mně zase vytáčí maminky, které dětičkám dovolí naprosto všechno, jen aby chudáčci neutrpěli nějákou újmu
Myslím, že je potřeba najít ten správnej poměr mezi "řvát" a "povolit cokoli".
Osobně jsem na miláčky aplikovala oba postupy (včetně nějakýho toho plácnutí) a troufám si říct, že při zpětným pohledu jsem to snad tak blbě nedělala - vzhledem k tomu, co mi vyrostlo
Ony dětičky nejsou zas tak neviňoučký, aby zatraceně brzo samy nepoznaly, co můžou a co ne... a pokud nezlobí z čirý nudy, pak si většinou docela obyčejně testujou co jim ještě projde a co už ne - a taky kdy a u koho... a zatraceně dobře to rozlišujou.

helena napsal(a):

mně zase vytáčí maminky, které dětičkám dovolí naprosto všechno, jen aby chudáčci neutrpěli nějákou újmu
Myslím, že je potřeba najít ten správnej poměr mezi "řvát" a "povolit cokoli".
Osobně jsem na miláčky aplikovala oba postupy (včetně nějakýho toho plácnutí) a troufám si říct, že při zpětným pohledu jsem to snad tak blbě nedělala - vzhledem k tomu, co mi vyrostlo http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Ony dětičky nejsou zas tak neviňoučký, aby zatraceně brzo samy nepoznaly, co můžou a co ne... a pokud nezlobí z čirý nudy, pak si většinou docela obyčejně testujou co jim ještě projde a co už ne - a taky kdy a u koho... a zatraceně dobře to rozlišujou.

A taky se pozná, co je vynucený. Na to jsou vyčůraný.
Co chtěli najust a řvali, tak jsem prostě nedala.

žádná máma nechce aby se dítě stresovalo. Co Ti to dá do života? řekla bych, že tím,že zažiješ stres se stejně se stresem nenaučíš pracovat jak na něj.
Dosaď si namísto "stres" třeba "potíž" a zjistíš, že i když bys radši, aby dítě žádný nemělo, potřebuje je - aby se je naučilo překonávat. Od "potíží" s třeba obouváním botiček až po "potíže" s čímkoli jiným. Když budeš prcka obouvat sama, nemá důvod se to naučit (což platí pro všechna ostatní umetání) a v podstatě mu zaděláváš právě na ten už opravdu stres, když se mu například budou ve škole smát...
Je to hodně zjednodušený, já vím, ale ber/te botičky jako triviální příklad.

helena napsal(a):

žádná máma nechce aby se dítě stresovalo. Co Ti to dá do života? řekla bych, že tím,že zažiješ stres se stejně se stresem nenaučíš pracovat jak na něj.
Dosaď si namísto "stres" třeba "potíž" a zjistíš, že i když bys radši, aby dítě žádný nemělo, potřebuje je - aby se je naučilo překonávat. Od "potíží" s třeba obouváním botiček až po "potíže" s čímkoli jiným. Když budeš prcka obouvat sama, nemá důvod se to naučit (což platí pro všechna ostatní umetání) a v podstatě mu zaděláváš právě na ten už opravdu stres, když se mu například budou ve škole smát...
Je to hodně zjednodušený, já vím, ale ber/te botičky jako triviální příklad.

Ano,to přesně tím bylo myšleno..

Umetáním cestiček myslím odstraňování všecgh nepříjemností ze života a to včetně projevů naší únavy, našich selhání..Dušičko, tobě možná přijde samozřejmé nechat "líné" dítě se obout samotné, ale já znám ze svého okolí hodně rodičů, kteří jsou naprostými otroky svých ratolestí i ze strachu aby splnily modní trendy..Nechce dělat úkol, nedělej ho, nechce se ti uklízet, tak neuklízej, nechce se ti oblékat já ti pomůžu..při sebemenším konfliktu ve školce či škole letí rodič a hned diskutuje s kantory, kdo s kým smí a nesmí kamarádit, aby to jejich zlatíčko nemělo stres..Náš malej má ve škole dvě holčičky, které ho otravují. Nešikanují ho, jen ho otravují, vedou hloupé řeči, občas nějaké naschvály..Vedeme ho k tomu, aby se uměl bránit, ale i k tomu, že v životě prostě bude potkávat nepříjemné lidi a lidi, kteří mají radost když můžou škodit ostatním a je třeba se to učit odmala, jak se bránit...Dokud si sám umí poradit, nebudu mu ve škole dělat ostudu a mluvit za něj jako za nesvéprávného..Když vlítnu do školy a seřvu ty holčičky, možná mu tím ušetřím některé nepříjemnosti s nima, ale nenaučím ho takovým situacím čelit..Ale to už je debata kolem větších dětí..

Osobně si myslím, že současný trend postavit děti na úroveň našich kamarádů vede do pekla..Nicméně ať si to každý dělá jak je mu nejbližší, zda jsme to zvládli či nikoliv se stejně ještě mnoho let neodzvíme Já měla tátu učebnicového cholerika, který měl brýle na hlavě a ječel, kam jsme mu je schovali :-) Nicméně jsem na tuty věděla, že nás má rád a že v každé situaci se na něj můžeme spolehnout (a musím říct, že jako jedna z mála jsem uměla ptracovat s choleriickým kolegou v práci :-))..Takže já osobně to, že na děti někdo občas houkne nepovažuju za tak hrozné..I psychologové říkají, že občasné zaječení dítěti neublíží, dítě si to zpracuje a navíc se naučí, že i rodiče jsou jen lidi a prostě dělají chyby..Toť ale můj postoj, jak jsem jako nedokonala matka se svými chybami uspěla vám můžu napsat tak za dvacet let :-) :-)

A ano, v životě se potkáme i s lidmi,který nám nejsou sympatičtí. Jako třeba holka chodí na zumbu a jednou říkala, že tam chodit nebude, protože Adéla na ní blbě kouká. Takže neumetávám cestičky - prostě jsem jí řekla, tak aŤ Adéla kouká ,na co má oči. Vždyt taky koukej. a ok.
Ale ta přehnaná péče je  indi vindi, není to o dnešní době, dřív takový lidi byli taky.

Karal napsal(a):

Jednu z věcí, kterou jsem se na mateřské odnaučila je troufalost radit někomu s výchovou jeho dítěte či jeho výchovu kritizovat (vyjma jasnych vyjimek, kde evidentne dochazi ke spatnostem)..Ono totiž každé dítě je jiné a maminka sladké klidné holčičky, která si vydrží dvě hodiny v klidu sama hrát jen těžko pochopí vyčerpanou maminu, které má doma hyperaktivního raubíře, který se celý den nezastaví..mám dvě děti, na obě platí něco jiného, jedno se mi po zemi válelo a jedno ne, jedno je žravé, jedno nežravé, jedno je veselé společenské, jedno tichý introvert..a zkušenosti které jsem získala u prvního děcka, u toho druhého nefungují..

Co by se mělo a nemělo, je fajn vědět, jen je to potřeba přizpůsobit našim schopnostem, naší realitě..Z cholerika jen těžko nějaká teorie udělá flegmatika a opačně, holčičku která si ráda hraje s panenkama taky nepředěláme na kluka s autodráhou..

Ve škole nám visí varování, že přibývají děti, které vůbec neumí neagovat na stres, na vlastní selhání, atd protože okolo nich rodiče utvořili bublinu a ony nepřipravené vpadnou do drsné reality..podle mě, to je výsledek neustálého umetání cestičky, aby děti náhodu neměli neějaký stres..Nedávno mi říkala družinářka, že na ni křičela jedna maminka, co si dovoluje nutit její dceru do uklízení hraček se kterýma si hrála, když se jí nechce..že ona jí doma taky nenutí..

Obávám se, že ordinace dětských psychologů plní spíše děti které můžou všechno než ty, co se na ně občas houkne..

Pokud tak čtu, radí tady zasloužilé maminky a babičky. Takže už jisté zkušenosti s různými dětmi mají. To jen tak na okraj.

radí tady zasloužilé maminky a babičky. Takže už jisté zkušenosti s různými dětmi mají.
Ty si fakt myslíš, že "zasloužilost" a počet dětí/vnuků je v přímé úměře ke schopnosti dobře poradit?

helena napsal(a):

radí tady zasloužilé maminky a babičky. Takže už jisté zkušenosti s různými dětmi mají.
Ty si fakt myslíš, že "zasloužilost" a počet dětí/vnuků je v přímé úměře ke schopnosti dobře poradit?

Nemyslím. Ale když se Nicolas ptal, tak asi poradit chtěl. A každá z nás radí dle svých zkušeností. Psala jsem to na okraj ke psaní Karal, cituji ji:
Jednu z věcí, kterou jsem se na mateřské odnaučila je troufalost radit někomu s výchovou jeho dítěte či jeho výchovu kritizovat

Pokud je podle ní troufalost radit, v tom případě by Nico napsal svůj dotaz zbytečně, jelikož by si nikdo dle Karal neměl troufnout radit mu.

Heleno, vsadím krk, žes moc dobře věděla, jak to myslím. To jen ten tvůj folklór vzhledem ke mně ti zase nedal...

Neměla jsem na mysli troufalost radit Nicolasovi, který se notabene ptal, ale nevyžádané rady typy: To já bych na tvém mistě....atd  (samozřejmě vše dělala lip :-)), to je ale nevychovaný spratek, to já bych.....chtěla jsem tím říct, že bych si netroufla nikoho soudit zda je či není dobrá matka či otec, protože nejsem na jeho místě, neznám jeho děcko, nevím jaké jsou jeho životní zkušenosti..že u druhého přesně víme, co dělá špatně..:-)

A propo zkušenosti matek a babiček..super, ale ono z odstupu dvaceti let, většina historek, jak se ditě někde válí už zní velmi humorně, než když clověk v té situaci je třeba obden..:-) Mě se Bára válí tak jednou za čtvrt roku, neječím, a buď pokračuju v chůzi, pokud leží někde kde ji nic nepřejede, v obchodě pokračuju v nákupu..Zrovna tenhle víkend ségra vyprávěla velmi barvitě jak podváděla na střední škole, falšovala podpisy, chodila za školu..smála se tomu a smála se i máma..ale věřím, že tenkrát ji do smíchu nebylo..proto jsem psala, že je lepší tyhle věci řešit s lidmi kteří jsou na stejné lodi, časem se tomu budeme schopni zasmát všichni..nebyla to ani uražka ani nic jiného..

A s tím cholerikem..každý má svoje zkušenosti, svoje limity..ale povahové rysy člověka jsou v mnohém dány, z introverta těžko uděláme společenského baviče..já tátu neskutečně ctila, věděli jsme že neřve na nás, že to je jen reakce na situaci a dokázaly se nad to povznést..ovšem ve vzteku nás nikdy neurážel, nikdy nás neponižoval, nikdy nás neuhodil..

Já jsem spíš snílek, ikdyž občas taky vybublám..s dětma to pak probereme a jede se dál..Nikdo není dokonalý a já snahu o dokonalost už dávno vzdala. Jsem taková jaká jsem a snažím se dělat věci, jak nejlépe dovedu..a že občas ujedu, že se mi nepodaří zvládnout některou situaci na jedničku? No a co..trestat se za to nebudu, max. se pokusím se z toho poučit pro příště..snaha o dokonalost vede podle mě akorát tak na psychiatrii :-) :-) A aby si to někdo nepřetočil, nestojím na místě, snažím se učit se, posouvat se, na co nestačím já, jdu si pro radu či pomoc ale prostě to nemusím zvládat na jedničku..

Upravil(a) Karal (9. 4. 2013 13:34)

Ještě snad jednu větu dodám. Ke svým dětem bychom se měli chovat jako k cizím dětem.
Protože na cizí dítě tolik neuplatňujeme emoce, nevím jak bych to napsala přesně. Cizí dítě nás tolik nevytočí.

dusička napsal(a):

aprill napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

no a mně zase vytáčí maminky, které dětičkám dovolí naprosto všechno, jen aby chudáčci neutrpěli nějákou újmu.

pavli to není o tom dovolit všechno

Ano, to není o tom dovolit všechno.
Musí být mantinely. Od mala by se mělo dítko učit, co se nesmí a co se může.
Ale je pitomost ho učit, že nesmí hrabat v květináči, když ta hlína je tak zajímavá. A venku může a doma ne.
Jsou důležitější věci. Jako naučit hygienu a tak.

co ti přijde divnýho na tom, že venku se v hlíně hrabat může a doma ne ? ty si necháš polámat kytky, jen aby se tvý dítě mohlo vyřádit v květináči ? mně by se to teda nelíbilo.

*

Upravil(a) PPavlaa (9. 4. 2013 19:37)