29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Eva. napsal(a):
Já jsem si myslela, že starší lidé mají děti po zralém uvážení a obvykle proto, že si je moc a opravdu přáli a že se k nim budou chovat jinak, než nevycválaná mláďata, jakými jsme byli my, když jsme "za našich časů" měli děti v osmnácti a tak podobně. Já jsem byla stará matka, měla jsem první dítě až ve dvaadvaceti.
nechtěla jsem napsat, že děti mají mít děti a taky ne "staříci"
není to nic proti mužům po čtyřicítce
Upravil(a) aprill (20. 2. 2013 20:54)
Není tady
Já jsem někdy na vlastní děti taky křičela. A cítila jsem se pak zle. Matka, která selhala.
Zajímavé je, že mě tím, co popisuje Nicolas, vytáčejí cizí děti, když jsem svědkem takového chování. Mé vlastní děti a vnoučata mě takovými věcmi nevytáčejí. Vadí mi jekot cizích dětí. Jekot mého vnoučka mě nechává klidnou. Pravda, on moc neječí, většinou je to dobře naladěné, usměvavé a spokojené dítě. Vnučka bude patrně stejná.
Není tady
dusička napsal(a):
April, nevím no, ale řekla bych,že to je o nátuře člověka a ne o věku. Manželovi bude letos 50 a 6tiletá dcera ho vůbec nevytáčí. Ani mu nikdy nevadili kluci, to já jsem ta hysterka
Manžel je kliďas
Tulipánko- přijde mi taky hloupá otázka, proč Ti vadí křičení.
To je snad jasný, protože každý ví,že na děti by se křičet nemělo (mohli by být z toho na nervy, vycukaný) a taky každý ví,že křičením se stejně nic nezmůže. že by to chtělo v klidu. Jenže člověk se neudrží. Někdy jsou dny, kdy je člověk v klidu a nevytočí ho nic, a někdy stačí málo a je nervní.
Já třeba osobně, když už toho je moc, tak křičíš, no a pak večer když jdu spát, o tom přemýšlím a je mi to líto, a mám z toho blbej pocit.
Jako že selhávám jako máma, a tak.
spíš bych duši řekla, že manžel má na dceru nervy, protože se moc doma nevyskytuje
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Duši,
s tím, když křičím, se moc pracovat nedá. Ale když zjistíš důvod, proč nemůžeš křičet, už to jde lépe. Ze své vlastní zkušenosti.
To přece není o tom, že Nicolas nemůže křičet. Ale že nechce.
Tulipánko, ty mi připomínáš zážitky z mé skupinové terapie. Že si pleteš významy slov.
Upravil(a) Eva. (20. 2. 2013 21:04)
Není tady
aprill napsal(a):
dusička napsal(a):
April, nevím no, ale řekla bych,že to je o nátuře člověka a ne o věku. Manželovi bude letos 50 a 6tiletá dcera ho vůbec nevytáčí. Ani mu nikdy nevadili kluci, to já jsem ta hysterka
Manžel je kliďas
Tulipánko- přijde mi taky hloupá otázka, proč Ti vadí křičení.
To je snad jasný, protože každý ví,že na děti by se křičet nemělo (mohli by být z toho na nervy, vycukaný) a taky každý ví,že křičením se stejně nic nezmůže. že by to chtělo v klidu. Jenže člověk se neudrží. Někdy jsou dny, kdy je člověk v klidu a nevytočí ho nic, a někdy stačí málo a je nervní.
Já třeba osobně, když už toho je moc, tak křičíš, no a pak večer když jdu spát, o tom přemýšlím a je mi to líto, a mám z toho blbej pocit.
Jako že selhávám jako máma, a tak.spíš bych duši řekla, že manžel má na dceru nervy, protože se moc doma nevyskytuje
April - já to nemyslela ted, ale za těch 6 let. že jako mimino hodně moc plakala, v roce a půl se vztekala, mlátila hlavou o zem a on v klidu ji vzal, pochoval. Prostě já byla vytočená, on ne.
I když kluci se třeba rvali, já je hystericky trhala od sebe, on k nim v klidu promluvil.
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Duši,
s tím, když křičím, se moc pracovat nedá. Ale když zjistíš důvod, proč nemůžeš křičet, už to jde lépe. Ze své vlastní zkušenosti.
Tuli - nejde o důvod, ten vím, prostě nechci křičet, ne že nemůžu. Vím co chci. Jo možná boxovací pytel by se hodil nebo sluchátka do uší. Ale to se nedá.
řekla bych,že je to hlavně o tom,jak je kdo naladěnej.
Jestliže si Nicolasi unavenej z práce, co by si chtěl si na chvíli natáhnout, stačí 20 minut a pak je to něco jiného.
Není tady
Eva. napsal(a):
eva4444 napsal(a):
Nicolasi, já občas řvu taky. Z Tvého příspěvku jsem si ovšem uvědomila, že nároky kladu na staršího. Na mladší neřvu, nemám na ni ani nároky,aby si uklidila v 2,5 letech hračky. Navíc když uklízíme spolu, snaží se pomáhat. Je ovšem velice lakomá a bere věci bráchovi a řve u toho. Takže si dovedu představit, jak máte doma s tak malými dětmi rušno. Nemáš na děti moc velké nároky? Nebo já malé nároky na mladší? Nevím. Já řvu spíš na staršího, když si neuklidí a řeknu to normálně 3x. Tomu je 8 let a měl by už poslouchat.
Jo, tohle je "super" přístup. Byla jsem nejstarší ze tří dětí a za všechno jsem mohla. Nejstarší prostě musí být vzorná a když se mladší poperou a ječí, tak dostane ona, protože má mít rozum a měla je pořádně hlídat... atd.
Ideální výchova ke zdravému sebevědomí v dospělosti.
A kde jsem napsala, že na něj řvu, když má spory s mladší??? Podsouváš mi něco, co není.
Není tady
Nyní, když máme 2,5 letého syna a druhý má 1 rok,
Nicolas - vydrž, bude líp.
Nejhorší období - ještě tak do 3,5 - je to taková malá puberta. Pak to proběhne ještě u druhého. A pak to bude v tom směru vztekání lepší, ale bude Tě zase vytáčet něco jiného.
Zamysli se nad tím, co říkala babička - nech ho. Fakt to zkus, nechat ho vyvztekat. To dítě potřebuje dostat ze sebe ven. (já když se holka vztekala, jsem si lehla na gauč a dělala že spím) a ono jí to za chvilku přešlo. Jo a řekla mi,že jí to baví, většinou se vztekala, když jsme nějak omylem porušily zajetý harmonogram, když dostala nové čisté povlečení a já ji to neřekla dopředu a tak.
Jo a ještě něco.
Ber kluka jako dvouletýho. Trochu menšího než na 2,5. On se chce vyrovnat tomu mladšímu. To není o rozmazlování, ale o tom,že si vydobývá místo v rodině. A to by bylo aby starší brácha poslouchal mladšího.
Není tady
Eva. napsal(a):
...Tulipánko, ty mi připomínáš zážitky z mé skupinové terapie. Že si pleteš významy slov.
Majko, precti si to po sobe jeste jednou...
Z ceho zes to usoudila, ze se Tul nejak plete?
Není tady
April a Eva
jak je vidět, existuje několik protichůdných domněnek: starší rodiče už na to nemají nervy x starší už vědí, že chtěli děti.
Asi to opravdu záleží na nátuře člověka a nikoli na věku. U mně je zajímavé, že jsem náturou klidný, trpělivý flegmatik. A protože jsem například byl schopen 3 hodiny uspávat v náručí řvoucí dítě, když mu byly cca 2 měsíce nebo když jim bylo špatně po očkování, tak se svému křičení nyní divím. Jak říká Dušička, jsem manžel kliďas (normálně i ve stresových situacích).
Tulipánko mně ta otázka nepřijde hloupá, protože ji znám (asi ne z RUŠ nebo něčeho podobného). Ale je to taková klasická psychologická otázka.
Dušička
Jenže člověk se neudrží. Někdy jsou dny, kdy je člověk v klidu a nevytočí ho nic, a někdy stačí málo a je nervní.
Já třeba osobně, když už toho je moc, tak křičíš, no a pak večer když jdu spát, o tom přemýšlím a je mi to líto, a mám z toho blbej pocit. Jako že selhávám jako máma, a tak.
Každopádně díky za komentáře, rady a odpovědi. Je tu mnoho k hlubšímu zamyšlení i praktických rad. I když spoustu těch věcí znám, tak se mi vykouřily z hlavy.
Není tady
Napadla ma taká varianta, že či nie je manželka v poslednej dobe nejaká podráždená a nekričí po nich ona. Či si sa proste tak nejak "nenakazil" tou jej náladou? Toť to len taká úvaha.
Není tady
bellatrix napsal(a):
Napadla ma taká varianta, že či nie je manželka v poslednej dobe nejaká podráždená a nekričí po nich ona. Či si sa proste tak nejak "nenakazil" tou jej náladou? Toť to len taká úvaha.
I když když nad tím přemýšlím, ono to snad bude i možný.A manželce bych se nedivila, musí to být mazec mít dva raubíře 1,5 po sobě.
Není tady
Nicolasi..jaký typ práce děláš? Pokud děláš někde v klidu, v kanceláři, kde nemáš přílišný kontakt s lidmi, je dost možné, že se
po příchodu domů neumíš tak rychle přeladit..o té relaxaci ve vaně bych pak vážně uvažovala.
Není tady
Eva. napsal(a):
Já jsem někdy na vlastní děti taky křičela. A cítila jsem se pak zle. Matka, která selhala.
Zajímavé je, že mě tím, co popisuje Nicolas, vytáčejí cizí děti, když jsem svědkem takového chování. Mé vlastní děti a vnoučata mě takovými věcmi nevytáčejí. Vadí mi jekot cizích dětí. Jekot mého vnoučka mě nechává klidnou. Pravda, on moc neječí, většinou je to dobře naladěné, usměvavé a spokojené dítě. Vnučka bude patrně stejná.
možná si to jen u nich spíše připustíš. Práve protože tam není to riziko , že bys byla matkou, která selhala.
Není tady
Mé vlastní děti a vnoučata mě takovými věcmi nevytáčejí. Vadí mi jekot cizích dětí. Jekot mého vnoučka mě nechává klidnou.
No jasně... říká se, že od vlastního ani ho*no nesmrdí...
A protože jsem například byl schopen 3 hodiny uspávat v náručí řvoucí dítě, když mu byly cca 2 měsíce nebo když jim bylo špatně po očkování, tak se svému křičení nyní divím.
Já ne.
Malý bezmocný miminko je něco úplně jinýho, než vztekající se hajzlík (nebrat osobně - pouhý terminus technicus ) s nudlí u nosu, u kterýho už bychom chtěli vidět nějakou tu, vznešeně řečeno, socializaci... a on, prevít (dtto) místo aby si se sourozencem hezky hrál, tak ho provokuje, bere mu hračky a občas ho i plácne
Podívej - ať chceme nebo ne, ten mladší mívá trochu "výsadnější" postavení... minimálně potřebuje o něco víc péče, dohledu, pomoci... a starší to cítí úkorně. Samozřejmě to neumí vyjádřit - tak se prostě chová tak, aby si vynutil taky pozornost, který se mu podle něj nedostává dost. A jak už jsem psala, i křik je pozornost... v ten moment jsi tu "jen pro něj" a nerozhoduje, jestli s úsměvem nebo řevem.
Já nevím, jestli mi rozumíš... ale možná bys mohl zkusit nějakou akci "mezi náma chlapama". Nechat "mimino" doma a vyrazit si občas sami dva. S těma zážitkama se pak dá pracovat dál - ty poznáš, že synek umí i něco jinýho, než vřískat a jemu můžeš namísto křiku "vyhrožovat" zastavením společnejch vejletů.
Není tady
Eva. napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Duši,
s tím, když křičím, se moc pracovat nedá. Ale když zjistíš důvod, proč nemůžeš křičet, už to jde lépe. Ze své vlastní zkušenosti.To přece není o tom, že Nicolas nemůže křičet. Ale že nechce.
Tulipánko, ty mi připomínáš zážitky z mé skupinové terapie. Že si pleteš významy slov.
Evo,
když si něco nedovolím, tak to dělat nemůžu přeci.
Není tady
laminanonte napsal(a):
Nicolas napsal(a):
Jak tak na to koukám, tak bych asi potřeboval instantní návod. Na intuici se spolehnout nemůžu (intuitivně totiž začínám křičet). Takže potřebuji návod, který mi řekne: ignoruj dítě, napočítej do 10, pak se 4x zhluboka nadechni, nezvyšuj hlas, udělej to a to...
relaxovat v bytě, kde jsou řvoucí děti, moc nejde..domluv se s manželkou, určitě to pochopí, že se naložíš třeba na 20min. do vany, vem si k tomu nějakou knížku o pozitivním myšlení, nebo si pusť relaxační hudbu
Kdyz tohle ctu, tak si rikam, nemel by tohle nahodou doprat manzelce ten manzel? Proc zase jednat s muzu jako s chudinkami, ktere odfoukne vetricek....
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Evo,
když si něco nedovolím, tak to dělat nemůžu přeci.
Nedovolit, nemoct, nechtít...
Pleteš si významy slov.
Nico si přece nedokáže "nedovolit" křičet.
On NECHCE, ale nedaří se mu "nedovolit si", když už to takhle musíš komplikovat. Chápeš?
A jednoduše řečeho - klid a neřvat (na děti) . Dovoleno nedovoleno. Prostě nekřičím, když nechci a když se umím ovládat.
Není tady
Trochu jsem o tom přemýšlel.
Proč mi to vadí:
- protože to je ztráta kontroly. Možná i toho, že jsem vlastně neurotický a agresivní člověk ve skutečnosti. Na rozdíl od milého, příjemného a vyrovnaného chlápka, kterým jsem se stal navenek.
- protože nechci, aby se křik a bití stalo normou. Chci, aby kluci byli "hodní" a vychovaní, ale nebyly vystresovaní a s návykem, že převážný charakter výchovy je křik.
Návod:
- napočítat do 5 (je to rychlejší než do 10 :-) )
- nechat kluka vyvztekat a nenutit ho k reakci, kterou chci nebo očekávám
- netrvat na všem, co po něm chci (i když on je docela chytrák a třeba uklízení hraček zvládal od cca 1 a půl roku a rozhodně nečekal až do 2,5 roku, jak tu uváděla jedna paní - tím ho nechci vyzdvihovat, ale jen ilustrovat jeho mentální schopnosti a dle toho mé očekávání).
- nabídnout mu jiné altarnativní motivace (jiné hračky, jiné aktivity). Ale je tvrdohlavý. Trvá si na svém. Což mě štve, ale snad mu to třeba vydrží, až bude v nějaké práci nebo činnosti, která ho bude bavit.
- křik je pozornost. Aspon to vím.
- najít více věcí, které mu mohu "odepřít" jako kompenzaci a hrozbu
- dávkovat přístup k příjemným věcem (DVD pohádky a pod) - to mi řekl kamarád skaut. Zvyšuje se tím schopnost dětí uvědomovat si princip chování a něco za něco.
Není tady
Nicolas napsal(a):
dávkovat přístup k příjemným věcem (DVD pohádky a pod) - to mi řekl kamarád skaut. Zvyšuje se tím schopnost dětí uvědomovat si princip chování a něco za něco.
To je skvělá myšlénka, Nico Stará, zapomenutá - oprášit! Když to tak tady čtu, uvědomila jsem si, že teoreticky by mi to šlo, prakticky je to taky o hodně horší. Já jsem totiž babička - vypravěčka a zrovna včera jsem tady rozvíjela jednu rodinnou ságu a došlo mi, že ty moje postavičky jednaly přesně takhle.
Jenže to byly pastelky............................ jestli vono to nemá na věc nějakej vliv
Není tady
lupina montana napsal(a):
Nicolas napsal(a):
dávkovat přístup k příjemným věcem (DVD pohádky a pod) - to mi řekl kamarád skaut. Zvyšuje se tím schopnost dětí uvědomovat si princip chování a něco za něco.
To je skvělá myšlénka, Nico
Stará, zapomenutá - oprášit! Když to tak tady čtu, uvědomila jsem si, že teoreticky by mi to šlo, prakticky je to taky o hodně horší. Já jsem totiž babička - vypravěčka a zrovna včera jsem tady rozvíjela jednu rodinnou ságu a došlo mi, že ty moje postavičky jednaly přesně takhle.
Jenže to byly pastelky............................jestli vono to nemá na věc nějakej vliv
Ty jsi vlčí babička :-)
Není tady
Nicolasi, není škoda hned po příchodu domů začít dávat dítěti pokyny k úklidu (a pak být nervní z toho, že nedělá, cos mu uložil?
To mrně by se mělo těšit na tátu, že až přijde, tak s ním bude "blbnout" - jak říká ta dětská básnička:
"...když se vrací po práci, je pro samou legraci " :-)
Tak si říkám, kdybyste se dokázali hezky přivítat a třeba bys ho vyhodil párkrát do vzduchu (to maminky nedělají a řekl jsi : ukaž, co jsi postavil za věž?" ..dát mu pět minut lásky a ženě aspoň pusu a říct jí, to co tu píšeš: "Ahoj lásko, jsi fakt úžasná, že to zvládáš...já teď musím do vany (nebo garáže) a za hodinu budu váš"
Prostě doma být deset minut milý, potěšit je - s vědomím, že máš hodinu pro sebe na adaptaci a pak být táta v pohodě...
Funguje to, zkus to, nikdo nemusí trpět a doma je dobře
Není tady
světýlko napsal(a):
Nicolasi, není škoda hned po příchodu domů začít dávat dítěti pokyny k úklidu (a pak být nervní z toho, že nedělá, cos mu uložil?
To mrně by se mělo těšit na tátu, že až přijde, tak s ním bude "blbnout" - jak říká ta dětská básnička:
"...když se vrací po práci, je pro samou legraci " :-)
Tak si říkám, kdybyste se dokázali hezky přivítat a třeba bys ho vyhodil párkrát do vzduchu (to maminky nedělajía řekl jsi : ukaž, co jsi postavil za věž?" ..dát mu pět minut lásky a ženě aspoň pusu a říct jí, to co tu píšeš: "Ahoj lásko, jsi fakt úžasná, že to zvládáš...já teď musím do vany (nebo garáže) a za hodinu budu váš"
Prostě doma být deset minut milý, potěšit je - s vědomím, že máš hodinu pro sebe na adaptaci a pak být táta v pohodě...
Funguje to, zkus to, nikdo nemusí trpět a doma je dobře
Už se to trochu vyřešilo - viz moje summary výše.
Je tam jedna časová bariéra, kterou neposunu. Vracím se po 18hod a děti ukládáme spát cca 19:30. Tudíž tam není žádný větší prostor na to, abych si trochu "vydechl" na více než 10 min (samozřejmě je jasné, že do vany bych asi nešel, i když by to bylo asi dobré a konečně by se vana nějak využila, když už ji tedy máme a téměř nikdy ji nepoužíváme).
Není tady
Nicolasi, děti se ve vaně nekoupou? Ani nemíváte s manželkou romantickou chvilku ve vaně se svíčkami atd.? Nemůžeš začít pracovat dříve a vracet se dříve domů?
Není tady