, protože se většina lidí uživí sama, tak jediným důvodem uzavření manželství by měla být vzájemná láska. Beru manželství jako slib, že budeme spolu, budeme si věrní, budeme stát při sobě ve dnech dobrých i zlých.
Já nemluvila jen o důvodech ekonomických, ale taky - a to především - o vychování mláďat, což je důvod, kterej by hned tak pominout neměl. Takže ano, podstatný by mělo bejt "budeme stát při sobě ve dnech zlých" (protože v těch dobrých je to snadnější), abychom řádně vyvedli mladý do světa... a láska, to je něco jako bonus, protože i bez ní, ale s vzájemným respektem a slušností lze hlavní úkol manželství splnit.
Ono skutečně nelze slíbit "lásku až za hrob"... nebo teda lze, zvlášť v tom období zamilovanosti, kdy je možný nejen slíbit cokoliv, ale dokonce tomu i sám věřit http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png... ale je to zhruba totéž, jako slíbit, že od svatebního dne už nikdy nedostanu rýmu.
Já jsem třeba před svým ex žádné tajnosti neměla, a klidně jsem mu řekla vše, co mi svěřila kamarád.ka a nepovažovala jsem to, za porušení slibu, že to nikomu neřeknu.
Tebe bych chtěla mít za kamarádku... http://fora.babinet.cz/img/smilies/skurt.gif

Tak ja take rekla manzelovi co me rekla kamaradka a nevidela jsem na tom nic spatneho a vim,ze moje kamaradka to ma take tak.

helena napsal(a):

Tak ja take rekla manzelovi co me rekla kamaradka a nevidela jsem na tom nic spatneho a vim,ze moje kamaradka to ma take tak.
No vidíš... a já na tom to špatný vidím. Špatný v tom smyslu, že když něco svěřím s tím, že o tom nebude mluvit s nikým jiným, je mi to houby platný.
To je pak lepší držet hubu...

Ale já jsem věděla, že on to nikde šířit nebude, komu by to asi tak říkal? A já vím, že když něco řeknu jakékoliv svojí kamarádce, že ta to řekne svému manželovi a nevadí mi to. zdá se mi to normální.
a s tím, že manželství je hlavně o výchově dětí - co potom ti, co nemají děti?
Já si právě myslím, že manželství je víc než ekonomický svazek nebo svazek na výchovu dětí.Že je to svazek mezi mužem a ženou o tom, že spolu chtějí žít věrně navzdory všemu, co se jim v životě přihodí. Asi jsem holt naivní romantik. Jinak podle mě opravdu nemá cenu se brát, stačí žít jen na psí knížku. Ten papír opravdu není důležitý.

Ivana napsal(a):

Ale já jsem věděla, že on to nikde šířit nebude, komu by to asi tak říkal? A já vím, že když něco řeknu jakékoliv svojí kamarádce, že ta to řekne svému manželovi a nevadí mi to. zdá se mi to normální.
a s tím, že manželství je hlavně o výchově dětí - co potom ti, co nemají děti?
Já si právě myslím, že manželství je víc než ekonomický svazek nebo svazek na výchovu dětí.Že je to svazek mezi mužem a ženou o tom, že spolu chtějí žít věrně navzdory všemu, co se jim v životě přihodí. Asi jsem holt naivní romantik. Jinak podle mě opravdu nemá cenu se brát, stačí žít jen na psí knížku. Ten papír opravdu není důležitý.

Ivano, ale tohle člověk nemusí slibovat slovy. To je důležité žít. A ne si o tom povídat či snít. Na takový vztah nemusí být manželství.
Podívej se třeba na Ivu Janžurovou.

Nojo, dyť já vím, že dnes je všechno jinak. Ale mít nějaké ideály snad můžu, ne?

eremuruss napsal(a):

Jedna me dokonce rekla,ze milenka ma lepsi pi..proto si ji nasel.
Ja,ze za nic nestala proto si muj manzel nasel jinou me rekl dokonce muj tata.
A ja ten pocit mela taky.Velice ponizujici.
Spousta lidi te rekne,ze kdybys byla poradna zenska chlap si jinou nenajde atd.

Pokud posloucháš takovýhle řeči a co je horší - věříš jim - pak se nediv, že seš tam, kde seš.

Tak já tedy manželovi nevykládám, co jsme probírali s kámoškou. Po pravdě, ono by ho to ani nezajímalo.
A Erem - na rozpadu rodiny jsou "vinni" vždycky oba, každý svým způsobem.

dusička napsal(a):

Také mám manžela měsíc pracovně pryč.
A nedávno jsem nad tím přemýšlela a říkala si, kdyby tam měl kamarádku, tak by jí prostě měl a já to neřešila. I já když mi tady bude smutno, můžu si najít přítele k občasným schůzkám. A nikdo se to nedozví. A nebudu nikomu ubližovat.
Ten chlap tam je sám, chodí do práce z práce. Je tam bez rodiny, bez dětí. Stýská se mu. Navíc můj manžel je v SRN, tudíž tam neslyší ani češtinu. (už obstojně šprechtí )
žijeme jenom jednou. Vím, že mě má rád, že mě miluje, že se chce postarat o rodinu.
A proto mu přeju, aby byl štastný a spokojený. Byt třeba i s případnou s kamarádkou na pokec. Nemám ho přivázaného na řetězu.

no u tebe bych si tak jistá nebyla, že se to neprovalí, tvůj muž by to asi spíš ututlal, protože je prostě dál ...
jinak dusičko, to jsi teda tolerantní .. jedna moje známá na tom byla podobně, ale když si pak manžel opravdu našel kamarádku o které píšeš a z peněz, co vydělal ji brával na večeře, do kina, divadla, občas ji něco koupil a tak, mínila vyskočit z kůže ..

Eva. napsal(a):

Dusičko, nevěřím tomu, že kdyby ses to dozvěděla, zachovala bys stejný klid, jaký popisuješ ve svém příspěvku.

taky si myslím.

dusička napsal(a):

Eva. napsal(a):

Dusičko, nevěřím tomu, že kdyby ses to dozvěděla, zachovala bys stejný klid, jaký popisuješ ve svém příspěvku.

Nemám potřebu něco zjišťovat.
A kdybych se to dozvěděla? Ano jsem s tím smířená. I to se může stát. Ale pokavad si píšeme zamilovaný smsky a jsme stále v kontaktu, jsme přátelé i milenci, zachovala bych klid i kdyby něco bylo někde.
Pro mě je hlavní, že to cítím,že mě miluje. Ten pocit, ta intuice je důležitější než řešit jestli někde s někým spal.
Rozhodilo by mě ztráta zaměstnání, nezaměstnanost, to když jsem ho viděla ležet doma. On byl nešťastný, já taky.
Vím, že bych to zvládla, cítím to i píšu s klidem.
A navíc - nejsem svatá. A i když jsem měla milence, stejně jsem měla ráda manžela, i když mě neskutečně sr...l

z tebe jsem měla vždycky dusičko pocit, že svýho muže nemiluješ. že s ním prostě jen jsi. protože je to pro tebe jednodušší atd atd.
myslím, že kdyby byl váš vztah jinej, nesla bys to celé jinak.

helena napsal(a):

z peněz, co vydělal ji brával na večeře, do kina, divadla, občas ji něco koupil a tak, mínila vyskočit z kůže
Záleží na tom kolik vydělal...

Každá sranda něco stojí

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

Eva. napsal(a):

Dusičko, nevěřím tomu, že kdyby ses to dozvěděla, zachovala bys stejný klid, jaký popisuješ ve svém příspěvku.

Nemám potřebu něco zjišťovat.
A kdybych se to dozvěděla? Ano jsem s tím smířená. I to se může stát. Ale pokavad si píšeme zamilovaný smsky a jsme stále v kontaktu, jsme přátelé i milenci, zachovala bych klid i kdyby něco bylo někde.
Pro mě je hlavní, že to cítím,že mě miluje. Ten pocit, ta intuice je důležitější než řešit jestli někde s někým spal.
Rozhodilo by mě ztráta zaměstnání, nezaměstnanost, to když jsem ho viděla ležet doma. On byl nešťastný, já taky.
Vím, že bych to zvládla, cítím to i píšu s klidem.
A navíc - nejsem svatá. A i když jsem měla milence, stejně jsem měla ráda manžela, i když mě neskutečně sr...l

z tebe jsem měla vždycky dusičko pocit, že svýho muže nemiluješ. že s ním prostě jen jsi. protože je to pro tebe jednodušší atd atd.
myslím, že kdyby byl váš vztah jinej, nesla bys to celé jinak.

Docela dobrý k zamyšlení, co to znamená milovat a to,že s ním prostě jen jsi.
Psala jsem o tom,že bych i chápala, kdyby měl manžel nějakou tu ženu daleko odsud na pokec. A já bych se to přeci vůbec nezkoumala dozvědět. Proč. Já žiju tady a teď. Mně stačí,že když přijede,že se nám věnuje, že dokazuje,že mě, nás , má rád, a neřeším, neptám se.
Co to znamená milovat, Užírat se, že je pryč, že mi zahne?
Možná je to tím, že vím, že chce se mnou být, že ho to táhne domů. Jasně, zítra to může být jinak. Ale já žiju dnes, ne zítra.