diky moc za odpoved, porad o tom premyslim a nevim.. vim ze nemuzu mit dokonalej vztah, ale cekala jsem aspon normalni vztah s duverou atd.. vzhledem k tomu, ze rodice spolu nezijou, protozeotec se celej zivot tahals milenkou a mama to tise trpela, tak jsem si rikala,ze tohle nikdy nedopustim a nemuze me to potkat.. omyl, jakospousta veci o kterych jsem byla presvedcena.. ale myslim, ze uz jsem to prehlizela acekala mocdlouho na to, aby se to srovnalo.. prestala jsem ho kontrolovat a prohlizet tel, ale kdyz  jsem  se dozvedela ze spolu travej vecery v hospode, tak uz mi to nejak nejde prekousavat zase dal... je pravda, ze ted to asi bude moje vina, ale poradcitim, ze toasi nejsem schopna prejit a cekat zda ho znova dostane a bude to  opet to obdobi ktere uz bych asi neunesla... nevim nevim... alekazdopadne dekuju!!!!!!

Lulu, moc Ti přeju, aby Tvé rozhodnutí bylo opravdu jen a jen o té vaší situaci a bez zpětné projekce o zkušenosti s Tvým tátou - protože tady to může být jinak.
Nepíšeš, jak to je - jestli je teď aktuálně fajn a "jen" schovává mobil...pak by stálo možná za to mu říct v klidu a na rovinu něco ve smyslu:"mám Tě ráda, stojím o Tebe, ale vidím, že říkáš, že to skončilo a schováváš mobil - z toho je mi nanic, mám pocit, že Ti nemůžu věřit a nemůžu tu zářit, jako když se nic neděje.  Co chceš? Víš to? (Nemá smysl se ponižovat, ale v klidu - a to je důležitý, aby si nemyslel, že je to nějaká momentální a přehnaná reakce  -  mu dát najevo, že nemůže mít všechno a že vy jste tři a stojíte o něj a máte ho rádi.)
Člověk, který ve vztahu trpí, si představuje rozvod jako záchranu, po které mu bude už jen dobře. Jenže to sebou  nese další věci, které si vůbec nepředstavuje - nebo jim prostě nepřikládá takovou váhu. V podstatě se to podobá rozhodnutí nechat si uříznout nohu. Jistě, jsou situace, kdy to odmítnout znamená ohrožení na životě - a pak se nedá nic dělat. Ale pokud to jenom trochu jde, tak je samozřejmě nejlepší tu nohu zachránit - i když to bolí a trvá to dlouho.
Vybojované krize posilují naději, rozvod člověku spíš kus naděje bere. Není snadné žít s tím: táta mámu podváděl, manžel měl někoho jiného...a věřit, že další vztah bude super.
Mám kamarádku, je sama od 33 let s holčičkou - ta je dneska už slečna. Tehdy to vypadalo, že je snadné najít chlapa, jsou moc fajn a měla konec konců jenom jedno dítě a byla mladá. Jenže ono nejde o to najít "nějakého" chlapa, to bys potom mohla vlézt z deště pod okap. Ten někdo by měl být lepší než původní manžel a měl by milovat to dítě, které není jeho. A takového chlapa najít, to se může stát, ale taky je to zázrak. Z toho vyplývá, že jestli se ten zázrak nestane, že se najde chlap, co bude milovat Tebe a Tvé dvě děti, tak s nimy zůstaneš sama, dokud nevyrostou (a to je dlouho, jsou malé)  A pak si najdeš někoho, až budou děti dospělé. Jsi připravená na tuhle možnost?
Druhá věc, která platí: když nesjou v tom vztahu děti, je to jednoduché v tom smyslu, že se můžeš třeba odstěhovat a v životě svého "ex" už nevidět. Pokud máte dvě děti, budeš ho vidět pořád a jak to vidím na té kamarádce, hodně jí to psychicky stojí sil. Takže žádný klídek po rozvodu se nekoná. Furt se musí na něčem domlouvat a snažit se, aby si z dítěte nedělala spojku proti tátovi.
Třetí, na co se málo myslí, jsou děti - v tom věku, co jsou Tvoje, to jsou děti, co mají tátu rádi a doma musí být fakt hodně hnusně, aby dokázaly to roztržení rodiny pochopit jako plus.
Lulu, tohle je nepříjemný, ale zdravý se nad tím zamyslet a zvážit, aby Tě pak nečekalo, jak píšeš, ".. omyl, jako spousta věcí o kterých jsem byla presvědčená."  Abys věděla, že ses rozhodla správně.
Vím, že na manželství musí být dva. Potřebujete si promluvit, ideálně někde u skleničky vína, bez dětí, aby vám bylo fajn a nedalo se hned tak utéct a necítili jste se tam v ohrožení. Třeba z něj vyleze něco, z čeho budeš chytřejší.

poslala jsem ti soukromou zprávu.

Nemáš za co, Lulu, rádo se stalo

Lami a Belli, tak děkuju