|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Asi je to na psychologické forum, ale což. Kdysi jsem byl kritický k dotazům na Babinetu, které nehledaly odpovědi, ale chtěly jen potvrzení toho, že člověk je normální a není v tom sám. A teď jsem v tom také :-)
Jsem veskrze klidný a někdy flegmatický otec (tedy takový jsem byl na začátku). Nyní, když máme 2,5 letého syna a druhý má 1 rok, tak jsem už po 10 minutách po příchodu z práce vytočený jak čamrda. Nemám skoro žádnou trpělivost a rychle vypěním, když kluk nechce uklidit po sobě hračky, když trucuje a hází věcmi, když začíná ječet, že mu nedám jeho hračku, kterou vzal mladšímu bratrovi apod.
V této souvislosti opravdu nechápu, jak je v silách ženy, že to zvládne celý den. Asi musí brát nějaké tlumící drogy.
Babičky mi moc nepomáhají - jejich rady typu "nech ho být" mi k ničemu nejsou.
Spíš mi je protivné, že jsem tak rychle startovací a nechci být ten křičící otec. Ale sakra nemůžu si pomoci.
Není tady
Houpe tatínek v parku kočárek, ve kterém řve mimino a potichu říká: "Albertku, jen klid, uklidni se, Alberte... no tak, Bertíku..."
Kolemjdoucí babka ho chválí: "Teda vy jste na svoje děťátko tak hodný,"
a tatík jen zavrčí: "Paní, Albert jsem já!"
Ještě bych ti mohla doporučit tlumicí drogy... 
Ale vážně - babičky mají pravdu. Malýho vzteklounka je nejlíp ignorovat a jen sledovat, aby si neublížil. Ono ho to dost brzo přestane bavit, když nemá odezvu - což je i tvůj křik. Dosáhnul svýho - má tvoji pozornost.
Což neznamená všechno dovolit - sebere bráchovi hračku, musí ji vrátit... a pak teprve může ječet.
Upravil(a) helena (20. 2. 2013 13:49)
Není tady
Jak tak na to koukám, tak bych asi potřeboval instantní návod. Na intuici se spolehnout nemůžu (intuitivně totiž začínám křičet). Takže potřebuji návod, který mi řekne: ignoruj dítě, napočítej do 10, pak se 4x zhluboka nadechni, nezvyšuj hlas, udělej to a to...
Není tady
Klíčový (podle mě) je "už po 10 minutách po příchodu z práce".
Dovedu si představit, jak se maminka těší, že teď chvíli budou raubíři skákat po tvejch zádech... ale dej si delší přestávku mezi zutím bot a péčí o zlatíčka. Klidně stylem "ještě dvacet minut mě nechte bejt" - a teprve potom se jim věnuj... a nějakou dobu výhradně jenom jim, bez toho, že budete se ženou řešit domácí logistiku, například.
Instatně - nauč se nekřičet. Kdyby sis měl vědomě říkat "neřvi na něj!" Prostě oznamuj - "když děláš tohle, nelíbí se mi to a proto..." (odejdu, plácnu tě přes ruku, nebude nějaká příjemnost) a taky to dodrž. Upozorňuju, že budeš mít chuť nejen řvát, ale možná se i válet po zemi, protože dítko bude zkoušet, zda by náhodou nevyhrálo... no nevyhraje - a pozná to, neboj. Akorát že to nebude napoprvý... ani na postoprvý... možná.
Není tady
Můj přítel je kliďas, takže nekřičí, doma se hned po příchodu věnuje synovi.
Ale manžel od sestry je docela prudká povaha a taky po pár minutách doma už křičel. Nakonec dospěli k tomu, že když příjde z práce, nevěnuje se hned rodině, ale má ještě nějaký čas pro sebe na aklimatizaci. Jde se osprchovat, udělá něco v garáži a nejpozději za hodinu už je s dětmi a celkem se jim to osvědčilo.
Není tady
Rada pro chlapa po prichodu z prace dat si trochu pauzu ke super, ale co poradit matce, ktera ma toho previta na krku cely den, aby nekricela. Vzdycky jsem byla neuroticka a dite to jen prohloubilo. Takze kdyz po desate za sebou leze na stolek a stoupne si a klati se, tak opravdu v klidu nemuzu byt. Vim, ze se nudi, chci si s nim hrat, ale on chce lezt. Jedine travit cely dni venku, ale to se mi taky ted nechce.
Není tady
nechce uklidit po sobě hračky, když trucuje a hází věcmi, když začíná ječet, že mu nedám jeho hračku, kterou vzal mladšímu bratrovi
chce to motivaci, motivaci a zase motivaci.
Třeba - tohle uklidíme spolu, a tohle jenom Ty a pak si půjdeme malovat, půjdeme ven apod.
Jeho hračky - když sám nepůjčí bráchovi hračku, tak se nedivím, jsou to jeho hračky. Co takhle na oplátku půjčit mu hračku bráchy.
Ječení, vstekání - dá se předpokládat, kdy to nastane, takže předvídat a předcházet. Protože jak se už vzteká, nic nepomůže, nejlepší je nevšímat si ho.
Není tady
Vim, ze se nudi, chci si s nim hrat, ale on chce lezt.
On si chce hrát tak, jak se mu líbí, ne tak, jak zrovna chceš ty. Tak s ním chvíli lez, dávej pozor, aby nespadnul... za chvíli ho to přestane bavit; roční dítě zas tak dlouho u něčeho ještě nevydrží.
Nebo ten stolek zabezpeč tak, aby na něj nemohl.
Není tady
Nicolas napsal(a):
Jak tak na to koukám, tak bych asi potřeboval instantní návod. Na intuici se spolehnout nemůžu (intuitivně totiž začínám křičet). Takže potřebuji návod, který mi řekne: ignoruj dítě, napočítej do 10, pak se 4x zhluboka nadechni, nezvyšuj hlas, udělej to a to...
relaxovat v bytě, kde jsou řvoucí děti, moc nejde..domluv se s manželkou, určitě to pochopí, že se naložíš třeba na 20min. do vany, vem si k tomu nějakou knížku o pozitivním myšlení, nebo si pusť relaxační hudbu
Není tady
Nicolas napsal(a):
Asi je to na psychologické forum, ale což. Kdysi jsem byl kritický k dotazům na Babinetu, které nehledaly odpovědi, ale chtěly jen potvrzení toho, že člověk je normální a není v tom sám. A teď jsem v tom také :-)
Jsem veskrze klidný a někdy flegmatický otec (tedy takový jsem byl na začátku). Nyní, když máme 2,5 letého syna a druhý má 1 rok, tak jsem už po 10 minutách po příchodu z práce vytočený jak čamrda. Nemám skoro žádnou trpělivost a rychle vypěním, když kluk nechce uklidit po sobě hračky, když trucuje a hází věcmi, když začíná ječet, že mu nedám jeho hračku, kterou vzal mladšímu bratrovi apod.
V této souvislosti opravdu nechápu, jak je v silách ženy, že to zvládne celý den. Asi musí brát nějaké tlumící drogy.
Babičky mi moc nepomáhají - jejich rady typu "nech ho být" mi k ničemu nejsou.
Spíš mi je protivné, že jsem tak rychle startovací a nechci být ten křičící otec. Ale sakra nemůžu si pomoci.
Tak nebuď. Můžeš být takový, jaký chceš. 
Do tebe bych i vzhledem k věku, kdy ses stal otcem, neřekla, že budeš někdy startovací a křičící otec.
Mě někdy děti taky vytáčely, někdy trošku i vnouček, když se vzteká. Ale změní se něco tím, že budu vytočená? Nezmění. Tak zůstávám klidná.
Není tady
To nevím, protože u nás to probíhá podobně .
Když přijedu k dceři a vidím, jak řve na děti ( 4 a 2 roky ) , udělám přednášku a sprdnu jí, že budou mít následky a po dvou hodinách, když je hlídám, řvu úplně stejně ..
Není tady
Eva. napsal(a):
Nicolas napsal(a):
Asi je to na psychologické forum, ale což. Kdysi jsem byl kritický k dotazům na Babinetu, které nehledaly odpovědi, ale chtěly jen potvrzení toho, že člověk je normální a není v tom sám. A teď jsem v tom také :-)
Jsem veskrze klidný a někdy flegmatický otec (tedy takový jsem byl na začátku). Nyní, když máme 2,5 letého syna a druhý má 1 rok, tak jsem už po 10 minutách po příchodu z práce vytočený jak čamrda. Nemám skoro žádnou trpělivost a rychle vypěním, když kluk nechce uklidit po sobě hračky, když trucuje a hází věcmi, když začíná ječet, že mu nedám jeho hračku, kterou vzal mladšímu bratrovi apod.
V této souvislosti opravdu nechápu, jak je v silách ženy, že to zvládne celý den. Asi musí brát nějaké tlumící drogy.
Babičky mi moc nepomáhají - jejich rady typu "nech ho být" mi k ničemu nejsou.
Spíš mi je protivné, že jsem tak rychle startovací a nechci být ten křičící otec. Ale sakra nemůžu si pomoci.Tak nebuď. Můžeš být takový, jaký chceš.
Do tebe bych i vzhledem k věku, kdy ses stal otcem, neřekla, že budeš někdy startovací a křičící otec.
Mě někdy děti taky vytáčely, někdy trošku i vnouček, když se vzteká. Ale změní se něco tím, že budu vytočená? Nezmění. Tak zůstávám klidná.
Nedělej si legraci!
Doporučení typu, tak nebuď, vždyť můžeš být takový, jaký chceš, vůbec nefungují. To všichni víme.
Byl jsem trpělivost sama (což flegmatici bývají). Navíc v mém věku, kdy si více uvědomuju přítomný čas s dětmi a dokážu si to i lépe užít, bych to do sebe také neřekl 
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Nikolasi,
a proč ti vadí, když na děti řveš? Co se pak děje nepříjemného?
To jsem si pomohl. Měl jsem jít s dotazem na psychologickou diskusi - kam to všechno samozřejmě patří :-)
Na tyto tvé dotazy bych potřeboval pár hodin u terapeuta. To není takhle raz-dva. A pak to vede k dalším a dalším úrovním dotazů a odpovědím. Ale na druhou stranu se nad tím určitě zamyslím a pak dám vědět.
Není tady
Nikolasi,
čekáš asi jednoduché řešení jako např. jak rozmíchat UV nebo co krmíte dítěti od 4 měsíců... ale tvá otázka není tak lehká. Tohle není o dětech, ale o tobě
Není tady
Nicolasi, já občas řvu taky. Z Tvého příspěvku jsem si ovšem uvědomila, že nároky kladu na staršího. Na mladší neřvu, nemám na ni ani nároky,aby si uklidila v 2,5 letech hračky. Navíc když uklízíme spolu, snaží se pomáhat. Je ovšem velice lakomá a bere věci bráchovi a řve u toho. Takže si dovedu představit, jak máte doma s tak malými dětmi rušno. Nemáš na děti moc velké nároky? Nebo já malé nároky na mladší? Nevím. Já řvu spíš na staršího, když si neuklidí a řeknu to normálně 3x. Tomu je 8 let a měl by už poslouchat.
Není tady
Nicolas napsal(a):
Nedělej si legraci!
Byl jsem trpělivost sama (což flegmatici bývají). Navíc v mém věku, kdy si více uvědomuju přítomný čas s dětmi a dokážu si to i lépe užít, bych to do sebe také neřekl
Nico, já si ji fakt nedělám. Např. v pondělí mi dalo práci přesvědčit vnoučka řvoucího v restauraci - papat neee, papat neee, aby snědl polévku, protože jsme před sebou měli ještě dlouhou cestu z jiného státu domů a on od rána moc nejedl. Ale povedlo se mi zachovat klid, drobečka zklidnit a ten následně snědl nejenom talíř polévky, ale i část druhého jídla. A fakt jsem k tomu žádné násilí ani hlučné projevy nepoužila. I syn mě pochválil, že mě obdivuje, jak jsem to bravurně zvládla. 
Opravdu to jde. Ale chce to trénink, učit se, zklidnit se, přemýšlet, cítit. Řvaním opravdu nic nevylepšíme. Obzvláště častým řvaním, které je už pak vnímáno jako běžný folklór a ne jako třeba důrazný zákaz něčeho.
Upravil(a) Eva. (20. 2. 2013 19:27)
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Nikolasi,
a proč ti vadí, když na děti řveš? Co se pak děje nepříjemného?
Tu otázku myslíš vážně? Tobě nevadí, že bys na děti řvala? Ty se pak cítíš dobře sama se sebou?
Není tady
eva4444 napsal(a):
Nicolasi, já občas řvu taky. Z Tvého příspěvku jsem si ovšem uvědomila, že nároky kladu na staršího. Na mladší neřvu, nemám na ni ani nároky,aby si uklidila v 2,5 letech hračky. Navíc když uklízíme spolu, snaží se pomáhat. Je ovšem velice lakomá a bere věci bráchovi a řve u toho. Takže si dovedu představit, jak máte doma s tak malými dětmi rušno. Nemáš na děti moc velké nároky? Nebo já malé nároky na mladší? Nevím. Já řvu spíš na staršího, když si neuklidí a řeknu to normálně 3x. Tomu je 8 let a měl by už poslouchat.
Jo, tohle je "super" přístup. Byla jsem nejstarší ze tří dětí a za všechno jsem mohla. Nejstarší prostě musí být vzorná a když se mladší poperou a ječí, tak dostane ona, protože má mít rozum a měla je pořádně hlídat... atd. Ideální výchova ke zdravému sebevědomí v dospělosti.
Není tady
Eva. napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Nikolasi,
a proč ti vadí, když na děti řveš? Co se pak děje nepříjemného?
Tu otázku myslíš vážně? Tobě nevadí, že bys na děti řvala? Ty se pak cítíš dobře sama se sebou?
Evo,
já se jen ptám, proč mu to vadí. Odpovědí může být: připadám si jako špatný otec, selhal jsem při výchově, nedokážu se ovládat, ubližuji svým dětem.... a zapracovat na tom.
Není tady
Není důležité, proč mu to vadí, ale že mu to vadí.
Tulipánko, tvá otázka proč je pro mě nepochopitelná. Přijde mi, jako že to přece neva, že křičí, kdyby mu to nevadilo.
Není tady
Nicolas napsal(a):
Asi je to na psychologické forum, ale což. Kdysi jsem byl kritický k dotazům na Babinetu, které nehledaly odpovědi, ale chtěly jen potvrzení toho, že člověk je normální a není v tom sám. A teď jsem v tom také :-)
Jsem veskrze klidný a někdy flegmatický otec (tedy takový jsem byl na začátku). Nyní, když máme 2,5 letého syna a druhý má 1 rok, tak jsem už po 10 minutách po příchodu z práce vytočený jak čamrda. Nemám skoro žádnou trpělivost a rychle vypěním, když kluk nechce uklidit po sobě hračky, když trucuje a hází věcmi, když začíná ječet, že mu nedám jeho hračku, kterou vzal mladšímu bratrovi apod.
V této souvislosti opravdu nechápu, jak je v silách ženy, že to zvládne celý den. Asi musí brát nějaké tlumící drogy.
Babičky mi moc nepomáhají - jejich rady typu "nech ho být" mi k ničemu nejsou.
Spíš mi je protivné, že jsem tak rychle startovací a nechci být ten křičící otec. Ale sakra nemůžu si pomoci.
zase jsi mi potvrdil domněnku, že děti mají mít mladí lidé, že ti staří už na to nemají "nervy"
Není tady
Já jsem si myslela, že starší lidé mají děti po zralém uvážení a obvykle proto, že si je moc a opravdu přáli a že se k nim budou chovat jinak, než nevycválaná mláďata, jakými jsme byli my, když jsme "za našich časů" měli děti v osmnácti a tak podobně. Já jsem byla stará matka, měla jsem první dítě až ve dvaadvaceti.
Není tady
April, nevím no, ale řekla bych,že to je o nátuře člověka a ne o věku. Manželovi bude letos 50 a 6tiletá dcera ho vůbec nevytáčí. Ani mu nikdy nevadili kluci, to já jsem ta hysterka 
Manžel je kliďas
Tulipánko- přijde mi taky hloupá otázka, proč Ti vadí křičení.
To je snad jasný, protože každý ví,že na děti by se křičet nemělo (mohli by být z toho na nervy, vycukaný) a taky každý ví,že křičením se stejně nic nezmůže. že by to chtělo v klidu. Jenže člověk se neudrží. Někdy jsou dny, kdy je člověk v klidu a nevytočí ho nic, a někdy stačí málo a je nervní.
Já třeba osobně, když už toho je moc, tak křičíš, no a pak večer když jdu spát, o tom přemýšlím a je mi to líto, a mám z toho blbej pocit.
Jako že selhávám jako máma, a tak.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
