Holky, pročítám tuhle diskusi a ačkoliv jsem mladá (ročník 79) a nepamatuju tolik, tak všechny ty obrázky a zpomínky, až se mi chce nostalgicky brečet... bylo to fajn.

jo a pedro někdy vydrželo i tři dny my jsme si ho někdy i s bráchou půjčovali

no jo, ale já jsem stará pedračka

Jojo, kávové karamelky úžasně tahaly plomby, ale byly skvělý. A ty oříškové, mlask mňam,  to bylo pošušňáníčko .

penizek napsal(a):

Ela.. napsal(a):

Jojo, kávové karamelky úžasně tahaly plomby, ale byly skvělý. A ty oříškové, mlask mňam,  to bylo pošušňáníčko .

Přesně...a ty karamelky se pěkně zašlapávaly do podrážek u bačkůrek...
Ještě jsem si vzpoměla na takový maličký černý kostičky(bonbónky) v plechové červenobílé krabičce a byla na ní Sfinga... A dobré byly oplatky"PP"

Jooooóó, máš pravdu, byly to takové černé pastylky a taky výborný. Ono tam sice bylo napsáno povolenné denní množstí, ale já to vždycky všechno spráskla během pár minut. Oplatky PP si nepamatuju. Na sušenky jsem moc nebyla, tehdá spíš tak esíčka nebo derby, ty sice přežily i do dnešní doby, ale cenově se také slušně zhouply směrem nahoru. Místo sušenek jsem hooodně baštila různé domácí buchty, tehdá ještě žila moje  babička a ta výborně pekla.  Já nepeču a když už, tak za pomocí Dr. Etkerta . A to už není to ono..

Óooo Miláček,tak ten byl opravdu dobrý.Myslím,že to byly rozmixovaný jahody ve šlehačce.Ale bylo ho tam dost málo,když se to zamíchalo,tak to kleslo na dno kelímku.Dneska jsem si to tu předčítala a hlavně jsem si pustila ty naše budovatelský.Ach jo já už jsem taky pamětnice FUUUUUJ.

Když jsem četla o jahodách , vzpomněla jsem na mraženou jahodovou  dřeň , bývala v papírové krabičce jako teď  špenát . Velká - 5 Kč , malá 2,50 Kč .   Nebo  plnotučný mlíko červenej vršek na flašce ,  podmáslí černej proužek , polotučný modrej proužek .. tak nějak .

Káča napsal(a):

Jo a ještě jsme si mohli objednávat u učitelky ruštiny časopisy (už nevím název) z CCCP a tam byly i takový barevný umělohmotný desky. Ony fakt hrály!!!

Jmenoval se Kalabok - Koblížek

Teda lidi,není na škodu si zavzpomínat.My na to najedem někdy v práci.Každou středu z družinou odpoledne za 1,-kčs do kina.Do sámošky nejdřív pro bonbony z tureckého medu nebo obalované arašídy v cukru.Eskymo bez tyčky za padíka a limonádu v pytlíku z brčkem.A do mlíkárny jsem chodila pro osminku másla a 8 rohlíků,bohatě sypaných mákem a solí a velikostí vydali za tři dnešní.A za dědečkem jsme se občas stavili v jeho oblíbené hospůdce IV.cenové skupiny,z hajzlíkem ve dvoře,kam chodil každou neděli odpoledne z pětikorunou na pár desítek,a mě a sestře vždycky koupil gumového žužu hada(zelenýho).

No potraviny v té době byly fakt bezva - tedy pokud zrovna ta požadovaná lahůdka byla. Ale obchody s oděvy, to bylo zoufalství. Pamatuju si, jak jsem poctivě celé prázdniny chodila na brigády, abych vydělala nějaké korunky a mohla navštívit Tuzex či Luxus. Nebo takové ESO - tam jsem poprvé ochutnala olivy, uherák nebo tresčí játra. Těsně před rokem 89. jsem pracovala jako prodavačka v potravinách a tehdy zrovna nebyla nikde červená mletá paprika, takže když jsme jí do obchodu dostali, tak jsme si jí rozebrali prodavačky mezi sebou a já jí přivezla své budoucí tchyni jako vzácný dárek.

Téda holky, to jsem si početla... A co záclony a dětský botky a vůbec boty z DDR? Kožený kozačky pod kolena za tři stovky ze Snahy, gondoly - ty byly překrásný!-, gumový pařížanky, kolová sukně, prťavý kabelčičky s náramně dlouhým uchem za celejch padesát! kaček, pak přišly do módy takový ty, jako pompadůrky nahoře s uzávěrem s dvěma koulema - čím větší koule, tím víc byla jedna šik... a vysoký podrážky. Veliký korále na krk, červený, nebo bílý - vypadali jsme, jako by jsme měli hlavu na kuličkovým ložisku , natupírovanou a děsně přelakovanou helmu z vlasů a přes čelo uvázaný šátek...To bylo v létě dost utrpení... a taky byl v létě asfaltový chodník plný dírek od dámských podpadků...U holiče vám udělali děsně smrdutou trvalou, co nesměla zmoknout a vlasy se zkracovali seřezávačem... Telefonní automaty na pětadvacetník, tramvaj za padesátník... Kuřáci nebyli štvaná zvěř a dámy si klidně potahovaly z dlouhatánských Sportek... navoněných Komek, BéTéček, Olympií, Clejek, Cleopater, Aster, Luxek a nevím čeho všeho, pánové měli Lípy, Globusky, Letky, balený po desíti... Startky, Marsky... Na mlsotu Tofé, mejdlíčka, takový bílý větrový bombóny, co měly tvar, jako pyramidky..., fialky, nugát na váhu, dorty, že si jeden dal čtvtku a byl po obědě... U nás byl cukrář a ten měl kremrole v prostředku prázdný... Zmrzlina v placatých oplatkových mističkách, pravá Kofola, co rozpustila padesátník... limonády s porcelánovým uzávěrem na drátkách - to je hódně dávno... Nedělní čaje... Narodila jsem se v Plzni, tak jsem věděla už od mala, že: západní Čechy - pevná hráz socialismu! Republice více píce, to je naše agitace! Se sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!..., na Suliku bych si možná vzpoměla i dneska a ani Píseň frontového šoféra, mě není cizí...  V televizi běžel Randal a Hopkirk, Velká vlastenecká, Ctná paní Lucie a "pro mládež nevhodné - drsné" filmy byli označené hvězdičkou, v kině byl nejakčnějším filmem Vinnetou... A co Deean Reead? Krásný a převelice talentovaný americký herec a zpěvák, který vyměnil život v prohnilém táboře imperialismu, za budování světlých zítřků a emigroval do DDR... a mužný Gojko Mitič, Pepa Laufer pěl píseň na počest kapitána Minaříka a od ruských vojáků jsme loudili jejich zapalovače...Tehdy visela na rozhlase oběšená slepice se sloganem: Než bych rusům vejce dala, raděj jsem si život vzala... Do pravidelních slohových prací o osvobození, jsme mazaně psali, že nás osvobodila spojenecká vojska... Jedna třetina plzeňáků dělala v pivovaře, druhá "u Škodů"... Problém drog u mládeže byl minimální, tak maximálně Algena... A víte co? Všude byla hejna vrabců, sem tam mezi nimi chocholouš...čert ví, kam se poděli? Taky jsme se koupávali u jezu a pod splavem byli raci a škeble... A pivo stálo korunu čtyřicet a na každým druhým rohu byla hospoda . Z cizích jazyků jsme se ve škole museli učit rusky a mohli německy... a v dotaznících byla kolonka: Vaše činnost po roce 1948:... Nikdy jsem přesně nepochopila, co tím chtěl básník říct a nikdo se o tom nechtěl moc bavit, tak vím dodnes prd! Nakupovat jsme chodili do Konzumu... A byli křapky a dvojka máslo a loupáčky a kyslo tehdy mlíko, bylo skvělý k novým bramborám, dneska se z něj udělá tak akorát smrdutá břečka! Jéje, to jsem si krásně připoměla dětství a mládí...

A Ostraváček, to byla lahoda. Do vanilkového jsme si s bráchou dávali kakao a když náhodou rodiče  koupili v mlékárně  pravý kakaový , to nám jen oči zářily.

A pamatujete, dobu před punčocháčema, když ulítnul čudlík od podvazků? Strčil se do punčochy halíř a bylo... A podprdy navlíkací přes hlavu, s gumama křížem vzadu na zádech? Taková byla moje první... Od kdy se vlastně nosí punčocháče? Schválně, jestli to na netu najdu... A tuhá maskara s kartáčkem, co se naslinil a oš***** v nějakým vixu, či co to bylo a krásy se s tím nadělalo, jéje!... plivátko, jsme tomu říkaly... A když nebyla k dostání tužka na obočí, pomohli jsme si vypálenou sirkou... A v rozhlase po drátě byl Hajaja...