|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Selima napsal(a):
Ivana napsal(a):
LENNNA napsal(a):
To si myslím já, že lidé se mění.... že při tom slibu to myslí asi většina lidí vážně, že ho chce dodržet. Ale jak můžeme slíbit něco, co bude za 30, 40 let? Vždyť ani nevíme jací sami budeme, tak jak to máme slibovat?To by pak ale člověk nemohl slíbit nikdy nic. Nikdy totiž nevíš, co ti do toho vleze. A nevěřím, že se dospělý člověk může natolik změnit, většinou. Někdy se to stane, třeba je z něj alkoholik nebo gambler apod., ale normální člověk se moc nemění.
Presne tak - každý dľub daný na dlhšie ako povezdme rok je ilúzia... Spečatená ilúzia dvoch ľudí, ktorí sa dohodnú, že jej budú veriť, ale dvoch ľudí, ktorí fakticky NEVEDIA, či sľubujú. Tak by som to brala - ako pekné, ale vcelku úplne prázdne a nevymáhateľné gesto.
Ale proč potom vůbec uzavírat manželství? Není lepší nic si neslibovat a žít spolu jen tak na psí knížku a pak, jakmile se něco změní, se rozejít?
Není tady
Je 
, preto som ja nikdy vydatá nebola a s bývalým sme si akurát povedali (a oznámili to rodinám a kamošom), že budeme spolu tak dlho, ako to pôjde a budeme sa brať ako partneri se fším fšudy. 
A fungovalo to pomerne dobre pomerne dosť dlho no a potom to proste fungovať prestalo. On bol už predo mnou dvakrát rozvedený, takže som vedela, že ani tretia svadba by mi nič nezaručila... 
Není tady
Ivana napsal(a):
No, tak jsem asi nedospělá a naivní, ale já to tak cítím. Samozřejmě, že se člověk nevzdá úplně svého soukromí, ale je to hlavně o důvěře mezi partnery. Já jsem třeba před svým ex žádné tajnosti neměla, a klidně jsem mu řekla vše, co mi svěřila kamarádka a nepovažovala jsem to, za porušení slibu, že to nikomu neřeknu. protože svého manžela jsem brala jako součást sebe. Měla jsem prostě dojem, že teprve my dva dohromady jsme kompletní lidská bytost. My dva a ne já a on. Že my dva je víc než jen já a on. Neumím to dost dobře asi vysvětlit, ale pokud se povede svazek mezi mužem a ženou, tak budovat ten svazek je pro mě víc, než rozvíjet sám sebe.
Tohle je ten problém. Ty vlasntně říkáš, že 50% člověk a 50% člověk dá 100% bytost. To je podle mě nesmysl. Musí to fungovat na bázi 100% a 100% člověk nedá 100% bytost, ale 100% (něbo i 200%) vztah 
Není tady
Ivana napsal(a):
Selima napsal(a):
Ivana napsal(a):
To by pak ale člověk nemohl slíbit nikdy nic. Nikdy totiž nevíš, co ti do toho vleze. A nevěřím, že se dospělý člověk může natolik změnit, většinou. Někdy se to stane, třeba je z něj alkoholik nebo gambler apod., ale normální člověk se moc nemění.
Presne tak - každý dľub daný na dlhšie ako povezdme rok je ilúzia... Spečatená ilúzia dvoch ľudí, ktorí sa dohodnú, že jej budú veriť, ale dvoch ľudí, ktorí fakticky NEVEDIA, či sľubujú. Tak by som to brala - ako pekné, ale vcelku úplne prázdne a nevymáhateľné gesto.
Ale proč potom vůbec uzavírat manželství? Není lepší nic si neslibovat a žít spolu jen tak na psí knížku a pak, jakmile se něco změní, se rozejít?
Ale jako lze porušit každej slib, tak stejně i manželství. Nic není na věky, nebo může, ale taky nemusí být, asi tak. To, že se s partnerem vezmeme, nám ještě nedává záruku, že to tak zůstane až do smrti jednoho z nás.
Vdaná jsem byla a BM měl nějaký bokovky, myslím tí, že jezdil jako montér po světě, vím, že mi nevěrný byl. Vadilo mi to, ale vracel se domů, žili jsme tak nějak normálně, na citech se to neprojevovalo. Až se zamiloval, už to nebyla jen bokovka, ale vztah, byl konec, slib neslib. Jestli mi po provalení toho vztahu sliboval, že to skončí nebo nesliboval, to si nepamatuju. Stejně bych tomu slibu nevěřila. A tohle je taky věc, která se slíbit prostě nedá, ne tak, aby byl tenhle slib splnitelný. A věrnost "až za hrob" ti taky nikdo slíbit nemůže.
Slíbit se dá prakticky cokoli, ale splnit to vždycky nelze.
A rozejít se, jakmile se něco změní....co se změní? Může se změnit cokoli ve vztahu. Vdaná nebo jen tak, jsou situace, kdy se ukáže opravdový charakter a povaha člověka, protože je fakt, že "utéct" ze vztahu, než něco řešit a o něco se snažit, je to nejjednodušší. Otázka je, co to o člověku vypovídá.
Dnes se nic neřeší, ve většině případů se odchází. To je smutný.
Upravil(a) Modroočka (23. 3. 2013 14:08)
Není tady
holcina napsal(a):
očko, myslela jsem to tak, že když mi bylo dvacet brala jsem i vztah úplně jinak. byla jsem přesvědčená, že věci musí být přesně takhle a ne jinak a musí a musí a musí. Teď už vím, že nic nemusí a proto i ve stejných situacích reaguju úplně jinak. Vím, že kdybych třeba věděla o manželově nevěře před lety dělala bych cirkus, možná i hlídala, lezla do mobilu apod. Dnes vím, že bych to neřešila. A stejně to má i manžel. Tenhle vývoj jsem měla na mysli. A jestli cholerik zůstane cholerikem? To taky není až tak pravda. Manžel byl šílený cholerik a já reagovala vždycky tak jak chtěl - hádala se, odporovala. A dnes? Klidnějšího člověka neznám:-) možná i proto, že jsem s ním tu hru přestala hrát a reagovala jinak
a můžu se zeptat , jak si reagovala , že ho to přešlo ?
Není tady
Ivana napsal(a):
Selima napsal(a):
Ivana napsal(a):
To by pak ale člověk nemohl slíbit nikdy nic. Nikdy totiž nevíš, co ti do toho vleze. A nevěřím, že se dospělý člověk může natolik změnit, většinou. Někdy se to stane, třeba je z něj alkoholik nebo gambler apod., ale normální člověk se moc nemění.Presne tak - každý dľub daný na dlhšie ako povezdme rok je ilúzia... Spečatená ilúzia dvoch ľudí, ktorí sa dohodnú, že jej budú veriť, ale dvoch ľudí, ktorí fakticky NEVEDIA, či sľubujú. Tak by som to brala - ako pekné, ale vcelku úplne prázdne a nevymáhateľné gesto.
Ale proč potom vůbec uzavírat manželství? Není lepší nic si neslibovat a žít spolu jen tak na psí knížku a pak, jakmile se něco změní, se rozejít?
je
Není tady
Grainne napsal(a):
holcina napsal(a):
očko, myslela jsem to tak, že když mi bylo dvacet brala jsem i vztah úplně jinak. byla jsem přesvědčená, že věci musí být přesně takhle a ne jinak a musí a musí a musí. Teď už vím, že nic nemusí a proto i ve stejných situacích reaguju úplně jinak. Vím, že kdybych třeba věděla o manželově nevěře před lety dělala bych cirkus, možná i hlídala, lezla do mobilu apod. Dnes vím, že bych to neřešila. A stejně to má i manžel. Tenhle vývoj jsem měla na mysli. A jestli cholerik zůstane cholerikem? To taky není až tak pravda. Manžel byl šílený cholerik a já reagovala vždycky tak jak chtěl - hádala se, odporovala. A dnes? Klidnějšího člověka neznám:-) možná i proto, že jsem s ním tu hru přestala hrát a reagovala jinak
a můžu se zeptat , jak si reagovala , že ho to přešlo ?
když se začal vztekat odcházela jsem. Když jsem přišla zeptala jsem se co to chtěl řešit a už byl klidný. taky jsem mu řekla, že u jeho vzteklých výlevů nebudu, aby to věděl. Pravdou je, že nejvíc "řádil" v době, kdy začal mít zdravotní problémy a sám nevěděl co si s tím počít. Ale to vím taky až dnes. Tenkrát jsem reagovala intuitivně, nevěděla jsem proč tak kolem sebe kope. Dnes už sám ví, že svýma cholerickýma reakcema nic nevyřeší a že jsou úplně k ničemu
Není tady
Ivana napsal(a):
Selima napsal(a):
Ivana napsal(a):
To by pak ale člověk nemohl slíbit nikdy nic. Nikdy totiž nevíš, co ti do toho vleze. A nevěřím, že se dospělý člověk může natolik změnit, většinou. Někdy se to stane, třeba je z něj alkoholik nebo gambler apod., ale normální člověk se moc nemění.Presne tak - každý dľub daný na dlhšie ako povezdme rok je ilúzia... Spečatená ilúzia dvoch ľudí, ktorí sa dohodnú, že jej budú veriť, ale dvoch ľudí, ktorí fakticky NEVEDIA, či sľubujú. Tak by som to brala - ako pekné, ale vcelku úplne prázdne a nevymáhateľné gesto.
Ale proč potom vůbec uzavírat manželství? Není lepší nic si neslibovat a žít spolu jen tak na psí knížku a pak, jakmile se něco změní, se rozejít?
Ivano, vždyť ti tu píšeme, že manželství je hlavně smlouva o zajištění rodiny. A ta platí i dnes. Pokud ve vztahu nejsou děti nevidím důvod se brát. Na druhou stranu, mladí se dnes moc neberou a pak jsou plný diskuse témat: Odešel, nechal mě tu s dětmi a nemám ani korunu
Není tady
Ovšem odejít, nechat ženu s dětmi bez koruny se dá i z manželství... Sice je to z úředního hlediska složitější, ale zabránit se tomu nedá. A k čemu jsou pak alimenty sice stanovené, ale bývalým manželem stejně neplacené? Je to prašť jako uhoď.
Není tady
Modroočka napsal(a):
Ivana napsal(a):
Selima napsal(a):
Presne tak - každý dľub daný na dlhšie ako povezdme rok je ilúzia... Spečatená ilúzia dvoch ľudí, ktorí sa dohodnú, že jej budú veriť, ale dvoch ľudí, ktorí fakticky NEVEDIA, či sľubujú. Tak by som to brala - ako pekné, ale vcelku úplne prázdne a nevymáhateľné gesto.Ale proč potom vůbec uzavírat manželství? Není lepší nic si neslibovat a žít spolu jen tak na psí knížku a pak, jakmile se něco změní, se rozejít?
Ale jako lze porušit každej slib, tak stejně i manželství. Nic není na věky, nebo může, ale taky nemusí být, asi tak. To, že se s partnerem vezmeme, nám ještě nedává záruku, že to tak zůstane až do smrti jednoho z nás.
Vdaná jsem byla a BM měl nějaký bokovky, myslím tí, že jezdil jako montér po světě, vím, že mi nevěrný byl. Vadilo mi to, ale vracel se domů, žili jsme tak nějak normálně, na citech se to neprojevovalo. Až se zamiloval, už to nebyla jen bokovka, ale vztah, byl konec, slib neslib. Jestli mi po provalení toho vztahu sliboval, že to skončí nebo nesliboval, to si nepamatuju. Stejně bych tomu slibu nevěřila. A tohle je taky věc, která se slíbit prostě nedá, ne tak, aby byl tenhle slib splnitelný. A věrnost "až za hrob" ti taky nikdo slíbit nemůže.
Slíbit se dá prakticky cokoli, ale splnit to vždycky nelze.
A rozejít se, jakmile se něco změní....co se změní? Může se změnit cokoli ve vztahu. Vdaná nebo jen tak, jsou situace, kdy se ukáže opravdový charakter a povaha člověka, protože je fakt, že "utéct" ze vztahu, než něco řešit a o něco se snažit, je to nejjednodušší. Otázka je, co to o člověku vypovídá.
Dnes se nic neřeší, ve většině případů se odchází. To je smutný.
Tak s clovekem o kterem bych vedela,ze ma bokovky bych nezila.Muj byvaly je mel taky,ale ja o tom nevedela.To se zacalo vsechno provalovat,az po rozvodu.
Není tady
Gabrielle napsal(a):
Ovšem odejít, nechat ženu s dětmi bez koruny se dá i z manželství... Sice je to z úředního hlediska složitější, ale zabránit se tomu nedá. A k čemu jsou pak alimenty sice stanovené, ale bývalým manželem stejně neplacené? Je to prašť jako uhoď.
Ano, ale už jen to, že mít dítě po svatbě - tak se do toho tolik nezodpovědných chlapů nežene. A rozvést se je přece jen o papír složitější než se sbalit a jít. Ale to je každýho věc, jaký si to kdo udělá takový to má
Není tady
eremuruss napsal(a):
Modroočka napsal(a):
Ivana napsal(a):
Ale proč potom vůbec uzavírat manželství? Není lepší nic si neslibovat a žít spolu jen tak na psí knížku a pak, jakmile se něco změní, se rozejít?Ale jako lze porušit každej slib, tak stejně i manželství. Nic není na věky, nebo může, ale taky nemusí být, asi tak. To, že se s partnerem vezmeme, nám ještě nedává záruku, že to tak zůstane až do smrti jednoho z nás.
Vdaná jsem byla a BM měl nějaký bokovky, myslím tí, že jezdil jako montér po světě, vím, že mi nevěrný byl. Vadilo mi to, ale vracel se domů, žili jsme tak nějak normálně, na citech se to neprojevovalo. Až se zamiloval, už to nebyla jen bokovka, ale vztah, byl konec, slib neslib. Jestli mi po provalení toho vztahu sliboval, že to skončí nebo nesliboval, to si nepamatuju. Stejně bych tomu slibu nevěřila. A tohle je taky věc, která se slíbit prostě nedá, ne tak, aby byl tenhle slib splnitelný. A věrnost "až za hrob" ti taky nikdo slíbit nemůže.
Slíbit se dá prakticky cokoli, ale splnit to vždycky nelze.
A rozejít se, jakmile se něco změní....co se změní? Může se změnit cokoli ve vztahu. Vdaná nebo jen tak, jsou situace, kdy se ukáže opravdový charakter a povaha člověka, protože je fakt, že "utéct" ze vztahu, než něco řešit a o něco se snažit, je to nejjednodušší. Otázka je, co to o člověku vypovídá.
Dnes se nic neřeší, ve většině případů se odchází. To je smutný.Tak s clovekem o kterem bych vedela,ze ma bokovky bych nezila.Muj byvaly je mel taky,ale ja o tom nevedela.To se zacalo vsechno provalovat,az po rozvodu.
Hlavně, že sis vzala nekrásnějšího kluka ze školy:-)
Není tady
Erem, a co v případě, že víš, že muž má bokovky, měl a nejspíš mít bude. Ty bys byla s malými dětmi doma, bez práce a možnosti jiné finanční podpory. Víš, že alimenty bys dostala minimální a víš, že bys nebyla sama schopna děti uživit, zaplatit bydlení, jídlo, oblečení... Co pak?
Není tady
[
Upravil(a) Grainne (30. 4. 2013 18:59)
Není tady
Gabrielle napsal(a):
Erem, a co v případě, že víš, že muž má bokovky, měl a nejspíš mít bude. Ty bys byla s malými dětmi doma, bez práce a možnosti jiné finanční podpory. Víš, že alimenty bys dostala minimální a víš, že bys nebyla sama schopna děti uživit, zaplatit bydlení, jídlo, oblečení... Co pak?
Gabino v te dobe jsem byla na materske dovolene psal se rok 1995 a ja zila v byte 2+1 se dvema detma s zivotnim minimem 5800 kc a prezili jsme i ty alimenty jsem dostavala minimalni.Rozhodne bych nezila s devkarem,abych byla kazdemu pro smich.
I dnes mas ruzne prispevky na bydleni,pridavky,doplatek na bydleni a ja nevim co jeste.Takze pokud maminka zije skromne da se s tim vyzit.
Upravil(a) eremuruss (23. 3. 2013 15:45)
Není tady
holcina napsal(a):
eremuruss napsal(a):
Modroočka napsal(a):
Ale jako lze porušit každej slib, tak stejně i manželství. Nic není na věky, nebo může, ale taky nemusí být, asi tak. To, že se s partnerem vezmeme, nám ještě nedává záruku, že to tak zůstane až do smrti jednoho z nás.
Vdaná jsem byla a BM měl nějaký bokovky, myslím tí, že jezdil jako montér po světě, vím, že mi nevěrný byl. Vadilo mi to, ale vracel se domů, žili jsme tak nějak normálně, na citech se to neprojevovalo. Až se zamiloval, už to nebyla jen bokovka, ale vztah, byl konec, slib neslib. Jestli mi po provalení toho vztahu sliboval, že to skončí nebo nesliboval, to si nepamatuju. Stejně bych tomu slibu nevěřila. A tohle je taky věc, která se slíbit prostě nedá, ne tak, aby byl tenhle slib splnitelný. A věrnost "až za hrob" ti taky nikdo slíbit nemůže.
Slíbit se dá prakticky cokoli, ale splnit to vždycky nelze.
A rozejít se, jakmile se něco změní....co se změní? Může se změnit cokoli ve vztahu. Vdaná nebo jen tak, jsou situace, kdy se ukáže opravdový charakter a povaha člověka, protože je fakt, že "utéct" ze vztahu, než něco řešit a o něco se snažit, je to nejjednodušší. Otázka je, co to o člověku vypovídá.
Dnes se nic neřeší, ve většině případů se odchází. To je smutný.Tak s clovekem o kterem bych vedela,ze ma bokovky bych nezila.Muj byvaly je mel taky,ale ja o tom nevedela.To se zacalo vsechno provalovat,az po rozvodu.
Hlavně, že sis vzala nekrásnějšího kluka ze školy:-)
Jo,laska je mocna carodejka.
Není tady
erem, ty ses tak rychle rozvedla proto, abys nebyla každému pro smích?
Kdy už konečně přestaneš žít podle toho, co řeknou lidé a začneš žít podle sebe?
Myslím si, že jsi rázná tam, kde bys neměla a tam, kde je to potřeba, nejsi.
Není tady
Gabrielle napsal(a):
Rozumím. Nemám přímo takovou zkušenost, jen obdobnou. A proto mě zajímá, jak se s takovou situací kdo vyrovnal...
S neverou bych se nevyrovnala.Vim,ze zivot,uz by se nikdy nevratil do starych kolejich a pro me by to bylo peklo zit s chlapem co me podvadel.Proto jsem se kratce po provaleni nevery rozhodla pro rozvod.
Není tady
Eva. napsal(a):
erem, ty ses tak rychle rozvedla proto, abys nebyla každému pro smích?
Kdy už konečně přestaneš žít podle toho, co řeknou lidé a začneš žít podle sebe?
Myslím si, že jsi rázná tam, kde bys neměla a tam, kde je to potřeba, nejsi.
Ne jenom kvuli tomu,abych lidem nebyla pro smich,ale kvuli tomu,ze ze me by se stala hystericka zarlivka.A toho jsem se chtela usetrit.A,uz taky jenom to s kym me ten muj podvadel.Mozna by to bolelo min,kdyby to byla normalni zenska nez cuchta se kterou me podvadel.
Není tady
Cuchta, nejkrásnější kluk ze školy... hm.
erem,zajímá tě někdy, co mají lidé uvnitř? Přemýšlíš nad tím? Co máš uvnitř ty? Hledáš to?
Není tady
Eva. napsal(a):
Cuchta, nejkrásnější kluk ze školy... hm.
erem,zajímá tě někdy, co mají lidé uvnitř? Přemýšlíš nad tím? Co máš uvnitř ty? Hledáš to?
Samozrejme,ze jo.
Není tady
eremuruss napsal(a):
Gabrielle napsal(a):
Erem, a co v případě, že víš, že muž má bokovky, měl a nejspíš mít bude. Ty bys byla s malými dětmi doma, bez práce a možnosti jiné finanční podpory. Víš, že alimenty bys dostala minimální a víš, že bys nebyla sama schopna děti uživit, zaplatit bydlení, jídlo, oblečení... Co pak?
Gabino v te dobe jsem byla na materske dovolene psal se rok 1995 a ja zila v byte 2+1 se dvema detma s zivotnim minimem 5800 kc a prezili jsme i ty alimenty jsem dostavala minimalni.Rozhodne bych nezila s devkarem,abych byla kazdemu pro smich.
I dnes mas ruzne prispevky na bydleni,pridavky,doplatek na bydleni a ja nevim co jeste.Takze pokud maminka zije skromne da se s tim vyzit.
To teda byla láska, když ses rozvedla proto abys nebyla lidem pro smích 
proboha erem, to je hrozný jak se snažíš žít podle toho co na to řeknou lidi. Ani si to neumím představit, žít aby o mně lidi mluvili v dobrém. Co z toho máš? Není lepší žít podle toho jak chceš ty?
Není tady
holcina napsal(a):
eremuruss napsal(a):
Gabrielle napsal(a):
Erem, a co v případě, že víš, že muž má bokovky, měl a nejspíš mít bude. Ty bys byla s malými dětmi doma, bez práce a možnosti jiné finanční podpory. Víš, že alimenty bys dostala minimální a víš, že bys nebyla sama schopna děti uživit, zaplatit bydlení, jídlo, oblečení... Co pak?
Gabino v te dobe jsem byla na materske dovolene psal se rok 1995 a ja zila v byte 2+1 se dvema detma s zivotnim minimem 5800 kc a prezili jsme i ty alimenty jsem dostavala minimalni.Rozhodne bych nezila s devkarem,abych byla kazdemu pro smich.
I dnes mas ruzne prispevky na bydleni,pridavky,doplatek na bydleni a ja nevim co jeste.Takze pokud maminka zije skromne da se s tim vyzit.To teda byla láska, když ses rozvedla proto abys nebyla lidem pro smích
proboha erem, to je hrozný jak se snažíš žít podle toho co na to řeknou lidi. Ani si to neumím představit, žít aby o mně lidi mluvili v dobrém. Co z toho máš? Není lepší žít podle toho jak chceš ty?
Znicila bych hlavne sebe,kdybych s nim zustala.Ver,ze jsem tenkrat hodne premyslela jakou variantu zvolit a stale vychazel rozvod i kdyz jsem ho hodne milovala.Muj muz byl hodne spolecensky clovek a pri kazdem odchodu z bytu bych premyslela s kym me zahyba.Stejne v manzelstvi nebo ve vztahu kde je nevera driv nebo pozdeji se ty dva stejne rozejdou.
Upravil(a) eremuruss (23. 3. 2013 16:50)
Není tady
Erem, pokud byl M dva měsíce služebně v Kanadě, tři měsíce v Bělorusku, dva měsíce v Belgii, kdyč čtyři roky jezdil týden co týden na jedno místo sluižebně mna Slovensko, nepředpokládám, že by mi byl na 100% věrný. Nepřemýšlela jsem nad tím, jen jsem mu jednou řekla, ať používá prezervativy. Nevěděla jsem jestli mi tam zanáší nebo ne. Myslela jsem si to, ale jistá jsem si nebyla. Že mi skutečně zahýbal s bokovkama na služebkách, to jsem se dozvěděla až po rozvodu. Pak mi došly sopuvislosti, když mě podváděl se svou současnou ženou, měla jsem gynekologické potíže. Doktor mi řekl, že to může být změnou partnera a tak podobně. Tyhle problémy jsem čas od času mívala celý mnželství. Když se odstěhoval, tyhle potíže ustaly.
Ale Erem, pro mě není podstatný, co si myslí a říká moje okolí, pro mě je podstatný, abych já sama sobě mohla podívat do očí a nemusela se stydět. A i když mě BM podváděl, moje hanba to nebyla.
A rozvedla jsem se proto, že mě nebavilo žít v trojúhelníku a nedokázala bych se přes nevěru, byť ukončenou, přenést.
Upravil(a) Modroočka (23. 3. 2013 17:00)
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
