Leží muž a žena v posteli a milují se. Muž je nahoře a žena mu jezdí šíleně ve vlasech.
"Co dělaš?" ptá se muž.
"Hledám rohy, miluješ jak ďábel!"
Pak se poloha obratí, nahoře je žena. Muž jí šíleně jezdí ve vlasech.
"Hledáš rohy? Miluju jako ďábel?"
"Ne, ale si těžká jako kráva!"
---------------------------------------------------------------------------------------------------

Nehorázně dlouhá fronta stojícich aut na dálnici....
Všechni jsou zvědaví, co se tam vpředu jenom mohlo stát.
Najednou se odpředu přibližuje člověk a postupně všem vysvětluje:
"Cestu zablokovala rodina cikánů a vyhrožuje, že pokud jim nedáme
20.000,- Sk, že se polejou benzínem a upálí se. A proto tu procházím a dělám
sbírku."

Jeden z řidičů se zeptá: "A kolik jste už vybral ???"

On na to: "16 litrů benzínu a 23 litrů nafty..."

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Jedou dva teplouši v autě. Za nima v těsný blízkosti jede další vozidlo, řízený trapnym heterosexuálem. Teplouš prudce zastaví, načeš do něj hererosexuál samozřejmě nabourá.
"Pepo, volej policii!", říká teplej řidič.
"Pánové, to nemyslíte vážně takovej ťukanec, to se snad dá řešit i jinak né, co takhle 1000 peněz?"
"Pepo, volej policii!", stojí si za svym teplouš.
"Dobře, dva, dva tisíce, ale bez policajtů!", zvyšuje nabídku heterouš.
"Pepo, volej policii!", pořád opakuje teplouš.
"Dobře, pět tisíc, pět tisíc a to je všechno víc ani korunu!!", nasraně říká heterouš.
"Pepo, volej policii!", opět hlásí teplouš.
"Víte co!", říká nasraně heterouš,"polibte mi pr...!!"
"Pepo počkej, budeme vyjednávat...

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Stvořil Bůh zemi a viděl, že je to dobrý...
Tak stvořil rostliny a konstatoval, že je to taky dobrý...
Stvořil tedy i zvířata a zjistil, že jsou taky celkem fajn....
A tak stvořil muže a zjistil, že ten je taky v pohodě...
Nakonec stvořil Bůh ženu, potom se na ni podíval a zamrmlal si: "No co, tak se namaluje........."

-------------------------------------------------------------------------------------------------


Do cikánskýho Trebešova, kde cikorki svorně vykřikujou tim jejich skurvenym přízvukem:"Né, dejte nám práci, nemáme co jíst, dejte nám práci ...!!"
K jednomu z vyřvávajících přistoupí jakýsi muž a praví:"Tak třeba Vy, pojďte, mám pro Vás práci..."
Cikán na něj zoufale pohlédne a otřese se hnusem:"Proč zrovna já..."
-------------------------------------------------------------------------------------------------

Přijde manžel - hrobník domů strašně unavený, ruce vytahaný až ke kolenům a manželka se ho ptá: ˝Hodně práce?˝ ˝Ne, pochovávali jsme jednu tchýni a pozůstalí tolik tleskali, že jsme ji museli osmkrát vytáhnout.˝

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Hááááááááázkýýýýý

RECEPT NA DOBROU NÁLADU

POTŘEBNÉ PŘÍSADY

je potřeba : 12 měsíců***
*důvěra,
*poctivá práce,
*dobrá nálada,
*optimismus,
*snášenlivost,
*takt,
*trpělivost,
*láska,
*pozornost,
*úsměv,
*dobré slovo.

POSTUP PŘÍPRAVY

Vezme se 12 měsíců, pořádně se očistí od veškeré zlomyslnosti, chamtivosti a
nenávisti. Každý měsíc se rozdělí střídavě na 28, 30, 31 dílků tak, že se vezme
1 porce důvěry, 1 dávka poctivé práce, 2 dávky dobré nálady, přidají se 3
vrchovaté lžíce optimismu, čajová lžička snášenlivosti, zrnko taktu a špetka
trpělivosti. To se vše promíchá a bohatě zalije láskou. Pokrm se ozdobí
kytičkou pozornosti a podává se s milým úsměvem a dobrým slovem.

Náhoda?


New York City má 11 písmen.

Afghanistan má 11 písmen.

Ramsin Yuseb (terorista, který už roku 1993 hrozil zničením "dvojčat" WTC) má 11 písmen

George W Bush má rovněž 11 písmen.

Mohla by to být dobrá náhoda. Ale bude to ještě lepší:

1. New York je jedenáctý stát USA
2. první letadlo, které vlétlo do dvojčat, mělo číslo letu 11
3. v tomto letu bylo 92 pasažérů. 9+2=11
4. Let číslo 77, druhé letadlo, které vlétlo do dvojčat, měl 65 pasažérů 6+5=11
5. tragédie se stala 11 září. Neboli jak se nyní označuje 9/11 9+1+1=11
6. toto datum odpovídá telefonímu číslu amerických záchranných jednotek 911. Opět 9+1+1=11 - to nebude náhoda!

Čti dál a více přemýšlej:

7. v letadlech bylo dohromady 254 obětí. 2+5+4=11
8. 11. září je 254 den v kalendáři. opět 2+5+4=11
9. bombový atentát v Madridu se stal 3.11.2004. 3+1+1+2+4=11
10. tato tragédie se stala přesně 911 dní po atentátu na dvojčata WTC a zase 911, zase 9/11, zase 9+1+1=11

Teď to ale začne bejt pořádně strašidelný:
otevři si Word a udělej následující:
- napiš velkými písmeny Q33 NY (což je číslo letadla, které jako první vlétlo do dvojčat)
- označ tyto písmena, změň velikost písma na 48 a typ písma na Wingdings....

Pátrání

Výbava do hor

Kolo-chopper 

Rodiče nečekaně vejdou k synovi do pokoje a vidí, jak stojí uprostřed
místnosti v latexovém oblečku a mlátí se bičem. Rychle zavřou dveře a
bezradně na sebe koukají.
Pak otec konečně promluví: "Seřezat ho asi nemá smysl, co?"

NEVIM JESTLI TO TADY UZ NENI

Kterákoliv z nás by mohla dosvědčit tento příběh, který napsal sám život.

Dobrodružství na veřejném záchodě (rozuměj = veřejný, ne  záchod v divadle, kině či restauraci)

(Kronika sepsaná ženou)

Moje máma byla zkušenou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička mě brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: “Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda!” Pak mi ukázala záchodovou “pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.
To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto “pozici” vydržet, když je můj močový měchýř těsně před explozí.
Když „musíš jít“ na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.
    Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku, protože na to, abys ji dala na zem, vypadá záchodová podlaha dost nevábně. A tak sleduješ, jak se pod tebou kabelka houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná“ hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala“ a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.....
    Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost – podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnáváš kalhotky a zaujímáš „pozici“.....
    Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvoní mobil – který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici“, nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět!!!  Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: „OBSAZENOOOOOO“!!!!! Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, opruzený krk od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: „To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout......“, tahle katastrofa tím ještě nekončí..... Automatický senzor záchoda je po tolika návštěvách tak zmatený, že nechá vodou spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi pocákaná vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce kapkami setřenými z umyvadla a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlouhý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: „Vemte si ho....., možná ho budete potřebovat!!!“ a vyjdeš ven.
    Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst klidně i Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. „Proč ti to tak dlouho trvalo?“ zeptá se tě naštvaně.... „Až jsem se   o tebe bál..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale nezvedalas to... na co ten mobil máš !!!!!!!“. A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do „hajzlu!“.

    Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši milí mužové, proč nám to, sakra, tak dlouho trvá.

Návod na nové sexuální vyžití, tzv. "Na Paroubka".
Vaše Vámi léta neuspokojená partnerka se miluje s milencem a vy u toho pokřikujete, že byste to zvládli daleko lépe.

Uprchlík, kterému byl právě udělen azyl v České republice, se rozhodl Čechům poděkovat za svoji záchranu a tak se jal procházet ulicemi, aby jim to řekl.
Potkal prvního a hned na něj spustil: "Chci Vám moc poděkovat, Vy Češi jste takový hodný národ."
Ten mu ale odpověděl: "Já nejsem Čech, já jsem Rom."
Potkal druhého a hned spustil : "Chci Vám moc poděkovat, Vy Češi jste ... "
Ale i druhý mu odpověděl: "Já nejsem Čech, já jsem Rom."
A když se totéž stalo u třetího, zmatený uprchlík se ptá: "A kde jsou Češi?"
A Rom na to: "No, teď je jedenáct, takže asi v práci."