18. září : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 18. září : Objevte kouzlo brambor po římsku. Jednoduchý recept, kdy vás tlačí čas i finance! 18. září : Je vám čtyřicet a u řeíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Eva. napsal(a):
Já jsem si myslela, e starí lidé mají děti po zralém uváení a obvykle proto, e si je moc a opravdu přáli a e se k nim budou chovat jinak, ne nevycválaná mláďata, jakými jsme byli my, kdy jsme "za naich časů" měli děti v osmnácti a tak podobně. Já jsem byla stará matka, měla jsem první dítě a ve dvaadvaceti.
nechtěla jsem napsat, e děti mají mít děti a taky ne "staříci"
není to nic proti muům po čtyřicítce
Upravil(a) aprill (20. 2. 2013 20:54)
Není tady
Já jsem někdy na vlastní děti taky křičela. A cítila jsem se pak zle. Matka, která selhala.
Zajímavé je, e mě tím, co popisuje Nicolas, vytáčejí cizí děti, kdy jsem svědkem takového chování. Mé vlastní děti a vnoučata mě takovými věcmi nevytáčejí. Vadí mi jekot cizích dětí. Jekot mého vnoučka mě nechává klidnou. Pravda, on moc neječí, větinou je to dobře naladěné, usměvavé a spokojené dítě. Vnučka bude patrně stejná.
Není tady
dusička napsal(a):
April, nevím no, ale řekla bych,e to je o nátuře člověka a ne o věku. Manelovi bude letos 50 a 6tiletá dcera ho vůbec nevytáčí. Ani mu nikdy nevadili kluci, to já jsem ta hysterka Manel je kliďas
Tulipánko- přijde mi taky hloupá otázka, proč Ti vadí křičení.
To je snad jasný, protoe kadý ví,e na děti by se křičet nemělo (mohli by být z toho na nervy, vycukaný) a taky kadý ví,e křičením se stejně nic nezmůe. e by to chtělo v klidu. Jene člověk se neudrí. Někdy jsou dny, kdy je člověk v klidu a nevytočí ho nic, a někdy stačí málo a je nervní.
Já třeba osobně, kdy u toho je moc, tak křičí, no a pak večer kdy jdu spát, o tom přemýlím a je mi to líto, a mám z toho blbej pocit.
Jako e selhávám jako máma, a tak.
spí bych dui řekla, e manel má na dceru nervy, protoe se moc doma nevyskytuje
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Dui,
s tím, kdy křičím, se moc pracovat nedá. Ale kdy zjistí důvod, proč nemůe křičet, u to jde lépe. Ze své vlastní zkuenosti.
To přece není o tom, e Nicolas nemůe křičet. Ale e nechce.
Tulipánko, ty mi připomíná záitky z mé skupinové terapie. e si plete významy slov.
Upravil(a) Eva. (20. 2. 2013 21:04)
Není tady
aprill napsal(a):
dusička napsal(a):
April, nevím no, ale řekla bych,e to je o nátuře člověka a ne o věku. Manelovi bude letos 50 a 6tiletá dcera ho vůbec nevytáčí. Ani mu nikdy nevadili kluci, to já jsem ta hysterka Manel je kliďas
Tulipánko- přijde mi taky hloupá otázka, proč Ti vadí křičení.
To je snad jasný, protoe kadý ví,e na děti by se křičet nemělo (mohli by být z toho na nervy, vycukaný) a taky kadý ví,e křičením se stejně nic nezmůe. e by to chtělo v klidu. Jene člověk se neudrí. Někdy jsou dny, kdy je člověk v klidu a nevytočí ho nic, a někdy stačí málo a je nervní.
Já třeba osobně, kdy u toho je moc, tak křičí, no a pak večer kdy jdu spát, o tom přemýlím a je mi to líto, a mám z toho blbej pocit.
Jako e selhávám jako máma, a tak.spí bych dui řekla, e manel má na dceru nervy, protoe se moc doma nevyskytuje
April - já to nemyslela ted, ale za těch 6 let. e jako mimino hodně moc plakala, v roce a půl se vztekala, mlátila hlavou o zem a on v klidu ji vzal, pochoval. Prostě já byla vytočená, on ne.
I kdy kluci se třeba rvali, já je hystericky trhala od sebe, on k nim v klidu promluvil.
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Dui,
s tím, kdy křičím, se moc pracovat nedá. Ale kdy zjistí důvod, proč nemůe křičet, u to jde lépe. Ze své vlastní zkuenosti.
Tuli - nejde o důvod, ten vím, prostě nechci křičet, ne e nemůu. Vím co chci. Jo moná boxovací pytel by se hodil nebo sluchátka do uí. Ale to se nedá.
řekla bych,e je to hlavně o tom,jak je kdo naladěnej.
Jestlie si Nicolasi unavenej z práce, co by si chtěl si na chvíli natáhnout, stačí 20 minut a pak je to něco jiného.
Není tady
Eva. napsal(a):
eva4444 napsal(a):
Nicolasi, já občas řvu taky. Z Tvého příspěvku jsem si ovem uvědomila, e nároky kladu na starího. Na mladí neřvu, nemám na ni ani nároky,aby si uklidila v 2,5 letech hračky. Navíc kdy uklízíme spolu, snaí se pomáhat. Je ovem velice lakomá a bere věci bráchovi a řve u toho. Take si dovedu představit, jak máte doma s tak malými dětmi runo. Nemá na děti moc velké nároky? Nebo já malé nároky na mladí? Nevím. Já řvu spí na starího, kdy si neuklidí a řeknu to normálně 3x. Tomu je 8 let a měl by u poslouchat.
Jo, tohle je "super" přístup. Byla jsem nejstarí ze tří dětí a za vechno jsem mohla. Nejstarí prostě musí být vzorná a kdy se mladí poperou a ječí, tak dostane ona, protoe má mít rozum a měla je pořádně hlídat... atd. Ideální výchova ke zdravému sebevědomí v dospělosti.
A kde jsem napsala, e na něj řvu, kdy má spory s mladí??? Podsouvá mi něco, co není.
Není tady
Nyní, kdy máme 2,5 letého syna a druhý má 1 rok,
Nicolas - vydr, bude líp.
Nejhorí období - jetě tak do 3,5 - je to taková malá puberta. Pak to proběhne jetě u druhého. A pak to bude v tom směru vztekání lepí, ale bude Tě zase vytáčet něco jiného.
Zamysli se nad tím, co říkala babička - nech ho. Fakt to zkus, nechat ho vyvztekat. To dítě potřebuje dostat ze sebe ven. (já kdy se holka vztekala, jsem si lehla na gauč a dělala e spím) a ono jí to za chvilku přelo. Jo a řekla mi,e jí to baví, větinou se vztekala, kdy jsme nějak omylem poruily zajetý harmonogram, kdy dostala nové čisté povlečení a já ji to neřekla dopředu a tak.
Jo a jetě něco.
Ber kluka jako dvouletýho. Trochu meního ne na 2,5. On se chce vyrovnat tomu mladímu. To není o rozmazlování, ale o tom,e si vydobývá místo v rodině. A to by bylo aby starí brácha poslouchal mladího.
Není tady
Eva. napsal(a):
...Tulipánko, ty mi připomíná záitky z mé skupinové terapie. e si plete významy slov.
Majko, precti si to po sobe jeste jednou...
Z ceho zes to usoudila, ze se Tul nejak plete?
Není tady
April a Eva
jak je vidět, existuje několik protichůdných domněnek: starí rodiče u na to nemají nervy x starí u vědí, e chtěli děti.
Asi to opravdu záleí na nátuře člověka a nikoli na věku. U mně je zajímavé, e jsem náturou klidný, trpělivý flegmatik. A protoe jsem například byl schopen 3 hodiny uspávat v náručí řvoucí dítě, kdy mu byly cca 2 měsíce nebo kdy jim bylo patně po očkování, tak se svému křičení nyní divím. Jak říká Duička, jsem manel kliďas (normálně i ve stresových situacích).
Tulipánko mně ta otázka nepřijde hloupá, protoe ji znám (asi ne z RU nebo něčeho podobného). Ale je to taková klasická psychologická otázka.
Duička
Jene člověk se neudrí. Někdy jsou dny, kdy je člověk v klidu a nevytočí ho nic, a někdy stačí málo a je nervní.
Já třeba osobně, kdy u toho je moc, tak křičí, no a pak večer kdy jdu spát, o tom přemýlím a je mi to líto, a mám z toho blbej pocit. Jako e selhávám jako máma, a tak.
Kadopádně díky za komentáře, rady a odpovědi. Je tu mnoho k hlubímu zamylení i praktických rad. I kdy spoustu těch věcí znám, tak se mi vykouřily z hlavy.
Není tady
Napadla ma taká varianta, e či nie je manelka v poslednej dobe nejaká podrádená a nekričí po nich ona. Či si sa proste tak nejak "nenakazil" tou jej náladou? To to len taká úvaha.
Není tady
bellatrix napsal(a):
Napadla ma taká varianta, e či nie je manelka v poslednej dobe nejaká podrádená a nekričí po nich ona. Či si sa proste tak nejak "nenakazil" tou jej náladou? To to len taká úvaha.
I kdy kdy nad tím přemýlím, ono to snad bude i moný.A manelce bych se nedivila, musí to být mazec mít dva raubíře 1,5 po sobě.
Není tady
Nicolasi..jaký typ práce dělá? Pokud dělá někde v klidu, v kanceláři, kde nemá příliný kontakt s lidmi, je dost moné, e se
po příchodu domů neumí tak rychle přeladit..o té relaxaci ve vaně bych pak váně uvaovala.
Není tady
Eva. napsal(a):
Já jsem někdy na vlastní děti taky křičela. A cítila jsem se pak zle. Matka, která selhala.
Zajímavé je, e mě tím, co popisuje Nicolas, vytáčejí cizí děti, kdy jsem svědkem takového chování. Mé vlastní děti a vnoučata mě takovými věcmi nevytáčejí. Vadí mi jekot cizích dětí. Jekot mého vnoučka mě nechává klidnou. Pravda, on moc neječí, větinou je to dobře naladěné, usměvavé a spokojené dítě. Vnučka bude patrně stejná.
moná si to jen u nich spíe připustí. Práve protoe tam není to riziko , e bys byla matkou, která selhala.
Není tady
Mé vlastní děti a vnoučata mě takovými věcmi nevytáčejí. Vadí mi jekot cizích dětí. Jekot mého vnoučka mě nechává klidnou.
No jasně... říká se, e od vlastního ani ho*no nesmrdí...
A protoe jsem například byl schopen 3 hodiny uspávat v náručí řvoucí dítě, kdy mu byly cca 2 měsíce nebo kdy jim bylo patně po očkování, tak se svému křičení nyní divím.
Já ne.
Malý bezmocný miminko je něco úplně jinýho, ne vztekající se hajzlík (nebrat osobně - pouhý terminus technicus ) s nudlí u nosu, u kterýho u bychom chtěli vidět nějakou tu, vzneeně řečeno, socializaci... a on, prevít (dtto) místo aby si se sourozencem hezky hrál, tak ho provokuje, bere mu hračky a občas ho i plácne
Podívej - a chceme nebo ne, ten mladí mívá trochu "výsadnějí" postavení... minimálně potřebuje o něco víc péče, dohledu, pomoci... a starí to cítí úkorně. Samozřejmě to neumí vyjádřit - tak se prostě chová tak, aby si vynutil taky pozornost, který se mu podle něj nedostává dost. A jak u jsem psala, i křik je pozornost... v ten moment jsi tu "jen pro něj" a nerozhoduje, jestli s úsměvem nebo řevem.
Já nevím, jestli mi rozumí... ale moná bys mohl zkusit nějakou akci "mezi náma chlapama". Nechat "mimino" doma a vyrazit si občas sami dva. S těma záitkama se pak dá pracovat dál - ty pozná, e synek umí i něco jinýho, ne vřískat a jemu můe namísto křiku "vyhroovat" zastavením společnejch vejletů.
Není tady
Eva. napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Dui,
s tím, kdy křičím, se moc pracovat nedá. Ale kdy zjistí důvod, proč nemůe křičet, u to jde lépe. Ze své vlastní zkuenosti.To přece není o tom, e Nicolas nemůe křičet. Ale e nechce.
Tulipánko, ty mi připomíná záitky z mé skupinové terapie. e si plete významy slov.
Evo,
kdy si něco nedovolím, tak to dělat nemůu přeci.
Není tady
laminanonte napsal(a):
Nicolas napsal(a):
Jak tak na to koukám, tak bych asi potřeboval instantní návod. Na intuici se spolehnout nemůu (intuitivně toti začínám křičet). Take potřebuji návod, který mi řekne: ignoruj dítě, napočítej do 10, pak se 4x zhluboka nadechni, nezvyuj hlas, udělej to a to...
relaxovat v bytě, kde jsou řvoucí děti, moc nejde..domluv se s manelkou, určitě to pochopí, e se naloí třeba na 20min. do vany, vem si k tomu nějakou kníku o pozitivním mylení, nebo si pus relaxační hudbu
Kdyz tohle ctu, tak si rikam, nemel by tohle nahodou doprat manzelce ten manzel? Proc zase jednat s muzu jako s chudinkami, ktere odfoukne vetricek....
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Evo,
kdy si něco nedovolím, tak to dělat nemůu přeci.
Nedovolit, nemoct, nechtít...
Plete si významy slov.
Nico si přece nedokáe "nedovolit" křičet.
On NECHCE, ale nedaří se mu "nedovolit si", kdy u to takhle musí komplikovat. Chápe?
A jednodue řečeho - klid a neřvat (na děti) . Dovoleno nedovoleno. Prostě nekřičím, kdy nechci a kdy se umím ovládat.
Není tady
Trochu jsem o tom přemýlel.
Proč mi to vadí:
- protoe to je ztráta kontroly. Moná i toho, e jsem vlastně neurotický a agresivní člověk ve skutečnosti. Na rozdíl od milého, příjemného a vyrovnaného chlápka, kterým jsem se stal navenek.
- protoe nechci, aby se křik a bití stalo normou. Chci, aby kluci byli "hodní" a vychovaní, ale nebyly vystresovaní a s návykem, e převáný charakter výchovy je křik.
Návod:
- napočítat do 5 (je to rychlejí ne do 10 :-) )
- nechat kluka vyvztekat a nenutit ho k reakci, kterou chci nebo očekávám
- netrvat na vem, co po něm chci (i kdy on je docela chytrák a třeba uklízení hraček zvládal od cca 1 a půl roku a rozhodně nečekal a do 2,5 roku, jak tu uváděla jedna paní - tím ho nechci vyzdvihovat, ale jen ilustrovat jeho mentální schopnosti a dle toho mé očekávání).
- nabídnout mu jiné altarnativní motivace (jiné hračky, jiné aktivity). Ale je tvrdohlavý. Trvá si na svém. Co mě tve, ale snad mu to třeba vydrí, a bude v nějaké práci nebo činnosti, která ho bude bavit.
- křik je pozornost. Aspon to vím.
- najít více věcí, které mu mohu "odepřít" jako kompenzaci a hrozbu
- dávkovat přístup k příjemným věcem (DVD pohádky a pod) - to mi řekl kamarád skaut. Zvyuje se tím schopnost dětí uvědomovat si princip chování a něco za něco.
Není tady
Nicolas napsal(a):
dávkovat přístup k příjemným věcem (DVD pohádky a pod) - to mi řekl kamarád skaut. Zvyuje se tím schopnost dětí uvědomovat si princip chování a něco za něco.
To je skvělá mylénka, Nico Stará, zapomenutá - opráit! Kdy to tak tady čtu, uvědomila jsem si, e teoreticky by mi to lo, prakticky je to taky o hodně horí. Já jsem toti babička - vypravěčka a zrovna včera jsem tady rozvíjela jednu rodinnou ságu a dolo mi, e ty moje postavičky jednaly přesně takhle.
Jene to byly pastelky............................ jestli vono to nemá na věc nějakej vliv
Není tady
lupina montana napsal(a):
Nicolas napsal(a):
dávkovat přístup k příjemným věcem (DVD pohádky a pod) - to mi řekl kamarád skaut. Zvyuje se tím schopnost dětí uvědomovat si princip chování a něco za něco.
To je skvělá mylénka, Nico Stará, zapomenutá - opráit! Kdy to tak tady čtu, uvědomila jsem si, e teoreticky by mi to lo, prakticky je to taky o hodně horí. Já jsem toti babička - vypravěčka a zrovna včera jsem tady rozvíjela jednu rodinnou ságu a dolo mi, e ty moje postavičky jednaly přesně takhle.
Jene to byly pastelky............................ jestli vono to nemá na věc nějakej vliv
Ty jsi vlčí babička :-)
Není tady
Nicolasi, není koda hned po příchodu domů začít dávat dítěti pokyny k úklidu (a pak být nervní z toho, e nedělá, cos mu uloil?
To mrně by se mělo těit na tátu, e a přijde, tak s ním bude "blbnout" - jak říká ta dětská básnička:
"...kdy se vrací po práci, je pro samou legraci " :-)
Tak si říkám, kdybyste se dokázali hezky přivítat a třeba bys ho vyhodil párkrát do vzduchu (to maminky nedělají a řekl jsi : uka, co jsi postavil za vě?" ..dát mu pět minut lásky a eně aspoň pusu a říct jí, to co tu píe: "Ahoj lásko, jsi fakt úasná, e to zvládá...já teď musím do vany (nebo garáe) a za hodinu budu vá"
Prostě doma být deset minut milý, potěit je - s vědomím, e má hodinu pro sebe na adaptaci a pak být táta v pohodě...
Funguje to, zkus to, nikdo nemusí trpět a doma je dobře
Není tady
světýlko napsal(a):
Nicolasi, není koda hned po příchodu domů začít dávat dítěti pokyny k úklidu (a pak být nervní z toho, e nedělá, cos mu uloil?
To mrně by se mělo těit na tátu, e a přijde, tak s ním bude "blbnout" - jak říká ta dětská básnička:
"...kdy se vrací po práci, je pro samou legraci " :-)
Tak si říkám, kdybyste se dokázali hezky přivítat a třeba bys ho vyhodil párkrát do vzduchu (to maminky nedělají a řekl jsi : uka, co jsi postavil za vě?" ..dát mu pět minut lásky a eně aspoň pusu a říct jí, to co tu píe: "Ahoj lásko, jsi fakt úasná, e to zvládá...já teď musím do vany (nebo garáe) a za hodinu budu vá"
Prostě doma být deset minut milý, potěit je - s vědomím, e má hodinu pro sebe na adaptaci a pak být táta v pohodě...
Funguje to, zkus to, nikdo nemusí trpět a doma je dobře
U se to trochu vyřeilo - viz moje summary výe.
Je tam jedna časová bariéra, kterou neposunu. Vracím se po 18hod a děti ukládáme spát cca 19:30. Tudí tam není ádný větí prostor na to, abych si trochu "vydechl" na více ne 10 min (samozřejmě je jasné, e do vany bych asi neel, i kdy by to bylo asi dobré a konečně by se vana nějak vyuila, kdy u ji tedy máme a téměř nikdy ji nepouíváme).
Není tady
Nicolasi, děti se ve vaně nekoupou? Ani nemíváte s manelkou romantickou chvilku ve vaně se svíčkami atd.? Nemůe začít pracovat dříve a vracet se dříve domů?
Není tady