PPavlaa napsal(a):

kostka napsal(a):

Za ty roky už trochu přítele a jeho sestru znám a nebude to jen tak. Samozřejmě ideální by bylo promluvit si přímo s ní, ale to by se velmi rychle obrátilo proti mě. Nakonec by ze mě udělala fúrii a kdoví co ještě. Ona je opravdu zvláštní, ona příteli volá kvůli každé kravině, přitom má manžela. Třeba ji nejde otevřít soubor v pc, tak hned volá. Když stavěli dům a vybírali vypínače, světla, pokaždé chtěla, aby se přítel účastnil, pomáhal vybírat. Párkrát jsem mu z legrace řekla, jestli tam bude bydlet s něma, tak se pak už takových akcí neúčastnil.

Historka s čajem nebyla jediná, jednou jsem ochutnala maso a řekla, že více nebudu (nemám ráda kuřecí stehna) a ona málem pukla vzteky, protože ona nikdy nic z jídla nenechá, kuřecí kosti oblizuje do posledního masového vlákna
Taky se mi pak o něco později stalo, že když jednou u nich doma grilovali, nedostala jsem nic, tak se přítel rozdělil se svou porcí.
A takových historek by bylo....

Blíží se její narozeniny, tak musím začít s přítelem řešit, aby si stanovili nějakou finanční hranici. Naštětsí si dobře pamatuje co dostal vloni on. Musím to řešit nejprve s ním, pomalu, diplomaticky. Možná teď, když mi končí mateřská, firma, kde jsem pracovala už není a možná budeme chvíli žít jen z jednoho platu, tak bude přístupnější k řešení.

ten tvůj přítel hlavně nechce nic řešit. čeká, že si necháš všechno líbit.

On dobře ví, že si vše líbit nenechám. Já se jen nechci kvůli švagrové hádat, tak jsem tady požádala o radu. Nechci se nijak zastávat, ale můj přítel je opravdu fajn chlap. Za ničím nevidí, žádné intriky, má rád nás, mě a syna, ví, že žije s námi, ale má taky rád svoji primární rodinu. Stará se, pomáha, atp. Když něco potřebují mojí rodiče nebo moje sestra, nikdy neřekne ne, vždy zařídí, pomůže, pokud je to v jeho silách. Jen jeho sestra toho prostě zneužívá.

Co se týká tchýně, neřeším. Je jaká je, má svoje roky a má právo být jakákoli. Vděčná jsem jí ale zato, že se mezi nás neplete, nevnucuje své názory, nestará, nijak často k nám nechodí. Když příjdou, posedí, pohrajou si s vnukem a zase jdou.

kostka napsal(a):

Selima napsal(a):

kostka napsal(a):

No to je zločin, to chápem... Mali by ju zavrieť. Vieš čo? Ja mám pocit, že TY JU neznášaš prinajmenej rovnako ako ona teba a že by sa ti veľmi hodilo, keby ju tvoj priateľ úplne zaprel a zabudol, že nejakú sestru má... Zdá sa mi, že ona ti proste od začiatku nesadla, ani jej deti, ani nič proste - a teraz je konečne ideálna situácia rozťať to a mať partnera len pre seba, aj jeho peniaze, aj keď on bude musieť v sebe potlačiť základné pokvné putá...

Není to zločin, jen všechno má své hranice.
Svoji švagrovou jsem měla od začátku ráda. Mockrát jsem hlídala její děti, kolikrát přes noc, aby se mohli jít s jejím manželem někam bavit, když bylo potřeba, vyzvedávali jsme je z družiny, pomáhali zavařovat okurky, atp. Pokud jsme tam šli na návštěvu, nikdy jsme neopoměli vzít dětem nějakou maličkost. Jenže už v počátku tam byly takové náznaky, které já zpočátku nevnímala nebo jim nevěnovala pozornost. Kolikrát jsem od ní slšela jaká byla předchozí partnerka mého přítele nemožná, hysterka, hloupá, atp. Později přibyly narážky, že nemáme děti, že stejně nikdy žádné mít nebudeme. To už mě začalo štvát, protože jsme se skoro 2 roky marně o miminko snažili. V těhotenství začala mého přítele daleko více potřebovat na práci, půjčit auto, zařídí to nebo ono, atd. jakoby ji vadilo, že jsme spolu doma, protože jsem byla na rizikovém a přítel pracoval z domu.
Po narození syna ještě přitvrdila. Začla syna naprosto ignorovat, nikdy na něj nepromluvila.

Nevím, proč píšeš takové hlouposti, že chci partnera jen sama pro sebe, že chci aby svoji sestru zapíral! Ale chci dojít k tomu, aby konkrétní věc, jako jsou vánoční a narozeninové dárky měly prostě přibližnou hodnotu. Né, že my budeme jen dávat a oni jen dostávat. Taky třeba z toho důvodu, že peníze doma netiskneme.

psala jsi, že ho oslovuje chlape......

dusička napsal(a):

April  - v kolik vstáváš? nebo deš spát?
Kostko - já TI nevím, já Ti mám pocit, že chceš svého manžela odříznout od své rodiny. Tady mi přijde že nejde o finanční dárky, ale to,že švagrové pomáhá její brácha. To nemůžeš překousnout. ALe když pomáhá Tvé rodině,tak je to v pořádku.
Může to být i jinak, docela by mě zajímalo, jak to má švagrová. JAko pohled z druhé strany. Je fajn, že tchyně je ok.

jj, cítím to taky tak a čím dál tím víc .

kostka napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

kostka napsal(a):

Za ty roky už trochu přítele a jeho sestru znám a nebude to jen tak. Samozřejmě ideální by bylo promluvit si přímo s ní, ale to by se velmi rychle obrátilo proti mě. Nakonec by ze mě udělala fúrii a kdoví co ještě. Ona je opravdu zvláštní, ona příteli volá kvůli každé kravině, přitom má manžela. Třeba ji nejde otevřít soubor v pc, tak hned volá. Když stavěli dům a vybírali vypínače, světla, pokaždé chtěla, aby se přítel účastnil, pomáhal vybírat. Párkrát jsem mu z legrace řekla, jestli tam bude bydlet s něma, tak se pak už takových akcí neúčastnil.

Historka s čajem nebyla jediná, jednou jsem ochutnala maso a řekla, že více nebudu (nemám ráda kuřecí stehna) a ona málem pukla vzteky, protože ona nikdy nic z jídla nenechá, kuřecí kosti oblizuje do posledního masového vlákna
Taky se mi pak o něco později stalo, že když jednou u nich doma grilovali, nedostala jsem nic, tak se přítel rozdělil se svou porcí.
A takových historek by bylo....

Blíží se její narozeniny, tak musím začít s přítelem řešit, aby si stanovili nějakou finanční hranici. Naštětsí si dobře pamatuje co dostal vloni on. Musím to řešit nejprve s ním, pomalu, diplomaticky. Možná teď, když mi končí mateřská, firma, kde jsem pracovala už není a možná budeme chvíli žít jen z jednoho platu, tak bude přístupnější k řešení.

ten tvůj přítel hlavně nechce nic řešit. čeká, že si necháš všechno líbit.

On dobře ví, že si vše líbit nenechám. Já se jen nechci kvůli švagrové hádat, tak jsem tady požádala o radu. Nechci se nijak zastávat, ale můj přítel je opravdu fajn chlap. Za ničím nevidí, žádné intriky, má rád nás, mě a syna, ví, že žije s námi, ale má taky rád svoji primární rodinu. Stará se, pomáha, atp. Když něco potřebují mojí rodiče nebo moje sestra, nikdy neřekne ne, vždy zařídí, pomůže, pokud je to v jeho silách. Jen jeho sestra toho prostě zneužívá.

no nezlob se, ale mohla bych mít sestru sebe víc ráda, ale aby se chovala tak, jak tu kolikrát píšeš k mému partnerovi, to bych ji brzo něco řekla.

kostka napsal(a):

Selima napsal(a):

kostka napsal(a):

No to je zločin, to chápem... Mali by ju zavrieť. Vieš čo? Ja mám pocit, že TY JU neznášaš prinajmenej rovnako ako ona teba a že by sa ti veľmi hodilo, keby ju tvoj priateľ úplne zaprel a zabudol, že nejakú sestru má... Zdá sa mi, že ona ti proste od začiatku nesadla, ani jej deti, ani nič proste - a teraz je konečne ideálna situácia rozťať to a mať partnera len pre seba, aj jeho peniaze, aj keď on bude musieť v sebe potlačiť základné pokvné putá...

Není to zločin, jen všechno má své hranice.
Svoji švagrovou jsem měla od začátku ráda. Mockrát jsem hlídala její děti, kolikrát přes noc, aby se mohli jít s jejím manželem někam bavit, když bylo potřeba, vyzvedávali jsme je z družiny, pomáhali zavařovat okurky, atp. Pokud jsme tam šli na návštěvu, nikdy jsme neopoměli vzít dětem nějakou maličkost. Jenže už v počátku tam byly takové náznaky, které já zpočátku nevnímala nebo jim nevěnovala pozornost. Kolikrát jsem od ní slšela jaká byla předchozí partnerka mého přítele nemožná, hysterka, hloupá, atp. Později přibyly narážky, že nemáme děti, že stejně nikdy žádné mít nebudeme. To už mě začalo štvát, protože jsme se skoro 2 roky marně o miminko snažili. V těhotenství začala mého přítele daleko více potřebovat na práci, půjčit auto, zařídí to nebo ono, atd. jakoby ji vadilo, že jsme spolu doma, protože jsem byla na rizikovém a přítel pracoval z domu.
Po narození syna ještě přitvrdila. Začla syna naprosto ignorovat, nikdy na něj nepromluvila.

Nevím, proč píšeš takové hlouposti, že chci partnera jen sama pro sebe, že chci aby svoji sestru zapíral! Ale chci dojít k tomu, aby konkrétní věc, jako jsou vánoční a narozeninové dárky měly prostě přibližnou hodnotu. Né, že my budeme jen dávat a oni jen dostávat. Taky třeba z toho důvodu, že peníze doma netiskneme.

No, na darčekoch sa dá dohodnúť - ale ak nie je dohoda možná, snažila by som sa vysvetliť to partnerovi a stanoviť fixné pravidlá, rsps. približnú sumu - s tým, že on už potom NEBUDE kupovať nič tajne, za tvojím chrbtom... Mne - a vidím to aj okolo seba - sa celkovo osvedčil ostanoviť si pravidlá na darčeky rodine, kamarátom, aj sebe navzájom (aby som napríklad nedostávala "skvelé dary" ako žehličku či hrnce, čo sa mi spočiaktu stávalo ). Nedohodnúť sa na takýchto veciach robí zlú krv vo vzťahu.
To ostatné je ťažšie ovplyvniť, ak to tvojmu priateľovi akosi nezapína... Čo asi nie, alebo aspoň si jednotlivé príhody nespája a nevyvodzuje z toho, čo sa tu v tichosti deje.  Nedalo by sa aj tu dohodnúť niečo ako: pomoc sestre nanajvýš raz týždenne, návštevy raz za dva týždne (alebo raz za mesiac) a podobne? Alebo mu naozaj nastaviť zrkadlo - poprosiť ho o stráženie dieťaťa aspoň 3x týždenne a chodiť "pomáhať" svojim rodičom, súrodencom, kamarátom...
Alebo potom by som zvážila, či neobmedzím kontakty so švagirnou na úplné nevyhnutné minimum a bude tam chodiť len partner sám... Pre mňa by toto bolo najshcodnejšie riešenie.
Ja som si spomenula, že s bývalou švagrinou som mala nie konflitky, ale jednak mi trochu vadilo, že jej bývalý fakt výrazne pomáhal (bola to žena jeho brata, ale pôvodne s ňou chodil on a len čo sa rozišli, dala sa dokopy s brachom, čo bývalý ťažko niesol) a chodil na návštevy, občas aj s nami; a druhak sa s nami pretekali vo všetkom, čo sme si zaobstarali... Dokonca keď u nás skončil jazvečík nevlastnej dcéry (neplánovane, ujali sme sa ho, lebo bol zrazu bezdomovec a nikomu sa nehodil), mali čoskoro aj oni jazvečíka... Bývalému som to naznačovala, ale on nevidel, nepočul, zbožňoval nekriticky, apod... Až to prekročilo určitú mieru, jemu docvaklo a prešiel do opačného extrému - prestali sme sa stýkať úplne... Tiež nič moc. No ale možno sa niečo podobné stane aj u vás.

kostka napsal(a):

aprill napsal(a):

psala jsi, že ho oslovuje chlape......

nenapsala jsem, že ho oslovuje, ale mluví o něm jako o chlapovi. Zatím jej ještě nikdy neoslovila....
Mluvení znamená, že řekne, tak co ten váš chlap...ten váš chlap je ale velky....je už ten váš chlap vyspaný, atp...nikdy neřekne jménem, neřekne kluk nebo chlapeček. Vždy chlap, což je vzhledem k věku pro mě nepochopitelné a nepříjemné...

Ježiš Kostko, nezlob se na mě, ale řešíš kraviny. Třeba je prostě jen zvyklá říkat chlap. No a co. Je jiná než Ty, mně to třeba blbý nepřipadá. Mně by zase přišlo divný, kdyby se zeptala, co dělá váš chlapeček.
A aspon se zeptá ne.

mně jde hlavně o ty dárky, o to, že tam neexistuje žádná spravedlnost. že přítel to nevidí, nebo nechce vidět, aby měl prostě klid od sestry.....že náš syn nic nedostane, ale jejich dcery od nás vždy ano.
I s tou košilí pro mého partnera k Vánocům, jak jsem psala v prvním příspěvku, to bylo podle mého celkem vyčůrané, navíc nezabaleno, jen v tašce.

kostka napsal(a):

mně jde hlavně o ty dárky, o to, že tam neexistuje žádná spravedlnost. že přítel to nevidí, nebo nechce vidět, aby měl prostě klid od sestry.....že náš syn nic nedostane, ale jejich dcery od nás vždy ano.
I s tou košilí pro mého partnera k Vánocům, jak jsem psala v prvním příspěvku, to bylo podle mého celkem vyčůrané, navíc nezabaleno, jen v tašce.

kostko, já při nákupu dárků nekoukám na to co jsem dostala, kupuji dárky od srdce a to co si myslím, že potěší!
možná , že se jednou k tomu taky dopracuješ

aprill, tebe by neštvalo, že dáváš dárek s láskou vybraný a sama dostaneš reklamní předmět, nebo něco co ti je na první pohled malé a náhradou pak už nic? Pak jsi šťastný člověk, protože mě to neuvěřitelně štve. Nepotřebuji dostávat exkluzivní dárky, ale jak říkáš, něco co potěší....a když malý syn nedostane od své tety nic, ale její děti od svého strejdy ano, tak je podle mého nefér a vidím v tom záměr....

Kostko - dokavad budeš mít vztek na švagrovou, tak se situace nezlepší. To jaký dárky dává Tvému manželovi, hoď za hlavu, to není Tvůj problém. A Ty jí nekupuj nic. Domluvte se,že dospělý si nebudou dávat dárky a pak se domluvte do kolika Kč koupíte dárky dětem (i když my už nekupujeme ani dětem o vánocích) jen k narozeninám kupujeme max. do 200Kč.
Jak píšeš o stole, já bych to neřešila. Tohle je věc Tvého manžela,aby jel ke švagrové sám bez Tebe a stůl přivezl. Proč Ty se do toho pleteš.
Vztahy švagrová a Tvůj syn bych taktéž neřešila. Ty by si chtěla, aby se rozplývala nad tvým dítkem,ale ona už se nezmění.
Až jí začneš brát takovou jaká je, vztahy se zlepší.

kostka napsal(a):

mně jde hlavně o ty dárky, o to, že tam neexistuje žádná spravedlnost. že přítel to nevidí, nebo nechce vidět, aby měl prostě klid od sestry.....že náš syn nic nedostane, ale jejich dcery od nás vždy ano.
I s tou košilí pro mého partnera k Vánocům, jak jsem psala v prvním příspěvku, to bylo podle mého celkem vyčůrané, navíc nezabaleno, jen v tašce.

já teda většinou dárky balím, ale taky ne všechny. asi by mě nepohoršilo, že je dárek v tašce. i já to tak občas udělám. nebo tak sama dostanu. tvůj přítel už přece není malej, že bys musela mít strach, že přijde o to rozbalování.

PPavlaa napsal(a):

aprill napsal(a):

kostka napsal(a):

mně jde hlavně o ty dárky, o to, že tam neexistuje žádná spravedlnost. že přítel to nevidí, nebo nechce vidět, aby měl prostě klid od sestry.....že náš syn nic nedostane, ale jejich dcery od nás vždy ano.
I s tou košilí pro mého partnera k Vánocům, jak jsem psala v prvním příspěvku, to bylo podle mého celkem vyčůrané, navíc nezabaleno, jen v tašce.

kostko, já při nákupu dárků nekoukám na to co jsem dostala, kupuji dárky od srdce a to co si myslím, že potěší!
možná , že se jednou k tomu taky dopracuješ

no to je sice hezký, nicméně to nic nemění na tom, že mezi braním a dáváním by měla být rovnováha. zvlášť, když nejsou žádní milionáři. a ta tady zjevně není.

ne, nemusí být rovnováha . pokud budu chtít dát mercedes, tak ho dám a nebudu hledět na to, že jsem dostala trabanta