29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Všechny vás zdravím a budu moc ráda za vaše názory na moji situaci.Je mi 44let,jsem rozvedená,mám dvě dospělé děti,obě studují na VŠ a přítele,s kterým jsem asi rok a půl. On je také rozvedený a má syna, který rovněž studuje a o víkendu přijíždí domů. Oba tedy máme svoji domácnost a jen se navštěvujeme. Nebo tedy spíš já navštěvuji jeho, on ke mě jezdí jen vyjímečně. Má hodně časově náročnou práci a pracuje i o víkendu, takže většinou já přijedu z práce, poklidím doma to nejnutnější, nachystám nějaké jídlo na večeři, vezmu ho sebou a jedu k němu, bydlíme asi dvacet kilometrů od sebe. On mezitím taky dorazí z práce, pak se spolu navečeříme, já mu pomohu trošku uklidit, vyžehlím nebo jen koukáme na televizi, povídáme si...Spát jdeme většinou až po půlnoci, abysme byli aspoň pár hodin spolu, ale já pak musím ráno po páté hodině vstát a jet do práce, mám to od něj do práce skoro šedesát kilometrů.Je mi s ním dobře, mám ho ráda, ale poslení dobou ten věčný shon nějak přestávám zvládat, jsem pořád hrozně unavená, protože přes týden spím opravdu málo a navíc mám hodně psychicky náročnou práci, taky to věčné cestování a dlouhé dojíždění do práce člověku nepřidá. Prostě občas se mi stává, že raději zůstanu doma, udělám si klidný večer a odpočinu si a pořádně se vyspím..jenže přítel to moc nechápe, zlobí se, že s ním nechci být, že se vidíme tak málo. Já ale nemám čas na nic jiného, na kamarádky, dřív jsem chodila na cvičení, to teď vůbec nezvládám..o víkendu přijedou děti, chci něco uvařit, uklidit doma, pomoci rodičům, kteří jsou už staří. Tak nevím, co mám dělat dřív, přítel má také velký dům a i tam je spousta práce...byl by rád, kdybych k němu jezdila na neděli, v sobotu pracuje...
Teď je nemocný, má chřipku...včera volal, že se na mě moc těší, abych přijela..ale já mám strach tam jet, nemůžu si dovolit být nemocná, přímo se děsím toho, že bych musela zůstat někde na neschopence, jak bych pak vyšla s penězi, i tak je hrozný boj, asi si dovedete představit, kolik stojí dvě děti na vysoké, musím počítat každou korunu. Po rozvodu nemám vůbec žádnou finanční rezervu a žiju od výplaty k výplatě. Taky mám samozřejmě strach o místo, takže i z toho důvodu si nemůžu dovolit marodit a chodit nemocná do práce mě stojí hrozný úsilí, protože jak jsem psala, ta práce je hodně psychicky namáhavá a vyčerpávající i když jsem zdravá, natož když se člověk necítí dobře. Už jednou jsem za přítelem jezdila, když byl nemocný, v noci tak hrozně kašlal, že jsem nemohla ani na chviličku usnout, tak jsem si vzala peřinu a odešla spát do vedlejší místnosti...jenže on se probudil a hrozně se urazil, že jsem od něj odešla, i když jsem se mu snažila vysvětlit, že to bylo jen kvůli tomu, abych se aspoň pár hodin vyspala, že musím ráno do práce..pak jsem samozřejmě taky onemocněla, ale přítel tvrdil, že jsem se někde nachladila, od něj že to nemám, podle něj člověk onemocní proto, že prochladne a ne že chytí od někoho bacil...on je hodně inteligentní člověk, ale toto si prostě nedá vymluvit. Tak teď vůbec nevím, jestli mám za ním jet a riskovat, že i já dostanu nějakou chřipku nebo raději zůstat doma...vím, že by byl zase dotčený, že ho nechci vidět a být s ním, když je nemocný a potřebuje mě...přitom má služební telefon, můžeme si volat a povídat si večer třeba hodinu, ale on říká, že to osobní kontakt nenahradí.
Moc vás prosím o názor, co byste dělaly na mým místě vy.
Není tady
janotko,úplně tě chápu,jsem jen o něco malinko starší než ty,ale sleduju,že už jsem mnohem víc radši v klidu a nechápu,jak jsem dřív mohla fungovat na 150%,prostě lepší to už nebude,stárnem a měli bychom tomu přizpůsobit isvé životní tempo,nechcem-li úplně padnout na hubu a vypadat jak zombie.
Četla jsem si pozorněji tvůj příspěvek - jak daleko za ním dojíždíš a co vlastně pořád děláš a vyšlo mi,že mu vlastně děláš:
-uklízečku
-kuchařku
-pečovatelku
-milenku - tu samozřejmě až zvládneš ty 3 profese před tím,bo láska přeci prochází žaludkem
Možná že ti tento výčet bude stačit k uvědomění si sebe sama,co kde asi děláš blbě,co bych teda nedělala,se honíš,jak kdybyste spolu měli nejmín mimina - dvojčata a ktomu oba tu šílenou práci.Je ti to třeba?
Manžel má taky náročnou práci a řeknu ti,pokud je on nebo já nachlazený,já si vždy sbalím své spaní a jdu spát jinam-právě proto,aby se to nepřeneslo na toho druhého,pokud možno.Přijde nám to oběma normální,tvůj přítel je typický sobeček,jak sis ho naučila,tak ho máš.
Takže ti radím,vezmi zpátečku,přestan pro vás oba vyvářet jak o dušu - on neni malé děcko tak at se o sebe taky postará nebo tě naopak pozve na tu véču,pracujete,tak prachy snad jsou - nebo alespon on by jich měl mít teda dost,jinak totiž nechápu,proč by se té své náročné práci měl tak imervére furt věnovat,vč.sobot.
Neuklízej mu-at si uklidí sám proboha či někoho zaplatí,fakt nechápu.Jak jsem potvora a nerada uklízím tak úplně vidím jak si naopak já zařídím opačný servis od něj směrem k sobě
A volno si dělej taky zcela podle sebe a ne.ser se sním - klidánko mu řekni,že seš utahaná a budeš doma odpočívat a že on by mohl navečer přijet,pomoci ti a pak že byste si mohli vyjít na něco dobrého!
Není tady
jsi samostatná ženská, zřejmě i finančně nezávislá, takže nemáš zapotřebí skákat, jak panáček píská..
přesně jak píše Jaku, potřebuje hospodyňku, která ho bude po čas nemoci obskakovat. A té chřipky bych se taky bála..málokdo si dnes dovolí marodit. Takže buď pěkně doma, však on to přežije..
Není tady
Janotko, nepsalas sem už někdy svůj příběh pod jiným nickem? Zdá se mi být známý.
Ve tvé situaci bych nedělala takového poskoka a zařídila se podle sebe, aby mně bylo dobře. Proč to děláš? Abys nebyla sama, nebo proč?
Není tady
co byste dělaly na mým místě vy
Řekla bych si, že se mám příliš ráda na to, abych se kvůli chlapovi uštvala...
Není tady
Je to sobec. Nebyla bych s ním, chápe jen svoje potřeby a na tebe nebere vůbec žádný ohled.
Není tady
Eva. napsal(a):
Janotko, nepsalas sem už někdy svůj příběh pod jiným nickem? Zdá se mi být známý.
Ve tvé situaci bych nedělala takového poskoka a zařídila se podle sebe, aby mně bylo dobře. Proč to děláš? Abys nebyla sama, nebo proč?
Taky je mi to povědomé,ale i kdyby sem dotyčná psala pod jiným nickem a vlastně jedno a totéž podruhé,tak o tom to snad neni,ne?
Není tady
Evi, zatím jsem sem nikdy nepsala, nick jsem zvolila náhodně.
Moc vám děkuju za názory, je dobrý se vyspat z problému, utřídit si myšlenky a zjistit, jak na věc pohlížejí i jiní...takže opravdu díky moc...
Taky si poslední dobou začínám uvědomovat, že náš vztah je asi trošku nevyvážený...přítele mám pořád moc ráda, ale jak asi odeznívá taková ta prvotní největší zamilovanost, tak člověk vidí i jiný věci, který dřív nevnímal...já se rozvedla proto, že manžel si našel jinou ženu a opustil nás...pak jsem potkala přítele, od toho také odešla manželka za jiným...ten mi dával najevo, jak moc je rád, že mě má, že pro něj moc znamenám...prostě byla z toho velká oboustraná láska. Ale je pravda, že dřív se víc snažil, nebyl v práci tak dlouho, jezdil pro mě, chodili jsme na večeře, do kina...jenže teď přijede domů tak kolem osmé hodiny, takže je už pozdě někam jít...navíc je unavený a nechce se mu ani. Takže večery trávíme u něj doma...a asi je dost pravdy na tom jak píše Jaku, že dělám uklízečku, pečovatelku, kuchařku a milenku...ale je fakt, že mě nikdo nenutil, prostě jsem to začala dělat dobrovolně. Když jsem přijela k němu a viděla prázdnou ledničku...ne že by neměl peníze na nákup, ale nemá prostě čas nakoupit...tak byly dvě možnosti...buď budeme večer o hladu nebo něco nakoupím a dovezu já..nakonec se z toho stalo téměř pravidlo.
Je to opravdu věčný shon, nemám čas, abych si v klidu sedla s knížkou, přijedu domů kolem šesté a v osm jsem už u něj, takže resty z mé vlastní domácnosti doháním o víkendu, jenže to zase přijedou děti, kterých si chci také užít a přítel by nejraději, abych byla celou neděli s ním...chápu to, je to jediný den, kdy má volno, jenže to tráví tak, že pracuje kolem domu, seče trávu, stará se o zahradu...a chtěl by,abych byla s ním a asistovala mu při tom...ale já dvě domácnosti a neustálé cestování mezi něma už opravdu nezvládnu...
Je mi jasný, že si za to můžu sama, to já sama si na sebe všechno nabalila a přítel by byl hloupý, kdyby to nevyužil...je to pro něj jednouchý, já po něm vlastně nic nechci...to všechno vím, jenže jak z toho ven...ale asi budu muset i za cenu, že se mu to nebude líbit, zachvíli bych opravdu padla na hubu.
Napsala jsem mu, že dnes bohužel nepřijedu, že mě moc mrzí že je nemocný a ráda mu večer zavolám...i tak mu píšu denně několik sms a mailů...ale že mám opravdu strach, abych neonemocněla taky, a pak bysme se stejně nemohli vidět, tak doufám, že to pochopí a jsem zvědavá, jaká bude jeho reakce...
On by byl rád, kdych se k němu i časem nastěhovala...on by dům, kde žije nikdy neopustil, má k němu silný vztah...ale řekl mi, že ženit se nikdy už nechce...takže se mi v hlavě honí i takové věci, jako že bych třeba v budoucnu žila v jeho domě, kde by mi samozřejmě nic nepatřilo...co by bylo s mým domem, co děti, i když jsou už dospělé, ale pořád studují, co rodiče, jak bych dojížděla každý den tak daleko do práce...nevím, prostě začínám přemýšlet i o věcech, který jsem před tím vůbec neřešila.
Není tady
Janotka napsal(a):
Evi, zatím jsem sem nikdy nepsala, nick jsem zvolila náhodně.
Moc vám děkuju za názory, je dobrý se vyspat z problému, utřídit si myšlenky a zjistit, jak na věc pohlížejí i jiní...takže opravdu díky moc...
Taky si poslední dobou začínám uvědomovat, že náš vztah je asi trošku nevyvážený...přítele mám pořád moc ráda, ale jak asi odeznívá taková ta prvotní největší zamilovanost, tak člověk vidí i jiný věci, který dřív nevnímal...já se rozvedla proto, že manžel si našel jinou ženu a opustil nás...pak jsem potkala přítele, od toho také odešla manželka za jiným...ten mi dával najevo, jak moc je rád, že mě má, že pro něj moc znamenám...prostě byla z toho velká oboustraná láska. Ale je pravda, že dřív se víc snažil, nebyl v práci tak dlouho, jezdil pro mě, chodili jsme na večeře, do kina...jenže teď přijede domů tak kolem osmé hodiny, takže je už pozdě někam jít...navíc je unavený a nechce se mu ani. Takže večery trávíme u něj doma...a asi je dost pravdy na tom jak píše Jaku, že dělám uklízečku, pečovatelku, kuchařku a milenku...ale je fakt, že mě nikdo nenutil, prostě jsem to začala dělat dobrovolně. Když jsem přijela k němu a viděla prázdnou ledničku...ne že by neměl peníze na nákup, ale nemá prostě čas nakoupit...tak byly dvě možnosti...buď budeme večer o hladu nebo něco nakoupím a dovezu já..nakonec se z toho stalo téměř pravidlo.
Je to opravdu věčný shon, nemám čas, abych si v klidu sedla s knížkou, přijedu domů kolem šesté a v osm jsem už u něj, takže resty z mé vlastní domácnosti doháním o víkendu, jenže to zase přijedou děti, kterých si chci také užít a přítel by nejraději, abych byla celou neděli s ním...chápu to, je to jediný den, kdy má volno, jenže to tráví tak, že pracuje kolem domu, seče trávu, stará se o zahradu...a chtěl by,abych byla s ním a asistovala mu při tom...ale já dvě domácnosti a neustálé cestování mezi něma už opravdu nezvládnu...
Je mi jasný, že si za to můžu sama, to já sama si na sebe všechno nabalila a přítel by byl hloupý, kdyby to nevyužil...je to pro něj jednouchý, já po něm vlastně nic nechci...to všechno vím, jenže jak z toho ven...ale asi budu muset i za cenu, že se mu to nebude líbit, zachvíli bych opravdu padla na hubu.
Napsala jsem mu, že dnes bohužel nepřijedu, že mě moc mrzí že je nemocný a ráda mu večer zavolám...i tak mu píšu denně několik sms a mailů...ale že mám opravdu strach, abych neonemocněla taky, a pak bysme se stejně nemohli vidět, tak doufám, že to pochopí a jsem zvědavá, jaká bude jeho reakce...
On by byl rád, kdych se k němu i časem nastěhovala...on by dům, kde žije nikdy neopustil, má k němu silný vztah...ale řekl mi, že ženit se nikdy už nechce...takže se mi v hlavě honí i takové věci, jako že bych třeba v budoucnu žila v jeho domě, kde by mi samozřejmě nic nepatřilo...co by bylo s mým domem, co děti, i když jsou už dospělé, ale pořád studují, co rodiče, jak bych dojížděla každý den tak daleko do práce...nevím, prostě začínám přemýšlet i o věcech, který jsem před tím vůbec neřešila.
janotko,tobě i nám je tady jasné,že to všechno pro něj děláš dobrovolně -a o to je to víc padlejší na hlavu,ne?
Mám 2 kluky,taky na vš a tak jsem se musela jen pousmát o tvé poznámce,jak chudáček nemá čas si nic nakoupit - typické chlapské vyčurané chování,ale u mě jim to neprochází;jezdíš za ním kvůli němu nebo proto aby si mu doplnovala lednici?Tohle by mě fakt nechalo v klidu.Naopak bych přijela,řekla,že mám veeliký hlad a co jako nám teda připraví,když mám jezdit k němu a že už jsem teda tady!?Zkus to,vřele doporučuju a třeba už pak vůbec nebudeš muset řešit jeho a tvůj barák.
tak trochu dost nechápu,jak lidi tvého typu mohou dělat náročnou práci po psych.stránce,když si nejsou schopni udělat jednoduché pořádky u sebe,sorry,ale fakt to tak cítím.Je mi jasné,že každý považujeme za psychicky náročné něco jiného,to je taky dost možná jádrio pudla.
Není tady
Eva. napsal(a):
Janotko, nepsalas sem už někdy svůj příběh pod jiným nickem? Zdá se mi být známý.
Ve tvé situaci bych nedělala takového poskoka a zařídila se podle sebe, aby mně bylo dobře. Proč to děláš? Abys nebyla sama, nebo proč?
Take si myslim,ze jsem tento pribeh cetla.Teda ten prvni odstavec
Upravil(a) eremuruss (6. 3. 2013 12:55)
Není tady
Janotko plati te on ten benzin ktery k nemu projedes?A ty nakupy?
Není tady
eremuruss: tak benzín mi platí, nákupy platím já...ale není to tak, že bych udělala bůhvíjaký nákup a naplnila mu celou ledničku, prostě jen vždycky nachystám nějakou večeři nebo nakoupím suroviny a udělám ji až u něj, ale vždy jen tu večeři...ono to jídlo dnes taky není zadarmo a abych mu platila veškerý jídlo, na to fakt nemám...sice i ty večeře něco stojí, ale on zase třeba koupí víno nebo pokud vyjímečně jdeme do restaurace, tak zaplatí večeři..pro něj finance problém nejsou, vydělá dost...
Není tady
Jaku: pracuji jako dispečerka MKD...ono je asi někdy něco jinýho zvládnout problémy a stres v práci a něco jinýho udělat si pořádek ve svým soukromí. Jinak to, že bych žádnou večeři nechystala přijela hladová, to už jsem taky zkoušela..přítel vytáhl z mražáku klobásu, uvařil ji, k tomu jsme měli čtyři dny starý zbytek chleba...ale večeře byla:)) jen si nedovedu představit, že bysme se takto stravovali neustále, nic jinýho než klobásy se totiž v jeho mražáku nenachází.
Není tady
Tento příběh tu už určitě byl. Jsem si naprosto jista.
Jaku není to důležité, samozřejmě, ale prostě jsem to tu už četla a Janotka tehdy měla jiný nick. Ale fakta jsou stejná. A myslím, že řešila i stejný problém, jak takový vztah vyčerpává.
Není tady
Eva. napsal(a):
Tento příběh tu už určitě byl. Jsem si naprosto jista.
Jaku není to důležité, samozřejmě, ale prostě jsem to tu už četla a Janotka tehdy měla jiný nick. Ale fakta jsou stejná. A myslím, že řešila i stejný problém, jak takový vztah vyčerpává.
Nejdřív se na to ptala,pak sis i sama odpověděla,aby ses ujistila,že máš pravdu a jako co?
Není tady
Janotka napsal(a):
Jaku: pracuji jako dispečerka MKD...ono je asi někdy něco jinýho zvládnout problémy a stres v práci a něco jinýho udělat si pořádek ve svým soukromí. Jinak to, že bych žádnou večeři nechystala přijela hladová, to už jsem taky zkoušela..přítel vytáhl z mražáku klobásu, uvařil ji, k tomu jsme měli čtyři dny starý zbytek chleba...ale večeře byla:)) jen si nedovedu představit, že bysme se takto stravovali neustále, nic jinýho než klobásy se totiž v jeho mražáku nenachází.
A co je podle tebe důležitější?
Není tady
Jestli tomu dobře rozumím - pán si dělá kolem baráku a zahrady, někam jdete pouze výjimečně, ale chce tě mít za zadkem za všech okolností, aniž by byl ochoten uznat, že máš svoji práci, svoje děti, domácnost a navrch denně najedeš nějakejch sto kiláků... ano?
K tomu denně teplá večeře, uklizeno, vypráno - a ještě se vofrňuje, že se mu nechceš věnovat, když je chudinka nemocinkej... ano?
Tak fajn - a teď si to přečti ještě jednou a řekni, co bys poradila kamarádce s takovýmhle pánem?
Není tady
Jaku: ono je samozřejmě důležitý oboje...nemám manžela, naopak mám dvě studující děti, takže práce je pro mě po té existenční stránce hodně důležitá a ani raději nemyslím na to, kdybych ji neměla..ale to soukromí je samozřejmě neméně důležitý a pokud to člověk nemá srovnaný tam, tak se to určitě projevuje i v těch ostatních oblastech života, takže momentálně je pro mě asi důležitější mít vyřešený to soukromí...ještě nedávno se mi zdálo všechno v pořádku, byla jsem spokojená...to až teď poslední dobou začínám nějak moc přemýšlet a řešit to, co předtím vůbec ne...možná je to i tou únavou, která se pořád stupňuje..prostě jsem si tady ty věci ve vztahu s přítelem od začátku špatně nastavila a teď mám problém je změnit.
Není tady
Helena: já vím, takto napsaný to zní fakt drsně...na druhou stranu přítel je určitě dobrý člověk, inteligentní, rozumím si s ním, můžu s ním mluvit o čemkoli, vím, že mě miluje a dovede to dát i najevo...ale je to chlap, má hodně náročnou práci, je pořád unavený a prostě si to snaží v životě zjednodušit, pokud to jde...a je asi moje blbost, že já si nedovedu ohlídat svý hranice...
Není tady
má hodně náročnou práci, je pořád unavený a prostě si to snaží v životě zjednodušit
Jasně - on "je to chlap", tak co by si neodpočinul a nenechal se voprašovat.
Zatímco ty jsi "jenom ženská", tudíž to, že "jsem pořád hrozně unavená, protože přes týden spím opravdu málo a navíc mám hodně psychicky náročnou práci, taky to věčné cestování a dlouhé dojíždění do práce" přece musíš nějak zvládnout. A nejhorší je, že si to myslíš i ty sama...
Hele - kdyby ses náhodou sesypala, třebas jen s tou chřipkou, nebo nedejbože o práci přišla - on by se o tebe a tvý děti postaral? Nebo si svoje soukromí budeš muset ohlídat sama?
Upravil(a) helena (6. 3. 2013 14:24)
Není tady
Helena napsala: Hele - kdyby ses náhodou sesypala, třebas jen s tou chřipkou, nebo nedejbože o práci přišla - on by se o tebe a tvý děti postaral? Nebo si svoje soukromí budeš muset ohlídat sama?
Přítel mi pořád říká, protože ví, jak na tom teď se studujícíma dětma jsem, že kdybych cokoli potřebovala, tak mi kdykoli s čímkoli pomůže, i finančně...ale samozřejmě vím, že slibem nezarmoutíš a navíc si nedovedu představit, že bych od něj měla přijímat nějakou finanční pomoc...takže jak píšeš, to svoje soukromí si musím hlídat sama.
Není tady
Asi bych mu to dala přečíst a pokud to nepochopí, tak ....
_________________
Moje Sídlo firmy
Není tady
Eva. napsal(a):
Tento příběh tu už určitě byl. Jsem si naprosto jista.
Jaku není to důležité, samozřejmě, ale prostě jsem to tu už četla a Janotka tehdy měla jiný nick. Ale fakta jsou stejná. A myslím, že řešila i stejný problém, jak takový vztah vyčerpává.
Hele majkofo, treba nekdo psal podobny pribeh. No a co? Proc se furt uz leta ptas, kdyz sem nekdo napise, zda to uz jednou nepsal. Tim jen plevelis diskuzi. Skus se jednou ovladnout.
Není tady
"Zenska vydrzi vic nez clovek"
Janotko je mi smutno, kdyz to ctu. Ja jsem se ocitla take v podobne situaci. Rozvod, deti a vsechno stihnout. I kdyz deti byly mensi. A
Ja te teda neobdivuji. Ja te lituji. Fakt. Vazne, jsi sama na dve deti, pracujes od nevidim do nevidim, mas narocnou a zodpovednou praci. Pomahas svym rodicum. Tohle uz je na infarkt. Te si najdes pritele, za kterym jedes tam a zpet 120 km. Za toto , ze se dostavis, mu nakoupis uvaris, poklidis a jeste zehlis. mezi nama, ja neberu chlapce, kteri si nedokazou vyzehlit. (Ja nezehlim ani manzelovi. On zehli a ja se koukam na televizi a piju kafe.) Tohle JE na infarkt! A ty si nemuzes dovolit ani bolest hlavy kvuli strachu o zamestnani. Ja bych si hodne preorala. Za pritelem bych jezdila jen za sexem a popripade kvuli jeho veceri.
Jina kbych si zila jak bych chtela. A venovala se predevsim sobe, detem
Konecne nad tim zacinas premyslet, vas vztah je hodne nevyrovnany. Je mi z tioho smutno. A on povazuje za samozrejmost, ze vse obstaras a zaridis. Skonci to posluhovani co nejdriv. Moje sestrenice se davno seznamila s jednim klukem, rozvedenym, meli sex a ona po tydnu po seznameni mu zacala prat a zehlit ! On si ji naprosto nevazil. A vzapeti si nasel nekoho jineho paralelne, jak se pozdeji odzvedela. ja bych teda nikomu ani nevarila, ani neuklizela ani nezehlila. Ani nenakupovala.
Drzim ti palce, trochu v tomhle uber a nech se jen rozmazlovat.
PS: "Přítel mi pořád říká, protože ví, jak na tom teď se studujícíma dětma jsem, že kdybych cokoli potřebovala, tak mi kdykoli s čímkoli pomůže, i finančně..." No rika, zatim mu aktivne pomahas ty. I ja bych si nedovedla predstavit, ze bych od nekoho takhle vzala penize.
Upravil(a) sahleb (6. 3. 2013 15:54)
Není tady
sahleb: děkuji za názor, taky poslední dobou začínám cítit, že je něco špatně a že ten náš vztah je dost nevyrovnaný...a můžu si za to sama, protože já to tak nastavila...takže je teď zase na mě s tím něco udělat...už opravdu čím dál víc cítim nejen únavu, ale i takovou zvláštní nespokojenost, asi jsem naštvaná sama na sebe...někdy se mi třeba za přítelem nechce, raději bych zůstala doma v pohodlí a odpočívala a pak satčí jeden jeho telefon nebo sms, jak je mu po mě smutno a jak se na mě těší...a já zase sednu do auta a jedu...vím, že život v takovým shonu se nedá dlouhodobě zvládat a taky mi už není dvacet..
Jinak jak jsem dopoledne příteli napsala, že za ním dnes bohužel nepřijedu, když je nemocný a že si večer zavoláme, ať se nezlobí, ale že mám strach z chřipky...tak zatím se vůbec neozval, takže je mi jasný, že je naštvaný...ale ani tak rozhodně nikam nepojedu, protože pak bych byla naštvaná zase já...sama na sebe.
Není tady