29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ivana napsal(a):
Eva. napsal(a):
LENNNA napsal(a):
Tak tohle si, Ivano, vůbec nemyslím. Každý má mít své soukromí a to i přesto, že jsme pár. Když mi bude psát kamarádka a líčit např. nějaké své trable, nevidím nejmenší důvod, proč by to měl číst můj přítel. Naopak by mi to přišlo vůči kamarádce blbé. Zájem o toho druhého se projevuje jinak, než čtením jeho smsek.
Ivano, to jsou jenom hezké povídačky, které rády slyšíme ve své nedospělé naivitě, že už není já a ty ale je pouze my. To je teda pořádný nesmysl. Ale taky jsem to tak kdysi měla, než mi došlo. Než jsem dospěla.
Paní psycholožka mi "slíbila", že když budu chtít, stanu se dospělou. A dodržela to.Ale zázrak se nestal, "jen" jsme spolu a na skupinové terapii pilně pracovaly.
No, tak jsem asi nedospělá a naivní, ale já to tak cítím. Samozřejmě, že se člověk nevzdá úplně svého soukromí, ale je to hlavně o důvěře mezi partnery. Já jsem třeba před svým ex žádné tajnosti neměla, a klidně jsem mu řekla vše, co mi svěřila kamarádka a nepovažovala jsem to, za porušení slibu, že to nikomu neřeknu. protože svého manžela jsem brala jako součást sebe. Měla jsem prostě dojem, že teprve my dva dohromady jsme kompletní lidská bytost. My dva a ne já a on. Že my dva je víc než jen já a on. Neumím to dost dobře asi vysvětlit, ale pokud se povede svazek mezi mužem a ženou, tak budovat ten svazek je pro mě víc, než rozvíjet sám sebe.
Ivo, teď to neber ve zlém, ale tohle co píšeš - nepřemýšlela jsi někdy o tom, že právě tohle mohla být příčina, proč tvůj muž odešel? Ono to "my" je sice moc hezké, ale člověk by nikdy neměl zapomínat ani na to "já" a "ty". Ale to je jen můj názor, každý to můžeme vidět jinak.
Není tady
Grainne napsal(a):
helena napsal(a):
Manželství jako svazek už není o vztahu ale o smlouvě na výkrm a zajištění zbytku rodiny.
Manželství vždycky bylo především smlouva... smlouva, která měla zabezpečit určitý jistoty pro partnery a pomoci vychovat děti, respektive je dovést do samostatnýho života.
Tu omáčku kolem mu "navařili" až romantici 19. století...a nekomu staci ta smlouva a nekdo chce tu romantiku .... to budou ty zasadni rozdily
To si myslím já, že lidé se mění.... že při tom slibu to myslí asi většina lidí vážně, že ho chce dodržet. Ale jak můžeme slíbit něco, co bude za 30, 40 let? Vždyť ani nevíme jací sami budeme, tak jak to máme slibovat?
Není tady
dusička napsal(a):
Grainne napsal(a):
helena napsal(a):
Manželství jako svazek už není o vztahu ale o smlouvě na výkrm a zajištění zbytku rodiny.
Manželství vždycky bylo především smlouva... smlouva, která měla zabezpečit určitý jistoty pro partnery a pomoci vychovat děti, respektive je dovést do samostatnýho života.
Tu omáčku kolem mu "navařili" až romantici 19. století...a nekomu staci ta smlouva a nekdo chce tu romantiku .... to budou ty zasadni rozdily
Graine, nemluvím o smlouvě. Ani o romantice. Mluvím o vztahu ,který vznikl ze zamilovanosti a prohloubil se do vzájemné lásky.
ja odpovidala Ivane .... ze clovek muze mit v den svatby uplne jine predstavy nez treba po 10 letech
Není tady
Souhlasím s Helenou v tom, že manželství bylo vždycky bráno jako smlouva. A dnes to není jiné, nebo proč se lidi berou? Žít spolu můžou i bez manželství. A taky souhlasím s tím, že to co jsem slibovala před 20 lety jsem myslela opravdu vážně, tehdy:-) ale kdo může vědět co život přinese?
Není tady
Ivana napsal(a):
Já jsem nikde nepsala, že šmejdit někomu v mobilu, abych zjistila, jestli mi náhodou není nevěrný, je normální. Ale přijde mi normální, že v partnerství, kde si oba maximálně důvěřují ( a o tom by podle mě partnerství mělo být, o důvěře), když mému partnerovi zazvoní mobil, nebo přijde SMS a mobil je normálně na stole, tak se kouknout. Ne proto, že chci šmejdit, ale tak normálně, ze zájmu o toho druhého. Protože podle mě partnerství není "ty a já" , ale "my".
Koukat někomu do mobilu není o zájmu o toho druhého. To je o zbytečné zvědavosti. Taky druhému nečteš dopisy, nebo snad ano?
No a "my" si různí lidé vysvětlují různě, dost často z toho nakonec stejně u každého takového proklamátora "my" vyleze zase jen pouhé jeho "JÁ"
Není tady
helena napsal(a):
Ale přijde mi normální, že v partnerství, kde si oba maximálně důvěřují ( a o tom by podle mě partnerství mělo být, o důvěře), když mému partnerovi zazvoní mobil, nebo přijde SMS a mobil je normálně na stole, tak se kouknout. Ne proto, že chci šmejdit, ale tak normálně, ze zájmu o toho druhého.
No vidíš... a já to pro změnu považuju ne za "zájem", ale za vlezlost, ne-li potřebu mít nad tím druhým kontrolu. Kontrolu toho s kým si píše nebo volá a o čem. Jestliže "si oba maximálně důvěřují", tak tuhle "potřebu" nemají - právě proto.
Bingo
Není tady
Ivana napsal(a):
No vidíš, a já si myslím, že v dnešní době, kdy tyto ekonomické důvody uzavírání manželství pominuly, protože se většina lidí uživí sama, tak jediným důvodem uzavření manželství by měla být vzájemná láska. Beru manželství jako slib, že budeme spolu, budeme si věrní, budeme stát při sobě ve dnech dobrých i zlých. Ten slib by neměl dávat ten, kdo ho nechce nebo nemůže splnit. Ale pokud už ho dal, měl by dělat všechno možné proto, aby ho neporušil. Podle mě. Možná to někdo tak nemá, nevím.
Souhlas, ten slib by neměl dávat ten, kdo ho nechce a nebo nemůže splnit, tedy i manželka, která se při mužově nevěře hroutí a v době pro něj zlé svolává na jeho hlavu hromy a blesky, namísto toho, aby při něm stála
Není tady
Ivana napsal(a):
No, tak jsem asi nedospělá a naivní, ale já to tak cítím. Samozřejmě, že se člověk nevzdá úplně svého soukromí, ale je to hlavně o důvěře mezi partnery. Já jsem třeba před svým ex žádné tajnosti neměla, a klidně jsem mu řekla vše, co mi svěřila kamarádka a nepovažovala jsem to, za porušení slibu, že to nikomu neřeknu. protože svého manžela jsem brala jako součást sebe. Měla jsem prostě dojem, že teprve my dva dohromady jsme kompletní lidská bytost. My dva a ne já a on. Že my dva je víc než jen já a on. Neumím to dost dobře asi vysvětlit, ale pokud se povede svazek mezi mužem a ženou, tak budovat ten svazek je pro mě víc, než rozvíjet sám sebe.
S tímhle vzorem vztahu sis ale měla najít někoho,k do to má nastavené stejně.
Žádný jiný to totiž nevydrží a dříve nebo později ti zdrhne, protože skutečnost je jiná.
Nakonec je obecně známo, že každý celek je jen tak pevný a silný, jak pevná a silná je jeho nejslabší část.
Není tady
Tak jsem vyčetla, že při občanském sňatku vlastně nic neslibuji. Jenom říkám, že si beru zdepřítomného XY za svého právoplatného manžela.
Není tady
Hanka333 napsal(a):
dusička napsal(a):
Také mám manžela měsíc pracovně pryč.
A nedávno jsem nad tím přemýšlela a říkala si, kdyby tam měl kamarádku, tak by jí prostě měl a já to neřešila. I já když mi tady bude smutno, můžu si najít přítele k občasným schůzkám. A nikdo se to nedozví. A nebudu nikomu ubližovat.
Ten chlap tam je sám, chodí do práce z práce. Je tam bez rodiny, bez dětí. Stýská se mu. Navíc můj manžel je v SRN, tudíž tam neslyší ani češtinu. (už obstojně šprechtí)
žijeme jenom jednou. Vím, že mě má rád, že mě miluje, že se chce postarat o rodinu.
A proto mu přeju, aby byl štastný a spokojený. Byt třeba i s případnou s kamarádkou na pokec. Nemám ho přivázaného na řetězu.Tak pak mi řekněte k čemu je vztah,k čemu je manželství když neustále čtu na diskusích že manžel,přítel může zahýbat protože dává peníze že se stará.
Manželství jako svazek už není o vztahu ale o smlouvě na výkrm a zajištění zbytku rodiny.
Je to dost smutné když to po letech došlo do fáze kdy peníze jsou přednější než vztahy samotné.
Po přečtění vašeho přízpěvku už jsem se opravdu zamyslela o čem to pak všechno je.
Asi ano u některých pro peníze dokážou se zříct i věrnosti partnera.
Víte jsou ještě na světě lidi kteří si nedokáží představit po večerech se usmívat na jednoho pána a o víkendech na manžela a dělat jak je všechno nádherné.
Nemůžu napsat že vás obdivuji je mi s takových vztahu dost smutno.Netuším co pro někoho ten druhý znamená když se sním dokáže dělit s každou druhou.Nakonec sní bude trávit díky práci víc než svámi a už je s toho vztah a co s vámi?Když je doma tak málo.
Vážně obdivuji jak někdo dokáže dávat svůj vztah v šanc na ukor penězům
Vernosť je príma, ale pre mňa nie je základ vzťahu - aspoň nie FYZICKÁ vernosť. Partnerský vzťah je pre mňa o porozumení, priateľstve, s.e.x.e, vzrušení, zdieľaní a lojálnosti, dôvernosti a spoľahlivosti. O tom, že ma ten človek podrží v ťažkostiach, a nie hodí cez palubu. Že bude sú/cítiť a pomáhať a ja jemu... Proste súpútnik. A fyzická vernosť asi ako čerešnička na torte - ale funguje to aj bez čerešničky. Keď na mňa kašle, tak je slabá útecha, že na mň kašle fyzicky verný.
Není tady
Seli - děkuju
Není tady
Selima napsal(a):
Hanka333 napsal(a):
dusička napsal(a):
Také mám manžela měsíc pracovně pryč.
A nedávno jsem nad tím přemýšlela a říkala si, kdyby tam měl kamarádku, tak by jí prostě měl a já to neřešila. I já když mi tady bude smutno, můžu si najít přítele k občasným schůzkám. A nikdo se to nedozví. A nebudu nikomu ubližovat.
Ten chlap tam je sám, chodí do práce z práce. Je tam bez rodiny, bez dětí. Stýská se mu. Navíc můj manžel je v SRN, tudíž tam neslyší ani češtinu. (už obstojně šprechtí)
žijeme jenom jednou. Vím, že mě má rád, že mě miluje, že se chce postarat o rodinu.
A proto mu přeju, aby byl štastný a spokojený. Byt třeba i s případnou s kamarádkou na pokec. Nemám ho přivázaného na řetězu.Tak pak mi řekněte k čemu je vztah,k čemu je manželství když neustále čtu na diskusích že manžel,přítel může zahýbat protože dává peníze že se stará.
Manželství jako svazek už není o vztahu ale o smlouvě na výkrm a zajištění zbytku rodiny.
Je to dost smutné když to po letech došlo do fáze kdy peníze jsou přednější než vztahy samotné.
Po přečtění vašeho přízpěvku už jsem se opravdu zamyslela o čem to pak všechno je.
Asi ano u některých pro peníze dokážou se zříct i věrnosti partnera.
Víte jsou ještě na světě lidi kteří si nedokáží představit po večerech se usmívat na jednoho pána a o víkendech na manžela a dělat jak je všechno nádherné.
Nemůžu napsat že vás obdivuji je mi s takových vztahu dost smutno.Netuším co pro někoho ten druhý znamená když se sním dokáže dělit s každou druhou.Nakonec sní bude trávit díky práci víc než svámi a už je s toho vztah a co s vámi?Když je doma tak málo.
Vážně obdivuji jak někdo dokáže dávat svůj vztah v šanc na ukor penězůmVernosť je príma, ale pre mňa nie je základ vzťahu - aspoň nie FYZICKÁ vernosť. Partnerský vzťah je pre mňa o porozumení, priateľstve, s.e.x.e, vzrušení, zdieľaní a lojálnosti, dôvernosti a spoľahlivosti. O tom, že ma ten človek podrží v ťažkostiach, a nie hodí cez palubu. Že bude sú/cítiť a pomáhať a ja jemu... Proste súpútnik. A fyzická vernosť asi ako čerešnička na torte - ale funguje to aj bez čerešničky. Keď na mňa kašle, tak je slabá útecha, že na mň kašle fyzicky verný.
Pro mě je věrnost součást dobrého vztahu spolu s tím, cos popsala. Je to jedna z těch věcí, bez které bych se ve vztahu prostě neobešla, stejně jako bez těch ostatních věcí.
Není tady
LENNNA napsal(a):
Ivana napsal(a):
Eva. napsal(a):
Ivano, to jsou jenom hezké povídačky, které rády slyšíme ve své nedospělé naivitě, že už není já a ty ale je pouze my. To je teda pořádný nesmysl. Ale taky jsem to tak kdysi měla, než mi došlo. Než jsem dospěla.
Paní psycholožka mi "slíbila", že když budu chtít, stanu se dospělou. A dodržela to.Ale zázrak se nestal, "jen" jsme spolu a na skupinové terapii pilně pracovaly.
No, tak jsem asi nedospělá a naivní, ale já to tak cítím. Samozřejmě, že se člověk nevzdá úplně svého soukromí, ale je to hlavně o důvěře mezi partnery. Já jsem třeba před svým ex žádné tajnosti neměla, a klidně jsem mu řekla vše, co mi svěřila kamarádka a nepovažovala jsem to, za porušení slibu, že to nikomu neřeknu. protože svého manžela jsem brala jako součást sebe. Měla jsem prostě dojem, že teprve my dva dohromady jsme kompletní lidská bytost. My dva a ne já a on. Že my dva je víc než jen já a on. Neumím to dost dobře asi vysvětlit, ale pokud se povede svazek mezi mužem a ženou, tak budovat ten svazek je pro mě víc, než rozvíjet sám sebe.
Ivo, teď to neber ve zlém, ale tohle co píšeš - nepřemýšlela jsi někdy o tom, že právě tohle mohla být příčina, proč tvůj muž odešel? Ono to "my" je sice moc hezké, ale člověk by nikdy neměl zapomínat ani na to "já" a "ty". Ale to je jen můj názor, každý to můžeme vidět jinak.
Ano, můj ex odešel proto, že jsme už nebyli "my", ale "já" s depresí a "on" se svými vlastními tužbami, které jsem tehdy nemohla a ani nechtěla vyplňovat. V době, kdy už jsem se zkonsolidovala natolik, že jsem zas chtěla pracovat na "my", on už nechtěl - budoval si "my" s jinou ženou.
Není tady
LENNNA napsal(a):
Grainne napsal(a):
helena napsal(a):
Manželství jako svazek už není o vztahu ale o smlouvě na výkrm a zajištění zbytku rodiny.
Manželství vždycky bylo především smlouva... smlouva, která měla zabezpečit určitý jistoty pro partnery a pomoci vychovat děti, respektive je dovést do samostatnýho života.
Tu omáčku kolem mu "navařili" až romantici 19. století...a nekomu staci ta smlouva a nekdo chce tu romantiku .... to budou ty zasadni rozdily
To si myslím já, že lidé se mění.... že při tom slibu to myslí asi většina lidí vážně, že ho chce dodržet. Ale jak můžeme slíbit něco, co bude za 30, 40 let? Vždyť ani nevíme jací sami budeme, tak jak to máme slibovat?
To by pak ale člověk nemohl slíbit nikdy nic. Nikdy totiž nevíš, co ti do toho vleze. A nevěřím, že se dospělý člověk může natolik změnit, většinou. Někdy se to stane, třeba je z něj alkoholik nebo gambler apod., ale normální člověk se moc nemění.
Není tady
Ivana napsal(a):
LENNNA napsal(a):
Grainne napsal(a):
a nekomu staci ta smlouva a nekdo chce tu romantiku .... to budou ty zasadni rozdilyTo si myslím já, že lidé se mění.... že při tom slibu to myslí asi většina lidí vážně, že ho chce dodržet. Ale jak můžeme slíbit něco, co bude za 30, 40 let? Vždyť ani nevíme jací sami budeme, tak jak to máme slibovat?
To by pak ale člověk nemohl slíbit nikdy nic. Nikdy totiž nevíš, co ti do toho vleze. A nevěřím, že se dospělý člověk může natolik změnit, většinou. Někdy se to stane, třeba je z něj alkoholik nebo gambler apod., ale normální člověk se moc nemění.
mění a vyvíjí se , a to co spojovalo ve 20 , později vůbec nemusí platit , taky se můžou projevit vlastnosti , o kterých si před svatbou nevěděla
Není tady
Ivana napsal(a):
LENNNA napsal(a):
Grainne napsal(a):
a nekomu staci ta smlouva a nekdo chce tu romantiku .... to budou ty zasadni rozdilyTo si myslím já, že lidé se mění.... že při tom slibu to myslí asi většina lidí vážně, že ho chce dodržet. Ale jak můžeme slíbit něco, co bude za 30, 40 let? Vždyť ani nevíme jací sami budeme, tak jak to máme slibovat?
To by pak ale člověk nemohl slíbit nikdy nic. Nikdy totiž nevíš, co ti do toho vleze. A nevěřím, že se dospělý člověk může natolik změnit, většinou. Někdy se to stane, třeba je z něj alkoholik nebo gambler apod., ale normální člověk se moc nemění.
Vsak taky zraly a dospely clovek od drudeho zadne sliby nevyzaduje a uz vubec na nich nestavi vztah.
Není tady
No tak snad jako dospělá a inteligentní osoba nebudu chtít po partnerovi, aby mi slíbil, že mě nikdy neopustí. To je blbost. Stejně tak bych mu tohle neslibovala já. Nemyslím si, že bych to chtěla udělat, ale nikdy nevím, co v životě nastane za okolnosti, kdy ho třeba opustím. Nebo on mě. Slíbit můžu kamarádce, že s ní půjdu na kafe
Není tady
Ivana napsal(a):
To by pak ale člověk nemohl slíbit nikdy nic. Nikdy totiž nevíš, co ti do toho vleze. A nevěřím, že se dospělý člověk může natolik změnit, většinou. Někdy se to stane, třeba je z něj alkoholik nebo gambler apod., ale normální člověk se moc nemění.
Člověk by taky neměl slibovat, obzvláště ne ve vztazích. Jenom v materiálních věcech, třeba že se zítra sejdeme tam a tam v tolik hodin a půjdeme do kina. To byl příklad. To lze obvykle splnit no a když ne, svět se nezboří.
Ale slibovat někomu lásku nebeskou a věrnost až za hrob či jiné podobné pošetilé sliby, to je pěkná blbost.
Není tady
Ivana napsal(a):
LENNNA napsal(a):
Grainne napsal(a):
a nekomu staci ta smlouva a nekdo chce tu romantiku .... to budou ty zasadni rozdilyTo si myslím já, že lidé se mění.... že při tom slibu to myslí asi většina lidí vážně, že ho chce dodržet. Ale jak můžeme slíbit něco, co bude za 30, 40 let? Vždyť ani nevíme jací sami budeme, tak jak to máme slibovat?
To by pak ale člověk nemohl slíbit nikdy nic. Nikdy totiž nevíš, co ti do toho vleze. A nevěřím, že se dospělý člověk může natolik změnit, většinou. Někdy se to stane, třeba je z něj alkoholik nebo gambler apod., ale normální člověk se moc nemění.
Však také nic jiného na desítky let dopředu neslibuješ nebo ano? To je přece hloupost, nikdo neví co za tak dlouhou dobu bude. Vše se mění i lidé se mění!
Není tady
Modroočka napsal(a):
No tak snad jako dospělá a inteligentní osoba nebudu chtít po partnerovi, aby mi slíbil, že mě nikdy neopustí. To je blbost. Stejně tak bych mu tohle neslibovala já. Nemyslím si, že bych to chtěla udělat, ale nikdy nevím, co v životě nastane za okolnosti, kdy ho třeba opustím. Nebo on mě. Slíbit můžu kamarádce, že s ní půjdu na kafe
Jo, přesně tohle myslím
Není tady
Ivana napsal(a):
LENNNA napsal(a):
Grainne napsal(a):
a nekomu staci ta smlouva a nekdo chce tu romantiku .... to budou ty zasadni rozdilyTo si myslím já, že lidé se mění.... že při tom slibu to myslí asi většina lidí vážně, že ho chce dodržet. Ale jak můžeme slíbit něco, co bude za 30, 40 let? Vždyť ani nevíme jací sami budeme, tak jak to máme slibovat?
To by pak ale člověk nemohl slíbit nikdy nic. Nikdy totiž nevíš, co ti do toho vleze. A nevěřím, že se dospělý člověk může natolik změnit, většinou. Někdy se to stane, třeba je z něj alkoholik nebo gambler apod.,ale normální člověk se moc nemění.
Ivano, já jsem teda jiný člověk než před dvaceti lety a manžel taky. Většinu věcí vidím jinak. Díkybohu:-)
Není tady
Ano, člověk celý život zraje a vyvíjí se, ale podstata osobnosti se nemění. tyran zůstane tyranem, chronický nevěrník zůstane nevěrníkem, lhář lhářem. Ale to, že se někde chováš tak a jinde trochu jinak, to je o konkrétní situaci. Asi takhle - moje povaha je to, kdo jsem já, moje chování je o tom, kdo jste vy.
Není tady
očko, myslela jsem to tak, že když mi bylo dvacet brala jsem i vztah úplně jinak. byla jsem přesvědčená, že věci musí být přesně takhle a ne jinak a musí a musí a musí. Teď už vím, že nic nemusí a proto i ve stejných situacích reaguju úplně jinak. Vím, že kdybych třeba věděla o manželově nevěře před lety dělala bych cirkus, možná i hlídala, lezla do mobilu apod. Dnes vím, že bych to neřešila. A stejně to má i manžel. Tenhle vývoj jsem měla na mysli. A jestli cholerik zůstane cholerikem? To taky není až tak pravda. Manžel byl šílený cholerik a já reagovala vždycky tak jak chtěl - hádala se, odporovala. A dnes? Klidnějšího člověka neznám:-) možná i proto, že jsem s ním tu hru přestala hrát a reagovala jinak
Není tady
Ivana napsal(a):
LENNNA napsal(a):
Grainne napsal(a):
a nekomu staci ta smlouva a nekdo chce tu romantiku .... to budou ty zasadni rozdily
To si myslím já, že lidé se mění.... že při tom slibu to myslí asi většina lidí vážně, že ho chce dodržet. Ale jak můžeme slíbit něco, co bude za 30, 40 let? Vždyť ani nevíme jací sami budeme, tak jak to máme slibovat?
To by pak ale člověk nemohl slíbit nikdy nic. Nikdy totiž nevíš, co ti do toho vleze. A nevěřím, že se dospělý člověk může natolik změnit, většinou. Někdy se to stane, třeba je z něj alkoholik nebo gambler apod., ale normální člověk se moc nemění.
Presne tak - každý sľub daný na dlhšie ako povezdme rok je ilúzia... Spečatená ilúzia dvoch ľudí, ktorí sa dohodnú, že jej budú veriť, ale dvoch ľudí, ktorí fakticky NEVEDIA, či sľubujú. Tak by som to brala - ako pekné, ale vcelku úplne prázdne a nevymáhateľné gesto.
Upravil(a) Selima (23. 3. 2013 12:33)
Není tady
Modroočka napsal(a):
Ano, člověk celý život zraje a vyvíjí se, ale podstata osobnosti se nemění. tyran zůstane tyranem, chronický nevěrník zůstane nevěrníkem, lhář lhářem. Ale to, že se někde chováš tak a jinde trochu jinak, to je o konkrétní situaci. Asi takhle - moje povaha je to, kdo jsem já, moje chování je o tom, kdo jste vy.
A ešte sa môžu meniť a vyvíjať - a často to tak aj je - aj záujmy, ľudia, s ktorými sa človek stretáva, priority, apod. A veľmi často sa jeden z partnerov práve mení a vyvíja dosť prudko a rýchlo a druhý pomaly, ak vôbec... a na prúser je "zaděláno".
Není tady